Host z Okinawy XV

"Uklidni se. To přece nikdo neříká. Jen mám pocit, že na něho nestačíte," uklidňuje ho starší.

Tím ovšem přilil olej do ohně a Roy se rozpálí do běla.

"To si snad děláte srandu," řekne takovým hlasem, že celý sál, který se do teď pochichtával, zmlkne a zatváří se vyděšeně.

"A ty ten pocit nemáš? Skoro pokaždé jste na nějaké schůzi. A často oba dva. Kdo k němu bude chodit ke škole? Kdo ho vyslechne? Kdo mu poradí, když nebude něco vědět a vy budete pryč?" zeptá se ho klidně starší, když je poznat, jak moc to v něm vře.

Na tohle nemá odpověď. Začínám si uvědomovat, že má v ledasčem pravdu. Do problému v bývalém domově se dostal jen proto, že jsme museli oba naráz odjet a jeho jsme sebou vzít nemohli, protože jsme neměli pro něj nic připraveného.

Mazlíčci, to byla jiná, byli ve výcvikovém středisku.

Kvůli tomu nám málem umřel. Skoro vůbec jsme nespali, a když už ano tak jedině u něj.

Podívám se na bratra a vidím, že i on si na to vzpomněl.

To poslední ani nemusel vyslovovat, "Co se stane, když bude doma sám?" ta otázka se nám přímo objeví před očima.

Jen těžko uznáme, že má vlastně pravdu.

"Nechci, abyste vzali tři, stačí jeden. Někdo z vás bude doma stále," promluví, straší.

Roy se podívá po adeptech. Mnoho z nich jsme odmítli a to dost nevybraně. Většina se tváří odmítavě, je jasné, že pak odmítnou oni nás. Bohužel šlo vždy o ty, které jsme respektovali.

Podívám se tázavě na Roye. Nepatrně zavrtí hlavou, že neví koho. Já naopak nepatrně kývnu a očima střelím k černovlasému muži s půlnočníma očima. Roy se na něho podívá a povytáhne koutek úst.

Saimon je schválen.

"Takže, vyberete si, nebo vám mám někoho přidělit?" zeptá se starší.

Naší němé výměny názorů si nevšimnul.

Zhluboka se nadechnu.

"Saimona," odpovím do hrobového ticha. Zmíněný muž překvapeně zvedne hlavu a vstane, aby převzal náš znak a přijímul tak skutečnost, že k nám patří.

"Odpusť Lenny, ale jinak to nešlo," omluvím se mu v duchu.

Sedím v autě a pozoruji Saimona. Musím uznat, že bratr se v něm nesekl. Bude na něho hodný. Podívám se z okna a zamračím se. Tohle je poprvé co jedeme tak pozdě domů a ještě s ním.

Přemýšlím jak ho nelépe připravit na dalšího ghéta.

"Nejlepší bude, když mu nebudeme nic říkat a rovnou to uděláme," promluví Saimon do ticha.

Překvapeně se na něho podívám.

"Asi ano, ale nelíbí se mi to," zamumlá zachmuřeně Leon.

"Je něco v nepořádku?" zeptá se Saimon.

"Před nedávnem se uzdravil ze zápalu plic a od té doby je unavený," odpovím.

"To chce čas," kývne s pochopením Saimon.

"Moc se mu to nebude líbit, ale jiná možnost asi není. Kdyby to věděl, bránil by se. Možná je dobře, že je teď trochu mimo," mručím si pod nos.

Konečně zastavíme a vystoupíme z auta. Jdu do domu a Saimonovi rovnou předám klíče od domu. Jen v košili zajdu do Lennyho pokoje a vezmu ho do náruče.

"Co se děje?" probere se napůl Lenny.

Zarazím se mám mu to říct? Nakonec se rozhodnu.

"Máš nového ghéta, my s tím nesouhlasily, ale padlo rozhodnutí," povím mu nakonec pravdu.

"Ale já dalšího nechci," protestuje Lenny.

"Já vím, nám se to také nelíbí, ale argumenty byly docela pádné. Je mi to moc líto," odpovím tiše a odnesu ho do naší ložnice.

Nechám se odnést do jejich ložnice ignorujíc stávku, však si ten den navíc vydupu. Jsem už zcela vzhůru a celkem odpočatý, ten prospaný den mi pomohl.

"Spí?" zeptá se neznámý hlas a já se po něm podívám. Uvidím vysokého muže s černými vlasy. Jeho půlnoční oči jsou teplé navzdory přísnosti, která je vepsaná ve tváři.

"Takže ne. Ví o tom?" zeptá se Roye, který mě drží v náručí. Spíš ucítím, než uvidím kývnutí.

"Dobře tak to bude jednoduší," odtuší muž a přejde ke mně.

Roy mě postaví na zem. Na roztřesených nohách se vydám k novému ghétu a po dvou krocích se vrátím k Royovi.

Ozve se kolektivní povzdech.

Roy se ke mně skloní a začne mě líbat. Než se vzpamatuji, jsem nahý a ležím v peřinách. Vedle mě si lehne Roy a znovu mě začne líbat, Leon se přidá a začne se věnovat mým bradavkám, rukou mě začne připravovat.

