Vlčí krev 10

"Konečně pátek," zajásá Filip, když se s Dirkem objevíme před panelákem.

Vzápětí se ocitnu v náručí Kiry, který mě uvítá polibkem.

"Tak pojďte, ať to máme za sebou. Po škole můžeme vyrazit do lesa," usměje se Lucien. To se setká se spokojeným ohlasem ze strany vlků. Zbytek obrátí oči v sloup. Teprve později jsem se dozvěděl, že ostatní, kromě vlků a ochránců, jsou v učení na strážce.

Kousnu se do rtů a zapřemýšlím, jestli je nebudu zdržovat.

"Půjdeme k Vlčímu zubu?" zeptá se nadšeně Dirk.

"Bohužel ne, poslední dobou se tam dost ometají lovci. Bude nám muset stačit tenhle les," pokrčí rameny Daren.

"Ještě jsem tu les neviděl," ušklíbnu se.

"Je nedaleko, ale pro paneláky nejde vidět. Není špatný, ale není moc velký." ušklíbne se Kira.

"Takže jestli tomu rozumím, je to spíš park než les," povzdechnu si.

"Však uvidíš," podívá se na mě.

"Mládeži nechci buzerovat, ale už jsme měli být u školy. Takže fofrem," ozve se Akiko.

Jedna z těch co nás hlídají.

Ušklíbnu se a hlavou mi proletí, že jediné dítě je tu ona. Kirovi zacukají koutka a vykročí.

"Je o dva roky starší než ty. Nás doprovází, protože to má při cestě," zašeptá mi do ucha tak, aby to nikdo jiný neslyšel. S překvapením se na ni podívám. S tou drobnou postavou vypadá spíš na šestou třídu, než na vysokoškolačku.

Stěží přežiji školu a pádím domů se převléct do černých volných kalhot a černého trika s dlouhým rukávem. Otevřu dveře v momentě, kdy se na ně chystá zaklepat Dirk a společně vyrazíme na sraz k malému hřišti. Jen se k němu přiblížíme, vyběhnou Daren s Kirou.

"Už jsme pro vás chtěli jít," usměje se na mě Kira a vtiskne mi polibek, zatím co Daren odtáhne Dirka do temného podchodu, aby se za okamžik objevili. Dirk je ve vlčí podobě.

"Takže jdeme, vlčátka," zavelí Ramaru a se smíchem uhne před Falkovým hravým chňapnutím.

Dáme se do běhu a během chvilky doběhneme k lesu. Jedná se o listnatý a spíš připomíná park. Jak se za chvíli přesvědčím, o park se jedná. Všude děti, maminky s kočárky a zamilované páry. Kira mě táhne za vlky dál na úzkou pěšinku. Kolem slyším jedovaté poznámky, že by si ty čokly měli uvázat. Všichni to berou s klidem a ignorují to, až na Sorba, který se s vrčením obrátí. Než stihne něco udělat, chytne ho Lucien za ucho.

"Nech toho, nebo tě vážně budu vodit na vodítku," napomene ho Lucien.

Sorbo se na něho vztekle podívá a rozběhne se za ostatními.

"Nemůžeš to ignorovat jako mi ostatní? Zbytečně přitahuješ pozornost," otočí se na něj Goro.

Sorbo na něho skočí a Goro se samo začne bránit. Ostatní ochránci odtáhnou vlky dál a drží je, aby se k rvačce nepřipletli.

Yuki s Lucienem je od sebe odtrhnou a Lucien Sorbovi vypráší kožich.

Potom mu nasadí obojek.

"No, neříkala jsem to?" ozve se ta stará rašple a tentokrát dojde trpělivost i Lucienovi. Prudce se na ni obrátí.

"V životě jsem neviděl takovou rašpli jako vy. Měla byste jít do nejtmavší části těla a neotravovat slušné lidi," řekne vztekle a s pohrdavým výrazem se otočí a odejde.

Rašple zalapá po vzduchu a začne ječet.

"Chcete ukázat přímý směr nebo tam vypadnete sama," zeptá se ji Yuki tak ledově, že se rašple otočí a s nosem obráceným k obloze odchází. Její důstojný odchod naruší větev, o kterou zakopne a málem spadne na nos.

"Snad už dá pokoj," zadoufá Kira.

