Vlčí krev II

Protáhnu se na židli a kouknu se ven. Tak slunečně tu už dlouho nebylo. Trochu mi chybí les. Po tom, co jsme se odtamtud vrátili, jsem opět dostal domácí vězení. Brácha se jen soucitně ušklíbl. Samozřejmě on byl ještě hrdina, že mě šel hledat.

Ještě teď jsem naštvaný, když si vzpomenu na hádku, která pak následovala.

"Jsi pěkný parchant. Místo aby ses mě zastal, tak se ještě šklebíš!" vyjedu na něj.

"Tak to je novinka," usoudí " Ještě něco?" mrkne na mě přes rameno.

"Jo, když jsi takový génius, tak bys ses mi měl podívat na počítač," zaječím.

"Hm. Chceš ty topinky akorát nebo propečenější?" zeptá se mě od sporáku, kde připravuje večeři. Naši šli do divadla.

"S čím budou?" zeptám se rezignovaně. Nemá cenu se s ním hádat. Je až nelidsky klidný.

"S vajíčkem a sýrem," odpoví.

"Akorát," odpovím a sednu si ke stolu. Za okamžik přede mnou stojí talíř s jídlem. Pustím se do něho. Mám už hlad.

"Co máš s tím počítačem?" zeptá se, když se chystám odejít.

"Tys mě poslouchal?" vyvalím na něho oči.

"Chceš zopakovat slovo od slova?" zeptá se mě s úsměvem.

Nevěřícně zavrtím hlavou. Vždycky jsem si myslel, že mě prostě ignoruje.

"No celkem nic, až na to, že mě tam chodí výhružné vzkazy a nabídky na pomoc. Mám tím úplně zahlcený E-mail i ICQ. Nepomáhá změna účtu, adresy nic. Nevím co s tím." Přiznám s povzdechem.

"Měl jsi mi to říct dřív. Řeknu jednomu kámošovi. Vyzná se v tom." Podotkne.

"Dobře a ještě jedna otázka," zarazím ho ve dveřích.

Otočí ke mně tázavě hlavu.

"Proč ses mě nikdy nezastal, když jsem dostal domácí vězení?" vyrazím ze sebe vztekle.

"Protože se mi líp hlídáš, když sedíš na zadku. Jsi takové neposedné štěně." Odpoví a zmizí.

Za chvíli uslyším zavření domovních dveří a klíč v zámku.

Okamžik počkám a vydám se pro svoje klíče. Chci se podívat ke skále. Samozřejmě je nenajdu. Vzal je sebou a i náhradní. Vztekle kopnu do dveří. Zpoza nich se ozve tlumený smích a kroky od nich.

,Ten parchant se královsky baví,´ vztekám se v duchu a skáču po jedné noze. Nakopl jsem si palec.

,Ale slovo dodržel,´ pomyslím si.

Hned druhý den dorazil s dvěma kluky.

"Ahoj," zahlaholil jeden.

"Prý máš problémy s počítačem. Tak se ti jdu na to mrknout."

"Sidene uklidni se. Docela jsi ho vyděsil," okřikne ho druhý. Je úplně stejný jako ten první, stejná tvář, oblečení i náušnice v uchu, na kterou vyvalím oči.

"To byl jeho nápad," ukáže na prvního, když zpozoruje, kam se dívám.

"Jinak já jsem Saiden," podá mi s přátelským úsměvem ruku.

Siden mezitím zapne počítač.

"Mohl bys tam zadat heslo? Sice bych si s tím poradil, ale zdrželo by mě to," otočí se na mě.

"A nedávej si tam nové. Proti mně nemá šanci," varuje mě.

Zadám heslo a všem vylétne obočí vzhůru. Na tapetě mám černého vlka s modrými odlesky a vysokého muže s černými dlouhými vlasy. Detaily obličeje přesně pasují na Kiru.

"Tohle by ho potěšilo," zamumlá brácha. Jinak ho ani brát neumím.

"Jestli o tom někdo před ním cekne, tak ho roztrhnu jak hada. Je vám to jasné?" varuji je předem.

"Jen technický dotaz," přihlásí se Siden.

"Jaký?" zeptám se.

"Je to výhružka nebo varování?" zeptá se.

"Ber to jako přátelské varování," ujistím ho s úsměvem.

Všichni polknou a kývnou. Ještě změním tapetu, takže je tam smečka vlků.

"Tak se do toho dáme," protáhne si Siden prsty a najede si do e-mailu.

Ve vteřině mu vyskáče tolik nepřečtených zpráv, že jen zamrká. Překvapeně se podrbe ve vlasech.

"Jak dlouho jsi nebyl na E-mailech?" zeptá se rozpačitě.

"Pět dní" odpovím.

