Pán šelem VIII

Za pár hodin se Elain s trhnutím probere.

"Už jsi vzhůru? Jak se ti spalo?" zeptám se ho s úsměvem.

"Měl jsem nějaký šílený sen, ale už si ho nepamatuji, vím, že jsi tam byl taky," pomne si oči.

"Tak to je dobře, já tě tam chránil," usměji se a pokusím se nenápadně vytáhnout ruku, bohužel si toho všimne.

"Co sis myslel, že děláš, když spím?" vřískne a nádherně zrudne.

"No, když ty ses ke mně tak tiskl a otíral, nedokázal jsem odolat," podívám se na něho nevinně.

"Cože jsem dělal? Kecáš," mrmlá si pod nosem s vyvalenýma očima. Hned mi dojde, že si to nepamatuje a usměji se.

"Jasně, že dělal a nakonec sis na mě lehnul," rozebírám to dál a královsky se bavím.

"Vymýšlíš si… a už se o tom nebavme," obviní mě. Už ne červený, ale přímo krvavě rudý. Je k nakousnutí.

"Jak vymýšlím? Pořád na mě ležíš," podotknu pobaveně. Tu skutečnost prostě nemůže popřít, i kdyby nevím co.

"No… tak možná jo, ale to neznamená, že se mi zdálo o tobě, takže příště mě odstrč," namítne, ale ani se nehne. Dokonce mu nepřijde, že si vlastně protiřečí.

"Ale mě se to líbilo, miláčku," usměji se a pohladím ho po zadečku. Reakce na sebe nedá dlouho čekat a to ve formě facky a útěku z postele.

"Za co?" zeptám se ho, oči se mi smějí.

"Za to, že mi saháš na zadek," vykřikne.

"Chceš si sáhnout na můj?" nabídnu mu, s milým úsměvem. Vytřeští na mě oči a opře se o nejbližší židli, aby nesletěl.

"Teda lásko, ty jsi nějaký choulostivý," dobírám si ho a obejmu ho kolem ramen.

"Nech si ty poznámky, ne každý je schylný jako ty," setře mě s ruměncem.

"To fakt neznáš Ricka," řeknu s vážným obličejem. Uslyším, jak u domu zastaví auto a malá pěnkava mi hned přijde zvěstovat, že přijela kontrola. V tomhle jsou lepší než zvonek.

"Podle tvého výrazu mi stačí, jak jsem ho poznal doteď," usoudí a vykoukne z okna, "někoho čekáš?"

"Honem do postele," naženu ho pod deku a jen, co ho přikryji, vletí dovnitř pracovnice. To jsem zvědavý, co řekne na ty moje obludy.

"Tak jak se máme, marode," vejde přátelským úsměvem.

"Skvěle, nikdy mi nebylo líp," hlásí Elain samí úsměv. Komediant, zrovna nevypadá jako by mu bylo dvakrát nejlíp, ale rozhodně vypadá líp.

"Copak jsi dnes snědl," rozhlédne se po pokoji a pohledem přistane na obalech od čokolády, šlehačky a malinách.

"Ehm… no hodně věcí," začne rozpačitě a vyšle ke mně zoufalí pohled.

"Zrovna se vzbudil, před tím měl dvě čokolády se šlehačkou, teď mu jdu pro oběd," nahlásím za stálého kývání Elaina a zmizím v kuchyni, abych mu odtamtud donesl podnos plný jídla.

"Tolik?" podívá se na to Elain zaskočeně.

"Jistě, sněz, kolik sníš a zbytek do tebe uplácám," zasměji se a doufám, že sní aspoň polovinu.

Elain se na talíř nejistě podívá a začne jíst.

Pracovnice se dívá spokojeně na Elaina. Nezdá se ji tak vyděšený a tak začne bloumat po pokoji, bohužel jsem nezavřel dveře a tak je vidět do druhého, kde je akvárium s Dorou a Aishou.

"Co je tohle," vyvalí na to oči. Než stačím zareagovat, ozve se Elain.

"Ti nejsou živí," vyhrkne a je vidět, že se modlí, aby se nepohnuly, bohužel Aisha se zrovna vydá na procházku.

"To jsou moji mazlíčci a jsou neškodní," oznámím naprosto vážně. Jen děkuji bohu, že tu nemám kobru Kleopatru, to by asi neprošlo.

"On za ně ručí," skousne si vyděšeně ret Elain.

