Komplikace

Naštvaně sedím mezi Jackem, který mě drží za nohu a je na mě nalepený ramenem tak, aby mi zabránil v pohybu vpřed, a Dawerem, který během sekundy stihl vzít všechny mé zbraně a spoutat ruce tak, abych toho parchanta znovu nemohl praštit. Ovšem nezabránilo mi to v pokusu o jeho uškrcení. Vražedná chuť byla příliš silná. Místo toho aby ležel bez života u mých nohou, tiskne si sáček s ledem na nos a na ústa. Taky na mě hází nevěřícné a strachem podbarvené oči. Dobře mu tak!

"Říkám ti, že ty drogy jsem ti tam nehodil!" brání se po sté.

"Ale musíš uznat, že je zajímavé, že jsme u toho pití viděli jen tebe a žádný jiný pach na sklenici nebyl a ani v nejbližším okolí," odsekne Dawer.

"Nevím, jak čicháš, ale mě jsi tam vážně cítit nemohl," odsekne Conor. Nad tou lží mi cukne obočí.

"To jistě, ten tvůj parfém ze skunka tě prozradil," odtuší Dawer.

"To je pižmo, kreténe!" odsekne Conor.

"Smrdí to," zavrčím.

"Je můj!" ignoruje mě.

"Jenže si očividně vybral mě," odtuší Jack. Usměji se na něho.

"Věštkyně…" začne Conor.

"Oh bože, ty pořád lpíš na nějakých povídačkách věštkyně? Vždyť ta baba kecala!" zaúpí Jack. Hmm tohle vypadá zajímavě. Našpicuji uši.

"Ne, věštbám nevěřím, ale ona měla v očích něco, co mě přimělo uvěřit!" odsekne Conor. Netušil jsem, že je pověrčivý, jinak bych si obstaral zaječí pacičku.

"Jak se jmenovala?" zeptá se Dawer docela vážně. Podívám se na něho, přece těm povídačkám nevěří.

"Nevím, nechala si říkat Kardiasa," odpoví Conor. Dawer na něho vytřeští oči, přejde k oknu a dá si ruce do zadních kapes kalhot. Tuhle pózu jsem viděl jen párkrát a pokaždé měl problém něco rozdýchat. Trvá poměrně dlouho, než se k nám otočí.

"Co ti ještě řekla?" zeptá se smrtelně vážně.

"No…" zaváhá Conor.

"Ptal jsem se, co ještě řekla a nebudu se ptát dvakrát!" zavrčí Dawer, který se opře o stolek, který zasténá pod tím náporem. Conorovi v očích proběhne děs, ale necukne. Budiž mu to přičteno ke cti.

"Nespěchej, každý čas musí dozrát. A pak ještě jedno máte čas do úplňku, ale to jsem nepochopil, co tím myslela," odpoví Conor.

"Já ano," nadechne se klidně Dawer , "Ale zeptám se na první část. Co myslíš, že ti říkala?" zeptá se skoro přátelsky.

"Že nemám tlačit a mám počkat, až bude chtít sám?" zkusí hádat Conor.

"Jednička s hvězdičkou," potvrdí mu Dawer. Conor doslova schlípne.

"Takže asi není ten správný čas co?" pokusí se přemýšlet. Svázanýma rukama zatleskám.

"Bravo, jedna buňka se vzpamatovala," ujistím ho.

"Byl bych přísahal, že jsi býval příjemnější, když ses staral jen o své noty. Tak kdy mám přijít?" zavrčí Conor. Chabý pokus, Dawer byl přesvědčivější!

"Po úplňku," odpoví Dawer.

"Ten je za tři dny, proč myslíš, že se něco změní?" zeptá se Coner. Stačí jeden pohled Dawera, aby si vzal beze slova bundu a vypadl. Tak to bychom měli.

"Ten pohled bych chtěl taky umět," zabručí táta, který vše sledoval pečlivě, ale rozhodně tomu nerozuměl. Dawer se ke mně skloní a rozváže mi ruce.

"Nevěděl jsem, že věříš věštbám," kouknu se na něho.

"Jak kterým, ale téhle bys věřit měl. Kardiasa se málokdy mýlí a to, že se obtěžovala sem, taky něco vypovídá. Má pěkných pět set let," zabručí Dawer.

"Blbost tak dlouho nikdo nežije," odsekne Jack.

"Nebudu se s někým tak přízemním hádat," ušklíbne se Dawer. Mimoděk mi připomene žraloka, který se šklebí na oběť, která nemá už kam utéct.

"To by mě zajímalo, proč máme jen tři dny," zahučím.

"Hned to zjistíme," odpoví mi Dawer a zamíří ke dveřím. Pohledem přelítnu Jacka a tátu, jestli slyšeli klepání, oba vypadají překvapeně.

Dawer se vrátí v doprovodu asi tak sedmnáctileté holky.

"To je Asia, jedna z mých dcer. Její svěřenkyni drapla ta stvůra, je tu s rodiči na výletě. Za tři dny mají letět zpátky," podívá se na mě zachmuřeně. A jestli jsem to správně pochopil, hnusova duše bude schovaná v té holčičce. Jestli se dostane na Ziahru, která má dobře o 200% větší magii, nemáme šanci ho chytit. Tady není třeba slov, vyskočím a zamířím do pokoje, kde se převleču. Seběhnu dolů v kožených kalhotách a černém triku, přes které mám oblečený černý plášť. Na bocích mi sedí pouzdro na magnostár, kterou držím v ruce a za běhu ji nabíjím speciálními náboji. Dawerovi se při pohledu na náboje rozšíří oči děsem.
"Kde jsi ty náboje sehnal?" zeptá se mě zděšeně.

