Host z Okinawy - 3 bonus

"Konečně konec," zaskuhrá Rick a svalí se na lavici. Jsem na tom stejně, ty poslední dny stáli za to, nejenže jsme denně psali, ještě jsme museli obskakovat ghéty. Nejspíš proto, abychom nevyváděli prkotiny, a to ještě nemáme nakoupené dárky.

"Já jim nejspíš koupím dupačky," zabručím zamyšleně. Zbytek vybuchne v smích.

"No aspoň v tom máš jasno, netuším, co jim koupit," povzdechne si Riss, když se vysměje.

"Vím, mám to napsané na kusu papíru, ještě aby mě zítra pustili do města samotného," obrátím oči v sloup.

"Máme stejný problém, Zich o něčem takovém ani slyšet nechce," povzdechne si Trey. Všichni kývnou, že mají stejný problém. Jen zaúpím a s očima v sloup vyjdu ze školy.

"Kupodivu tu jsou všichni," zaslechnu Risse a rozběhne se k hloučku, které velí Adam. Kdysi jsem měl být hlavní Ghét, vzdal jsem se toho, protože bych asi ty svoje obludy nedokázal opustit, v tu dobu byli tři, v létě se k nim přidal i Darwen, ale ten pro moje lumpárny nemá tolik pochopení jako ti tři, nejednou jsem od něj dostal, za nějakou rošťárnu.

Zrovna teď stojí u brány a opírá se o svoji hůl, v zimě ho ta noha bolí viditelněji, stejně by mě zajímalo, co se mu stalo.

"Ahoj," dám mu na přivítanou pusu. A všimnu si Hikaru, který se bezradně rozhlíží. Podívám se tázavě na Drewa, který s pousmáním kývne.

"Hikaru, pojď k nám," zavolám na něho. Hikaru k nám hned s vděčným pohledem zamíří a než vyjdeme, pošle SMS svým ghétům.

"Taky by mohli dát vědět předem, když to nestihnou," zabrblám si tak aby to slyšel Darwen.

"Oni taky nemůžou vědět všechno," namítne klidně.

"A od nás se očekává, že budeme vědět všechno? Očekává. Ona by aspoň stačila zprávička, asi to nestihneme, jdi s tím a tím, myslíme na tebe. Pak tam můžeme tvrdnout jako tvrdý Y a nikoho nezajímá, že je třeba dvacet pod nulou, zvlášť když nás školník ve čtyři vyhodí, že musí zamknout a sami jít nemůžeme," bráním se zamračeně. Na tohle už mi Darwen neodpoví, nejspíš nemá co, ale stejně se nedám.

"Pořád se chvástáte, jak máte dokonalou organizaci. Mezi sebou jistě, ale myslíte také na nás?" rozhodím rukama, div ho nepraštím do obličeje.

"Jo dobrý pochopil jsem, v tom máš asi pravdu…" povzdechne si Darwen.

"Asi?" skočím mu do řeči.

"Fajn, v tom máš pravdu, předhodím to na radě, ale než bude, tak se domluvíme mezi sebou," opraví se Darwen s povzdechem.

Vítězně mrknu na Hikara, který má, co dělat, aby se nesmál. Dojdeme domů zrovna v momentě, kdy přijede i Leon. Počkáme na něho a vejdeme společně.

Společně s Hikaru zmizneme v kuchyni a pak u mě v pokoji, kde vytáhnu svůj úlovek, tedy cukroví, které se snažili ukrýt.

Zaslechl jsem, že už mi koupili i nějaké dárky, ale bohužel, i když jsem na ně nasadil své psy a vůbec, všechno co má nohy, nenašel jsem je. Zatrolená práce.

Ještě ke všemu musí vědět, že jsem je hledal, protože mě kvůli tomu stále požďuchují. Zaškrtit je, je málo.

"Co jim proboha pořád vyvádíš? Mezi tebou a Darwenem je podivný napětí," sedne si Hikaru na postel.

"Nic moc, zjistil jsem, že Darwen kouří, což se mi nelíbí. Jednou jsem mu vyměnil cigarety za nehořlavý, prostě umělý, perfektní napodobenina. Vydržel pět dní bez problému a pak mi na to přišel. Nemluvil se mnou měsíc. Teď když na nějaký narazím, letí z okna. No je z toho špatný," povzdechnu si a opřu se do opěradla.

"To bychom si mi ani nedovolili," podívá se na mě s respektem.

"Vy jste taky vyrostli v jiném světě než já," připomenu mu a nakouknu do mazlíčkovského pokoje, kde požádám Liefa o dva čaje.

"Proč ti to tak vadí?" zeptá se mě Hikaru. Bez odpovědi se otočím k oknu.

