Host z Okinawy XII

Probudím se v prázdné posteli a povzdechnu si. Co jsem tady tak se tak probouzím pravidelně. Ne, že bych chtěl podobné obtěžování jako doma, ale je hezké se probudit v jejich náručí. Nemoc konečně ustoupila a já se cítím dobře.

Tedy aspoň tak dobře, jak se můžu cítit po tom, co ustoupila horečka. Sem tam zakašlu, ale jim to stačí k tomu, aby mě drželi v posteli.

Posadím a protáhnu. V další vteřině se vedle mě objeví stín, který se na mě tázavě podívá. Zavrtím hlavou a spustím nohy na zem. Stín mi položí ruku na rameno a zatlačí, chce, abych si lehnul.

"Jsem v pořádku" zavrčím a praštím ho do ruky, aby ji stáhnul. Stín si povzdechne a ruku stáhne, místo toho mi pomůže na nohy a do koupelny. Když vyjdu, obléknu se do kalhot, triko tu bohužel nemám a tak vyjdu bez něj. Ocitnu se ve velké místnosti, zařízenou jako obývák. Z něj vedly asi patery dveře.

"Nevíte, kde jsou mazlíčci?" obrátím se na jednoho ze stínu. Ten ukáže k jedněm dveřím. Dojdu k nim a bez klepání vejdu.

Čtyři kluci vzhlédnou a jednomu po druhém se rozšíří zorničky. V dalším okamžiku se ocitnu v Liefově obětí. Pak mě pustí.

"Promiň, trochu jsem zapomněl na výcvik," omluví se zkroušeně Lief.

"Dnes ti to prominu, ale jen dnes," usměji se a skloním k němu hlavu.

Lief se dotkne mích rtů a políbí mě. Mám pocit, že těch rtů se dotknul motýl. Pak ustoupí a dá prostor ostatním, kteří mě políbí úplně stejně.

Dojdu k posteli a posadím se na ni. Rukou obejmu Liefa a stáhnu si ho na klín.

"Strašně jste mi chyběli," povzdychnu si. Eliot mě obejme a přitiskne se ke mně.

"Ty nám taky. Věděli jsme od Liefa, že jsi nemocný, ale nechtěli nám říct, jak jsi na tom. Málem jsme se zbláznili strachy." Začnou Eliotovi stékat z očí slzy.

"Už jsem v pořádku," usměji se a přitisknu ho k sobě.

"Ale nebudeš, jestli se okamžitě nevrátíš do postele," ozve se rozzlobený hlas Roye.

Vzhlédnu. Roy stojí ve dveřích s rukama v bok a přeměřuje si mě, vzteklím pohledem.

"Nechci pořád jen ležet. Začínám se nudit," zamračím se.

" No dlouho se nudit nebudeš, začneme s výcvikem," ujistí mě Roy a dojde ke mně.

"Jakým výcvikem? Vždyť jsem jim prošel ne?" nechápu význam slov, které pronesl.

"To ano, ale neprobrali jsme, jak se máš chovat tady. Tak se rozluč a půjdeme," oznámí mi.

S povzdechem se rozloučím s mazlíčky a vydám se za Royem. Ve dveřích přes, mě hodí bundu a odvede mě do pokoje.

"Kde byl?" zeptá se Leon, který stojí u okna. Odstoupí od něj a přijde ke mně.

"U mazlíčků," oznámí mu Roy a sundá mi bundu, v dalším okamžiku zjistím, že ležím na posteli a Leon mi stahuje kalhoty. Sednu si a přitisknu se mu k ústům. Sice mi polibek obětuje, ale to je vše. Sundá mi kalhoty a zabalí mě deky.

"Začneme?" zeptá se Roye.

"Jo začneme," sedne si Roy na druhý konec postele do tureckého sedu. Leon ho napodobí.

"Takže Lenny, co se týče chování. Jak Freedmani, tak mazlíčci mají určená pravidla, jak se mají chovat. O hračkách se ani nezmiňuji. Takže přejdeme k pravidlům…" začne Roy.

" Tak moment. Chcete říct, že Ghetové nemají pravidla? Co jste vůbec zač?" přeruším Roye."

"Jasně, že máme své povinnosti, ale trochu odlišné. Patříme k nejvyšší vládnoucí třídě. Nad námi není nikdo, už je jen nejstarší rada, ale ta jen dohlíží. Samozřejmě nějaká pravidla se vždycky, musí dodržovat, ale sem tam se přimhouří oko. Ti tvoji mazlíčci byli, od začátku vychováváni pro freedmany." Usměje se Roy, po vyčerpávajícím vysvětlení.

