Vlčí krev VIII

"Tak už jsme se zasmáli," povzdechne si Kira.

"Ty ses nesmál," odpoví Daren.

"Mě to k smíchu nepřišlo," zavrčí Kira a podívá se na Shiu, která si hoví na mé hrudi.

"Agatone, můžeš mi říct, proč jsi utekl?" podívá se na mě.

"My se stěhujeme do Sehrdonu," zašeptám.

"A co je na tom špatného?" zamrká očima Sono.

"Nic, kdyby to nebylo do paneláku," vyplivnu s odporem to slovo.

"A co je na paneláku tak špatného? Bydlíme tam, až na Hydekiho, všichni," usměje se Filip.

Překvapeně vykulím oči.

"No nekoukej, i my se museli přizpůsobit," zasměje se Sono.

"A já mám šílenou zprávu ten byt naproti nám, co ho nikdo nechtěl, protože byl velký, je prodaný." Povzdechne si Dirk.

"To je pech. Kde se budeme scházet?" zanadává Lucien.

"To netuším," povzdechne si Kira.

"O čem to mluvíte?" zeptám se a snažím se nenápadně vykroutit z jeho náruče.

"No když pršelo, vždycky jsme byli v jednom bytě. Byli, jme tam v bezpečí, ale teď si musíme najít něco jiného. Proč sebou pořád šiješ?" podiví se Kira.

"Proč asi ty chytráku, pusť mě," zavrčím.

"Měl´s říct," poznamená a pustí mě.

Vyskočím a zmizím v koupelně. Když se vrátím převlečen do jiného pyžama, všichni úžasem zmlknou.

"Co to máš na sobě?!" vytřeští Kira oči.

"Co se ti na něm nelíbí?" podívám se na světlezelené pyžamo s černými pavoučky.

"Broučku nic proti, ale nemáš tam jiné?" zeptá se váhavě Kira.

"Jistě medvídky, zajíčky a nevím, jestli ještě rybičky" snažím si vzpomenout.

"Nech si ty pavoučky a pojď si hajnout," zavře Kira zděšením oči.

Poslechnu ho a za chvilku si hovím v jeho náručí.

"No víš, když jsem nemohl mít zvířátko, tak mi mama kupovala aspoň pyžama se zvířátky. A Shiu se líbí," ukážu na Shiu, která se snaží vytáhnout jednoho pavouka z pyžama.

"To věřím. Jí se líbí všechno. S tou rukou zítra půjdeme na kontrolu, nelíbí se mi." Povzdechne si Kira.

"Hmm," zamumlám v polovičním spánku, netuším, jak můžu usínat, když jsem se před chvílí vzbudil.

"No, my půjdeme," ozve se Lucien a vytáhne Sona z pokoje. Ostatní je následuji.

"Dobrou noc," zamumlám. Poslední co ucítím je, že si mě Kira vytáhne do náruče.

Probere mě šílený hlad. Posadím se a protřu si oči. Kira v pokoji není.

"Tak už ses probudil?" otevřou se dveře a dovnitř vstoupí Kira s vrchovatě naloženým podnosem jídla.

Rozzáří se mi oči a vrhnu hladový pohled na tác. Je tam snad všechno, ovoce, vajíčka, chleby, párky a podobně.

"Proč mám pocit, že vítáš spíš ten tác než mě," zasměje se Kira a dá mi podnos na kolena. I když mám trochu problém jíst jednou rukou, všechno rychle zmizí.

"Chceš ještě?" zeptá se mě Kira pobaveně. Zavrtím hlavou, připadám si jak kulička.

Tak se převleč, hned přijdu. Dá mi pusu a zmizí i s tácem.

Zaběhnu do koupelny a jdu se obléct. Po půl hodině snažení mám pocit, že jsem absolutní nemehlo. Jediné co jsem dokázal je obléct si spodní prádlo.

Zoufale pomyslím na Kiru a ten se v momentě objeví ve dveřích.

"Co potřebuješ miláčku?" zeptá se.

Hodím po něm polštářem.

"Aha. Počkej, pomůžu ti, ale fakt nechceš jít takhle? Sluší ti to," usměje se rošťácky.