"Dobře, chápu," povzdechne si Hikaru a převede řeč na další téma, což jsou vánoce. Teprve od něj se dozvím, že většina je slaví na vánočním plese, kde je výjimečně freedmanům povoleno dělat si, co chtějí. Teda skoro, soulož a hanobení ghétů je stále zakázané. Nad tím vyprsknu smíchy, rozhodně to musím vidět.

Bavíme se a mlsáme do večera, než si pro Hikaru přijdou jeho ghétové. Teda jeden, ve dveřích se skoro neslyšně objeví černovlasý a za ním blonďák.

"Hikaru," ozve se od dveří, oba sebou zároveň trhneme, já překvapeně, Hikaru zděšeně.

"Vy jste se nějak zapomněli, že?" usměje se blonďák, jeho jméno, ani toho druhého pořád neznám, Hikaru jejich jména vždycky skoro neslyšně kňukne a ptát se, je mi blbé. Hikaru kývne a rychle se protáhne mezi nimi, ghétové jdou za ním, aniž bych se dočkal nějaké vděčnosti.

Ušklíbnu se a strčím tác s hrnky za dveře, pak se s knihou složím na postel. Po chvíli mě to přestane bavit a jdu dolů, koutkem oka zahlídnu jak Darwen zatípl cigaretu a vzal si žvýkačku. Ušklíbnu se a dojdu dolů.

"Ahoj, prý se pořádá nějaký vánoční večírek," mrknu na ně, když se s nimi pozdravím. Darenowu polibku uhnu, až se zamračí.

"Jo, ale jde se tam podle zásluh," odpoví mi Darwen.

"Nemůžu za to, že nepoznáš legraci," pokrčím rameny. Jeho odpověď pochopím jako my tam nejdeme. Je mi to jedno, když nevím, o co přicházím, nijak mě to neirituje. Lhostejně pokrčím rameny, nad čímž pozvednou obočí a čekají, co ze mě vypadne.

"Zítra potřebuji volný den," oznámím jim klidně. Jinak volný den je to, že jdeme všude sami a nikdo nás nehlídá.

"Neexistuje," odpoví mi bez zaváhání Roy. Vzhledem k tomu, že má hlavní slovo, je jeho povolení nezbytné. Vztekle se na něho podívám.

"Ještě jsem si nevybral ani jeden volný den, na který mám právo," procedím skrz zuby.

"To ti slouží ke cti, ne je prostě ne," odsekne Roy a odejde. Čímž mi oznámí, že debata je u konce. Jak myslí.

"Lenny, má o tebe strach," podívá se na mě Saimon.

"Jsem snad ze skla, které se rozbije, jen co se dotkne země? S večeří se neobtěžujte, nemám hlad," pohodím hlavou a odejdu do pokoje. Nezapomenu efektivně třísknout dveřmi, ještě ale vyvěsím pauzu, mám pocit, že ji vyvěšuji nějak hodně často.

Všichni čtyři sebou při bouchnutí trhneme, vyčítavě se podívám na bratra, tohle mu povolit mohl.

"Asi se naštval, že," poznamená Darwen a sáhne pro další cigaretu.

"To kouření mu vadí," poznamená Roy.

"Stejně tak mu vadí, když s ním zacházíme jako s miminem, které neumí chodit," odsekne Darwen. Roy sebou při té výčitce trhne, ale jinak se neprojeví.

"Začínám ho pomalu chápat," pronese Darwen, který vyfoukne kouř.

"Zase ti je vyhodí," poznamenám klidně.

"Tahle je poslední," odpoví Darwen klidně.

"Tak povídej, ať se něčemu přiučíme, je jasné, že mu vadí pravidla," ozve se Saimon.

"Ne, ty dodržuje bez výhrad, ještě jsem nezažil, aby v něčem neposlechl, i když to často bylo podle jeho představ. Jemu vadí, když mu odmítneme něco, na co má právo nebo, co je podle všeho dost rozumné. Vezmu příklad, před měsícem chtěl spát u Ricka, jeho ghétové v tom neviděli problém, ale my jo. Jak to vyřešil?" podívá se na nás.

"Utekl," procedí Roy skrz zuby.

"A co byste na jeho místě udělali vy?" zeptá se Darwen.

"Nás nemůžeš srovnávat!" rozkřikne se Roy.

"Proč ne? Jen se vžij do něho. Když chce u Lenna přespat někdo s kamarádů, není to problém, ale když je to opačně tak mu to zakážeš? Není to trochu na hlavu? Podle mě tím ukazuješ, že mu nevěříš," sejme ho Darwen klidně.

"Ale já mám o něj jenom strach," zahučí Roy, který si už tak moc jistý není.

"Řekni to jemu, ne nám," odvětím pobaveně.

"Asi by mi nevěřil," uzná konečně můj zabedněný bratříček. Náhle vyskočí a jde ke schodům, když se mu ozve telefon, jen zakleje a s telefonem u ucha vypadne z domu.

"Tohle musíme vyřešit jinak," zabručím zamyšleně.