"PĚT DNÍ?!!" podívá se na počet nepředčtených zpráv. Je jich sto dvacet. Podívá se na datum, které mu to jen potvrdí.

"To je celkem dost vzkazů. Je jich vždycky tolik?" jukne po mně.

"No, dřív jsem to měl za jeden den," řeknu zaskočeně.

Kývne a otevře pár vzkazů. Samé výhružky. Stiskne zuby a začne se do nich nabourávat. Trvá to dvě hodiny, než se spokojeně zazubí. Vzkazy se zredukují na dva.

"Tyhle jsme psali my. Zbytek byl z jednoho počítače. Říká ti něco tahle adresa?" podává mi papírek. Podívám se na něj.

"Jo, je to adresa jednoho kámoše" řeknu zaskočeně.

"To nemusí nic znamenat. Podívám se ti na to ICQ." Poznamená a za vteřinu je tam. Během pár minut je hotovo.

"Už by ti žádný výhružky neměli chodit" uchichtne se.

V tu ránu mi zabliká ICQ. Objeví se zpráva: Přístup zprávy zamítnut. Výhružný podtext.

Siden se spokojeně zazubí.

"Tohle se už nebude zobrazovat," poznamená.

"Dobře necháme tě tu a jdeme k Leonovi," zvedne se ze židle.

"Kdo vás pozval?" podiví se brácha.

"Ty," ozve se Saiden.

"Tak fajn, ale nebudete se ocucávat," klade si podmínku. S tím vyjde i s nimi z mého pokoje.

Je pravda, že od té doby mám pokoj. Žádné výhružky. Jen přátelské vzkazy od Filipa, na které většinou odpovím.

Mrknu se znovu na monitor a všimnu si, že lišta s ICQ poblikává. Otevřu ji a uvidím, že mi píše Marek. Mám docela chuť se ho zeptat, proč psal ty výhružné vzkazy. Co mě ovšem zarazí je text zprávy.

Máte tam vlky?

Ne

Proč ti trvalo tak dlouho, než jsi odpověděl?

Byl jsem mimo.

Aha

Uživatel Marcus odhlášen.

Přijde mi to docela divný, tak zajdu za bráchou. Ten si to přečte a Marcuse vymaže.

"S ním si už nepiš a běž si lehnout, bude devět," doporučí mi a odejde.

Překvapeně se podívám na hodiny a vypnu počítač.

Vážně je už docela pozdě, když vytáhnu sešity s úkoly.

Do postele se dostanu až kolem půlnoci.

Pomalu se loudám ze školy. Náladu nemám nic moc. Dostal jsem pětku. To budu mít zase prodloužené vězení. Už vidím, jak se brácha tetelí štěstím. V tom zaslechnu hlasy.

"No, tak tref ho pořádně"

"Proč mu nestoupneš na nohu? Má ještě tři."

Zahnu za roh a uvidím bandu děcek, jak se snaží zranit nějakého černého psa. Už se chci obrátit k odchodu, když v tom psu poznám Falka. Obrátím oči v sloup.

"Nemyslíte si, že byste si to měli odpustit?" křiknu na partu a jdu k nim.

"Nevím, co je ti do toho," postaví se výhružně přede mě.

Sundám si batoh, v boji by mě jen překážel.

"Pohlídej mi to a nepleť se do toho" zavrčím na něho. Omluvně se na mě podívá a kývne.

"Je mi do toho moc. Je to můj pes," odpovím.

"Ty žádného nemáš," vysměje se mi.

"Mám. Utekl mi," ohradím se.

"Tak to dostaneš za něj," zachechtá se zlomyslně a rozmáchne se pěstí.

,Ještěže jsem to očekával,´ pomyslím si a skloním se před ránou. Zároveň mu vrazím pěst do břicha, až hekne. Ostatní se samozřejmě připojí. Stačí pár kopů a chvatů, aby zjistily, že na mě nemají a s bolestným stenáním co nejrychleji zdrhnou.

,To bylo pěkné,´ září Falkovi oči.

"Můžeš mi říct, co tu děláš?" vyjedu na něj. Falko se přikrčí.

,Zrovna jsem zdrhl před lovci. Ty jsi byl nejblíže,´ koukne po mě.

"Promiň, ruply mi nervy. Tak pojď, bydlím tu kousek," omluvím se a sehnu se pro batoh.

,To nic. Tak pojďme,´ žduchne do mě přátelsky.

,Kde ses naučil takhle bojovat?´ nedá mu zvědavost.

"Měl jsem těch zájmů víc. Ale nikomu nic neříkej." Poprosím ho.

,Ani Kirovi?´ zeptá se.

"Jemu především ne," vyděsím se.

,Měl by to vědět, ale jak chceš,´ pokrčí rameny.

