Pán šelem VI

Ráno k nám nezdvořile vletí Rick a začne nás budit. Jsem napůl probraný, když uslyším Elaina.

"Co se děje, hoří?" zazívá.

"Ne, policie vypátrala tvoje rodiče, ale utekli jim," vyhrkne Rick.

"Kde jsou," vystřelím do sedu, už notně probraný se podívám na Elaina, který je bledší než sníh. Po chvíli se roztřese s nepřítomným pohledem. Přitisknu ho k sobě.

"To se neví. Zavolal jsem pár kámošů, jsou na cestě sem, ale ten otec ej ozbrojený. Neví se co má za zbraně," vyhrkne nervózně.

"Určitě ví, že jsem tady blízko," zašeptá Elain téměř neslyšně.

"Neboj k tobě se nepřiblíží,"políbím ho. Nereaguje, jen nepřítomně hledí před sebe, myšlenkami úplně jinde.

"Pojď, musíme se obléct," vytáhnu ho z postele a začnu ho oblékat do kalhot a trika. Absolutně nevnímá, že s ním něco dělám, je jako loutka, kterou někdo vede a on jen poslouchá příkazy. Mám o něj strach.

Rychle se obléknu.

"Michale, Bručoune," zařvu. Dovnitř vběhnou vlci, vystrašeni jeho hlasem. Elain mezitím přejde k oknu a dívá se ven. Jediná věc, na kterou myslí je ta, že by otec mohl ublížit Yukimu.

,Co se děje Yuki? ´ zeptá se znepokojeně Michal. Nenamáhám se mu odpovědět.

"Nehnete se od Elaina," poručím jim.

Oba vlci kývnou, ale stále ho znepokojeně pozorují, jak přejde pokoj k Elainovi a přitáhne si ho k sobě.

"Neboj, nic se ti nestane," obejmu Elaina.

"Já bych to už nějak přežil, ale…" odmlčím se.

"Ale?" zeptá se mě Yuki a zvedne mi hlavu.

"Ty zabedněnče, má strach o tebe," zařve Rick na Yukiho, který náhle vypadá jako by dostal palicí mezi oči.

"Nejen o něj, nechci, aby se vám něco stalo jen kvůli mně," vykřiknu. Zatajím, že mi sice jde o všechny, ale první a jediný o koho mám opravdový strach je Yuki.

"Co je?" zpozoruji jeho pohled. "to je přece normální mít strach o blízké osoby. To ještě neznamená, že tě miluji nebo… nebo tak něco… ne?" zeptám se, koncem věty už si tak jistý nejsem. Přitáhne mě k sobě.

"Jo přesně tohle to znamená. Dáme si pozor," slíbí m a políbí mě. Trhnu sebou, když venku začne běsnit Rolf.

"Zůstaň tady," napomene mě a přeběhne pokoj k šuplíkům.

"Kam jdeš? Jdu s tebou," rozběhnu se za ním.

"O mě se neboj," vytáhne z šuplíku pistol, " tebe ohlídají vlci," přitáhne mě k sobě a vzápětí opustí pokoj.

"Yuki," natáhnu se po něm, ale do cesty mi vleze jeden z vlků.

"Do háje," hlesnu a svezu se na kolena, na tohle vážně nemám nervy.

"Ricku, kde jsou k čertu ti tví kámoši?" zaslechnu Yukiho. Vyběhnu za ním a zastavím ho.

"Nikam nejdeš. Otec je masochista, zabije vás oba," křiknu ve stejnou dobu, jako odpoví Rick.

"Nevím, už tu měli být."

"Miláčku, neboj, nic se nám nestane," obejme mě a zároveň se otočí na Ricka.

"Zavolej jim, ať si pohnou a když už budeš v tom tak zavolej rovnou policii," řekne rozhodným tónem.

"Ne, já tě nepustím, ty to nechápeš, já… já jsem to v té koupelně udělal naschvál," sklopím rychle pohled, "protože, kdybych tu nebyl, nic by vám nehrozilo…" dopovím tiše.

"Ty blbče, to si vážně myslíš, že bych tě nechal?" zaječí v jeho hlasu postřehnu šok.

