Vlčí krev XXVII

Hledím za ním se smutkem v očích. Má nehorší noční můra se vyplnila. Opřu se o kamennou stěnu za mnou a nechám po tváři stékat déšť. Shiu se schoulí do kapsy a ani se nehne. Je jí smutno stejně jako mě, rukou nahmatám na krku řetízek s půlkou medailonku. Text už jsem vyluštil dávno, i když byl latinský.

Nestavěj své lásce vězení,

milovat znamená křídla si dát...

Ten citát měl pravdu. Nemůžeme násilím držet toho, koho milujeme, nebylo by to fér ani vůči němu, ani vůči mně. Nakonec bychom se jen trápili a obviňovali jeden druhého.

"Stejně na tebe budu čekat, cítím, že se vrátíš, stejně jako po každém dešti vykoukne duha," zvrátím hlavu a podívám se na duhu, která se klene napříč celou oblohou.

"Tak pojď Shiu, měli bychom říct, že Argor vyrazil na výlet," povzdechnu si a po hodně dlouhé době se na ty nohy skutečně vyhrabu.

Jdu směrem k chatě, co noha nohu mine, jen abych se co nejvíc zdržel. S povděkem přijmu, když mě napadnou lovci. Vrátím jim to i s úroky, ani jeden nezůstane pohromadě.

Když se o další zdržení dostanu k chatě, čeká mě tam dech beroucí překvapení. Uprostřed mýtiny stojí král s rukama v bok.

"Kde je můj syn?" zeptá se ledově s pohledem upřeným na mě.

Tohle je otázka na kterou neznám odpověď.

Běžím jako o život a snažím se zapomenout na to, co jsem zanechal za sebou. Celý svůj život a svou jedinou lásku. Zastavím se na kraji lesa a vykouknu ven na skály. Pak vyběhnu na prosluněný palouk a znovu se dám do běhu.

"Tak kde je?" zaječí král.

Nedokážu ze sebe vyloudit ani slovíčko.

"Jenom to ne Kiro, řekni, že to neudělal," zasténá Zack a lítostivě se na něho podívá.

"Shiu?" zeptá se tiše Filip. Pavouk mi vyleze na rameno a usadí se tam.

"Ty kreténe, ty jsi ho nechal jít?" zaječí mi do tváře Leon, který mě chytne za košili. Přikývnu.

"Kudy šel? Půjdu ho hledat," zaječí na mě. Než stačí zareagovat, chytnu ho a hodím Marcovi do náruče, ať se o něj postará.

Potom se otočím na krále, ale než stačím něco říct na vysvětlenou, něco, a bůh je mi svědkem, že nevím, co to vůbec bylo, se obrátím k lesu, odkud slyším zvuk běžících tlapek. Ten rytmus bych poznal, všude na světě a se zavázanýma očima.

"Argore," zašeptám nevěřícně, vykročím směrem k lesu, odkud se vyřítí černo-modrý blesk, ve vzduchu se promění a do připravené náruče mi vletí Agaton. Náraz je tak prudký, že mě srazí k zemi. Hned se na něho převalím a pohladím ho po tváři.

"Agatone," zašeptám a políbím ho se srdcem létajícím někde mezi mraky.

"Proč jsi mě nechal jít?" zeptá se tiše. Na krku se mi zhoupne medailonek, který jsem od něj dostal.

"Nestavěj své lásce vězení, milovat znamená křídla si dát…" zašeptám a v Agatonových očích se objeví jiskřičky smíchu.

"A tady je odpověď," sáhne si na krk a vytáhne medailonek. Přečtu si slova a zalapám po dechu, stojí tam.

…Pokud jste si oba souzení,

svobodná vrátí se tisíckrát.

"Vrátil bych se milionkrát, kdyby to bylo třeba. Miluji tě, Kiro," zašeptá a já můžu přísahat, že krásnější slova snad ani neexistují.

"Také tě miluji, Agatone," zašeptám a spojím naše rty v polibku.

"Ehm. Nerad ruším, Kiro, ale nemáš nějaké povinnosti vůči svému králi?" ozve se nad námi trochu káravý hlas.

