42. Jak napálit Aiona

Jak napálit Aiona

"Hele Lene, dnes máme volno, co tak skočit za Oiem? Slibujeme mu to už sakra dlouho," otočí se na mě Ryuu. Zamyslím se. To rozhodně není ten nejhorší nápad.

"Rozhodně beru, po tom, co máme za ocásky naše manžely, se mi zdá, že jsme se už ani nepodívali do nějakého světa," ušklíbnu se. Ryuu se rozesměje a ukáže za moje rameno. Ohlédnu se a podívám se přímo na Aiona, kterému cuká obočí. Jako poslední dobou vždycky má svázané vlasy a vypadá jako idiot.

"Proboha Ai, proč je pořád nosíš svázané?" zasténám zděšeně při pohledu na něho.

"Svázané vlasy u nás znamenají, že jsi zadaný a šťastně. Mimochodem, co to mělo znamenat s těmi ocásky?" zeptá se Aion se zdviženým obočím.

"To, co jsem řekl," odtuším klidně. Nemám z něj strach.

"Hele, Lene, víš, že za týden je apríl?" nadhodí Erik, který kolem nás projde. Otočím se za ním a kouknu na Aiona.

"Zlato, uděláme to jinak, jestli tě vyvedu aprílem, tak ty gumičky zahodíš a budeš je nosit rozpuštěné, co říkáš," mrknu na Aie, který se zamyslí a pak se usměje.

"A když se ti to nepodaří tak mě měsíc budeš poslouchat na slovo," usměje se Aion.

"Platí," podám mu ruku, Aion ji stiskne a potřese. Rise nám to potvrdí, i když se u toho tváří všelijak.

"Aiona ještě nikdo nikdy nevyvedl aprílem, Lene," sykne směrem ke mně.

"No tak to je na čase, aby to někdo udělal, potřebuje splasknout," uculím se. Rise se rozesměje a Aion obrátí oči v sloup.

"Bereš si zvířectvo?" zeptá se mě Aion.

"Jasně, slíbil jsem Oiovi, že mu je dovedu ukázat," kývnu. Jeho svět už nebyl tak nebezpečný. Nejenže suryka zdecimovali arychy na minimum, přece jen se za tu dobu stali součásti ekosystému, ale díky mým potvůrkám se k nám ani nepřiblíží.

"Dobře, vraťte se včas," usměje se a dá mi pusu.

"Co je u tebe včas?" zeptám se, se zájmem.

"No přece pět vteřin po tom, co vystrčíš paty ze síně," odpoví mi Aion bezelstně. Jdu do kolen a nejsem sám.

"Hele víš co? Já ti tu paty nechám a půjdu pryč, abych se někam dostal," natáhnu se a políbím ho, pak s Ryuu vyběhneme ze síně. A to pro případ, že by se rozhodli nám to zarazit. Musíme si to volno užít ne? Párkrát musím Ryua navést správným směrem a za chvíli jsme v Grimmu.

"Vůbec nechápu, jak se v těch chodbách můžeš vyznat, jsou úplně stejné!" zasupí Ryuu.

"Nejsou stejné, stačí jen vědět kam se dívat," uchichtnu se a seběhnu sráz. Ryuu je mi v patách, rozhodně se nechce dostat do spáru arychů, přece jen jich tu ještě několik je.

"Tak to máš lepší oči než já," povzdechne si Ryuu. Jen se na něho usměji a rozhodným krokem zamířím k ochranému valu. Stráže nás už dávno znají tak jen pokynou k pozdravu a pustí nás dovnitř. Napřed zamíříme na pole, jestli tam není Oi. Je, zrovna se dívá po malém dítěti, které vytrhává plevel ze záhonu. Po chvíli odloží motyku a zvedne ošatku zeleniny, u správce nechá nějaké peníze.

"Ly, pojď domů, musíme ještě uvařit," zavolá na dítě a to se k němu rozběhne. Podíváme se s Ryuu na sebe, to jsme přišli tedy hodně pozdě.

"Ahoj Oi, promiň, že jsme nepřišli dřív. Pracovní povinnosti," promluví Ryuu smutně. Oi se k nám otočí a usměje se.

"Hlavně, že jste vůbec přišli. Hned ze začátku tu byl Aion, že oba děláte zkoušky na strážce a že nemám počítat s častými návštěvami," usměje se chápavě Oi. Protáhnu obličej. Tohle se na mého manžela moc nepodobalo. K Oimu přiběhne kluk a napůl se schová za něho.

"Kolik mu je?" zeptá se Ryuu.

"Včera měl tři roky," pronese hrdě Oi.

"A to tě nenapadlo napsat?" zděsí se Ryuu.