"Tak… mě aspoň zapři, řekni, že jsi mě vyhodil, že jsem ti utekl, že mě neznáš, vymysli si, co chceš…" neodvažuji se vzhlédnout.

"Ty idiote, co bych si bez tebe počal. Neboj, už to nějak vymyslím a ty se odtud nehni," přitáhne mě k sobě.

"Beze mě by ti bylo líp, zamručím mu do ramene.

"ještě jednou tohle vyslovíš a pověsím tě za uši do průvanu," plácne mě po zadku. Upřu na něj nevinný pohled.

"Tohle na mě nezkoušej," usměje se Yuki. Zamračím se.

"Jestli se ti něco stane, tak z tebe udělám suši," oznámím mu výhružně.

"Fajn, moc rád si na tobě pochutnám," políbí mě.

Pustím ho a zadívám se k oknu.

"Hned budeme zpátky a ne abys utekl," přitiskne mě naposledy k sobě a vyběhne za Rickem ven. Zůstanu za ním nervózně hledět.

"Máš nějaký konkrétní plán?" zeptá se mě Rick a opatrně vykoukne.

"Jo, rozstřílet mu mozek, ale prozatím se ho budeme snažit zadržet, než přijedou policajti," oznámím mu klidně, i když do klidu mám hodně daleko.

"Ok," rozlije se po bráchově obličeji rošťácky úsměv.

"Tak jdeme na to," zhluboka se nadechnu a se skrytou zbraní vyjdu k brance.

"Tak vy jste mi sebrali toho spratka?" uhodí na nás Elainův otec, i když k němu by spíš sedlo slovo zrůda. Koutkem oka zahlédnu Elaina jak vykukuje otevřeným oknem.

"O čem to mluvíte? Předevčírem tu byla policie a přímo ve vašem domě. My se do ničeho nepleteme," zeptám se udiveně. Při čemž zamlčím, že tam byly na mé udání.

"Jo tak…" otočí se ke svému domu, " tak to promiňte, asi jsem se spletl," zamumlá jeho otec. Musím ho nějak zadržet.

"Asi ano. Co se vůbec stalo?" zeptám se na oko zvědavě.

"Ale, nic vážného. Jen jsme se s manželkou doslechli, že syn utekl z domu," lhostejně.

"Proč utekl? A proč tu byla policie?" vyptávám se ho.

"No nejsem si jistý, proč se o zajímá i policie. Možná jim navykládal nějaké pitomosti. Ten kluk si pořád vymýšlí…" nervózně se rozhlíží po okolí. Vypěním.

"Ty hajzle, já ti dám, vymýšlí," zaječím a přeskočím plot. Napálím mu jednu do nosu. Bohužel neudržím rovnováhu a spadnu na něho.

"Slez ze mě," zaječí jeho otec a začne po něčem šátrat v kapse. Vzápětí vytáhne nůž. Uhnu mu a všimnu si Elaina, který vyskočil oknem.

"Elaine zmiz," zaječím na něj a snažím se jeho otci, který se pode mnou kroutí jak žížala v posledním tažení, vytrhnout nůž. Ven se vyřítí vlci a očima přejedou scénu.

"Ty spratku, počkej, až se mi dostaneš do rukou!" zaječí na Ealina jeho otec a sekne po mě nožem.

"Nesahej na Yukiho," uslyším Elaina, který se za mnou chce rozběhnout. Naštěstí zasáhne Rick, který ho chytne a odtáhne bokem. Právě včas, do rvačky se přidají vlci, kteří se zuřivostí neznají. Brumla ho kousne silně do ruky, takže Elainův táta pustí nůž. Míša ho hned někam odmrští.

Elainův otec se po mě začne sápat rukama, zatímco se ho snažím omráčit, podaří se mu mě chytnout za krk a začít škrtit, přitom se ze sebe snaží setřást vlky. Má šílenou sílu.

"Pusť mě Ricku. Nesahej na něj, Yuki!!" slyším ječet Elaina.