"Kiro!" vykřiknu.

Zasměje se a popadne světlé plátěné kalhoty, a světle modré triko.

"V tom budu za chvíli jak čuně," poznamenám jedovatě.

"Na tvé obvyklé džíny je až moc horko." Poznamená Kira a začne mě oblékat. Pak mně podá boty.

"Tak pojď, ostatní už čekají venku," usměje se a chytne mě za ruku.

Venku zamrkám do jasného slunce. Kira měl pravdu, v džínech bych se upekl.

"To je dost, je mi šílené vedro," ozve se Falko.

"Jak půjdeme kolem řeky, tak tě tam hodím," pohladí ho Ramaru.

"To budeš hodný," koukne po něm Falko.

"Radši pojďte," ozve se Krak a vstane, vzápětí se zapotácí.

"Počkejte, dám vám aspoň vodu," zmizím vevnitř.

Do misek napustím ledovou vodu a Kira je povynáší ven. Za chvíli se vrátí s prázdnými. "Pojď, už musíme." Vyžene mě. Na rameno mi skočí Shiu. Bohužel na bolavé rameno. Kira ji hned přendá na druhé.

"Ještě, že jste ještě nevyrazili. Netušili jsme, kudy půjdete," ozve se nad námi Leon. Vedle je Marcus, pak dvojčata a pak ještě čtyři neznámí. Jeden mi přijde povědomí. Pak si vzpomenu, že jsem ho viděl na chatě.

"Půjdeme kolem řeky, vlkům je horko" ozve se Ichigo.

Strážci kývnou a zmizí. Po chvilce vyrážíme i my. Zanedlouho dorazíme k řece, spíš říčce. Než se stačíme vzpamatovat, tak Falko letí do vody. Ostatní ho bez pobídnutí následují.

"To jsem potřeboval," vyleze Fako ven s mokrou srstí. Přiběhne k Ramarovy a otřepe se.

"Tak ti děkuji," podívá se na své mokré oblečení.

"Nemusím být jediný mokrý," poznamená a dá se na cestu, samozřejmě řekou.

Za mírného požďuchování a veselého smíchu dojdeme až k ordinaci. Zatímco vlci se uloží do stínu, mě Kira vtáhne dovnitř, a aniž by dbal na rozhořčené výkřiky čekajících, přímo do ordinace.

"Ahoj strejdo, přišly jsme dřív, nelíbí se mi ta ruka," zabouchne dveře od ordinace.

"Tak pojďte dál," pozve nás doktor. Myslím, že zbytečně, protože už sedím na lůžku a mám svlečené triko.

Doktor přistoupí a sundá mi obvaz.

"No ještě, že jste přišli. Zanítilo se to," podotkne a začne mi to čistit.

"Tak hotovo," oddechne si po půlhodině práce.

"Zavazovat to už nebudu. Dám na to jen desinfekci. Už by to mělo být bez problému, tak kdyby něco, zas se stavte, Kiro," informuje doktor.

"Neboj, snad mě znáš," zasměje se Kira.

"No právě proto to říkám," zasměje se doktor. Potom zabodne pohled do jeho ramene.

"Nevěděl jsem, že ses přestal bát pavouků," začne si doktor podrobně prohlížet Shiu, která se tam usadila po dobu, co mě ošetřoval.

"Ten patří miláčkovi," ušklíbne se Kira.

"Aha. Je nádherná," pohladí ji.

"Už půjdeme," zamíříme z ordinace.

"Tak se mějte," rozloučí se doktor.

"Mladíku víte, že se nemá předbíhat?" pustí se do Kiry starší dáma.

Kira ji mine, aniž by se o její žvatlání staral.

"To je dost, že jdete," přivítá nás Ichigo.

"Omlouvám se, měl to zanícené," vysvětlí Kira.

"Aha. No, my jsme dostali dva nové společníky," ukáže do stínu a já si až teď všimnu dvou černých vlků.

"Pusť mě Ramaru," vrčí Falko.

