Host z Okinawy VIII

Vzbudím se jen chvíli před budíkem. Samozřejmě jsem sevřen mezi nimi. Opatrně se vyprostím. Roy otevře oči.

"Musím vstávat. Ještě spi" zašeptám.

"Vrať se brzy" políbí mě a spí. Nad tím zavrtím hlavou.

Vstanu, rychle se osprchuji a obleču. Za okamžik jsem v kuchyni a odstavuji hotovou kávu, pak se pustím do přípravy toastů.

"Nejsi nějak brzy vzhůru?" objeví se v kuchyni rozmrzelý Leon. Otočím se. Oblečen je jen do kalhot.

"Pokud si pamatuješ, dnes máme školu a musel jsem udělat snídani" zavrčím.

"Dělají si z tebe sluhu" zamračí se Leon.

"Máma nedokáže překousnout, že jsem gay" pokrčím rameny.

"Aha. Jak se cítíš?" obejme mě kolem pasu.

"Kupodivu celkem dobře, tedy nechce se mi spát na každém kroku" odpovím.

"Co to vůbec bylo?" zeptám se ho.

"Nevím, jak se tomu říká, dáváme to freedmanům, aby nebyli moc unaveni. Zeptej se Roye, ten to bude vědět"odpoví. Obrátím oči v sloup. To jsem se toho dozvěděl.

Leon mě pustí a přejde ke kávě, kterou si nalije. Opatrně přičichne.

"Je v pořádku, tedy jestli jsem si nespletl cukr se solí" dodám.

"Spletl" vyplivne Leon kávu. Vylije ji i z konvice a udělá novou.

"Dík, asi by mě přistála na hlavě." Povzdechnu si a pustím se do toastů.

"Proč jsi nepřišel?" obejmou mě Royovy ruce.

"Jdu do školy" připomenu.

"Aha. A večer přijdeš?" zeptá se a začne mě líbat na krk.

"Ne spím u Eliota" odpovím.

"Dobře" zamumlá a jde si nalit kávu.

Na stůl dám velký talíř s toasty a vedle něj máslo, marmeládu a tak ať si každý vezme podle chuti.

"To se neumíte obléct?" změřím si jejich nahé hrudníky. Oba se uchichtanou a zmizí v pokoji, za okamžik se vrátí oblečeni.

"To se poznají slušně vychovaní kluci" poznamená ve dveřích máma.

Pak se podívá na prostřený stůl.

"Kde je čaj?" zeptá se ostře. Praštím se do hlavy a hned na něho postavím. Když ho chci osladit, Leon mi vytrhne nádobu s cukrem a dá mi druhou. První sková tak, abych viděl nápis sůl. Očkem kouknu na mámu, a když zjistím, že se nedívá, vlepím mu pusu.

Osladím čaj a dám ho na stůl. Vyběhnu nahoru a zkontroluji si tašku s učením. Pak vytáhnu krabičku se cvrčky. Oddechnu si, že ještě žijí. Tři vysypu na koberec. Zbytek cvrčků vyhodím ven z okna a zavřu ho. Rozloučím se z Riu a seběhnu dolů.

"Mami, dnes spím u Eliota" nahlásím ve dveřích.

"Nespíš u něj nějak často?" zeptá se mě máma.

"Domluvili jsme se" pokrčím rameny.

"Tak budeš spát u Liefa nebo doma" rozhodne.

"Tak u Liefa" rozhodnu se bez mrknutí oka a kouknu na hodiny. Zděsím se, zvoní za třicet minut. Popadnu Royuv čaj a vypiji ho na jeden zátah. Jen jakoby omylem mu dupnu na nohu a posloužím si toastem z Leonova talíře, přičemž ho omylem kopnu.

Máma na to kouká s vyvalenýma očima. Nevšímám si ji a popadnu tašku.

"Přeji dobrý den a ještě příjemnější noc" třísknu za sebou dveřmi. Absolutně nepostřehnu jejich zmatený pohled.

Prakticky bez dechu dorazím do školy a bez klepání vpadnu do třídy.

"Promiňte, já jsem zaspal" řeknu udýchaně a zaraženě se zastavím, jelikož spatřím na stupínku policisty v civilu.

"Vy jste nejspíš pan Yamato. Neviděl jste některého z těchto chlapců. Všechny je unesli z jejich domovů a jeden z chlapců nás kontaktoval odtud. A to v pondělí" strčí mi pod nos fotografie jeden z nich. Podívám se na ně a musím se držet, abych se výrazem neprozradil.