"Nechtěl jsem vás obtěžovat, když máte tolik práce," špitne Oi a lehce se přikrčí. Podíváme se s Ryuu na sebe a povzdechneme si. To snad není možné.

"Hele Oi, momentálně mám chuť ti vysázet takových tisíc na zadek! Nejednou jsme ti řekli, že na přátele si čas najdeme, není zase takový problém si na pár hodin odskočit! Uvědom si laskavě, že mi v chodbách žádný čas nemáme, tudíž ho nemůžeme hlídat, takže je na vás, abyste nás den nebo dva předem upozornili!" zavrčím Oiovi tiše do ucha přičemž ho jednou rukou držím kolem krku, jako bych ho chtěl uškrtit.

"Jo dobře, příště s vámi budeme počítat," špitne Oi.

"Super a teď mi laskavě řekni, kde pro něho máme sehnat opožděný dárek," opře se Ryuu o Oiovo rameno skoro přátelsky. Působí to skoro jako zaklínadlo, protože Oi jen zamrká a pošeptá nám, co by si Ly přál. Rovnou nám řekne, abychom to nekupovali. Jestli je to jako u nás, je mi jasné, že z jednoho platu sotva vyžijí a že si žádné zvířátko nemůžou dovolit. Mrkneme s Ryuu na sebe, pro nás to problém není, tak jednoduše Oiovi sdělíme, že něco koupíme a jestli nemůže pohlídat naše zvířátka. Ochotně souhlasí a tak vyrazíme na trh, kde koupíme mládě Saniho, to je obdoba psa u nás, s roční zásobou krmiva a jdeme k Oiovi. Tam se nám naskytne skvělý obrázek, jak si Ly hraje s mými bestiemi, je z nich u vytržení. Sin mi z krku neslezl.

"Hrozně rád bych mu pořídil nějaké zvířátko, ale Gao už má tak, co dělat, aby uživil nás tři, neřknu-li, pokud budeme čtyři," povzdechne si Oi.

"Ty nemůžeš pracovat?" zamračím se.

"Ne, já se starám o dítě, do práce můžu jít, až mu bude sedm a půjde do školy," vysvětlí Oi. Pak zavolá Ly  a nás představí jako strýčky. Tomu říkám poklona. Předám mu dárek a Oi bezhlesně otevře oči. Než stačí vůbec něco říct, zeptám se ho, kde máme složit pytle s krmivem a nanosíme to tam.

"Co jsem vám říkal?" zamračí se na nás Oi jen co vyjdeme z komory. Je pěkně rozběsněný.

"Já nevím, kdy to bylo?" zeptám se nevinně. Ryuu se pro jistotu dívá po všem možném jen ne na Oie.

"Lenorde, už jednou jsem vám říkal, že nemáte kupovat žádné zvíře a ještě navíc dotáhnete krmiva na rok! Jak vám to asi mám splatit?!" zaječí Oi, až se Ly vyděsí a začne brečet. Ryuu se k němu vrhne a hádku nechá na mě. Přece jen to byl můj nápad že.

"A od které doby se dárky platí Oi? Pokud vím, koupili jsme Lymu dárek, za tři roky, to za prvé. Za druhé, zvířátko patří jemu, protože on měl narozeniny, to mi je propásli třikrát a za třetí, kdo tu ke všem ďasům mluvil o placení? Ještě něco takového vyslov a já ti snad zakroutím krkem! Tohle jsem vůbec neslyšel a rozhodně se tak budu tvářit, ty jsi něco říkal?" zavrčím na Oie, který přede mnou jen stojí s otevřenou pusou a mrká. Po chvíli když se vzpamatuje, jen zavrtí hlavou a omluví se mi.

"Nic jsi neříkal, tak za co se omlouváš?" zeptám se ho udiveně. Oi se jen uchichtne a odběhne k plotně, aby něco zamíchal v hrnci.

"Mati, můžu si ho nechat?" zeptá se Ly a tiskne k sobě mládě.

"Jasně zlato," usměje se Oi a povzdechne si. Ly zajásá a vyběhne i se zvířátkem ven.

"Děkuji," usměje se Oi.

"Nemáš za co, dali jsme ti tam krmivo na rok, jak bude docházet, prostě napiš a koupíme další," usměji se a natáhnu se pro nějakou nádobku a otevřu ji.

"To nepij!" zděsí se Oi. Právě v čas. Rychle zavřu nádobku a Oi mi ji vytrhne z ruky. Ryuu je mrtvý smíchy.

"Co to je?" zeptám se Oie.

"Svatební lektvar," odvětí Oi. Zatvářím se dost nechápavě, protože se ozve Ryuu.

"Aion by ti zrovna dvakrát nepoděkoval, kdyby po chodbách běhali jeho robátka," vyprskne znovu Ryuu. Chvíli se na něho nechápavě dívám, než mě to docvakne.