"V žádném případě, nemusíme tu mít druhého maroda," odsekne Ramaru a nasadí mu obojek. Jeden z černých vlků se smečce vyhne obloukem a přiběhne ke mně. Opatrně se opře o zdravé rameno, zatím co očuchává zraněné.

"Jsem v pořádku, Kyre," odpovím na tichou otázku. Vlk kývne, připojí se ke svému společníkovy a oba zmizí v lese.

"Co to mělo znamenat?" zeptá se Dirk. Daren pokrčí rameny.

"Radši pojďte," povzdechne si Ramaru a táhne Falka pryč. Jdeme za nimi. Ještě se jednou ohlédnu a v křoví zahlédnu dvoje vlčí oči.

Zbytek dne strávíme toulkami po horách. V jednom momentě v zamyšlení špatně odbočím a ocitnu se na krásné vyvýšenině. Přijdu ke kraji a rozhlédnu se.

"Argore, kde zas vězíš?" zaslechnu Kiru a prudce se otočím. V ten moment mi podklouzne noha a už se řítím dolů. Naštěstí se zdravou rukou stihnu zachytit výčnělku kousek pod vrcholem.

,A jsem v háji,´ pomyslím si. Kouknu dolů a nohama se snažím najít nějakou oporu. Někdo mě pevně chytne za zápěstí. Vzhlédnu.

"Můžeš se pustit, udržím tě," promluví melodickým hlasem kluk stejně starý jako já.

Poslechnu ho a kluk mě bez problému vytáhne. Tam stojí ještě jeden.

"Ty máš asi štěstí na podobné nehody, že bratříčku," zasměje se druhý kluk. Načež se oba se smíchem otočí a ve vlčí podobě zmizí.

Já se nevzmůžu na nic jiného, než se za nimi překvapeně koukat. Až teď mi začne docházet podivná podoba mezi námi.

"Agatone, jsi v pořádku? Viděli jsme odtud běžet ty černé vlky, neublížili ti?" obejme mě Kira.

"Spíš mi zachránili život," podotknu a na Kiruv tázavý pohled jen jemně zavrtím hlavou.

"Tak pojď, tvoji rodiče už přijeli," vezme mě za ruku. Nechám se vést a neustále se ohlížím po místě, které bylo osudové v tolika směrech.

"Už jsme tu," probere mě Kiruv hlas z přemýšlení. Podívám se na něho a přitisknu se k němu. Obejme mě.

Po té události dny naberou neuvěřitelné tempo a než se stačím vzpamatovat, ve víru různých dobrodružství, procházek a mnohdy šílených akcí, máme tu poslední dny prázdnin a sedíme u posledního táboráku.

"Zdá se mi to, nebo ty prázdniny tak rychle zdrhly?" ozve se zklamaně Hydeki.

"Nezdá. Ony fakt nějak pospíchaly," povzdechne si Sono.

"Kdy odjíždíte Agatone?" zeptá se Filip.

"Až pozítří," odpoví za mě Kira. Překvapeně vzhlédnu, o tomhle jsem mu neříkal.

"Vůbec se tam netěším," povzdechnu si při představě paneláku.

"Už zase začínáš? Ne, aby tě napadla podobná blbost jako na začátku srpna," varuje mě Kira.

"To se neboj. Mám takový pocit, že mě teď Leon nepustí z dosahu, dokud nebudeme tam," zamračím se podrážděně.

"Strašně se mi po vás bude stýskat," zafňukám.

"Myslím, že nás za chvíli budeš mít plné zuby," podotkne Saito a všichni se rozesmějí.

Zmateně se zamračím a přemýšlím, co přede mnou tají.

Než se stačím zeptat, tak nás vyruší Marcus.

"Nerad to říkám, ale měli byste to ukončit. Začínají se tu nebezpečně potloukat lovci," oznámí nám s očima upřenýma do tmy.

Všichni hned vstanou a začnou udusávat oheň, pak se s tichým ahoj vytratí do tmy.

Kira mě doprovodí k chatě a dá mi polibek na dobrou noc. Počká, až se v mém okně rozsvítí a pak tiše zmizí.

Rychle se osprchuji. Právě si chci lehnout, když se rozletí dveře.