"S tím nepočítej. Zítra nebo ještě dnes tu bude stát s policií, že porušujeme zákon. Psi se tu totiž musí vodit na vodítku, aby neotravovali ostatní návštěvníky," promluví zachmuřeně Ichigo.

"Ale to nejsou psi," namítnu.

"Jenže to do éteru pustit nemůžeme. Jinak byste skončili pod mikroskopem," ozve se Yuki.

Povzdechnu si. Musím souhlasit s Ichigem. Bude tu stát s policií, při nejlepším. Při nejhorším s odchytovou službou.

"Tak kde se touláte?" ozve se zepředu Lucien.

Doběhneme ho a Ichigo ho začne plísnit.

"To není problém," pokrčí rameny Lucien.

Ostatní to radši nechají být a rozběhnou se kamsi dozadu. Kira mě chytne za ruku a vleče za sebou. Běžíme přes půl hodiny, když se dostaneme do skutečného lesa. Okamžitě se Kirovy vytrhnu a začnu šplhat na obrovský dub. Během několika minut dovádím ve větvích. Pak se natáhnu na silnou větev a spokojeně zavřu oči.

"Hele Kiro, nespletli se? Není to veverka?" začne se pochichtávat Falko, který mě sleduje.

Otevřu oči a přímo z větve seskočím na zem, aniž by se mi něco stalo. Kira jen zalapá po vzduchu.

"Ty pako, co kdyby se ti něco stalo?" zařve na mě.

"Vždyť to bylo jen pět metrů," ohradím se udiveně.

"Jak jsem říkal veverka," ozve se znovu Falko.

"Jestli jsem veverka, ty budeš nejspíš žížala," usoudím a uskočím před jeho tesáky.

Ramaru ho pro smích není schopen chytit, z důvodu že nejspíš ztratil svůj smysl pro rovnováhu. Nakonec se mu to stejně podaří.

"Falko, ono se říká, potrefená husa se ozve, žížalo," mrknu přes rameno a skočím za Kiru.

"Já ti dám žížalu, přezrálá hruško," vrčí Falko do všeobecného smíchu a snaží se vytrhnout rozesmátému Ramarovy.

"Můžeš mi říct, proč se pokaždé navážíš jen do Falka?" zeptá se mě Kira, když se trochu uklidní.

"Když on se umí tak skvěle rozčilovat," povzdechnu si a upřu na Kiru štěněčí oči.

"Už toho nech," plácne mě po zadku a vede mě pryč.

Zklamaně si povzdechnu a pustím se do špičkování ostatních. Jediný kdo se požďuchování neúčastní je Sorbo. Poslední dobou je morous.

"Tak konec lidičky," utne naše dovádění po třech hodinách Leon.

"V okolí se objevili lovci, tak to ukončete a domů," rozežene naše setkání.

Se zklamaným bručením se obrátíme a vydáváme se na zpáteční cestu. Jdeme přes park.

"To jsou oni. Vidíte sám, že nemají vodítka a dokonce ani obojky," ukazuje na nás, naše známá, rašple.

Lidi v okolí se na nás podívají. Policista se přijde k nám a začne nám domlouvat.

"Víte, že byste ty psy měli mít uvázané? Nemám jinou možnost než je odchytit a dát do útulku, aby se zjistilo, jestli nemají vzteklinu. Samozřejmě zaplatíte pokutu…" vytahuje pokutový bloček a vysílačku.

"To nebude třeba. Tohle si přečtěte," ozve se Lucien a podá mu nějaký složený list.

Policista ho otevře a přečte.

"Tak to je v pořádku, ale dejte si na ně pozor, ať nikoho nenapadnou," varuje nás policista a odejde. Rašple se naštve a začne nadávat policistovi.

"Madam, jestli hned nepřestanete tak zaplatíte pokutu za urážku veřejnému činiteli," umlčí ji policista.

"Tohle vám neprojde. Budu si stěžovat u starosty," ječí na nás.

"Klidně si stěžujte i u papeže. Ani on vám nepomůže," ušklíbne se Lucien. Pak vezme Sorba za ucho a obejde ji obloukem. Ostatní ho následujeme.

"Co bylo na tom papíře?" zeptá se zvědavě Kira.

"Povolení, že můžou běhat bez uvázání, ale jen s doprovodem," usměje se Lucien.

"Máš i pro nás?" blýskne se v očích Ramarovi.

Lucien s úšklebkem vytáhne pět listů, které si ochránci okamžitě, spokojeně rozeberou.