"A vaše rodina?" zeptám se, tak tohle mě zajímá

"Ne oni mezi ghety nepatří. Jim se musíš narodit. Rodina se jen může chlubit, že má za syny ghety. Ale jak to poznají, to netuším," ušklíbne se Leon.

"Liefa chtěl jeden kluk znásilnit, ale naštěstí se mu to nepodařilo." zamračím se nad vzpomínkou.

"Kdyby se mu to podařilo, byla by z něj hračka. Předpokládám, že jsi to byl ty, kdo mu v tom zabránil?" otočí se na mě Leon, který vstal a šel ke stolu, na druhé straně místnosti.

Kývnu a řeknu, co se pak stalo. Roy s Leonem se na sebe podívají a usmějí se.

Nechápavě se na ně podívám.

" Získal jsi báječné mazlíčky. Podle toho cos říkal, si tě vybrali a to znamená, že se o tebe budou starat přímo ukázkově," usměje se Leon a podá mi sklenici s pitím. Vezmu ji a napiji se.

"To je to, co jsi mě dal tenkrát, že?" vzpomenu si.

"Jo, říkáme tomu koktejl. Je určen pouze freedmanům," zasměje Roy.

" Takže začneme s pravidly," oznámí mi Roy a začne povídat. Samé musí a nesmí, za chvíli mě to přestane bavit a začnu sledovat co se děje venku. Těch pravidel je stejně tolik, že se v nich beztak ztrácím.

"Lenne posloucháš mě vůbec?" zatřese se mnou Roy.

Podívám se na něho a zavrtím hlavou.

"Budeš dávat pozor nebo tě mám předat výcvikovému mistru?" zeptá se mě ledově Roy.

"Budu dávat pozor," přikrčím se, jak nejvíc to jde. Podle toho tónu bych se s ním nejspíš nechtěl setkat.

Roy kývne a zopakuje mi to celé znovu. Tentokrát dávám pozor, a když mě požádá, zopakuji mu to celé. Díky bohu za fotografickou paměť. Roy spokojeně kývne a vstane. Podá mi košili.

"Tak a teď si to zopakujeme v praxi. Hlavně si pamatuj tři; nenech na sebe nikoho sahat, sám nikam nechoď jen v doprovodu mě Leona nebo stínu a poslední, s nikým cizím nemluv, " mrkne na mě a nechá mě obléknout.

Zavedou mě do místnosti, kde už sedí devět lidí. Na jedné straně sedí kluk asi stejně starý jako já a nechá se objímat. Kolem zápěstí má, ve třech řadách, ovinutý zlatý náramek ve tvaru drobných kosočtverců. Podle toho usoudím, že jde o freedmana.

"Takže to je on?" vstane z druhé strany muž ve středních letech a přijde ke mně.

"Ano," odpoví Roy a dá mi ruku na rameno. Nemůžu si pomoct, ale zdá se mi, že v jeho hlasu cítím hrdost.

Muž natáhne ruku, aby se mě dotknul. Uhnu před ní a přimáčknu se víc k Royovi.

Muž se usměje a obrátí se na Roye.

"Můžu se podívat na jeho znak?" zeptá se ho.

Strnu. Pod košili nic nemám a nehodlám se tu předvádět. O to víc mě zamrazí, když uslyším jeho souhlas. Pootočím hlavu a bez dechu se na něho podívám. Chci se jít převléct.

" Můžeš," udělí mi souhlas a pustí mě.

Nejspíš si myslel, že chci na záchod, ale já si to vyložím po svém a odejdu do svého pokoje se převléknout.

Otevřu skříň a upřu pohled na hromadu oblečení, jsem naprosto neschopen si vybrat. Nakonec popadnu béžové triko bez rukávu se stojáčkem. Na to si navleču košili a vrátím se zpět k Royovi.

"Chtěl bych se podívat na ten znak" opakuje, nyní už netrpělivě muž.

Zřetelně slyším, jak Roy zaskřípe zuby.

" Lenny, sundej si tu košili," požádá mě Roy.

Poslechnu ho a pod košilí, kterou si svléknu, se objeví béžové triko. Leonovi unikne veselé uchichtnutí, zatím co na mužově tváři se promítne zklamání a začne prohlížet náramek na ruce.

"Ano je nepochybně pravý," zaskřípe muž zuby a znovu si sedne, zatímco já si znovu obléknu košili.

" Dobře. Vybrali jste si krásného freedmana, jen co je pravda. A poslušného. Snad se neurazí, když mu dám malí dárek," usměje se muž vedle a zatáhne za vodítko, které drží v ruce. Zpoza něj, vyjde černovlásek s temně zelenýma očima. Podle všeho se ho chce zbavit. Muž hodí vodítko ke mně tak, že kdybych natáhnul ruku, bez problému ho chytím, místo toho uhnu a přitočím se k Leonovi, který mě obejme.