Podaří se mi ruky odtáhnout od krku a trochu se nadechnout. Míša, kterému došla trpělivost s domlouváním, skočí Elainovu otci po krku a rozdrásá mu ho i s tepnou.

Elainův otec se hned chytne za krk, ze kterého silně krvácí.

"Pojďte sem kluci," odtáhnu vlky od Elainova otce. Ke mně přiběhne Elain, který se vytrhnul Rickovi. Obejmu ho. Roztřeseně mi ovine ruce kolem krku a políbí mě.

"Ricku musíme zavolat sanitku," ohlédnu se po něm. Rick má u ucha telefon a stručně něco diktuje. Počkám, až zavěsí a požádám ho, aby schoval vlky. Sanitka dojede během pár minut a snaží se mu zastavit krvácení, pak ho naloží a se sirénou odjedou.

"Už je po všem," pohladím ho. Složí mi hlavu na rameno a pevně mě obejme.

Chvilku na to se objeví policie. Trpce se ušklíbnu, když je člověk potřebuje, nejsou nikde. S Elainem, kolem krku odpovím na otázky a vylíčím poslední události. Když se zeptají Elaina jen mlčí a tiskne se ke mně. Jen co policisté odjedou, přistane mi na rameni sýkorka a poví mi, že Patrik je na cestě sem.

"Ten tu ještě chyběl," povzdechnu si a odnesu Elaina dovnitř. Požádám bratra o další laskavost říct mi až ten kokot přijede. Pak odejdu i s Elainem, který je dočista mimo, do pokoje. Naštěstí se za chvíli vzpamatuje.

"Miláčku zkus usnout," lehnu si k němu a přitisknu ho k sobě.

"To půjde dost těžko," zamumlá Elain.

"Já vím," povzdechnu si a převrátím se na něj, " co budeme dělat?" zeptám se ho.

"Co? Co tím teď myslíš?" zeptá se vyděšeně, ale hned se uklidní. "Doufám, že nemyslíš na nic z cestního," hodí po mě podezřívavým pohledem.

"Jasně, že ne, co takhle se mazlit?" navrhnu mu se štěněčím pohledem.

"Zbláznil ses? Proč bychom se měli mazlit?" zeptá se. Ale spíš mám pocit, že ho ta představa láká.

"Blázen jsem jen do tebe," ujistím ho.

"Přeskočilo ti, to je celé," uhne s pohledem.

"Ty jsi v rozpacích?" nakloním se nad něho. Pokusí se mě s rozpaky odstrčit.

"Nejsem, jak tě mohla taková pitomost napadnout? A slez ze mě, kdo ti dovolil se po mě válet?" lže, jako když tiskne a vzdorovitě našpulí pusu.

"Víš, že ti roste křivě nos?" zeptám se ho a přejedu mu po nose prstem.

"Křivě? A vůbec, nelíbej mě," začne si uraženě osahávat nos, protože to nepochopil.

"Jo křivě, jako když Pinochiovi rostl nos po každé lži. A proč tě nemám líbat, když se mi to líbí?" zeptám se lehce překvapeně.

"Protože mně se to nelíbí a nelžu," vrhne po mě sadistický úsměv.

"Nelíbí? Nelíbí? Já ti dám, nelíbí," přitisknu svá ústa na jeho a v nestřeženém okamžiku proniknu dovnitř. Na chvíli strne a pak mě odstrčí, když se nechápavě odtáhnu, přitiskne si ruku na pusu neschopen slova.

"Líbilo?" usměji se na něho.

"Ani omylem, a jestli máš hlad, tak si běž vzít něco do kuchyně, nejsem k jídlu!"odpoví mi rudý rozpaky.

"Ale ty mě chutnáš líp," namítnu a začnu ho olizovat.

"Přestaň," zachvěje se.

"Opravdu musím?" přisaji se k jeho krku. Elain zavzdychá a odtáhne se ode mě. Nenutím ho.

"Tak pojď spinkat, ale nejdřív prášky," oznámím Elainovi, který nasadí ukázkový mučednický výraz.

Do pokoje vejde Rick.

"Yuki volali z nemocnice, jeho otec zemřel na vykrvácení," oznámí nám.