"Co tu okolkujete? Rychle na hřiště," křikne na nás Saidon s napůl vytaseným mečem. Ochránci se konečně pohnou. Když s Kirou dorazíme na hřiště, jsou vlci proměněni a všichni těkají očima z místa na místo.

"Co se stalo?" zeptá se znepokojeně Kira.

"Dirk má pocit, že někoho zahlédl při proměně," zamračí se Daren.

"Cítili někoho?" zeptá se okamžitě Kira.

"Ne. Kdo u něj bydlí nejblíže?" zeptá se Daren.

"Já s Leonem, Dirk bydlí přes chodbu," přihlásím se okamžitě.

"Dobře, takže vy dva máte za úkol na něj dohlédnout. Budu na telefonu. Kdyby něco volejte. Hlavně dávejte pozor jo," strachuje se Daren.

"To dáváme vždycky," usměji se.

"Miláčku hlavně měj telefon stále u sebe, stačí sebemenší prozvonění a jsem tam," stará se Kira.

"Neboj, Kiro," otočím na něho hlavu.

"Já se nebojím, mám jenom strach," vysvětlí mi rozdíl té samé věci Kira.

"To je vážně rozdíl," usměji se na něj.

"Zahnali jsme je, ale dávejte si větší pozor," ozve se Marcus, který jde v závěsu za Leonem.

Daren skočí k Leonovi a dá mu dvaceti minutovou přednášku o tom, co se stalo a na čem jsme se dohodli.

"Žádný problém. Bude spát u nás, naši jsou beztak pryč," pokrčí Leon rameny.

"Ani náhodou. Nejsem dítě a umím se o sebe postarat," protestuje hned Dirk.

Ozve se hromadný povzdech.

"Tak se nedomluvíme do půlnoci." zaúpí Daren.

"Miláčku jak chceš, ale každou hodinu se mi budeš hlásit," upozorní Dirka Daren.

"Dle rozkazu šéfe," zavrčí Dirk a připojí se k naší malé společnosti. Kira mě ještě políbí a už jdeme domů.

"Vážně nechceš přespat u nás?" zeptá se Dirka ještě u dveří do jeho bytu Leon.

"Opravdu ne, ale díky za optání," usměje se Dirk a vejde dovnitř.

My zapadneme do našeho bytu.

"Chceš hostinský pokoj?" zeptá se Leon Marcuse.

"Ne, tvůj," odpoví mu Marcus a objemnou tašku, které jsem si všiml až teď, odnese do jeho pokoje.

Na můj tázavý pohled odpoví Leon pokrčením ramen.

"Jdi se najíst a spát. Zítra pojedete na Kirovu chatu, tak ať jsi vyspaný aspoň ty," doporučí mi a jde do svého pokoje.

Bez večeře zapadnu do svého pokoje a po sprše rovnou zapadnu do postele a hned usnu.

O půlnoci mě probudí Shiu a drobné, skoro neslyšitelné škrábání na sklo. Podívám se k balkonu a hned vyskočím. Za dveřmi se krčí Dirk a hází zoufalé pohledy ke svému balkónu. Tiše otevřu a pustím ho dovnitř. Dirk rychle proklouzne škvírou a složí se u zdi.

"Díky u mě někdo je a nevypadá to na přátelskou návštěvu," ušklíbne se Dirk.

Potvrdí to podivné řinčení a Dirkovo zasténání.

"To byl mámin porcelán, sbírá ho a je na něj patřičně hrdá," smutný usměv.

Dojdu vzbudit Leona. Vyklouznu z pokoje a zaklepu na jeho dveře, když to nepomůže, rovnou vstoupím. Marcus se zrovna dobývá do Leonových úst.

"Nerad ruším, ale mohli byste toho nechat?" ozvu se trochu podrážděně.

Marcus se odtáhne a já si všimnu Leonovy ruky pod košilí Marcuse, kterou hned vytáhne. No vida.

"Co se děje?" snaží se zakrýt rozpaky Leon.

"U Dirka doma někdo je. Divím se, že jste ten hluk neslyšeli," odpovím mu.

Oba jsou ve vteřině v plné pohotovosti s meči v ruce.

"Zamkněte se a nevycházejte, okamžitě volejte ochránce, když se nevrátíme do pěti minut, tak zdrhněte!" vychrlí rozkazy a za chvíli jsou v tahu. Podívám se na telefon a zjistím, že je vybitý. Roztržitě ho dám do kapsy.