"Přísahám bohu, že jestli bude otravovat moc často, tak z něj udělám králička," zabručí Kira tak, abych to slyšel jen já. Mám, co dělat abych nevyprsknul smíchy.

Kira se zvedne a vytáhne mě na nohy tak, že přistanu v jeho náručí. Obejmu ho kolem pasu a obrátím se na muže, který nás vyrušil.

"Agatone, dovol mi, abych ti představil…" začne Kira mluvit. Nenechám ho. Koukám se na muže, kterého znám ze svých snů.

"Tati?" ozvu se nejistě. Muž přikývne a mlčky rozevře náruč, do které mu skočím. Sevřou mě silné paže.

"Vítej synu," zašeptá a konečně mě pustí. Z náhlého popudu se mu podívám za rameno na ženu, která právě seskakuje z černé klisny a nejistě se rozejde směrem k nám.

"Mami," rozběhnu se k ní a padnu ji do náruče.

"Asire," zašeptá s rukama kolem mého krku.

"Sidaro, je zvyklí na Agatona, tak to nebudeme měnit, jen bychom ho zbytečně pletli," obejme táta matku kolem pasu. Ta se slzami v očích přikývne.

"Tak jsme se konečně našli bratříčku," ozve se můj hlas, ale trochu jiné sytosti nalevo ode mě. ohlednu se a vidím, že ke mně jdou dva kluci, kteří jakoby mi vypadli z oka. Hlavou mi zavíří jejich jména. "Kaito, Katsu," zašeptám a oni kývnou, v zápětí si padneme do náruče.

"Že nám, ale dalo zabrat tě najít," povzdechne si Katsu a konečně mě pustí. Vrátím se ke Kirovi a opřu se o něj. Na rameno mi vyleze Shiu.

"Jé, ta je nádherná, kde jsi ji koupil?" zajiskří jim oči.

"Ve skalním městě," odpoví za mě Kira a ušklíbne se na Juna se Shouem, kteří si jen odevzdaně povzdechnou.

"Jak tam podnikneme výlet, tak vás tam zavedu," slíbím jim a pohladím Shiu.

"Nemohli bychom někam, kde by si má žena mohla odpočinout?" zeptá se táta podrážděně.

"Bohužel pane, můžeme až u nás doma, v chatě není dost místa," pokrčí Kira rameny.

"Tak dobře," povzdechne si král a vysadí svou ženu na koně, vzápětí se vyšvihne za ni a obejme ji.

Proměním se a dám si s Kirou závody, kdo bude dřív u nás. S přehledem vyhraji a vypláznu na Kiru jazyk.

"No jo, čtyři nohy jsou čtyři nohy," vyplázne na mě jazyk také.

"Nedochůdče," odfrknu si povýšeně a v dalším okamžiku se válím v listí, kam mě Kira nejenom hodí, ale i pořádně vyválí, takže připomínám špatně otřepaný strom a to má drzost se mi ještě smát. Jemně zavrčím a skočím po něm, takže si za chvíli nemáme co vyčítat.

Zůstane sedět a upírá na mě naštvaný pohled. S těmi listy na sobě vypadá jako lupení, pobaveně se mu chechtám.

"Ehm, promiňte stvoření, ale neviděli jste tu vlka a černovlasého kluka?" zeptá se zmateně Juno, protože nikdo jiný nemůže pro chechot mluvit. Tyr zavyje a skácí se smíchy.

Oklepu se a většina listů ze mě spadne, v ten moment se zablýsknou světla foťáků a jsme zvěnčeni. Kupka jménem Kira se dá do pohybu a začne honit fotografa, cestu mu zatarasí Leon.

"Identifikujte se, objekte," zavrčí a koutka mu cukají v jednom kuse.

"Ty demente, to jsem já," zavrčí Kira.

"Tohle jméno neznám," ujistí ho Leon. Už se smíchem nemůžeme ani hnout. Kira ze sebe začne shazovat listí.

"Aha, to jsi ty? A proč tu strašíš?" zeptá se udiveně Leon, když se Kira listí z valné většiny zbaví.

"Kdo tu straší, idiote? Jedině ty na špejly," ujistí ho a vybírá si listy z vlasů, nakonec to vzdá a pustí se do mého kožichu, kde je úspěšnější.

