Únos I

Rozloučím se s kamarády a rozběhnu se za Saimonem, který mě jako obvykle čeká před školou opřený o zeď.

"Ahoj," pozdravím ho a polím ho na ústa, hned mi ho oplatí a narovná se.

"Chceš se podívat do města nebo jít rovnou domů?" zeptá se mě Saimon.

Zpytavě se na něho podívám a trochu se zamračím. Sai se tváří nezvykle vážně a podle toho jak ho za ten rok znám bude chtít něco projednat na neutrální půdě.

"Dal bych si pohár, jestli teda máme čas," usměji se na něho a vezmu ho za ruku.

"Jo jasně," usměje se a zavede mě do jeho oblíbené cukrárny, kde nám objedná obrovské poháry, které servírka hned donese.

Saimon si s tím svým hned začne hrát i když se jedná o jeho oblíbený jogurtový s višněmi a strouhanou čokoládou.

Mlsám svou jahodovou dobrotu a čekám, kdy začne.

"Lenny, jak ses dostal k Royovi a Leonovi, prý tě znásilnili," rozhodne se pro přímou řeč.

"Jo to je pravda," připustím.

"Tak přece," povzdechne si a jeho čelo se zkrabatí starostmi.

"Jenže za to svým způsobem může máma," dopovím. Překvapeně mu vystřelí hlava vzhůru.

"Jak to myslíš?" zeptá se, se zajmem.

Stručně mu řeknu, co se odehrálo od doby, kdy byli pozváni i se svou rodinou jako hosté k nám domů.

"Aha, to by nám mohlo pomoct," zamumlá a doslova vidím, jak se mu šrotují kolečka v hlavě.

"Sai, můžeš mi říct, co se k čertu děje?" zeptám se ho už dost vytočený.

"Jo, tvoje matinka si vzala do hlavy, že tě chce zpátky," odpoví mi. Celý ztuhnu a lžíce mi vypadne na zem.

"To si děláš srandu," vydoluji ze sebe.

"Bohužel ne. Snažíme se přijít na, co za tím může být, ale nic nás nenapadá.

"Prachy, co jiného," ušklíbnu se a podívám se na pohár jako by to bylo něco odporného.

"Prozkoumám to, zatím se připrav, že tě bude sledovat sociálka a tak, než se všechno uklidní, budeme v bytě. Už tam máš přenesené věci a laptop," informuje mě Saimon.

"Dobře, je ještě něco horšího?" zeptám se napůl klidně.

"Jo bude to nepřetržitý dozor," ušklíbne se znechuceně.

"Takže, každý bude mýt svůj pokoj a žádné noční návštěvy," povzdechnu si. Saimon jen kývne na souhlas.

"To se podle toho musíte řídit," zavrčím nasraně.

"Ne, ale chceme získat čas, abychom zjistili, o co jde a příště se tomu vyvarovat," odpověděl Saimon.

"Chtěl jsem se zeptat, přivítáš tajné návštěvy?" podívá se na mě se zamrkáním.

"S otevřenou náručí," zazubím se.

"Ten pohár budeš nebo nebudeš?" ukáže na zpola snězený pohár, on na tom není líp. Mlčky zavrtím hlavou a zvednu se. Sai tam nechá nějaké peníze a vyjdeme ven. Vede mě směrem do centra, kde jsou nejluxusnější byty snad z celé Okinawi. Otevře přízemní prosklené dveře a pustí mě dovnitř, v zápětí mi podá klíče od spodu a od bytu, přidám si je k svazku a znovu je schovám.

Výtahem vyjedeme do nejvyššího patra a dovede mě k jedněm z pěti dveří, které odemkne. Vstoupím do nákladně a přesto vkusně zařízeného bytu. Když se vyzuji Saimon mě dovede ke dveřím, které jsou v kruhové zdi. Další dveře tu nejsou, jen na protější straně bytu.

Otevře dveře a strčí mě dovnitř, téměř okamžitě si všinu nerovnosti v tapetě a hned mě napadne, co to může být, spojovací dveře a nedbale zamaskované.

"Všimnul sis?" zašklebí se na mě.

"Toho by si nevšimnul jen naprostý magor," zakřením se a ukážu na nesrovnalosti.

"No vidíš, a nikdo si toho nevšimnul," pokrčí rameny Saimon a ukáže na další dvoje.

