Pán šelem XII

Jen co dorazím na pouť Elain zůstane stát okouzleně před ruským kolem a dívá se nahoru.

"Představ si kam až musí být vidět," vydechne zasněně.

"Tak to zjistíme, broučku," vezmu ho za ruku a vedu ho k pokladně, kde koupím lístky, pak ho dovedu do jedné z kabinek a nechám nastoupit. Za chvíli se kolo pohne a my stoupáme nahoru.

"Podívej se tamhle je náš dům," ukážu na naše stavení. Kouká tak fascinovaně, že mám skoro strach, že mu vypadnou oči. Ze strachu, aby nevypadl z okna, které by vymáčkl, ho obejmu kolem pasu.

"Podívej se tam," ukážu na druhou stranu, kde jde vidět kousek vodopádu. Elain se neodvažuje mrknout, aby mu nic neuniklo.

"To je úžasné," přitiskne se k němu.

"Ten výhled je fakt skvělý," uznám. To už jedeme dolů, a já si všimnu střelnice. Jen co zastavíme a vystoupíme, táhnu ho k střelnici, nebrání se, je zvědavý kam jdu.

"Co se ti líbí?" zeptám se ho u střelnice. Ani jsem se ho nemusel ptát, protože má oči jen pro obrovského zajíce, je skoro velký jako on.

"Tam," ukáže přesně na toho ušáka.

"Dobře," usměji se a koupím si odpovídající náboje. Netrvá dlouho a plyšového zajíce držím v ruce.

"Ten je pro tebe," podám mu ho.

"Děkuji," šťastně mi skočí kolem krku a začne mě líbat, samozřejmě, že mu to oplácím. Ovšem po chvíli se ode mě odlepí a veškerou pozornost věnuje plyšákovi, kterého k sobě přitiskne. Hned mu začnu závidět, kdo také ne, že.

"A nemůžu být místo toho plyšáka?" zeptám se zkusmo.

"Možná později," mrkne na mě a zase se věnuje zajícovi, já snad na něj začnu žárlit! Začnu popotahovat a čekám, jestli to s ním něco neudělá, samo že nic.

"Jo brácho za dobrotu na žebrotu,"ozve se za námi brácha. Uvidím Elainuv překvapený pohled, tak se otočím. Jeho pohled pochopím, když uvidím dva sedmnáctileté kluky, které bratr objímá.

"Ty máš, co říkat," odfrknu si, živě si pamatuji jak mu Driu udělal scénu, když ho chtěl pustit k vodě, tak si je prostě nechal oba. Dlužno říct, že teď u něj žádný kluk nemá možnost nebo se setká se dvěma vražednými pohledy, jinak jsou fajn.

"Elaine, to jsou Rickovi přátelé, jestli si vzpomínáš, Alex a Driu," představím je navzájem.

"Jo už si vzpomínám, ahoj," pozdraví je Elain. Snaží se tvářit klidně, ale mě neoklame. Obejmu ho a do ucha mu zašeptám ať je klidný.

"Kam se chystáte?" zeptá se nás Rick. Ucítím na sobě Elainuv tázaví pohled a k sobě tiskne plyšáka.

"Nikam s vámi, vezmu ho na obhlídku," odpovím klidně. Nemám zájem je pozorovat, jak se v jednom kuse muchlají, Eilanovi by se to taky nemuselo líbit.

"Klidně můžeme jít s nimi, mě to nevadí," pokrčí Elain rameny. Možná teď, ale pak?

"To bych nedoporučoval. Tak zatím ahoj," mávnu bráchovi a vedu Elaina pryč. Elain si vesele vykračuje vedle mě s obličejem zabořeným z půlky mezi zajícovýma ušima. Já na toho plyšáka fakt žárlím!

"Miláčku nechceš si místo zajíce vzít mě?" zeptám se s úsměvem, jeho odpověď mě dorazí.

"Ne díky, vystačím si," odpoví Eilan. V ten moment mám, před očima rudo.

"Ten zajíc, poletí," zavrčím naštvaně. V momentě má Elain v očích slzy.

"To teda ne! Dal jsi mi ho," fňukne a otočí se na zajíce, "Neboj se mazlíčku, já tě nedám," domlouvá mu a ještě ho tiskne k sobě.

"Okamžitě chci pusu!" popadnu ho i s králíkem.