"Nechte to na mě, mám plán," ozve se Darwen a tipne půlku cigarety.

"Zkus si pohrávat s tužkou, to by mohlo pomoct," poradí mu Saimon.

"A tužka hoří?" zeptá se se zájmem Darwen.

"Ne, ale pomůže ti to zaměstnat ruce," odvětí Saimon dobrácky.

"Vážně si myslíš, že nemá hlad?" zeptám se mimo téma.

"Vzhledem k tomu, že zmizela víc jak půlka cukroví, tak nejspíš ne," odvětí Darwen s klidem.

"My jsme věděli, proč schováváme dárky v bytě, ten kluk vyšťourá i zmrzlinu pod lavinou," zabručí Saimon. Nad tím přirovnáním se rozesmějeme, ale musíme s ním souhlasit.

Nakonec mi to přece nedá a talíř s večeří mu donesu nahoru a zaklepu. Když mi dovolí vstoupit, vejdu a talíř položím před něj. Sedí před počítačem a vztekle do něj buší, radši se ani nedívám, co si s ostatními píše, mám docela představu.

"Řekl jsem, že nemám hlad," zavrčí Lenny, ale navzdory svému mínění se s chutí zakousne do hranolků se smaženým sýrem.

"Na večeři trochu těžké, ale nemyslím si, že půjdeš spát tak brzo, večer tě čekáme v ložnici," usměji se na něho a rychle za sebou zavřu dveře. Z druhé strany na ně něco narazí, nejspíš kniha.

"Nejspíš to mělo znamenat ne," zapřemýšlí Darwen.

"To by bylo něco většího a přímo na hlavu," ušklíbnu se.

"Teď jsi mi připomněl, jak se ho snažil dostat jeden z hodnostářů, co mu to vysypal na hlavu? Žížaly?" podívá se na mě Darven.

"Ne chlupaté housenky," zakřením se a znovu se rozesmějeme.

"To tenkrát bylo vzrušo," uklidním se.

"Jo, hlavní se tím bavil snad ještě víc, dokonce má v kanceláři hodnostáře s housenkami na hlavě, údajně, by byl v dobré náladě. Na úřadě, tomu hodnostáři neřeknou jinak, než housenko," směje se Saimon. Sejdeme do kuchyně, kde se ještě pořád bavíme na účet úřadů.

"Tu je nějak veselo," vejde dovnitř Lenny a potom, co opláchne talíř, si vytáhne hned litr zmrzliny. Chytnu ho kolem pasu a přitáhnu k sobě.

"Někdy musí být veselo," zašeptám mu do ucha a jemně ho olíznu. Potěší mě, když jemně zavrní. Chvilku trvá, než se vzpamatuje. Poznám to tak, že se po mě ožene zmrzlinou.

"Já se s vámi nebavím," procedí skrz zuby, vezme si lžičku, vytrhne se mi a odkráčí do pokoje. Jen se zasmějeme a těšíme se na noc.

"Vážně veselá nálada, zítra máme službu, všichni tři," zavrčí vztekle Roy, který vrazí do kuchyně, naštvaný jak samotné peklo.

"Jak to? Měli jsme mít volno," zamračím se na něho.

"Měli, zítra je údajně celoroční audit, na kterém nemůžeme chybět," procedí skrz zuby Roy.

"My už ho máme udělaný ne?" zamračí se Saimon.

"To je nezajímá, prostě se tam musíme dostavit a počítejte s tím, že tam budeme celý den," zavrčí Roy.

"To je pěkně hnusný, ještě štěstí, že tam už nepracuji," podotkne Darwen.

"To je jediné štěstí, jinak bych fakt požádal, někoho od jeho přátel, aby ho na den nechali u sebe," povzdechne si Roy. Musí být s nervy úplně v háji.

"Rozhodl jsem se, že ho zítra pustím," pronese a skoro se zhroutí na židli, podstrčím mu jídlo a bavím se.

"No já to naplánoval tak, že s ním půjdu a zůstanu v nejbližší čajovně, ať si mě Lenny pak vyzvedne," vyloží nám svůj plán Darwen.

"Fajn, tak to nechám na tobě," souhlasí Roy a nají se. Pak se vydáme do ložnice a já se zastavím ještě pro Lennyho. Ještě pořád sedí u počítače.

Do diskuze mu napíšu, že se Lenny zabavuje a vypnu počítač.

"He? Co? Jak sis to mohl dovolit?" vyletí na mě ten čertík.

"Říkal jsem, že jdeš spát k nám," přehodím ho přes rameno a plácnu po zadečku.

"Ne díky, dám přednost té svoji," odporuje mi.

"Naší? Ty jsi laskavý," zasměji se a vejdu do ložnice, kde ho hodím doprostřed postele, pak už to je jen kdo z koho. Chvilku se sice brání, ale pak se z něj stane ďáblík, spát jdeme až hodně pozdě.