"Dopr... díky Oi. Geo chce mít další dítě jo?" mrknu se na přítele, který celý červený kývne.

"Zatím si ho nemůžeme dovolit, ale jestli dostane lepší pozici v práci a bude vydělávat víc, vyhovím mu," usměje se Oi.

"Přeji ti, ať vám to vyjde. Představ si, že to pako, co si říká můj bratr, se vsadil s Aionem, že ho vyvede aprílem, nechápu, jak to chce udělat," zaúpí Ryuu. No upřímně já taky ne, povzdychnu si v duchu a znovu se podívám na lahvičku, kde je lektvar. A pak mě to trkne. Co kdybych předstíral, že budu mít dítě, ovšem to budu muset donutit Aie, aby se se mnou miloval, to nebude takový problém. A nejspíš do svého plánu budu muset zahrnout zdravotníky. Nikomu jinému to říct nemůžu, vykecali by to a bylo by po všem. Doufám, že aspoň zdravotníci budou držet hubu.

"Já už ano," uculím se a vezmu si od Oie hrnek se šťávou. Oba se na mě zvědavě podívají.

"Ani náhodou," zavrtím hlavou.

"Proč ne?" podívá se na mě Ryuu.

"Protože jsi drbna," zchladím bráchu, který se urazí. Oimu ten výraz musím vysvětlit. Docela se u toho baví.

"Dobré odpoledne," vejde dovnitř Gao s Ly na rukou. V očích má lehce utrápený výraz, ale Oimu neřekne ani slovo. Políbí ho.

"To zvířátko spáchali oni, já za nic nemůžu," zvedne Oi v obraně ruce a převezme si Lyeho, kterého posadí do židle.

"Já nic neřekl. Půjdu jim sehnat nějaké krmení," odvětí Gao.

"S tím si nedělej starosti, dotáhli zásoby na rok," usměje se Oi.

"Pro všechny?" podiví se Gao.

"Cože? Snad si nemyslíš, že jsou všichni naše?!" zděsí se Oi. Gao jen nechápavě zamrká.

"Naše je jen to mládě, zbytek zvěřince patří Lenymu," vysvětlí Oi. Gao v momentě vypadá jako by mu ze srdce spadly troje Himaláje.

"Čím to je, že se všichni při pohledu na tvoje zvířátka vyděsí," vyprskne Ryuu smíchy.

"To nebylo ani na ty zvířátka jako spíš na množství," zabručí Gao a sedne si ke stolu.

"Já za to nemůžu, kamkoliv jdeme, tak se na mě nějaké přilepí," povzdechnu si.

"Jasně že ne, to uznal i Aion, po tom, co se ti na záda přilepil jeden z nejvzácnějších exemplářů pavouka a nechtěl dolů," baví se Ryuu. Rozesměji se, jeho vyděšený pohled stál za to. Nakonec se mi podařilo pavouka přesvědčit, aby se vrátil na svoji planetu, stejně tak i čtvrtině zvěřince, i tak mi zůstalo patnáct zvířátek.

"Tak se mi zdá, že jsi taková zvířecí pohroma," baví se Oi.

"Aion by s tebou souhlasil," směje se Ryuu. Oi dá před všechny talíř s jídlem a doprostřed jakési placky. Poděkujeme a pustíme se do jídla, je to výborné, vůbec se nemusím do toho nutit. Zbytek dne příjemně uteče a já se i s ryuem a zvěřincem vydáme zpátky.

"Ahoj Lene, žádné zvířátko k zápisu?" podívá se na mě velitel. Na rozdíl od Aiona, který se na mě podívá s děsem v očích, si na to stačil zvyknout.

"Bohužel, Arychové všechno zdecimovali," povzdechnu si. Aion si oddechne.

"Nebyli jste v miniaturním světě, že ne," ujistí se Aion. Posledně, když jsme tam s bráchou šli kvůli pytlákům, mi z pláště a bundy vytahoval stádo opic. Klel jako pohan. Dodnes nechápu jak to, že jsem si jich nevšiml. Asi proto, že neměřili víc jak tři centimetry.

"Ne, ale jestli chceš, půjdu se tam mrknout," otočím se na patě. Ani nezamrkám a sedím mu v klíně. Sakra, proč mě to nenaučí?!

"Zapomeň na to miláčku," políbí mě, jako ve snách mu polibek oplatím, tohle oslovení říká málo kdy. Velitel rozhodí hlídky na noc. Vzhledem k tomu, že se tam ani moje, ani Aionovo jméno nevyskytuje, vydáme se domů. Ryuu takové štěstí nemá. Postarám se o zvěřinec a jdu se osprchovat, netrvá nijak dlouho, než se ke mně přidá Aion. Miluji společné sprchy, pokaždé skončí stejně. Milováním ve sprše a pak ještě v posteli. Týden do aprílu uteče rychle bez zvláštních změn.