"Jak jsi na tom s tvým telefonem?" obrátím se na Dirka. S úsměškem ukáže k vedlejšímu bytu.

"Tak rovnou přejdeme k druhému pokynu," rozhodnu se a přejdu ke skříni, kde po chvilce hledání najdu lano. Vyjdu na balkon a mrknu směrem k bytu Dirka. Zdá se, že Leon s Marcusem odvedli pozornost skvěle. Lano přivážu dračí smyčkou a pokynu Dirkovi ať sleze. Jakmile lano pustí, odvážu ho a skovám, se Shiu na rameni seskočím co nejtišeji za ním.

"Já z tebe jednou budu mít infarkt. Napřed strom, teď balkon," tiše zavrčí Dirk.

"Není to výš než ta větev. Radši mi řekni, kde se můžeme skovat?" obrátím se k němu. Chvilku přemýšlí.

"Jedině tam, kde se přeměňujeme. Vchod je dost úzký, aby tam nebylo vidět a přitom dost široký, abychom obhlídli nejbližší okolí," pokrčí rameny Dirk.

"Tak jdeme," rozhodnu se bleskově a následuji ho.

Běžíme sotva pět minut, když se Dirk přede mnou zhroutí a po krku mu začne téct krev. Skočím k němu a rukou zavadím o skoro neviditelný vlasec. Sáhnu do kapsy pro nůž, který neustále nosím sebou a přeříznu ho. Zpoza rohu na mě vyskočí nějaké individum s nožem v ruce a zaútočí na ležícího Dirka. Bez rozmyslu mu zlomím vaz a odmotám strunu z Dirkova krku.

"Jsi v pořádku?" zeptám se ho vyděšeně.

"Jo," zachrčí Dirk. Zvednu ho a podepřu ho. Za chrčivých navigací dorazíme do úkrytu. Opatrně položím Dirka na zem a z kapsy vytáhnu obvaz. Snad poprvé jsem vděčný, že jsem takové nemehlo a co chvíli si podvrtnu nohu nebo něco udělám. Stáhnu mu ránu a v duchu doufám, že nás ochránci najdou co nejdřív a že nás neobjeví lovci. Bohužel zbytečně.

"Heleďme vlk a jakýsi kluk. Měl bys co nejdříve vypadnout, než zabijeme i tebe," ozve se za mnou úlisný hlas.

Dirk se na mě podívá a očima ukáže, ať jdu. Zavrtím hlavou a otočím se. Lovci zděšeně couvnou.

,Proboha, co je to za kluka? V jednu chvíli se třese strachy a teď se nejen netřese, ale oči má žluté jako vlk a vůbec se neovládá,´ projede hlavou jednomu z lovců, a s hrůzou sleduje, jak kluk napadne jednoho z jeho druhů a jedním švihem ruky mu urve hlavu z krku. Zbytek se ho pokusí zničit, ale ten kluk má lepší pohyby než ostatní, musel se někde cvičit.

,Musím před ním varovat ostatní,´ rozhodne se lovec ve vteřině. Otočí se, aby vyběhnul, ale chladný kov meče ukončí jeho život.

"Zlikvidujte lovce, ale nepřibližujte se k Agatonovi. Neví, co dělá, je absolutně mimo. Zavolejte někdo jeho ochránce a taky Dirkova," rozkazuje jasný ženský hlas.

"Ale kdo je Agatonův ochránce?" zeptá se jeden s telefonem v ruce. Lovci jsou už pobiti. Všichni se na sebe rozpačitě podívají.

"Co se tu k čertu stalo?" vletí dovnitř Daren a téměř okamžitě strne na místě, jak uvidí Agatona.

"Miláčku, vydržíš ještě chvíli?" koukne se přes Agatonovo rameno. Dirk namáhavě kývne.

"Tak zavolá někdo konečně Kiru, nebo tu budete jen čumět," zařve na nejbližšího ze strážců. Ten vytočí číslo a všechno do telefonu rychle vysvětluje.

"Hned je tu," zavěsí strážce.

"Už jsem tu," ozve se za nimi a dovnitř vběhne postava a vrhne se k Agatonovi.

"Všechno je v pořádku miláčku," obejme Agatona.

Agaton se začne zmítat a když to nepomůže, zakousne se do ramene člověka, co ho drží.