Na fotkách jsou ti tři, co mi darovali Leon s Royem, jako mazlíčky.

"Ne, je mi líto, neviděl jsem je. Co se jim stalo?" zeptám se zvědavě.

"To netuším" odvětí policista.

"Kdybys je náhodou zahlédl, ozvi se nám" požádá mě jeden a dá mi vizitku, pak odejdou. Je mi jasné, že jsem byl moc strojený a oni mě budou sledovat.

Posadím se do lavice s hlavou plnou starostí.

Lief se na mě starostlivě podívá. Mírně zavrtím hlavou a nachystám si věci. Okem zahlednu na protější střeše záblesk, hned pochopím, odkud pochází, od dalekohledu policie. Mlčky přetrpím celou hodinu a odeberu se na záchody. Lief se ke mně přidá.

"Lenny měl bys jim to říct a hned" naléhá na mě.

"Sledují mě, byl jsem moc křečovitý" namítnu.

"Namačkej nouzový kód" poradí mi. Nechápavě se na něho podívám. S úsměvem mi ho pošeptá. Hned ho v kapse namačkám a přitáhnu si Liefa k sobě. V tom momentě se rozletí dveře. Zvednu hlavu a dívám se do očí jednoho z policistů. Ten stojí s otevřenou pusou.

"Máte nějaký problém?" zeptám se ho s úsměvem.

"Já a…. Ne nemám" zakoktá se a odpotácí se.

Lief se za ním se smíchem kouká. Přiběhne Eliot a ukáže na střechu. Zaběhnu tam. Stojí tam jeden stín. Ukážu mu chráněnou stranu a tam mu všechno vyklopím. Dám mu i navštívenku co mi dal. Stín si ji vezme a zmizí.

Do třídy vběhnu minutu před zvoněním. V momentě, kdy si sednu, přijde učitel.

Po zbytek vyučování se nic nepřihodí.

Poslední hodinu, kdy je tělocvik, si užiji a do šatny vletím uřícený. Jdu později, protože jsem schovával nářadí a ve sprchách jsem sám.

Tedy skoro. Čeká tam ještě Lief s Eliotem.

"Co se stalo" zeptám se, když spatřím Liefuv výraz.

"Dovoloval si na něj jeden učitel. Naštěstí tam byl jeden stín" povzdechne si Eliot.

Přitáhnu si Liefa k sobě, pak zaslechnu klapnutí zámku. Podivám se a vidím Eliota, jak pootáčí klíč.

"Měl by ses vysprchovat" zavrní Eliot.

"Fajn, ale bez vás" zasměji se a začnu se svlékat.

"To nám převe nemůžeš udělat" vyvalí oči Lief a přitiskne se k mým nahým zádům.

"Bez vás se osprchuji rychleji než s vámi" podotknu pobaveně.

"Jenže my jsme povinni tě hýčkat" odpoví Eliot a svlékne se. Lief ho následuje.

S nimi v patách jdu do sprchy. Pustím horkou a začnu si šamponovat hlavu. V momentě kdy ji mám spláchlou se mi jeden z nich zakousne do bradavky. Popadnu Liefa a podle jiskřiček v očích poznám, že to byl on. Přitisknu ho na stěnu a ruce mu dám nad hlavu.

"To se dělá?" zavrčím a přiblížím se tváří k němu.

"Jsem jen ubohý otrok, pane. Potrestejte mě podle libosti" zaskučí a já nevím, jestli to myslí vážně nebo ne. Přiblížím se k jeho uchu a pošeptám mu, co mi má udělat. Přece jen se o těch věcech neumím bavit. Jakmile ho pustím, klekne si a vezme můj penis do úst. Jeho laskání mě skoro přivede vrcholu.

"Přestaň" zavzdychám v posledním momentu. Překvapeně se na mě podívá. Zvednu ho a otočím čelem ke stěně. Hned se o ni opře a roztáhne nohy. V ten moment si uvědomím, že nic nemám.

"Na" podá mi Eliot gel.

Vymáčknu si trochu na prsty a začnu Liefa připravovat na vstup. Když se mi zdá, že je dost roztažený, potřu si gelem penis a začnu do něj vnikat. Jsem tak vzrušený, že celý do něj proniknu natřikrát. Chvilku počkám, než začnu přirážet. Při tom si začnu pohrávat s Liefovou chloubou dokud oba nevystříkneme.

