Host z Okinawy XVII

Rozhlížím se po sále a hledám Risse. Pak ho konečně zahlédnu a usměji se.

"Moment," požádám starší a rozběhnu se k Adamovi. Začnu mu něco šeptat a pak se vrátím.

Stoupnu si zpátky na místo a očima šlehnu k Rissovi. Adam otočí hlavu a v očích mu probleskne zájem. Šeptem se poradí s ostatními a ti se podívají směrem k Rissovi.

Chvíli si ho prohlíží a pak spokojeně kývnou. Byl přijat. Adam opustí své místo a rozběhne se k němu.

Starší podrážděně zamručí, ale nechají to být.

Spokojeně se dívám, jak Adam vyjednává s jeho matkou. Jí projede přes tvář úžas a pak vděčnost.

Riss se tváří taky ohromeně, ale jde v klidu s Adamem. Klekne si u nich a po mě střelí vděčným pohledem. Zástupem freedmanů proběhne zklamání, ale rychle se s tím smíří.

Neodolám a juknu směrem k Royovi. Vzápětí toho lituji. Tak zoufalé pohledy jak u těch tří jsem ještě neviděl. Doslova otřesou mým rozhodnutím.

Kdybych nebyl tak pevně rozhodnut stát se ghétem asi bych si před ně klekl a žadonil, aby si mě nechaly.

"Tak jak ses rozhodl?" zeptá se mě starší a oči mu jiskří víc než před tím.

"Ehm…"odkašlu si a Roy zasténá. Mám co dělat abych se nerozesmál. Patří jim to za to, jak se ke mně poslední dny chovaly.

"Dobře tak teď k pravidlům," začne starší, když vidí, že se nemám k odpovědi.

Uslyším trojí zaskřípání zubů a mám co dělat, abych se nerozesmál. Koutkem oka zjistím, že naprosto stejně je na tom Adam.

Dokonce uslyším uchichtnutí. Podívám se tím směrem a vidím Treye jak se snaží nevyprsknout smíchy. Oči má upřené směrem kde stojí Roy a ostatní.

Kouknu se tam a tiše vyprsknu, hned se kousnu do rtu a odvrátím oči.

Ti tři nejenže mají blízko k infarktu, ale podle toho jak svírají pěsti, mají co dělat, aby si nervali vlasy napětím. Začínám se litovat.

Ještě, že jsem se rozhodl být ghétem.

"Jestli se staneš ghétem máš veškeré jejich výhody o nevýhodách nevím. Snad jen jeden, když se proti tobě postaví většina starších, musíš poslechnout.

Jestli zůstaneš Freedmanem. Své povinnosti znáš a pravidla taky," shrne je do dvou bodů.

Povzdechnu si. Ten se tedy rozpovídal.

"A teď je rozhodnutí na tobě," podívá se na mě takovým způsobem, že pochopím, že ty tři má pod dohledem a, že se skvěle baví. V ten moment pochopím, že ví, jak jsem se mezi freedmany dostal. Pousměji se.

Kdyby tam byly jen ti dva, s rozkoší bych je napínal dál, ale Saimon si to nezaslouží.

"Odmítám být…" začnu od začátku.

"Ještě počkej," přeruší mě starší. Okamžitě se zaměřím na ty tři a musím si skousnout jazyk, abych se nerozesmál jak se tváří. Kdyby pohledy zabíjeli, starší leží mrtvý.

"Musím se ujistit, že chápeš, že jestli se vzdáš ghétství tak přijdeš o veškeré výhody, které přináší a musíš někomu předat znak," řekne mi poučku, kterou jsem pochopil dávno, a snaží se udržet smích na uzdě.

Spiklenecky na mě mrkne a já pochopím, že se mě snaží zdržet, abych měl důvod je napínat. Tohle se mi líbí.

"Tím chcete říct, že když zůstanu freedmanem nebudu mít žádné výhody navíc?" zděsím se hraně. Tohle moc dobře vím.

"Bohužel ne," odpoví mi smutně.

"Tak to abych si to dvakrát rozmyslel," řeknu smutně, abych nevypadl z role.

"To ano," pokývá souhlasně hlavou.

Po levici se ozve hluk. Podívám se tam a mám chuť zdrhnout. Všem třem kouká vražda s očí. Stíny je musí držet, aby se nevrhli na staršího a nezabili ho.

Mrknu se na druhou stranu a málem nevím, co mám dělat. Adam a spol se skvěle baví a to tak, že si utírají slzy smíchu. Matka po nich a po mě hází vražedným pohledem.