"Vy máte pokoje z opačné strany," dojde mi.

"Přesně tak, a navíc, když jsme to vzali kolem a kolem, tak nám došlo, že tady nesmí být nikdo jiný kromě nás a tebe," zajiskří mu oči.

"Takže dokud, budeme tady tak bez povolení sem nesmí žádná kontrola," dojde mi rychle a skočím mu kolem krku.

"Hele a co my?" ozve se od dveří Roy. Podívám se na něho a pozvednu obočí. Roy ke mně přijde a lípne mě na tvář.

"Je tady, spát tu sice nebude, ale jednou za čas se tu ukázat musí, by mě zajímalo, kdo za to může," pošeptá mi do ucha. Zašklebím se a pustím Saimona, pak se vrhnu ke skříním zvědavý, co všechno mi donesli, je tam všechno. Rychle vytáhnu teplejší kalhoty a mikinu a začnu se převlíkat, to že to dělám před nimi, jsem si už zvykl a nijak se nestydím.

Hodím na sebe oblečení a proklouznu kolem nich do kuchyně, kde si vezmu oběd. Jak jinak sotva zabořím vidličku do brambor se zapečeným kuřecím masem a zeleninou objeví se ve dveřích přísně vyhlížející baba, která zkoumá každý koutek. Otráveně si povzdechnu a pustím se do jídla.

"A kdepak je Lenny?" rozhlíží se a přehlíží mě jak široké lány. Ušklíbnu se.

"Zrovna jí," ozve se Roy a ukáže na mě, aniž by mě nechala dojíst, sedne si naproti mně a začne do mě hustit. Doslova ji ignoruji, nejsem zvyklí, aby mě při jídle někdo rušil a Saimonovi taky dojde trpělivost.

"Sakra nevidíte, že jí? To ho nemůže nechat chvíli, aby se najedl?" zaskřípe zuby.

"Sprostý před dítětem, nedostává najíst," mumlá si polohlasně a rovnou zapisuje. Hned mi dojde, že překroutí vše, co ji řeknu. Jemně nenápadně zakroutím hlavou a Sai vztekle skřípne zuby.

"Chci hned vidět tvůj pokoj," otočí se na mě.

"Zrovna jím," odseknu.

"To je vidět ta výchova, takže…" začne, zrovna když Leon zvedne telefon a někoho prozvoní.

"To je vidět ten přístup. Jste s okamžitou platností propuštěna a vaše kauzy se opět přehodnotí, tohle nebude z vašich složek akceptováno. A všechno se prověří, hlavně vaše příjmy. Pánové, je vaše," pokyne dvěma policistům, kteří ji vezmou mezi sebe a ještě ohromenou ježibabu odvedou ven.

Ušklíbnu se a nerušeně pokračuje v jídlu. Mezitím si naproti mně sedne další paní ze sociálky a pobaveně mě pozoruje.

"To je tvoje normální porce?" podívá se na půlku plného talíře, snědl jsem sotva zlomek.

"Ne, nevím, proč trpí utkvělou představou, že trpím hlady a vykrmuji mě jako posvícenskou husu," odpovím ji, když polknu a znovu si dám do pusy. Leon se vážně vyznamenal.

"Dejme tomu, že je celkem chápu, kolik vážíš?" zeptá se mě pobaveně.

"Včera to bylo rovných padesát," odpovím ji a dám talíř do dřezu, kde ho hned začnu mýt. Unikne mi spokojený pohled těch tří i pracovnice, která se podívala do papírů.

Nakonec prohrabu mrazák, odkud vylovím nanuk.

"Tvoje matka nahlásila, že tě znásilnily," podívá se na mě. Ztuhnu a pomalu si znovu sednu za stůl.

"A kdyby?" zeptám se klidně.

"Nejspíš by byli odsouzení, tehdy ti prý nebylo patnáct," odpoví mi. Málem se udusím smíchem.

"To mi fakt nebylo, pokud si dobře vzpomínám, tak jsem měl šestnáct. A mimochodem, zmínila se i o tom, že mě jim prakticky strčila do postele?" zeptám se s úšklebkem.

"Jak to myslíš?" zeptá se mě zaraženě.