"Můžeme znát důvod vaší štědrosti?" zeptá se ledově Roy.

"Nic za tím nehledejte, jen jsem se ho chtěl zbavit. Nepotřebuji doma darmožrouta," ušklíbne se muž a kluka nakopne směrem ke mně.

Roy k němu přijde a zvedne mu hlavu.

"Pěkná hračka, jen co je pravda," usoudí a začne z něho strhávat oblečení. Klukovi vrhnou do očí slzy ponížení, ale nic nepodnikne.

"No vidím, že se líbí tak půjdeme," usoudí muž a vstane. Čtyři z nich následuji jeho příkladu a odejdou, nechávajíc tu kluka jeho osudu.

Roy přejde ke skříni a vytáhne odtamtud nějaké triko, které hodí po klukovi. Ten ho chytne a oblékne si ho.

"Můžeme vás pozvat na skleničku?" ozve se jeden ze šestice.

" Jistě Naoki. Rádi přijmeme," usměje se Roy a klukovy serve obojek, aby mu nasadil jiný, se vztyčenou kobrou.

"Zvu vás do podniku a vašeho freedmana také,"usměje se potěšeně Naoki a vstane.

Zavedou nás do vyhlášeného podniku. Aspoň podle Roye.

Zvědavě se rozhlédnu kolem. Stolky jsou dál od sebe a u každého sedí skupina lidí a uprostřed, kousek pod nimi kluk s nějakým znamením na ruce nebo na krku. Jen co vejdeme, rozhostí se ticho a všichni obrátí oči k nám.

Mám pocit, že mě každý rentgenuje pohledem a instinktivně se přitisknu k Royovi.

Ten mě obejme kolem pasu a vede za hostitelem, který nás zavede k většímu stolku, kde se posadíme.

Jejich freedman počká, až si sednou a teprve pak se posadí na nižší sedátko uprostřed. Napodobím ho a opřu se Royovi nohy. Stále mám pocit, že mě někdo sleduje a tak radši přivřu oči a lhostejně se dívám na strukturu dřevěného stolu.

Odněkud se ozve hlasité plácnutí a následně bolestný sten a další plácnutí. Polekaně sebou trhnu, ale Royova ruka mě zadrží, abych nevyběhnul. Rozhodnu se, že se na to později zeptám.

Pocítím hlad. Obrátím se na Roye, ale ten zrovna telefonuje, na můj tázavý pohled zavrtí hlavou.

Pootočím se a podívám se na Leona, ten se okamžitě skloní, aby zjistil, co potřebuji. Když mě vyslechne, přikývne a pak něco zašeptá Royovi, který mě okamžitě pustí.

Leon mě vede uličkou někam dozadu. Nejdřív si zaběhnu na záchod a potom, co si umyji ruce a minu pár zvědavých freedmanů, se připojím k Leonovi, který mě zavede do restaurace, kde mi objedná jídlo. Samozřejmě se mě na nic neptá. Obsluha přinese jídlo a já se zvědavě podívám, co mi přinesli. Jakési kuřecí nudličky s omáčkou a hranolky.

Leon počká až číšník, stále se otáčející, opustí místnost a teprve pak mi pokyne k jídlu. S chutí se do něj pustím, jen se musím krotit, abych ho nehltal jak je skvělé. Leon mě s úsměvem pozoruje, a abych toho neměl málo, objedná mi ještě zmrzlinový pohár, který do sebe stěží nacpu.

"Chceš ještě něco?" zeptá se mě Leon.

Zavrtím hlavou, jsem naprosto přecpaný.

Leon zaplatí a odvede mě zpátky ke stolu. Roy si mě přitáhne a políbí. Potom mě pustí na sedátko a znovu se rozproudí zábava.

Po víc hodině začnu přemýšlet, jak na sebe taktně upozornit, když se Roy s Leonem rozloučí a vstanou. Rychle vyskočím a vezmu Roye za ruku, aby mě tam nezapomněli.

V autě si sednu Leonovi na klín a stulím se mu do náruče.

"To byl šílený večer tam jen sedět a poslouchat," povzdechnu si zničeně.

"A to jsme tam byly jen dvě hodinky" zasměje se Roy.

"Dvě hodiny?! Já myslel, že tam jsme tak deset!" vyděsím se hraně.

Leon zakloní hlavu a začne se smát i Royovi cukají koutka.

"To bylo tak děsné?" zeptá se Roy.

"Zkus si dvě hodiny sedět a nic nedělat, když tě všichni ignorují," odseknu.