Jen co z něj vyklouznu, vezme mě do úst Eliot a vše začne nanovo. Konečně se zaúpěním podruhé vyvrcholím.

"Vy jste šílení. To mi nemůžete dát pokoj?" zeptám se jich zoufale.

"Máme to v popisu práce" zasměje se Eliot.

"Dobře nařizuji vám, abyste mi dali do noci pokoj" zavrčím s úsměvem. Sprchami se ozve dvojí povzdech.

"A teď pojte, než začnou kontrolovat, co tu děláme" vyženu je plácnutím po zadečku.

Rychle se oblékneme a vyrazíme ze školy.

U vchodu čeká Leon. Tvář má svraštělou starostí.

Jde s námi k Eliotovi. Po cestě se ještě stavím pro spravené hodinky.

"Tak co se děje?" praštím sebou na postel. Okamžitě mám u sebe čtyři přísavky.

"Jde o ty kluky. V žádném případě je nemůžeme pustit" odtuší Leon. Nic jiného jsem ani nečekal.

"Co budete dělat?" zeptám se.

"Roy už to řeší, na takové situace máme určitý postup" usměje se Leon. V ten moment se ozve domovní zvonek a chvíli později do pokoje vtrhne Roy.

"Vyřešeno. Chytli jsme to včas. Ještě, že tě napadlo to říct stínu" svalí se vedle mě.

"Nenapadlo, napadlo to Liefa" zavrčím a oddělám jeho ruku zpod košile.

"Ale no tak. Ráno jsme se nemilovali a v noci nejsi doma, takže se budeme milovat teď" překulí se na mě Roy a začne mě líbat. Během chvíle jsem svlečený a Roy do mě vniká. Za okamžik se k nám přidá i Leon a já kapituluji. Proti těm dvěma perverzním chlapům, nemá cenu se bránit. Když skončí, jsem úplně vymlácený. A to mě ještě čeká Akio a Zane. Vyčerpaně zavřu oči.

"No tak. Co se děje? Zítra v noci to bude horší, teď si odpočiň, ať máš dost síly" políbí mě Leon a oba vstanou. Oblečou se a během chvilky zmizí.

Pomalu si začínám zahrávat s myšlenkou, že uteču. Tři týdny co tu ještě budou, nezvládnu.

Večeře proběhne v klidu a do jedenácti se věnuji hlavně Akiovy a Zanemu. Pak vyhlásím stávku a usnu.

"Lenny" uslyším zašeptání.

"Nechte mě spát" zavrčím.

"No jak chceš, ale jdeme do školy. Je čtvrt na osm" zatrylkuje Zane.

S jekotem vyskočím a zapadnu do koupelny. Než si zapnu sprchu, vystrčím všechny ven a zabouchnu dveře. Během chvilky jsem osprchovaný a oblečený. Celý den se odehraje ve snaze neusnout a asi litru kafe, které mě jakž takž probere.

Domů se doslova loudám. Přemýšlím, jak se vyhnout noci. Jdu zrovna kolem lékárny, když si vzpomenu, co říkal Roy o projímadle. S úsměvem tam zaběhnu a koupím projímadlo, které chutí i tvarem připomínají bonboniéru s mořskými plody.

S veselejší náladou dojdu domů a otevřu dveře. V nich mě přivítá pořádná facka.

"Za co?" zeptám se udiveně.

"Ty se ještě ptáš? Mazej do obýváku se hostům omluvit"ječí máma.

Vejdu s nechápavým výrazem do obýváku. Paní a pan Namayo sedí v křeslech a stěží přemáhají smích. Kouknu se na ty dva.

Oba mají pod očima tak černé kruhy, že by s nimi mohly kreslit., na hlavě mají obklad a tváří se jako apači na válečné stezce. Tak jsem je ještě nezažil.

Pohledem uklouznu na stůl a uvidím malé akvárium, ve kterém pobíhá Riu. V momentě si vzpomenu na včerejší lotrovinu a se smíchem se zkroutím na zem. Nemůžu se přestat smát. Stačí, abych zavadil pohledem o jejich nasupené tváře a vybuchnu znovu.

Když se jakž takž vzpamatuji, zvednu skleněné víko a vytáhnu zmatenou Riu. Ta se mi hned stulí v kapsičce.

"Tak řekneš mi, co to má znamenat?" zavřeští máma.