"Tohle je nepřípustné," snaží se pracovnice vypadat přísně, stejně jako já ví, že můžu chovat cokoli, co neohrožuje okolí.

"Ne, ne, ne, ne oni jsou hodní vážně!" zastává se jich Elain. Já to zkusím jinou metodou.

Přistoupím k akváriu a vytáhnu Doru.

"Je to hroznýš, naprosto neškodný, loví nám myši," ukážu ji ho. Je naprosto unešená.

"Je úchvatný," podotkne pracovnice a pohladí ji.

"To si to fakt musím nechat líbit?" střelí po mě pohledem Dora. Neodpovím ji.

"No, já jsem nic neviděla. Doufám, že nechcete chovat žraloky," zamumlá pracovnice.

"To já taky," zamumlá Elain.

"Co má proti žralokům?" zeptá se Dora, jen pokrčím rameny a rozhodnu se provokovat.

"Prosím vás, do toho pidi akvária nevlezou, já spíš uvažoval o piraních, když mi nechce pořídit škorpiona," povzdechnu si.

"Buďto piraně nebo já," ozve se Elain bez váhání, "vyber si, vyjde ti to skoro nastejno."

"Ty," rozhodnu se v setině vteřiny, " se z tebe picnu a to jsem je měl domluvené," povzdechnu si.

"Ale tygra mi snad dovolíš, že jo," smlouvám. Po očku se podívám ne pracovnici, která jen valí oči.

"Jasně, tygra ano," vypískne potěšeně.

"Děkuji, lásko," skloním se k němu a políbím ho.

"Tak si myslím, že je všechno v pořádku," vypotácí se z pokoje šokovaná pracovnice.

"Myslím, že jsi ji vyděsil," obrátí ke mně vyčítavý pohled. Pokrčím rameny, osobně si myslím, že ji vyděsil ten polibek.

"Aspoň tu nebude otravovat a jez," napomenu ho.

"Už jsem snědl půlku, víc do sebe nedostanu," zaskučí, podívám se na podnos a přistrčím k němu jahody se šlehačkou.

"Tak aspoň jahody," ozvu se.

"Tak jo," souhlasí a pustí se do nich.

"Hodný kluk" pochválím ho a odnesu podnos, hned se vrátím.

"Nerad ruším, ale přijedou oba, co byla tak šokovaná, když odcházela?" zeptá se nás Rick s pozdviženým obočím.

"Yuki ji vyděsil svým zvěřincem, kdo oba?" zeptá se jedním dechem a zakousne se do jahody.

"Oba jeho milenci," odpovím suše a Elain se malém udusí jahodou.

"Aha tak jasně," zasýpá, když ji vykašle.

"No jo, dozvěděli se, co se stalo z televize. Jo a ty vlky si ukliď, hledají to zvíře, co napadlo toho grázla," upozorní mě Rick. Pokrčím rameny, není, to poprvé, co je hledají.

"To dávali v televizi?" vyděsí se Elain.

"Vy jste ji neměli zapnutou? Běželo to na všech kanálech, teď pročesávají nejbližší okolí," vysvětlí Rick.

Elain po mě hodí provinilí pohled.

"Tak ať je hledají," hodím hlavou k vlkům, kteří dřímají v rohu.

"Nevíš, co bude s tím domem?" zeptám se Ricka.

"Řek bych, že ho nikdo nebude chtít najmout, jsou tam všude zamaskované stopy po krvi a dost rozbitých věcí. Nešlo uklidit všechno, podle mě ten dům zbourají," vloží se do hovoru Elain.

"Od čeho je ta krev?" zeptám se ho.

"Už jsem ti přece říkal, že naši jsou masochisti? Nesměl jsem k doktorovi, aby se to nikdo nedozvěděl. Vždycky odjeli jen na tak dlouho, abych se z toho stihnul vzpamatovat a mohlo to začít nanovo. Určitě jsem ti to říkal," otočí se na mě klidně.

"Neříkal´s," procedím skrz zuby a sundám mu triko.

"Proboha," vyhrknu zděšeně, když uvidím hluboké jizvy po celém těle.

"Co děláš? No tak už to víš a netvař se takhle, děsíš mě," mračí se na mě Elain. Polknu a sednu si na postel s rukama na tváři, abych zakryl zděšení ve svém obličeji. Kdo se může takhle chovat k vlastnímu synovi?