"Co máš z nohou?" všimnu si, že kulhá.

,Asi jsem si ji vymknul,´ vysvětlí.

"Tak jsme tady," odemknu vchodové dveře a zavedu ho do pokoje.

"Máš žízeň?" zeptám se ho.

,Jo díky. Kdybys měl jablečný džus tak ten, jinak stačí voda,´ požádá a vyčerpaně se svalí k posteli.

Jdu do kuchyně, kde mu do misky vyliji litr džusu. Pak mu do druhé dám rýži a kuřecí maso. Pod paži dám druhý litr džusu a se vším se vrátím do pokoje, kde to před něho položím.

V okamžiku všechno zmizí.

,Díky bylo to dobré,´ olízne se Falko.

"Ukaž mi tu packu" požádám ho.

Zvedne ji.

"Máš ji vymknutou. Dám ti na to obklad," poznamenám.

Falko skočí na postel a nechá si ji zabalit do ledového obkladu. Pak se stočí a usne. Přikryji ho dekou a zapnu počítač. Okamžitě mi naskočí ICQ se zprávou.

Je u mě.

"Agatone!" uslyším hlas Leona.

"Jsem v pokoji," zavolám na něho.

"Nemůžeme najít…" zmlkne, když zavadí pohledem o vlka. Úlevou se opře o zeď.

"Tak teď ještě kontaktovat Ramara," vytáhne mobil.

Ukážu na počítač. Ten na něho mrkne a kývne.

Ozve se zvonek. Leon jde otevřít a vzápětí se dovnitř vřítí Ramaru a přímo k vlkovi. Lehne si k němu na postel a opatrně ho k sobě přitiskne.

"Děkuji," koukne po mně.

"Měl o něho vážně strach," obejmou mě z ničeho nic něčí ruce.

Prudce se obrátím a koukám do tváře Kirovy.

"Co tu…" nedopovím.

Jeho rty se přitisknou na moje a začne mě líbat. Mírným tlakem mi otevře ústa a strčí mi tam jazyk. Po nekonečné době se ode mě odtrhne.

"A ty jsi mi taky chyběl," usměje se.

,Ramaru,´ zakňučí vlk.

"Jsem tu zlatíčko," zašeptá mu do ucha.

Vlk rázem otevře oči a koukne se na něho. V jeho očích se objeví panika.

,Ahoj,´ broukne

"Já ti dám ahoj. Počkej doma. Dostaneš dvacet pět na zadek. Co to máš s packou?" všimne si zavázané packy.

"Má ji vymknutou," vložím se do toho.

"Tak to bude padesát. A dalších pět a dvacet za útěk." Zlobí se Ramaru.

Falko mě očima požádá, abych nic neříkal o lovcích a napadení. Po kývnutí se mu uleví.

"Neměl bys ho krýt," zabručí mi do ucha.

"A ty bys mě neměl držet," snažím se odvést pozornost. Nepomůže to. Ramaru se postaví přede mě.

"Co se stalo?" zeptá se.

Zarputile zavrtím hlavou.

,Honili mě lovci. Utekl jsem jim, a když jsem se dostal sem, tak mě napadla nějaká parta.

Poradil si s nimi Argor,´ vysype ze sebe Falko.

"Jak si s nimi poradil?" zeptá se klidně Kira.

Falko zarputile mlčí.

"Agatone?" ozve se Leon.

"Do toho vám nic není!" vyprsknu.

"Ale je. Jak sis s nimi poradil?" zeptá se znovu Kira. Teď v hlasu slyším bezpečné výhružný podtón.

"Nic ti neřeknu," postavím se mu na odpor.

"Kolik jsi těch kroužků měl?" zeptá se Leon. Rychle si spočítá jedna a jedna.

"Pět," přiznám.

"Kendo, lukostřelbu…." Vypočítává na prstech.

"Karate, ninjutsu a kikbox," přiznám pod nátlakem.

"Aha. Takže tohle podstatně mění situaci. Probereme to s ostatními," ozve se tiše Kira.

"Taky si to myslím," potvrdí Ramaru.

Vezme Falka do náruče a vyjde z pokoje.

S obavami se podívám Kirovi do tváře a uvidím, že potlačuje smích. Zato Leon vypadá jak kakabus.

Kira si mě znovu přitáhne a začne mě znovu líbat.

"Zase se uvidíme," políbí mě na nos.

"A ty na něho dej lepší pozor," napomene Leona. Pak odejde za Ramarem a Falkem.

Leon po mě loupne očima a jde do svého pokoje.

,Tak tohle budu žehlit dlouho,´ pomyslím si a uklidím misky po Falkovi.

Brácha se mnou nepromluví celý den, jen dostane záchvat smíchu, protože mi naši prodlouží domácí vězení o týden. Což jsem čekal.