"Takhle se to říká?! Nic nedostaneš," napomene mě Eilan a pusu dá zajícovi na ucho. Mám pocit, že se mi směje, u Aishi jsem si jistý, dokonale ji slyším. To bude mýt zvěřinec radost.

"Tak to mi zaplatíš, ale až doma. Co myslíš, zvládneš horskou dráhu?" odložím trest. Dráhu jsem navrhnul proto, že se těším, až ke mně bude tisknout.

"Jasně, že zvládnu," políbí mě letmo na nos. Aspoň něco. Hned ho k ní vedu a zaplatím vstupné.

"Když ti bude špatně, musíš mi hned říct," nabádám ho.

"A co? Vyskočíš se mnou v zatáčce?" zeptá se silně ironicky.

"Ne jen odvedu tvoji pozornost, ale musí ti být špatně," usmívám se.

"Tak to asi nezjistím," odpoví Elain.

"To uvidíme," mrknu na něho. Neví, co dráha dokáže, může být rád, že tahle nepatří k těm točivým. Už když dráha pořádně zrychlí, začne Elain ječet.

"Klid broučku, bude hůř," přitisknu si drobné tělíčko k sobě a skoro vesele se dívám, jak pomalu dojíždíme na vrchol, který je skoro třicet metrů nad zemí, dolů se jede skoro kolmo.

"Pane bože," zbledne Eilan jako plátno, když si toho všimne.

"Mám odvést pozornost?" zeptám se ho vážně.

"Rychle," upře na mě vyděšený pohled. Hned se k němu přitisknu a začnu ho líbat. Eilan se hned přidá. Jen co se dotkneme rty, celý svět zmizí, zůstaneme jen my dva. To že dráha zastavila, zjistím, až když mi někdo poklepe na rameno. Teprve pak se od něj odtrhnu.

"Miláčku, už musíme vystoupit," usměji se na ještě zmateného Eilana.

"To už je konec?" překvapeně zamrká.

"Je, uvaděč netrpělivě čeká, vystoupím a vezmu ho za ruku, vyskočí i se zajícem za mnou, popadnu ho do náruče a vyjdeme, abychom neblokovali.

"Kam chceš ještě jít?" zeptám se ho.

"CO na řetízkáč?" napadne ho.

"Dobře, ale jsi v pořádku?" všimnu si jeho pobledlé tváře. Určitě je unavený.

"Jasně, jen mi dej minutku a budu OK," vrhne po mě úsměv. Rozhodně není moc přesvědčivý.

"Víš, co? Dneska skončíme a v sobotu budeme pokračovat, co říkáš? Nesmíš se přepnout," přitisknu ho k sobě, i když s tím zajícem, to není jednoduché.

"Tak dobře," souhlasí, podle mě až moc ochotně a vezme zajíce jen jednou rukou, aby mě mohl pohladit po zádech. Vezmu ho za ruku a vedu ho domů. Cestou mu koupím ještě zmrzlinu.

"Mami, už jsme tu," zavolám z předsíně, když dorazíme domů.

"Nejdete nějak pozdě?" objeví se máma.

"Stavili jsme se ještě na pouti," vysvětlím ji s úsměvem.

"Tak to jo. Rick tam šel taky, nepotkali jste se?" zeptá se máma.

"Jo byl tam i s přáteli," podotknu, vím, že máma hned pochopí, které myslím a taky, že jo.

"Myslela jsem si to. Jdu ještě uvařit, večer jdeme s tátou za známými na večeři. Jídlo budete mít na stole tak si ho nezapomeňte pak vzít," poučuje nás máma.

"Jistě, neboj, ale teď půjdeme do pokoje, Elain je unavený," usměji se na mámu.

"Dobře, tak zatím," zmizí za dveřmi do kuchyně.

"Půjdu se osprchovat první, nevadí?" zeptám se Yukiho v pokoji.

"Ne, vezmi si Rolfa," usměje se na mě. Bez poznámek se zavřu i s vlčákem v koupelně. Jsem rád, že netrval na tom, že se bude sprchovat se mnou, nechci, aby viděl moje jizvy, i když dělá, že mu to nevadí.

Když vyjdu z koupelny, leknu se, když uvidím někoho stát přímo u dveří koupelny.

"Neděs… číháš tu jako vrah," vypadne ze mě s úlekem.