"Tajemství," odpovím mu, zkontroluji nabití a schovám zbraň do pouzdra. Rozhodně mu nebudu říkat tajný zdroj, a sice moji tajnou dílničku na náboje. Některé věci do těch zbraní nejsou zrovna legální, aspoň ne po tom, co pár těchto nábojů vystřelilo do vzduchu celý parlament, který štval lidi. Samozřejmě i s budovou. Patrony obsahují vysoce výbušnou směs, která se rozprskne uvnitř těla a vyřadí cokoliv co má svaly, kosti a vnitřnosti z provozu. S těmi ostatními je to složitější, ale stačí něco trefit a pak do náboje napálit znovu a máte dokonalou protitankovou minu s dosahem sto metrů. Pár zdí je pro to asi jako papír. Je jen pár zbraní, do kterých tyhle náboje pasují, moje magnoška je jedna z nich.

"Máš pravdu, nechci to vědět a nechci vědět, že zrovna ty něco takového máš u sebe!" zděšeně zavře oči. Jen se zazubím.

"Co to je?" zeptá se táta.

"Něco. Je to AL! Pane bože!" zaúpí Dawer. Jeho dcera vedle něj strne.

"AL?" nechápavě se na něho podívá táta.

"Absolutní likvidátor, napalte to do monstra o velikosti tyranosaura a nezbude z toho ani popel, pár nábojů dokáže dokonale vyhladit tuhle planetu," odpoví zachmuřeně Dawer.

"Na bestii potřebuju bestiální zbraň," odseknu a zamířím ke dveřím, "jdeme?"

"Ty se mě ptáš?" zabručí Dawer a je mi v patách. Pročesáváme ulice a pořád slyším, jak si Dawer něco drmolí. Zaměřím se na to a zjistím, že se modlí k bohům, které lidstvo na druhé planetě už ani nepamatuje. Už to chci utnout, když se ozve pípnutí a o krok dál zmlkne. Vrátím se a hmatám po tom, co pípá. Vytáhnu lokalizátor, který zuřivě bliká napravo od nás, kde je stará průmyslová čtvrt, která se pomalu zapadá, hlavně tam byly ocelárny. Z obrovských hal zbyly jen kovové, zrezavělé kostry. Pohnu lokalizátorem mimo cestu a on umlkne.

"Myslím, že máme první mouchu k nahlášení," zabručím a vydám se ke čtvrti. Čím dál jsem, tím čistější signál je. Pak ho uvidím.

"Dawe, nahoře," zavrčím. Schovám lokalizátor a vytáhnu zbraň.

"Dávej pozor, kam míříš, idiote, mám tam chráněnku," zavrčí Dawerova dcera a vypálí s Dawerem za mnou. Moc ji neposlouchám a snažím se vyletět na žebřík. Kruci teď bych potřeboval upíří křídla. Na jeho úrovni zavadím o schod a jedna ze spon na botě, zvonivě klepne. Bestie se na mě podívá a vytřeští oči, hned začne holku odvazovat. Vypálím. Lano nebo provaz se vypaří stejně jako kovové zábradlí vedle něho. Bestie viditelně polkne a už se holkou nezabývá, dá se na útěk. Vyrazím za ním, co mi nohy stačí. Zbraň v ruce mi dost zavazí, ale nemám čas ji dát do pouzdra a už vůbec se neodvažuji ji zahodit. Bůh ví, který debil by ji našel a taky nevím, jestli by tady fungoval dotykový senzor, který zabraňuje cizímu zbraň zvednout a pálit z ní. Ale i přes tenhle hendikep ho pomalu, ale jistě doháním. Nejspíš taky díky tomu, že mu odstřelím pár únikových schodů.

Už ho mám, natáhnu se prázdnou rukou ho přirazit na železo, když mi rukou projede ostrá bolet a vzápětí nohou. A bestie toho využije a je pryč. Zlomek vteřiny se na mě podívá, ale kromě výsměchu někde vzadu v koutku vědomí uvidím ohromnou bolest a prosbu o pomoc.

Další kulka se odrazí od železa těsně vedle mě.

"Co tam čekáš, ty idiote!" strhne mě Dawer, těsně před tím než v tom místě se rozprskne další kulka. Daw je v podobě vlka a zle zavrčí, když povolí stisk a na mé ruce se objeví krev. Schovám a zajistím zbraň.

"Utekl mi o chlup," zasyčím a koukáme se ztratit.

"Ta holka?" zeptám se.

"Asia je s ní už v bezpečí," uklidní mě. Kývnu a rozběhnu se. Musím se kousnout do rtů, abych nekřičel, když běžím.

"Pořád je máme za zadkem," zavrčí nespokojeně Dawer. Zahnu do jedněch, dveří které tam jako zázrakem jsou a začnu cupovat triko, abych mohl stáhnout rány. Nejspíš jdou po mé krvi.

"Tak moc jsem tě nekousl," zavrčí Dawer a dává pozor. Hází po mě dotčené pohledy, do doby dokud nevidí, že se snažím stáhnout druhou ruku a nohu. Pochopí okamžitě.

"Musíme jít," vydechnu a vrhnu se dozadu. Bůh ví, proč mě instinkt žene tam. Dawer jde se mnou. Jdu dolů, objevíme se ve strojovně. Vrhnu se napravo a běžíme bůhví jakými chodbami, které se po chvíli promění v beton. Běží se mi čím dál hůř. Najednou se před námi objeví divné dveře, které vypadají pevně zavřené. Napálíme do nich plnou silou a dveře vyletí. Díky bohu měli naprosto úplně zrezavěné panty. Jenže můj let nekončí. Ta zem se nějak přibližuje…