"Kdybych to věděl dřív, tak ho tím nožem rozpářu. Nikdy ti neublížím miláčku, nikdy," přitáhnu si ho k sobě.

"Aspoň už víš, proč jsem měl o tebe takový strach, já vím, že ne," usměje se.

"Počkej, mám doma mastičku, která ti na to zabere," odběhnu k šuplíkům a začnu se v jednom přehrabovat.

"Klid prosím tě, už mě to skoro nebolí," zasměje se Elain.

"Drž, to se ani nedivím, že máš oslabenou imunitu," začnu mu rány mastit, aniž bych bral ohled na jeho řeči.

"Spíš přelámaný a špatně srostlý kost," zamyslí se a nervózně se na mě podívá. Zaskřípu zuby, nechám mastičku mastičkou a obléknu ho.

"Jdeme, oznámím mu vážně.

"Ne! Na to zapomeň, vím, co se s tím dělá. Já nechci, aby mi něco znovu lámali a rovnali. Zapomeň," snaží se mi vytrhnout.

"Teď už jsou i šetrnější metody, tak neječ," snažím se mu domluvit po dobrém.

"Ne já nikam nejdu, nebolí to," vzpírá se. Je to horší než krotit hada.

"Nechej toho Elaine, co bys dělal, kdybych měl já špatně srostlý kosti?"zeptám se ho.

"Odvezl bych tě do nemocnice, ale to je něco jiného," odpoví mi svojí logikou, kterou nechápu.

"A v čem?" zeptám se zvědavě. Tak tohle chci vážně vědět.

"Já jsem si už takhle zvykl, nevadí mi to. Tobě to vadí? Ani jsi nic nepoznal," svraští obočí.

"Vadí a ne nepoznal jsem to, ale to neznamená, že je to v pořádku. Sám jsi říkal, že máš některé čerstvě naštíplé. Bude to další důvod, proč držet tu, ehm, ve vězení," zavrčím tiše. Elain odevzdaně sklopí pohled a neprotestuje, když ho vezmu do náručí.

"Tak jdeme, Popelko," zamumlám a vykročím ke dveřím.

"S těmi jizvami se ti už nelíbím, že," dívá se bokem.

"Jestli ještě jednou něco takového řekneš, tak tě vymáchám v nejbližším jezeře anebo vymydlím pusu, budeš si moct vybrat," vyhrožuji mu s úsměvem.

"Vybírám si to druhé," vezme mě za slovo.

"Fajn, cestou z nemocnice koupím mýdlo. Moc ti chutnat nebude a jakou máš rád příchuť?" zjišťuji.

"Fajn, neodvolám to. Nejvíc mi voní vanilka," odpoví mi s klidem.

"Dobře, vím, kde se dá koupit," oznámím mu pobaveně.

"Bezva," ozve se ironicky.

"Taky si myslím," usměji se.

"Klidně přiznej, že už se ti nelíbím. Tušil jsem to, jsem tím smířený," rozhodne se mě lehkovážně provokovat.

"Miláčku, kdybych řekl, že jediné, co mě od tebe dokáže oddělit, neexistuje, věřil bys mi?" zeptám se ho s povzdechem. Posadím ho do auta a sednu si k němu. Bratr ho nastartuje a vyjede.

"Pochopitelně, že ne," oznámí mi logicky.

"Aha, tak to ti s klidným svědomím můžu říct, že si pořídím žraloka,"oznámím mu vážně. Aisha jen obrátí oči v sloup, ale naštěstí se vzdá komentáře.

"Žralok se ti přece nevleze do akvária," namítne Elain.

"To ne, ale není problém koupit kus moře," odpovím mu klidně.

"Ty jsi dnes nějak vtipný," odsekne sarkasticky Elain.

"Jo, chytá mě to v poslední době. Přesněji, od té doby, co mě podezříváš z toho, že se mi nelíbíš," odpovím klidně.

"Jak souvisí můj vzhled s kupováním žraloků nebo moře?" nechápe Elain.

"No žralok má jizvy ne?" nadhodím klidně.

"A tím chceš říct co?" zeptá se.

"Tím chci říct, že je mi jedno, jestli máš jizvy nebo ne. Miluji tě a nějaké jizvy, to těžko změní. Nejsem tip, co by se ohlížel po nějaké vadě na kráse," odtuším klidně.

"Někomu by to vadilo a máš pravdu, to nejsi," přitulí se ke mně. Přitisknu ho k sobě a sleduji ubíhající ulice.