"Promiň, měl jsem strach," omluví se mi a obejme mě.

"Tak se jdi umýt," odtáhnu se nechtě od něj, " zatím ti ohřeji postel," mrknu na něho a skočím do postele. Yuki se jen zasměje a vběhne do sprchy, za chvíli odtamtud vyběhne a skočí do postele. Rychle mezi nás postavím zajíce a zabořím mu obličej do plyšové hlavy.

"Tak moment," ozve se dotčeně Yuki a převalí se přes zajíce. V okamžiku se ocitnu v jeho náručí.

"Co je?" směji se. Strašně mě baví ho zajícem provokovat.

"Chybíš mi," zavrtám se mu do náruče.

"Tak dobře, hezky voníš," prohrábnu mu rukou vlasy a usměji se.

"Děkuji," broukne a začne mě očichávat, strašně to šimrá.

"Nech toho… lechtáš," směji se.

"Jsi to ty nebo rozkvetlá louka?" zeptá se mě a drží mě.

"To bude ta louka…" přitáhnu si ho blíž a zabořím mu obličej do vlasů, "…asi tě začnu takhle fetovat," oznámím mu. Nádherně voní.

"To je zdravá droga, můžu?" dá mi ruku pod kabátek pyžama.

"Asi… asi můžeš," rozechvěji se.

"Děkuji," zašeptá a začne mě hladit po prsou. Rozpačitě zrudnu a probírám se jeho vlasy. Nevím, jak se mám chovat.

"Chci se na tebe podívat," zašeptá. Polknu.

"Vždyť… už mě vidíš ne? Je tu trochu moc horko, nezdá se i? Otevřu okno," vyhrknu a posadím se na posteli. Yuki mě obejme zezadu a dá mi na krk lehoučký polibek.

"Můžu ti sundat pyžamo?" zeptá se tiše. Strnule zatřesu hlavou, že ne.

"Dobře, tak pojď spinkat," položí mě. Přitisknu se k němu, ale nemůžu usnout, stále se trápím, že ho moje odmítání odradí, ale já prostě nemůžu.

"Copak, miláčku?" opře se Yuki o loket a podívá se na mě.

"Nic, spi… za chvíli určitě usnu taky," odpovím mu.

"To tak nevypadá, jak můžu být klidný, když se trápíš?" ozve se nešťastně Yuki. Nervózně skousnu ret, dokáže ve mně číst jak v knize, ale stejně se ho pokusím uchlácholit.

"Ne netrápím se, jen se mi hůř usíná. Možná je úplněk. Budu se trápit, jestli hned nebudeš spát," dám mu pusu na čelo, " ta byla na dobrou noc, tak už spí," uklidňuji ho spěšně.

"To není pravda, jsi nešťastný," odpoví mi Yuki a opět dobře.

"Ano protože nespíš a mluvíš," snažím se z toho vykroutit výmluvou.

"Ne, tím to není. Bojíš se sexu?" zeptá se přímo. Překvapeně sebou trhnu, když řekne to, čeho se skutečně bojím, ale jak to ví?

"…Když řeknu, že jo… budeš… mě ještě chtít?" zeptám se roztřeseně. Jestli řekne, že ne…

"To víš, že budu hlupáčku. Kdybys to řekl dřív, dal bych si větší pozor," usměje se Yuky a dá mi pusu.

"Já se to vážně snažím překonat, ty nevíš, jaký sem byl předtím, nenechal jsem nikoho, aby na mě sáhnul. Všem jsem se vyhýbal oklikou… prostě, opravdu se snažím," začne se ze mě hrnout vodopádem. Vší silou se pokouším zadržet slzy, nechci ho ztratit, vážně ne.

"Já ti věřím, uděláme to trochu jinak jo?" trochu se ode mě odtáhne. Podívám se na něj a vidím, že si sundává vrch pyžama, potom si lehne s rukama za hlavou. Co chce dělat?

"Teď jsem tvůj zajatec a ty si se mnou dělej, co myslíš," mrkne na mě s úsměvem. To myslí vážně?

"Ty mi chceš přivodit infarkt, že," zeptám se ohromeně. Tohle jsem nečekal. Sklidím jen udivený pohled a zavrtění hlavy. Skousnu si ret.