Začne do mě pronikat, když si uvědomím, že to není on a prudce se stáhnu.

"Ale no tak," povzdechne si nový a skloní se ke mně, aby se zmocnil mých úst, kousnu ho.

"Miláčku," zamračí se na mě Leon.

Zavrtím hlavou a čekám, kdy do mě nový pronikne násilím. Ten se usměje a začne mě líbat a hladit. Snažím se ho odstrčit, ale jeho trpělivost se vyplatí a já povolím. Křečovitě zavřu oči a čekám, kdy skončí. Jen do mě pronikne úplně a přestane se hýbat.

Když se dlouho nic neděje, otevřu oči a setkám se s jeho vyčkávacím pohledem. Pochopím, že čeká, až ho přijmu. Kousnu se do rtů a pohnu se.

Jeho černé oči se usmějí a začne se ve mně pohybovat, za chvíli začnu proti své vůli vzdychat a začínám si užívat jeho pohyby. Vyvrcholíme společně a nový ze mě vyklouzne.

Vzápětí se ke mně dostane Roy.

"Proboha ještě není pořádně zdravý, nechte ho," zasáhne nový.

To Roy chtě nechtě uzná a já se mu stočím do náruče a usnu.

Ráno se probudím v náruči nového.

"Už jsi vzhůru?" usměje se na mě.

Kývnu a zamračím se. Snažím se vzpomenout, jak se jmenuje.

"Saimon," odpoví na tázavý pohled a vstane.

"Můžu jít k sobě?" zeptám se ho, nevím jak s ním jednat.

"Jasně," natáhne si kalhoty a popadne mě do náruče. Odnese do pokoje a silně hvízdne. Spojovací dveře se rozletí a dovnitř vpadnou mazlíčci.

"Napusťte vanu," přikáže jim a Lief hned zmizí v koupelně.

Saimon mě odnese dovnitř a odejde.

Hned vlezu do vany a začnu se umývat. Rychle vylezu a natáhnu se po pyžamu. Když jsem hotov, skočím do postele a Liefa stáhnu sebou. Téměř okamžitě usnu.

Probudím se odpoledne.

"Jak se cítíš?" ozve se Lief.

Podívám se na něho.

"Dobře a kupodivu nejsem ani tak unavený," usměji se na něho a začnu vstávat.

"To není moc dobrý nápad," varuje mě Lief.

"Chci se jen podívat na lamu, hned jsem zpátky," obléknu se a vyběhnu z pokoje. Vejdu do stáje a po chvíli uvidím lamu, která se právě krmí.

Dřepnu si opodál a pozoruji ji.

"Nemáš být náhodou v posteli?" ozve se za mnou Saimon.

"Chtěl jsem se na ni podívat," bráním se.

"Jak ji budeš říkat?" zeptá se mě. Chvilku přemýšlím.

"Dali," rozhodnu se po chvíli.

"Pěkné jméno a teď pojď, máš tam oběd," vezme mě za ruku. Jdu s ním do pokoje a najím se. Potom mě hodí do postele.

"A zůstaň tam, jasné?" varuje mě.

"Když já se nudím," zaskučím.

"Máš tu mazlíčky, a jestli bude třeba, dovedou ti hračku," odpoví mi Saimon a zavře za sebou dveře.

Povzdechnu si a znuděně koukám do stropu.

V pondělí nadšeně vyběhnu z domu to je poprvé, co se těším do školy. V šatně se pozdravím s Rickem a Treyem.

Hodí po mě zvědavým pohledem, ale neptají se.

Vletíme do třídy a já si fofrem začnu opisovat sešity.

"Vypadáš už líp," usměje se na mě Rick.

"Proč jsi nebyl na chatu?" zamračí se Trey.

"Ti cvoci mě nechtěli pustit z postele, prý mám odpočívat! Já se z nudy i učil," třísknu hlavou o stůl.

Oba dva se jako na povel rozesmějí.

"Hlavně, že se bavíte," popřeju jim a zavřu poslední sešit.

" To máš dobrý, učitelé zkoušejí jak ďas. Pokud vím, nebyl jsi zkoušený už jen ty," potěší mě Ricky a než stačím protočit oči, zazvoní.

Samo jsem tasený, ještě štěstí, že mám dobrou paměť a tak bez problému obstojím. Volno mám jedině na tělocvik, protože jsem omluvený do konce měsíce a vzhledem, že omluveni jsou i Trey s Rickem založíme si v šatně klábosárnu.

"Ty co se stalo? Moji přišli dost zamračeni," zahájí výslech Trey.

"Dostal jsem nového ghéta," odpovím tiše.

"Tak to je mazec. Vůbec jsem netušil, že se něco takového může stát," zamrká vyjukaně Trey.

"To já taky ne, ale o tomhle světě nevím skoro nic," ušklíbnu se.

"Někdy to není na škodu," uculí se Rick.

Nechápavě se na něho podívám.

"Někdy je lepší mít víc ghetů pak tě dost rozmazlují," usměje se Rick.