"Nevíš kde je Leon?" zeptá se otec.

Zavrtím hlavou a po jeho odchodu, přeběhnu k otevřenému oknu a vykloním se. Jak jsem si myslel, je opřený o roh chaty a s někým se líbá.

"Leone, shání tě táta," syknu napůl šeptem. Postavy se od sebe odlepí a já v tom druhém poznám Marcuse.

"Hned přijdu." Kývne na mě.

Zabouchnu okno a jdu si lehnout.

,Nastává hororový den,´ pomyslím si sotva otevřu oči do slunečního rána. Jinými slovy dnes jedeme do nového domova. Kluci i s Kirou odjeli už včera a mě se začalo stýskat.

Leon nenechal nic náhodě a pozval si pár kámošů, takže jsem měl aspoň dva za zadkem. A když jsem neměl za zadkem srážce, objevili se tam černí vlci i s ochránci.

Měl jsem toho dost.

"Vstávat a cvičit!" zařve na mě Leon skrz stěnu.

Z hrdla se mi ozve zavrčení, kdyby byl v místnosti, asi ho zakousnu.

"My máme dnes náladu." Objeví se ve dveřích.

Probodnu ho pohledem a jdu se osprchovat.

"To´s měl tak skvělou noc, že teď překypuješ energii?" zeptám se jedovatě ve dveřích. Slyšel jsem ho, jak se kolem půlnoci plížil z chaty.

Po rtech mu přejede trpký úsměv, ale nekomentuje to.

"Za deset minut je snídaně a nezkoušej zdrhnout, hlídáme tě," zavře dveře vteřinu před tím než na ně neškodně, s hlasitým zaduněním, dopadne kniha.

"Není ji škoda?" objeví se znovu ve dveřích a rychle zmizí.

Podívám se na hodiny.

,Zvládl nový rekord. Je šest hodin a já ho mám plný zuby,´pomyslím si.

rychle se obléknu a seběhnu dolů. Celou snídani po sobě vrčíme.

"Co je s vámi? Za dvě hodinky, jen co se sbalíte, vyrážíme do nového domova," podiví se táta.

,,Ten starý byl lepší než ten, do kterého míříme," řeknu ve stejnou chvíli jako brácha: ,,Já už sbalený jsem." Vztekle se na něho podívám.

"Poslyš, už se stal případ, kdy vlk zakousl strážce?" zeptám se zvědavě.

"Ne ještě ne, co si vzpomínám," řekne po chvilce přemýšlení Leon.

"Tak ti oznamuji, že jestli mě nepřestaneš srát, budeš první případ," oznámím mu a vyběhnu z kuchyně. Za mnou se ozve Leonův smích.

Cesta připomíná šílený horor. Kromě básnění otce a matky o novém domově, se k tomu přidá nejen vedro, které udeří kolem jedenácté hodiny, ale hlavně Leon, který do mě začne šťourat. Vrcholem všeho je, když mě v půlce cesty začne hladit po vlasech se slovy:

"Nebuť smutný, vlčátko".

To už se vážně neudržím a kousnu ho!

Na jeho vyjeknutí se otec podívá do zpětného zrcátka.

"Agatone, nejspíš se budeme muset stavit na veterinu, aby ti dali injekci proti vzteklině," pronese překvapeně.

Ten pitomec Leon vybuchne smíchy a směje se celou cestu. Nejradši bych ho ztratil za jízdy a rovnou před jedoucím vlakem.

Konečně je, ve tři hodiny, po hororové jízdě a my zastavíme před jedním panelákem. Rozhlednu se. Žádný výhled na les, kolem jsou jen samé paneláky. Ten, před kterým stojíme, sousedí se dvěma a naproti s dalším. To už patří děsu, jelikož horor je moc slabý.

Pomůžu poodnášet věci do bytu a kouknu na svůj nový pokoj. Jediné plus je, že je velký a má balkon. Hned na něj vyjdu.

,Jak jsem si myslel,´ povzdechnu si a koukám přímo na protější panelák.

"Dobrý den, sousede," ozve se vesele po mojí pravé straně. Otočím se a překvapením otevřu pusu.