Zaskočí mě Adamuv chápavý a souhlasný pohled, zároveň kývne a já se proti své vůli usměji.

"Uklidněte se nebo odložím jednání o týden a tentokrát zůstane Len tady aby, jste ho nemohli ovlivňovat. To, že jste si vydupaly, aby zůstal u vás, neznamená, že tentokrát to nemůže být jinak," zaječí na ně starší a všichni tři se zklidní.

Zatrne ve mně. Tohle jsem absolutně netušil. Začnu horečně přemýšlet a nakonec mě to jen utvrdí v mém přesvědčení.

Pousměji se.

"Takže?" zeptá se do třetice starší.

Ke mně přistoupí Adam a postaví se kousek ode mě. Ví, co bude následovat.

"Odmítám být ghétem," odpovím pevně.

Sálem to zašumí. I přes ten hluk jasně slyším čtvero zalapání po dechu. Starší se usměje.

"Jsi si jistý?" zeptá se mě přátelsky. Podívám se mu do očí a hned poznám, že věděl, jak se rozhodnu. Právě jsem zahodil klíč od svého vězení a s jakou radostí!

"Tohle je jediná věc, se kterou jsem si absolutně jistý," prohlásím, vytáhnu svůj bývalý znak s kapsy a podám ho Adamovy.

Ten si ho s klidem vezme.

"Věděl jsem, že s nimi nedokážeme vyhrát. Dáme na něho pozor," usměje se na mě. Jen my dva s celého sálu víme, o čem mluvíme. O Rissovi.

"Děkuji," pronesu a na víc nemám čas, protože se ocitnu ve trojím objetí.

Drží mě mlčky, ale i tak pochopím, jak moc mě milují a usvědčí mě v tom, že jsem se rozhodl správně. Po nekonečně dlouhé chvíli mě konečně pustí.

"Opravdu? Ještě je čas to změnit," nabádá mě starší.

"Copak bych dokázal opustit ty své příšerky?" povzdechnu si a sálem projede vlna smíchu.

"Ty příšerky ti v noci pořádně nařežou," zavrčí mi do ucha Saimon tak něžně, že se zatetelím blahem.

"Parchante, tentokrát tě zabiji!" zaječí matka a vrhne se ke mně s nožem.

V dalším momentě se ocitnu za zády všech tří svých ghétů a hradbou postav.

"Vykopejte ji," podívá se Roy po stínech. Poslechnou ho doslova.

"Royi," pověsím se svému ghétovi na krk.

"Copak zlatíčko?" zeptá se mě a já mu poznám na očích, že mi klidně snese kus vesmíru, jestli si to budu přát.

"Nemohl bych dostat takový rozkošný náramek jako má Trey,"zažadoním s psíma očkama.

"No já nevím," zamrká Roy.

"Ty ho máš," obviním ho.

"Jo mám doma," nenapíná mě.

"Tys věděl?" zamrkám zmateně.

"Doufal jsem, všichni jsme doufali," opraví mě. Pousměji se. Nic menšího jsem nečekal.

Koutkem oka zahlédnu šťastného Risse, jak opouští sál se svými ghéty. Jsem rád, že to tak dopadlo.

"Tak co bude s oslavou?" ozve se Zik a Trey se na mě zazubí a mrkne.

"Jistě, že jste zváni," pousměje se Leon. V hlase je slyšet skrývané zklamání. Opustíme sál dřív, než se stačí připojit ostatní. K našemu domu se řítí čtyři auta.

Když vystoupíme, zjistím, že k nám se přidali ještě Rick a Hikarem s ghéty. K našemu překvapení máme dovoleno se zúčastnit menší oslavy, která je v obýváku.

"Ještě, že to neslyšelo víc, museli bychom se postarat o sál," oddechne si Saimon, když zjistí účast.

"Třem jsme to rozmluvili," ozve se Petr, Hikaruv ghét.

"Máš mou neskonalou vděčnost," zasměje se Roy, kterému sedím na klíně, a objímá mě kolem pasu.

"To doufám, ale řekni mi, to vám odpustil jen tak?" zvědavě se zeptá Petr.

Přesně vím, o čem mluví. O znásilnění.

"Ne," odpoví Leon

"Když si vzpomenu na ta česnekové vajíčka," otřese se. Začnu se smát.

"Řekněte mi, že vám nechutnalo kari," rýpnu si pobaveně.

"To myslíš to ohnivé? Cos tam do toho nasypal půl kořenky mletého ostrého chili?" snaží se vzpomenout Leon.