"Myslely jsme si, že jsi usnul, jinak by ses nenudil," odpoví se smíchem Leon.

" To si dovedu představit," ušklíbnu se a kouknu na ně.

" Co se tam dělo?" narážím na zvuky na začátku.

"Jeden freedman nechtěl asi poslouchat. Snažily se ho přivést k rozumu po dobrém, ale nepovedlo se, takže s ním museli odejít," odpoví mi Roy.

Zakroutím hlavou, ničeho jsem si nevšimnul.

Auto zastaví a Leon mě vezme do náruče.

"Myslel jsem, že umím chodit," zavrtím se.

" Jsi unavený, vezmu tě," odpoví Leon a odnese mě do jejich ložnice. Položí mě na postel a začne mě líbat. Po chvilce mu polibky začnu oplácet a nechám jeho ruku, aby mě rejdila pod tričkem. Vytáhne ji a začne mi rozepínat košili.

Kašlu na pravidla, beztak jsou jen od toho, aby se porušovali, a začnu ho také svlékat. Za chvíli se k sobě tiskneme nazí a Leon mě líbá na krku zatím, co rukou mi přejíždí po boku. Přestane mě líbat a jazykem mi přejede přes bradavku. Prohnu se do oblouku a zasténám.

Aby toho nebylo málo tak se k ní Leon vrátí a začne ji cumlat, rukou dráždí druhou. Ze rtů se mi vydere slastný výkřik, ale to už Leon pokračuje v motýlích polibcích směrem na bříško. Zároveň mi roztáhne nohy a klekne si mezi ně.

Skoro to nevnímám, stejně jako prst, který se dere do mé dírky, protože jazykem se jemně dotýká mého přirození. Pocítím trochu bolesti, když do mě vnikne druhým prstem, ale hned to přejde a já si užívám pohyby uvnitř mě. Prsty zmizí a já zaprotestuji.

V dalším okamžiku ucítím, jak do mě vniká něčím větším. Trochu se stáhnu, ale téměř okamžitě povolím a nechám ho do mě vklouznout. Když je ve mně celý, přestane a já si mohu trochu odpočinout.

"To jste nemohli počkat na mě?" zavrčí naštvaně Roy, který zrovna vejde do ložnice. Shodí ze sebe oblečení a vyleze na postel. Hned mě začne líbat a hladit. Leon se k němu přidá a já za chvíli nevím kde je kdo.

Nespokojeně se pohnu a Leon začne pomalu přirážet, aniž by se odrhl od polibků. V momentě, kdy mi vybuchne před očima vesmír, do mě Leon vyvrcholí a vyklouzne ze mě. Mám už celkem dost, ale to už do mě vniká Roy a já se opět ocitám ve víru rozkoše. Přiráží čím dál rychleji a já se znovu ocitám ve vesmíru, který vybuchuje ve všech možných barvách.

Roy ze mě vyklouzne, ale stále mě líbá a Leon hladí. Dávají mi tak najevo, že s nimi jsem, protože mě mají rádi.

Po chvilce nás Leon přikryje a já se schoulím v jejich náručí.

"Lenny?" promluví na mě Leon.

Pootočím hlavu a podívám se na něj.

"Od pondělí jdeš do školy. Všechno už je zařízené a máš nakoupené i věci. Počítač ti dovezou zítra." Ozve se Roy za Leona.

"Co? Jaký počítač? Jaká škola?" vyjeknu překvapeně.

" No tvůj starý počítač je rozbitý, tak ti zítra dovezou nový. Naším technikům se, nějakým zázrakem, podařilo z té placky vytáhnout všechna data, tak o nic jsi nepřišel," řekne s úsměvem Roy.

Skočím mu kolem krku, až ho málem povalím na zem.

"Trochu s citem, nedávno ses uzdravil, nemůžeš se hned unavovat," snaží se mi se smíchem domluvit Leon.

"A to jste nevěděli před chvílí, že se nesmím unavovat?" nedá mi to, abych se nezeptal. Oba se podívají na sebe a pak na mě. Leona přejde dokonce i smích.

"Miláčku je únava a únava zbytečná a to je ta, kterou nesmíš dělat, chápeš?"snaží se mi vysvětlit Roy.

"A sex patří, mezi kterou únavu?" zeptám se zvědavě.

" Přece mezi tu první," usměje se Leon.

"Aha," zavrtím nad tím vysvětlením hlavou.

"A do té školy opravdu musím?" zeptám se plačtivě.

" Jo musíš. Ještě ji nemáš hotovou," uzavře Leon debatu plácnutím po zadečku. Povzdechnu si a schoulený v jejich náručí usnu.