"A vážně tam musíme? Mě se to vůbec nelíbí," zakňučí znovu. Znovu si povzdechnu.

"Jo, musíme," políbím ho a vystoupím z auta, které zastavilo u nemocnice.

Vystoupím s Elainem v náručí a odnesu ho přímo do ošetřovny doktora.

"Copak se děje?" zvedne překvapeně hlavu. Posadím Elaina na vyšetřovací lůžko a bavím se, jak ostražitě sleduje všechny sestřičky.

"No asi před hodinou se mi svěřil, že mu lámali kosti a některé špatně srostly," vysvětlím doktorovy.

"Dobře uděláme rentgen a uvidím," oznámí mi a odveze mračícího se Elaina na vyšetření. Sednu si do čekárny a čekám na výsledky. Za půl hodiny přijedou zpátky.

"Máte pravdu, jsou dvě možnosti, buď to zlomit, nebo operace," oznámí mi na rovinu. Elainovi se to moc nelíbí a hned je na nohou.

"Ani jedna, jdeme domů," oznámí a namíří si to ke dveřím, hned ho chytnu a posadím na zpátky.

"Operativně by to trvalo jak dlouho?" zeptám se doktora.

"Já ti to prozradím, ani minutu, protože jdeme pryč," ozve se naštvaně Elain.

"Asi tři až pět hodin, je jich docela dost," odpoví mi doktor.

"Nevadí, nemáme v plánu zdržovat pacienty, Yuki jdeme, nechci, aby do mě někdo řezal," ozve s Elain. Ignoruji ho.

"Jakou metodou?" zeptám se doktora.

"No laserem, je to nová takřka bezbolestná metoda, ale nehradí ji pojišťovna," odpoví doktor. V tom nevidím žádný problém a souhlasím.

"Zase za mě zbytečně rozhazuješ peníze? Tak dobře, můžou do mě řezat, když na tom trváš, ale nechci, abys něco platil," hodí po mě naštvaným pohledem.

"Miláčku jsou to jenom peníze, ty se vydělají," podívám se na Elaina.

"kdy můžete začít operovat?" zeptám se doktora.

"Hned zítra," odvětí doktor. Nejspíš nechce přijít o výdělek.

"Občas bych chtěl taky všechno vidět tak jednoduše," povzdechne si Elain, " nemusím tady zůstat do zítřka, že ne," zjišťuje.

"Však uvidíš, a když tu zůstanu s tebou?" zeptám se ho.

"Takže musím," povzdechne si.

"Neboj, budu tu s tebou," chlácholím ho.

"Ne, nemusíš. Vlastně budu rád, když pojedeš zpátky," oznámí mi.

"Jo a jak tě znám, utečeš. Žádný takový," zatrhnu mu to.

"Neuteču, slibuji. Nechci, abys tady byl. Zvlášť ne při té operaci," naléhá na mě.

"Nemrč, stejně tu zůstanu," ujistím ho.

"Můžeš si mě vyzvednout, až bude po všem," odpoví mi.

"Taky vyzvednu, ale zůstanu tu," odvětím klidně.

"Doktore, nemám náhodou na tohle nějaké právo?" zkouší se zoufale dovolat u doktora.

"No, vlastně on je něco jako váš zákonný zástupce a toho vyhodit nemohu," zradí ho doktor pokrčením ramen.

Důležitě pokývám hlavou a zazubím se.

"Tak mu aspoň domluvte," zaúpí zoufale.

"To nepomůže. Vyhodíš mě dveřmi, přijdu oknem," ujistím Elaina, který si povzdechne.

"Mohl bys to pro mě PROSÍM udělat? Nechci tady jen tak bezmocně ležet a sledovat, jak se o tebe otírají sestřičky. Je to jen jeden den, pak zase budeme spolu, to přece vydržíš ne?" snaží se mi domluvit. Chvíli přemýšlím.

"Doktore, nešlo by, aby se o Elaina starala nějaká starší dáma?" otočím se na doktora, který sleduje naši debatu a podle všeho se perfektně baví.

"Není problém," ujistí mě doktor. Usměji se.

"To beze mě vážně nevydržíš ani den?" zeptá se mě nevěřícně Elain.

"I vteřina je dlouhá," ujistím ho klidně.

"Ty jsi beznadějný případ," povzdechne si Elain.

"Já vím," souhlasím s ním klidně.