"Jo přesně tak," ujistím ho.

"O čem to mluvíte?" snaží se chytit pointu Zik.

"O tom jak se nám mstil za znásilnění," ušklíbne se Roy. Trey, Rick i Hikaru se na mě překvapeně podívají zatímco ghétové vybuchnou smíchy. Včetně Saimona, na kterém bylo vidět, že by jim z našeho začátku nejraději zakroutil krkem.

"Stále mě zajímá, co jsi chtěl do té rýže přidat, že ses hrnul do vaření," zamručí Leon.

"Hořčici," přiznám se bez mučení. Jejich zděšený pohled hovoří za vše. Teď se královsky baví i ti tři.

"Stejně budu do konce života litovat, že jsem neviděl vaše výrazy, když jste se setkali s těmi zvířecími mazlíčky," povzdechnu si smutně a rychle se schovám za Saimona, protože mám pocit, že Roy by mi zakroutil krkem ještě teď.

"O čem to mluví?" zeptá se, se zájmem Saimon.

"Červení mravenci, netopýři, hadi, štíři a jako by mu to ještě nestačilo pokoj plný cvrčků a pavouků," vyjmenuje Leon lhostejně.

"Tak moment pavouk tam byl jen jeden a měl hlad, můžete být rádi, že ty cvrčky vychytal," snažím se překřičet smích.

"Lenne, tebe bych nechtěl za nepřítele," snaží se uklidnit Rick.

"Ale je to škoda, žes je neviděl a nemohl nám je popsat," povzdechne si Trey, který se jakž takž vzpamatoval.

"V klidu, vynahradil mě to octový čaj," uklidním ho a Roy vyprskne čaj, kterého se zrovinka napil.

"Jak se děla?" zajímá se Rick, kterému škubají koutka.

"Jednoduše, do půl hrnku čaje dáte čtyři lžičky cukru, dvě lžíce medu a dolijete to octem," vysypu ze sebe návod.

Tentokrát se nikdo jen tak neuklidní, protože jim stačí zděšené výrazy těch dvou, aby vybuchli znovu.

Leon se znechuceně podívá na čaj a vezme si limonádu, což vyvolá další salvu smíchu.

"Tak nevím, jestli vás mám litovat nebo závidět," směje se Naoki.

"Závidět," usměje se Leon.

"Ten čaj vypadá zajímavě," zaskřehotá nějaký hlas a všichni se podíváme s úžasem po Hikarovi. Jeho ghétům přejede po tváři šťastný výraz.

Vymámím se z jejich náručí a vyběhnu nahoru, abych se podíval na mazlíčky. Dřív jsem nemohl, aby jim nenamluvili, bůh ví jaké bludy.

Otevřu dveře a vejdu dovnitř. Uvnitř sedí čtyři hromádky neštěstí. Pousměji se.

"To mě nepřivítáte?" zeptám se tiše.

Všichni čtyři zvednou hlavy a z očí jim vytrysknou slzy štěstí. Nestačím se vzpamatovat a jsem v jednom chumlu. Odmítají mě pustit a horečně svlékají jak mě tak sebe.

Tohle se pěkně protáhne, povzdechnu si, když vnikám do Liefa, který mě přijímá s rozkoší.

Zábava pokračuje skoro do půlnoci, kdy je Roy zdvořile vyprovodí.

"Tak a máme tě jen pro sebe," zavrní mi do ucha Roy a než se stačím vzpamatovat, stojím v jejich ložnici nahý. Spokojeně se usměji a nechám se zatáhnout do víru vášnivých polibků a doteků.

Skoro vyskočím z kůže, když ucítím Saimonovi rty jak mě berou do úst. Snaha nevykřiknout vezme za své, když Roy, který se mazlí s mými bradavkami, sjede k mé dírce a vnoří se do ní. Zabrání mi v tom jen Leonova ústa a jeho jazyk v mé puse.

Za tak kraťoučkou chvilku jsem připravený je přijmout. Roztáhnu nohy a nechám do sebe Saimona vklouznout. V momentě, kdy je ve mně zasténám rozkoší a pohnu se, naznačujíc mu, aby začal.

Jeho pomalé a hluboké přírazy ve mně vzbuzují extázi. Začnu se pohybovat proti němu. Spokojeně zavrním, když zrychlí a zanedlouho do mě vyvrcholí.