"Nebo víš co… zůstaň tak. Budeš to se mnou mít na dlouho, ale," přitisknu se k němu a políbím ho na krk, "zkusím si zvyknout.

"Dobře," zavře oči a pootevře pusu. Je tak lákavá. Váhavě se přitisknu na jeho rty a začnu ho líbat, přitom mu rukou bloudím po jeho prsou jak předtím on mně. Z jeho úst unikne jemné zasténání.

Dodám si odvahu a začnu ho líbat na tvář, krk a stále níž. Vážně se mi to líbí.

Skoro se přestanu ovládat, když dovnitř vrazí Yukiho bratr Rick.

"Yuki máte tam… a pardon," zmizí stejně rychle, jako se objevil, ale kouzlo už je pryč. Odskočím od Yukiho a zavrtám se do přikrývky.

"Dobrou noc," špitnu. Uslyším jak si Yuki povzdechne.

"Miláčku, omluv mě nechvíli," políbí mě, ale neoklame mě, tón jeho hlasu je podrážděný.

"Co chceš slyšet?" zeptám se tiše.

"Ty se neomlouvej, musím si promluvit s bratrem," odpoví, co nejklidněji a vstane.

"Tak běž, já půjdu spát… dobrou noc," vyhrknu.

"Přinesu ti večeři," políbí mě a vyjde z pokoje. Za chvíli uslyším ze zdola rány a Yukiho naštvaný hlas, potom se objeví ve dveřích opět klidný a s talíři v ruce. Jeden mi podá.

"Co to bylo za rámus?" zeptám se, i když si to jasně dokážu představit.

"Jen jsem bratrovi ručně vysvětlil, kdy nemá rušit," usměje se na mě.

"Vyrušil nás právě včas, budu mu muset poděkovat. Neříkej mi, že tě to vyrušení mrzí," radši se dívám do talíře a pustím se do večeře.

"Opravdu si to myslíš?" zeptá se mě Yuki smutně.

"Ano myslím," odpovím mu pevně.

"Mrzí mě to," potvrdí mi Yuki. Nevím proč, ale zahřeje mě to.

"No tak se mu omlouvat nebudu," řeknu, i když to nemám v úmyslu dodržet.

"To doufám. Chceš ještě?" zeptá se mě, při pohledu na prázdný talíř.

"ne díky," podám mu talíř a přitáhnu si k sobě zajíčka, na Yukiho se dívám škvírou mezi jeho dlouhýma ušima.

"Co se ti na tom, zajícovi líbí?" zeptá se mě Yuki.

"Jednak, že je tak roztomilý, pak, že je tak měkoučký a nakonec, že je od tebe," rozkošně se na Yukiho usměji.

"Tak dobře, odnesu talíře a hned jsem zpátky," usměje se a znovu vyběhne z pokoje.

"jasně," hlesnu a lehnu si i se zajícem.

"Už jsem tu," uslyším o chvíli později Yukiho a ucítím, jak se vedle mě svalí.

"Hm," zamručím s obličejem v zajícovi.

"tak se udusíš," ozve se Yuki a vezme mi zajíce, vzápětí mě přitiskne k sobě, hned se k němu přitisknu a obtočím kolem něj ruce.

"to se mi líbí víc," usměje se Yuki a přitiskne mě k sobě víc, zavře oči a za chvíli oddechuje.

Počkám, až Yuki usne a opatrně vylezu z postele. Musím se jít omluvit Rickovi, přece jen dostal kvůli mně. Opatrně vylezu z pokoje a jdu k jeho. Dveře otevřu bez klepání.

"Ricku spíš už? Chtěl jsem se…" začnu, když si všimnu scény v posteli. Rick si to zrovna rozdává s Alexem. Zůstanu na ně zírat. Pak potichu zavřu a šokovaně se svezu po dveřích na zem. Na něco takového jsem nebyl připravený. Jsem jen vděčný, že si mě nevšimli.

Sedím tam pěkně dlouho, než vstanu a jdu zpátky za Yukim. Pořád ještě v šoku za ním zalezu do postele, ale nedokážu zavřít oči.

"Kde jsi byl miláčku?" ozve se rozespale Yuki a přitiskne mě k sobě.

"Nikde… chci říct na záchodě, klidně spi…" rychle se opravím a dám mu pusu, poslouchám, jak Yuki spí a dál zírám do tmy. Po tomhle opravdu neusnu.