Vyjdeme u jeho domu a zamíříme cestičkou kolem něj do jejich sídla.

"Počkat, bydlíte tady," zarazí nás Ramaru a ukáže na dům.

"Ano, tam bydlíme normálně, ale v tomhle počtu bychom se tam nehnuli, tak jdeme do našeho sídla," vysvětlí Kira.

"Aha," ozve se trochu zaraženě a ostatní nás následují, zastavíme se před výstavní vilou. Lucien se kousne do rtů a podívá se na své potrhané oblečení.

"Neřeš to, tohle je přátelské setkání, ne honorace," plácne ho po zádech a jako prvního ho prostrčí bránou. Ostatní se usmějí a v klidu vejdou. Král seskočí a sundá svou ženu z koně.

"Vítáme vás, Veličenstvo," ukloní se máma před králem a odvede je dovnitř do obýváku kde je připravené pohoštění.

S Kirou a ostatními přetrpíme oficiality, které se odehrávají až do pozdního večera. Mezitím Kirovi usnu na klíně.

Zdá se mi, že je Argor moc dlouho v klidu a tak se na něho podívám. Spí. Lump, má štěstí, že se může proměňovat. Máma zrovna královi nabídla pokoje a král přijal.

"Tak když nás omluvíte, my půjdeme do domu, Argor by tu asi neusnul," nenápadně ho probudím drcnutím a on ke mně zvedne hlavu, hned se unaveně zvedne.

Tedy herec je dokonalý, ocením v duchu. Kdybych s ním nebyl spojený, tak ošálí i mě.

"Dobře, dobrou noc Argore," pohladí ho královna a odebere se na lůžko. Král ji následuje.

"Tak pojď," zvednu se a Argora dám na zem.

"My už půjdeme také," zvedne se Ramaru a ostatní také.

"Jestli chcete, můžete přespat zde," nabídne máma hostům a ti s povděkem přijmou. Jen, co se vzdálíme z dohledu Argor, který se doslova za mnou vlekl, zázračně ožije a tak všechny doprovodíme a po tom kolečku dojdeme domů, kde se promění.

Jack zrovna vyjde z Kuchyně s Yorim v patách.

"Dobře, že jsi ho našel. Naši zůstali na zámečku?" zeptá se s úsměvem Jack.

"Jo i s královskou rodinou. Půjdeme se osprchovat a padneme za vlast, dobrou Jacku," zívnu.

"Dobře, dobrou noc," usměje se Jack a s Yorim zajdou do pokoje.

"Zdá se mi to, nebo se Yori stal na Jackovi závislým?" obejme mě Agaton kolem krku.

"Nezdá, ale je to pochopitelné, myslím, že to je poprvé, kdy se k němu někdo chová slušně a tak si prostě vsugeroval, že on je prostě jeho," povzdechnu si.

"Bude to mít hodně těžké," Agaton se zamračí.

"Jack si poradí, měli jsme i horší případy," usměju se na něj a odvedu ho do koupelny.

"Společná sprcha?" zavrní Agaton.

"Ale jen sprcha, jsem marod," zamračím se na něho. Upře na mě ty nejrozkošnější štěněčí očka, co jsem kdy viděl.

"Nech toho, nebo se budeš koupat sám," varuji ho.

Kira si povzdechne a začne se svlékat. Tak tohle mu nedovolím. Přiskočím k němu, rukama zajedu pod triko a začnu je sunout nahoru, při tom mu triko sundávám. Kira zastená a přitiskne se k mým rukám. Sundám mu triko a obejdu ho zezadu rukama sklouznu k jeho kalhotám a rozepnu mu knoflík. Políbím ho na rameno a stáhnu mu kalhoty ke kotníkům. Vystoupí z nich a podívá se na mě. Než se stačí pohnout, jsem svlečený a zatlačím ho do sprchového koutu. Pustím vodu a natáhnu se pro mýdlo. Jen co se ho dotknu, překvapeně zasténám a podívám se na Agatona, který cumlá moji bradavku.

"Agatone nech toho nebo tě pomiluji už tady," zavrčím na něho vzrušeně.