Začnu na střídačku provokovat Roye a Leona, zvědav kdo dřív povolí. Je to Leon, který mi vystříkne do úst. Spokojeně se usměji a nechám Roye, aby do mě vstoupil, přitom vezmu Leona do úst a mazlím se s ním.

Royovi pohyby jsou dynamičtější než Saimonovi a tak brzo vyvrcholí, přičemž mě dokonale uspokojí. Vyklouzne ze mě.

Leona povalím do peřin a začnu ho líbat. Pak jazykem putuji k jeho přirození a olíznu ho po celé jeho ztopořené délce. Přimhouřím šelmovsky oči a jazykem ho provokuji na žaludu. Leon ze sebe vyrazí hlasitý sten a prohne se. Rozhodnu se dál ho netrápit a pomalu na něj nasednu. Začnu se na něm vláčně pohybovat.

Znenadání mě obejmou ruce a nakloní mě dopředu.

"Teď se hodně uvolni miláčku," zašeptá Saimon.

Okamžitě pochopím, co chce dělat a poslechnu ho. Skoro úplně nechám Leona vyklouznout a nastavím se Saimonovu penisu, aby měl dost místa pro sebe. Vzápětí ucítím, jak do mě proniká.

Když ucítím, že je ve mně, znovu opatrně dosednu na Leona, při čemž do mě vnikne i Saimon. Trochu to bolí a tak se přestanu hýbat, abych si na to zvyknul. Roy, který nechce být pozadu, se ke mně nakloní a začne mě líbat.

Saimon se ve mně trochu pohne a přestane. Necítím žádnou bolest tak se sám začnu pohybovat a oba dva se ke mně přidají. Vezmu Royuv penis do úst a začnu ho dráždit a laskat.

Cítím, jak jejich pohyby zrychlují a pak jejich vyvrcholení. Prohnu se do luku a také vyvrcholím. Nechám je ze sebe vyklouznout a skoro v bezvědomí se zhroutím na postel.

Jestli tohle bude často tak to asi nevydržím, pomyslím si a ucítím, jak mě umývají. Z posledních sil otevřu oči a podívám se na ně.

"Jsi v pořádku miláčku?" zeptá se starostlivě Leon.

"Jestli mě necháte pořádně vyspat, tak budu," vydoluji ze sebe.

"Neříkej, že tě to zmohlo," zeptá se pobaveně Roy.

Odfrknu si. Tohle by zmohlo každého.

"Nezapomínej, že jsem byl ještě s mazlíčky," zasténám.

"Aha tak proto jsi tam byl tak dlouho. No tak spi, dnes už tě necháme," usměje se na mě Saimon a vezme mě do náruče. Vděčně se k němu přitulím a usnu.

"Miláčku vstávej, za chvíli začíná škola," zavrní mi do ucha Saimon.

Vystřelím z postele, jak řízená střela a zavřu se v koupelně. Rychle se osprchuji a zaběhnu se do svého pokoje obléknout. Pak zaběhnu do jídelny, kde sedí už všichni tři.

"Zavádím nové pravidlo, když bude škola, žádné postelové hrátky," zaječím už ve dveřích a rychle přeběhnu místnost, abych je políbil.

"Ale miláčku neříkej, že se ti nelíbí,"zavrní svůdně Leon.

"To neříkám, ale vy ve škole nespíte," odseknu naštvaně.

Odpovědí je mi jejich veselí smích.

"V klidu se nasnídej, jedu na letiště, tak tě tam hodím,"mrkne na mě Roy.

"Na jak dlouho odjíždíš?" zeptám se ho a posadím se ke snídani.

"Na dva dny," odpoví mi.

"Nemohl bys mi dovézt kotě?" zažadoním.

"Jenom to ne, už tak tu máme zvěřinec," zavrčí Saimon a zamračí se na tři německé ovčáky, kteří se tahají o kus koberce a na ochočenou veverku, která si dopřává oříšky, které Leon vyloupe ze skořápky.

Povzdechnu si. Rychle dojím snídani a jdu Royovi v patách k autu.

"Buď tu hodný," políbí mě před školou.

"Já jsem pořád hodný," namítnu a vyskočím. Ještě stačím zachytit jeho spiklenecké mrknutí a usměji se. Kotě bude. Mávám mu, dokud nezmizí z dohledu a rozběhnu se k naší malé skupince tvořené z Hikara, Ricka, Treye a nově i Rosse.

Za toho půl roku, co jsem se rozhodl zůstat freedmanem, jsem toho rozhodně nelitoval a ani litovat nebudu. Nedokážu si představit lepší život než s nimi.

End