"Na to nepotřebuji dalšího ghéta. Ti dva mi stačili vrchovatě,"vzpomenu si na knihovničku, kde se vší nové mangy.

"Treyi co bylo s tím telefonem?" vzpomenu si.

"Baterka byla v háji a pak zjistili ještě nějaké technické problémy, takže jsem dostal nový telefon," usměje Trey a vytáhne ho.

"A jéjé," zanaříká. Pak rychle začne volat.

Pobaveně se s Rickym na sebe podíváme.

"Neříkej mi, že sis ho zase zapomněl nabít," uhodí na něho Rick.

Treyův provinilí pohled je jasným důkazem, že jo. Mám co dělat, abych se nerozesmál.

"Ty se nepolepšíš," povzdechne si Ricky.

Zazvoní. Vyjdeme ven a zajdeme do třídy, kam po zvonění přijde učitel.

"Jelikož se zjistily technické problémy, zbytek vyučování odpadá," oznámí nám a odejde. Podíváme se na sebe a vyrazíme k šatnám. Jen co se vylidní Trey vytáhne telefon a znovu vytočí číslo, jen domluví, telefon oznámí vybitou baterii a vypne se.

Podíváme se s Rickem na sebe a pomyslíme si, že má víc štěstí jak rozumu.

Rick vytáhne telefon a zatváří se nešťastně.

"Všichni jsou mimo," oznámí nám a je vidět, že neví co dělat.

"Když tak jim nech zprávu, že budeš u nás," nabídnu mu a vytáhnu svůj telefon.

Zmateně se na něho podívám, u Leona a Roye mám červený křížek.

"Kluci co znamená červený křížek?" zeptám se.

"Že jsou, mimo a nemáš jim volat," odpoví Rick.

"Aha," odvětím a zmáčknu Saimonovo jméno. Ozve se během vteřinky. Rychle se s ním domluvím a zavěsím.

"Můžeš být u nás než tvoji ghetové přijdou," obrátím se na Ricka.

Vděčně se na mě podívá a rychle vymačká zprávu, kterou odešle.

"Jste tu všichni?" otevře dveře Zik.

"Myslím, že plný počet," podívá se na něho pobaveně Trey.

"Fajn tak pojďte před školu," usměje se na nás Zik. Vezmeme tašky a jdeme za ním.

"Ricku, máš kam jít?" obrátí se na kamaráda Zik.

"Jde ke mně," ozvu se.

"Neměli byste jít sami," zamračí se Zik.

"Přijde pro mě Saimon už jsem mu volal," oznámím mu.

"Dobře tak tu s vámi počkám, pojďte mezitím na zmrzlinu," pozve nás Zik.

Rádi souhlasíme, je docela horko.

"Treyi co telefon?" zeptá se jen tak mimochodem.

Trey ztuhne s jazykem v zmrzlině. Pak ji pomalu olízne a spolkne.

"No víš…" začne opatrně Trey.

"…je vybitý," dopoví za něj Zik.

Trey provinile kýne.

"Od teď ti ho budu kontrolovat," ujistí ho Zik.

"Promiňte to zdržení, ztratil jsem se," ozve se za námi Saimon.

"Nebo jsi spíš byl nakupovat," ušklíbne se na něho Zik.

"To taky," souhlasí Saimon s úsměvem. Vyskočím z lavičky a dám mu pusu.

Trey s Rickem si ho podrobně prohlídnou a střelí po mě závistivě uznalím pohledem.

"Děkuji za zmrzlinu," usměji se na Zika a vezmu si tašku. Rick mě napodobí a vydáme se pomalu domů.

Jen co dorazíme k nám, narveme do sebe oběd a odstěhujeme se ke mně do pokoje, kde si uděláme úkoly. Pak zapnu počítač a do zblbnutí hrajeme hru.

"Jak tak pozoruji zabavil´s ses i bez nás Richarde," ozve se pobaveně ode dveří. Rick otočí hlavu, čímž přestane dávat pozor a já tak můžu oslavovat vítězství.

"Jo, a kdyby ses neozval, tak jsem mohl i vyhrát, Hiro," zamračí se na kluka, který má tmavozelené vlasy do pasu. Před ním stojí Saimon a s klidem ho pozoruje. Rick vyskočí, popadne tašku a ve dveřích se, se mnou rozloučí.

Se smutným úsměvem mu mávnu a vypnu hry.

Pak si všimnu smutného pohledu Saimona a přejdu k němu.

"Stalo se něco?" zeptám se a obejmu ho kolem pasu.

"Dá se to tak říct okolnosti se poněkud změnili. Podle tvého rodokmene jsi měl být ghét, je na tobě, jestli se rozhodneš zůstat freedmanem, nebo nás opustíš Lenny," odpoví mi tiše Saimon a přeruší spojení mích rukou. Pak tiše odejde a nechá mě tam zkoprněle stát. Zmateně se podívám na řetízek, který mě nechal v ruce. Tvoří ho malé spirálky propletené do sebe. Ochromeně dojdu k posteli a sednu si na ni.

Čeká mě nejhorší rozhodování ze všech.

Mám zůstat freedmanem nebo se stát ghétem?