"No dřív jsem bydlel v domě, který kromě hlavní ložnice měl i několik pokojů pro hosty, když přijeli a matka jim přidělila pokoje tak z pěti byli obsazené jen tři, to znamená, že dva pokoje byly volné, přesto mi do pokoje dala přistýlku, že nikde jinde volné místo není. Ta byla pro Roye, a když přijel Leon, tak ho tam vmáčkla také. Ten týden vyrazila i s návštěvou na výlet. Kromě Roye a Leona, ti tam záhadně zůstali. Odjeli v pátek a vrátily se ve středu večer v jednom telefoně mi matka výslovně nařídila, počkejte, řeknu vám to doslova, splň jim jakékoliv přání, i kdyby tě chtěli do postele. Jo takhle to bylo," zamrkám na šokovanou pracovnici.

"Aha takže tě neznásilnily, ona tě prostě prodala," vydechne šokovaně Saimon.

"Cože?" zvednu nechápavě hlavu.

"Je to tak Lenne, prodala tě za půl milionu," promluví tiše Roy. Zřejmě mi to říct nechtěli.

"To by mě asi nechmělo překvapit, zřejmě to nebylo poprvé," povzdechnu si.

"Můžeš mi říct, jak to myslíš?" zeptá se mě Roy.

"Jo, víš, jak jsem utekl," obrátím se na něho.

"Ani mi to nepřipomínej, myslel jsem, že tě nenajdeme," povzdechne si Leon.

"Tenkrát mě chtěla prodat taky, vzala mi mobily a roztřískala počítač, abych si nemohl zavolat pomoc," vysvětlím. Teď udělám všechno, abych u nich zůstal.

"No to trošku mění situaci," odpoví zaskočeně pracovnice.

"Trochu? Já myslím, že docela dost," ozve se Roy a vytáhne jakýsi odznak. Pokud jsem správně postřehnul, je na něm kobra obtočená kolem velkého N.

Pracovnice překvapeně zamrká a zaklapne desky.

"Ještě bych ráda viděla jeho pokoj a byla bych ráda, kdyby mě tam zavedl sám," promluví klidným hlasem. Bez řečí vyskočím a zavedu ji do pokoje. Rozhlédne se a podívá se na mě.

"Kdyby ses mohl rozhodnout, šel bys za matkou?" zeptá se mě klidně.

"Ne. Bez nich bych nešel nikam," odpovím ji po pravdě.

"Dobře, tak to bude všechno," kývne a odejde z pokoje. Pak slyším, jak s někým mluví po telefonu. Vyjdu ven zrovna ve chvíli, kdy se loučí s Royem a otevírá venkovní dveře, pak bez rozloučení zmizí.

Přejdu k Royovi a obejmu ho kolem krku.

"Co ti chtěla, Zlatíčko?" zeptá se mě Roy a obejme mě kolem pasu. Řeknu mu to, v dalším momentě mojí hlavou projede nápad, mazlivě se k němu přitisknu a na krku mu udělám značku.

"Můžu jít ven?" zatahám ho hravě za kůži na krku.

"Jasně, že můžeš, máš telefon, peníze a klíče?" zavrní mi do ucha.

Vesele mu to odkývám a políbím ho.

"Dej na sebe pozor, strážci mají pocit, jako by tě někdo sledoval," plácne mě po zadečku.

"Neboj, umím se o sebe postarat," zasměji se a vyklouznu mu z náruče, abych se obul. Kéž bych dával pořádný pozor, co mi říká. Jen tak v mikině vyběhnu ven. Sice je pozdní říjen, ale stále nádherně svítí sluníčko, tak se s bundou neobtěžuji.

Bohužel do parku nedojdu.

Jen co zahnu do prázdné ulice, z černého auta vyskočí tři chlapy a vrhnou se ke mně. Všimnu si jich na poslední chvíli a začnu utíkat první ulicí, která se mi naskytne jako vhodná. Dva jsou mi v patách a kousek za nimi jede pomalu auto.

Zakleji a vrhnu se do další ulice, skoro si napráskám, protože se ocitnu ve slepé uličce, jediná cesta ven je řeka, která tudy protýká, bez rozmyslu se do ní vrhnu. Co jsem nečekal, bylo, že totéž udělá jeden z chlapů a začne plavat ke mně. Je rychlejší a tak mě brzo dostihne a omráčí ještě ve vodě.