"Zaslouží si to parchant, nevíš, co se stalo s jeho matkou?" zeptám se a podám Kainovi prášky, který si je vezme.

"Chytli ji, je ve vazbě obviněna s týrání svěřené osoby a s bůhví čeho ještě," okamžitě odpoví Rick.

"Díky bohu," zaslechnu Elaina.

"Teď jsi jen můj. Co vlci?" otočím se na Ricka, který uhne a dovnitř vletí Michal s Brumlou a hned k nám.

,Yuki jste v pořádku?" zeptá se Míša a bedlivě nás prohlíží. Kývnu.

"Jak tvůj? Brzdi trochu," ozve se Elain.¨

"Stejně tě dostanu," odstrčím Míšu a přitisknu Elaina k sobě.

"Ricku, nemáš náhodou obojek na tohle zvíře?" zacukají Elainovi podezřele koutka.

"Po nějakém se podívám. Mám dojem, že je jednu dobu nosil," podrbe se ve vlasech.

"Zrádce," zašklebím se na bratra.

"Díky to bys byl moc hodný," zacukají mu koutka víc. Rick zmizí a za chviličku se objeví.

"Mám ho," hlásí a v ruce drží černý obojek se stříbrným kováním.

"Výborně, tak mi pomož, vypadá agresivně," ozve se v jeho hlase smích.

"Kdo je tu agresivní?" zavrčím a shodím ho na postel, kde mu přitisknu ruce nad hlavu.

"Ty, ty tu vrčíš a pusť mě nebo tě budu muset očkovat proti vzteklině," zasměje se.

"Vytřeštím na něho oči a než stačím něco říct, Brumla mě jemně vezme za rameno a shodí na zem, vzápětí se na mě vyvalí.

Rick s Elainem vyprsknou smíchy.

"Hodný drž ho," vezme Rickovi z ruky obojek a začne mi ho nasazovat, Rick mě drží ruce.

"Hele vy spiklenci, okamžitě mě pusťte!" nadávám se smíchem. Elain dopne obojek a dá Brumlovi pusu na čumák " moc hodný," pochválí ho.

"A co já?" popotáhnu.

"Ty jsi zlobil, nic si nezasloužíš," popíchne mě.

"Cože?"shodím Brumlu a povalím ho.

"Vidíš? Už jsem si to chtěl rozmyslet a zase sis to pokazil," stěží potlačuje smích.

"Tak já si ho ukradnu," začnu ho líbat.

"Za to už nedostaneš ani ň," zasměje se a já protáhnu obličej.

"Není ti blbí ho tu znásilňovat, když je nemocný?" zahromuje ve dveřích otec. Elain sebou polekaně trhne a zakloní na něj hlavu. Táta stojí ve dveřích s rukama v bok, zatímco Rick se válí po zemi smíchy.

"Vidíš? Poslouchej svého tátu, buď hodný a slez ze mě," domlouvá mi.

"My nic neděláme," hodí rychlí pohled na otce, " ví, že by si to zkusil jednou a naposledy," hodí po mě vražedný pohled.

"Teda tati, co ho v těch nesmyslech podporuješ?" zvednu Elaina do náruče a hodím ho do postele, kde ho zachumlám do dek.

"Mám se bát?" zeptám se ho.

"Boj se," usměje se na mě zlověstně.

"A ty taky, jestli nebudeš hned spát," napomenu ho a nakloním se nad něj.

"Ten obojek ti sluší," zašeptá těsně u mých úst, usměji se.

"Děkuji, hned přijdu, lásko," zvednu se.

"Já s tebou nechodím," oznámí mi věcně.

"Takže jsme snoubenci?" potěšeně zamrkám.

"Jsi normální? To už vůbec ne," vyletí do sedu.

"Tak jo, sám jsi to řekl, takže už spinkej," políbím ho.

"Ožeň se, se svou halucinací! Jen ta ti řekla, že mám zájem s tebou chodit," otočí se Elain ke mně zády.

"Dobře, takže se půjdu zeptat Patrika," otočím se k odchodu.