"Jistě v pokoji jsem měl cvrčky tak jsem požádal kamaráda, aby mně půjčil pavouka, který by je chytil" řeknu s cukajícími koutky.

"Aha no dobře. Běž do pokoje a jsi bez večeře" řekne máma a odkráčí z obýváku.

Honem vyběhnu do pokoje, kdyby si to náhodou rozmyslela. Znovu se začnu pochichtávat. Lituji, že jsem to neviděl.

"Tobě je to k smíchu?" zavrčí podrážděně Leon.

"Víš jaké to je probudit se s pavoukem na obličeji? Jako by nestačilo, že se celou noc honíme za nějakým cvrlikáním!" zaječí Leon až se otřesou okna. V dalším záchvatu smíchu se chytnu za břicho.

"No jestli jsi řval takhle tak chudák Riu z toho musela mít šok" usoudím po pěti minutách smíchu a utřu si slzy.

Leon se obrátí na patě a třískne za sebou dveřmi. Pobaveně si vytáhnu úkoly a za asistence Riu si je udělám. Stejně tak v klidu se osprchuji a převleču do pyžama.

Projímadlo skovám do spodního šuplíku. Dnes ho potřebovat nebudu. Spokojeně se zachumlám do peřiny a usnu.

Probudím se v momentě, kdy ze mě Roy strhne peřinu a začne ze mě strhávat pyžamo. Než se vzpamatuji, jsem nahý. Roy mě začne plenit ústa. Snažím se ho odstrčit, když zasáhne Leon a ruce mi zkroutí za zády. Potom mě pustí a lehnou si na záda. Doufám, že už skončily a chci si lehnout. V tom my zabrání Leon, který mi strčí hlavu před Royovo mužství. Pochopím. Vezmu ho do úst a začnu si s ním zahrávat. Zezadu do mě mezitím vnikne bez přípravy Leon a začne přirážet. Bolí to. Chvilku před vyvrcholením mě Roy zarazí. Počká, až skončí Leon.

"Sedni si" přikáže mi. Zavrtím hlavou.

Zasáhne Leon, který mě donutí rozkročeně sednout na Roye. Zvedne mě nad jeho vzrušené mužství a prudce mě na něj nabodne. Ze rtů mi unikne dost hlasitý výkřik, který jen zpola zdusí Leonovy rty. Po chvilce mě donutí vysedávat. S jeho vyvrcholením se zhroutím na jeho hruď v slzách. Tentokrát to bolelo moc.

Ani jeden z nás si nevšiml postavy, která otevřela dveře a chvíli tam strnule stála, než je zavřela.

Opatrně se z něho svalím a zabořím obličej do polštáře. Snažím se ztlumit vzlyky. Jeden mi roztáhne nohy a strčí mi tam prst. Doslova zaječím.

"Klid jen ti to namastím. Nevím, proč se pořád bráníš. Kdybychom tě cvičily podle předpisů, tak jsi týden v jednom kole a naučí tě to celkem tvrdě, aniž by se tě dotkli. Tak buď tak laskavý a trochu spolupracuj. Hotovo." Zabručí Roy a plácne mě po zadku.

"Rozhodně by pomohlo, kdybyste mě nechaly odpočinout" odseknu tvrdě.

"To neboj. Teď už spi a to projímadlo jsme vyhodili. Když si budeš chtít odpočinout tak stačí říct" lípne mě na rameno Leon a přikryje mě.

"To bych chtěl vidět" zabručím naštvaně.

"Snažíme se tě šetřit, jak jen to jde. Jiní by byly vděčni" snaží se mi po dobrém vysvětlit Roy.

"Aha a to by vám byly vděčni i za to znásilnění, že" odseknu drze. Vím, že jsem nespravedlivý, z toho co jsem vyslechl od Liefa, vím, že na mě jsou o dost mírnější, než by měly. Prostě jim to nedokážu odpustit.

Uslyším dvojitý povzdech.

"Než usneš, podej mi ještě tvůj telefon" pobídne mě s dalším povzdechem Leon. Ztěžka vstanu a dojdu pro mobil. Podám mu ho. V ruce drží nádhernou Nokii. Ač nerad, musím ten telefon obdivovat.

Leon chvíli na něm něco dělá. Pak odloží ten můj a stříbrný mi podá.

"Je tvůj. Jen vymačkej svůj kód" zašeptá Roy. Jako ve snách ho vymačkám a skovám k časopisům. Políbím Roye i Leona a v jejich objetí usnu.