"A co ti v tom brání?" zašeptá a přitiskne se ke mně. Tím je moje sebeovládání zničeno a já se přitisknu na jeho rty. Hned mi polibek oplatí a začne mě hladit. Pomalu se začnu rty sunout po jeho krku k bradavce, kterou vezmu do úst. Jeho slastné zasténání jen zvýší mou touhu. Nedočkavě zašmátrám po gelu a trochu si vymáčknu na prsty, rozetřu ho a dvěma prsty do něj vstoupím, abych ho připravil.

Slyším, jak vydechne a ucítím jeho ruku na mém přirození. Zasténám a začnu ho líbat. Po chvíli v něm začnu pohybovat prsty, když uslyším toužebné zasténání, vytáhnu prsty a rukou sjedu na stehno.

Tentokrát zaprotestuje.

Pousměji se a zvednu ho.

"Dej nohy kolem mých boků," zašeptám. Hned mě poslechne a já do něj začnu opatrně pronikat. Je těžký, tak ho opřu o vyhřáté kachličky v rohu a jedním pohybem se ocitnu v něm. Skoro se zblázním, když ucítím, jak se kolem mě sevře, hlasitě zasténám. Skloním se k němu a jazykem začnu laskat jeho napnutou bradavku. Jako by z dálky, uslyším jeho slastný výkřik.

Už to dál nevydržím a pohnu se v něm. Cítím jeho slast, která mu projede tělem, začnu pomaličku přirážet. Jeho slastné výkřiky jsou mojí odměnou.

Čím větší cítím napětí, tím rychleji se pohybuji. Když cítím, že už budu, sevřu jeho úd v ruce a mnu ho v rytmu rychlých přírazů. Vyvrcholíme ve stejný okamžik.

Vyklouznu z něj a opatrně ho postavím na nohy. Neudrží se na nich a tak se o mě plně opře.

"Tady bylo zemětřesení nebo se to otřáslo jen tady?" zeptá se a přitiskne se ke mně.

"Nejspíš jen tady," zašeptám a konečně se natáhnu po mýdle. Rychle nás umyji a vypnu vodu. Vhledem k tomu, že nedokáže ani sám stát, ho vezmu do náruče. Při tom se mi ozve rameno, ale ignoruji to. Za sprchovým koutem ho postavím a utřu, pak ho znovu zvednu a odnesu do postele. Okamžitě se ke mně přimkne a začne mě líbat.

"Miláčku, teď jsme se pomilovali, to ti to nestačí?" obrátím se na něho pobaveně. Zavrtí hlavou.

"Tak bude muset," zasměji se pobaveně a políbím ho. Zamračeně se na mě podívá a očima sklouzne na rameno, které mám ovázané. Strejda mi přes to převázal omyvatelné obinadlo. Vůbec nechápu, kde ho splašil, myslel jsem, že ani neexistuje.

"Jo, trochu mě bolí," kývnu a v jeho očích se objeví lítost. Pak už, ale neprotestuje a stulí se na moje zdravé rameno. Zamrká na mě vlčíma očima a za chvilku už spí. Zavrtím nad tím hlavou a pořádně nás přikryji.

Pobudí mě slunce a jemné polibky na nahou kůži. Otevřu oči a podívám se na Agatona, který mě líbá.

"Budeš provokovat dlouho?" zeptám se ho, i když se nezlobím. Pomalu se ve mně probouzí touha, v tom se rozletí dveře.

"Vy nevíte, jak se máte chovat?" zařve králův hlas.

"Králíček pro něj bude moc vznešený, nezlob se na mě, lásko, ale rozkrájím ho jak žížalu," zavrčím tiše. Agatonovi unikne tlumené vyprsknutí. Nejdřív ho pečlivě zakryji prostěradlem a pak s dekou, kterou si uvážu kolem pasu, přejdu ke dveřím.

"Je mi líto, ale tady za něj rozhoduji já, a já určím, kdy je čas vstávat, takže s dovolením," zavrčím a třísknu mu dveřmi před jeho překvapeným obličejem, zamknu a vrátím se do postele.

"Kde jsme to přestali, lásko?" odhodím deku a začni Agatona líbat. Jeho tichý smích se změní ve vzrušené sténání…

End