Protáhnu se na křesle a přemýšlím, jestli je dnes Apríl. Erika nikde nevidím, s léčiteli jsem se domluvil. Když zjistili, co na Aie plánuji, chytli tak strašnou chechtavou nemoc, že jednoho strážce přiotrávili. Nakonec mě ujistili, že je nebudu potřebovat, protože poprask udělám i tak. Věřím jim.

"Máš něco pro Aiona? Dnes je apríl," nakloní se nade mnou Erik.

"Neboj. Jak se má Drive?" zeptám se ho.

"Má se dobře zvyká si, klidně nás přijdi někdy navštívit," usměje se a klidí se z cesty. Mrknu se na Aiona a zakloním hlavu přes opěradlo.

"Co se stalo?" zeptá se Aion a sedne si na kraj křesla. Mlčky se na něho podívám a němě zavrtím hlavou. Dost ho to znejistí.

"Slibuji, že nebudu řvát, co se stalo, další zvířátko?" zeptá se mě.

"Obávám se, že budeš," špitnu ustrašeně. Takhle se nikdy nechovám, takže to Aiona ještě víc vyděsí. Doufám, že to nepřeženu.

"Mě další zvířátko nevadí... pokud to zrovna nebudou opice," ujistí mě. Zhluboka se nadechnu.

"Jsem těhotný," odpovím mu. Koutkem oka spatřím, jak pár nejbližších strážců ztuhlo, a jeden se vytratil za velitelem, ten mě nemá zrovna moc v lásce, tohle bude nejspíš apríl chodeb.

"Když to není nic horšího... Cože?" vytřeští na mě Aion v zápětí oči, když mu dojde, co jsem vůbec řekl. Erik taky kouká pěkně vyděšeně, než si spočítá, že jedna a jedna se rovná apríl. Musí se vší silou kousnout do rtů, aby nevyprskl smíchy, takže to vypadá jako pořádné zděšení, skrytě mi ukáže vztyčený palec. Do síně se přiřítí velitel s otcem v zádech, oba vypadají dost vystrašeně.

"Lene okamžitě mi řekni, co jsi řekl Aionovi," zaječí na mě táta. Mimoděk se přikrčím, dost pouští hrůzu.

"Okamžitě přestaňte řvát na mého manžela, nebo tě vynesu v zubech tchán netchán," zaječí na tátu Aion. Pak se otočí ke mně.

"Jak se to k čertu stalo?!" zeptá se mě. V hlasu se mu ozve strašný strach a zmatek.

"No, jak jsme byli u Oie naposledy tak jsem se napil z takové zdobené lahvičky, než mi v tom stačil zabránit. Něco se mi nezdálo tak jsem za ním včera byl a on mi řekl, že to byl ten lektvar," kousnu se do rtů vyděšeně. Aion si vystresovaně vletí prsty do vlasů.

"Dobrý, lásko, nic se neděje, nějak to vyřešíme," snaží se Aion poprat se skutečností, že nejspíš bude otec. Vypadá při tom tak roztomile, že bych ho nejraději začal líbat.

"Jak jako, nic se neděje? Ty si děláš srandu? Uvědomuješ si, co to znamená?!" zaječí velitel.

"Nejspíš to, že budu táta," pokrčí Aion rameny. Táta se chytne za kořen nosu.

"Nejenom to, do prdele Aione, Len tu nesmí od teď ani být. Zatraceně, pokud se to domákne čas máme na krku pořádný problém! Už tak jsem na koberečku, co chvíli, že se stýkají s kamarády z jiných dimenzí," zařve táta, až se strop otřese.

"Pokud budeš takhle řvát tak se do domákne do dvou vteřin, tak se laskavě uklidni. Máme ještě nějaký čas, než to na něm bude vidět. Nejlepší bude, když zaměstnáme babičky," ušklíbne se Aion. Fajn, takže to shrneme, Erik se výborně baví, Aion se za mě postavil i v takové situaci, strážci přemýšlí, seč můžou jak mi pomoct, jediný kdo tu hystericky panikaří je velitel a otecko. Co se týče Ryuu, ten mě zkoumavě pozoruje. Byl u toho, když mě to napadne, takže na to přijde jako druhý po Erikovi, kterému to rozhodně pálí víc. Hodím po něm varovným pohledem. Ryuu se jen tak tak opanuje a zachová vážný obličej.

"Tobě se to k čertu řekne, pane bože, to bude průser jak mraky!" zaúpí velitel. Otec, který mě celou tu dobu pozoroval a nijak se neangažoval, od té doby, co na něho vyjel Aion, se zamračí a sekne pohledem po Ryuovi, tomu bohužel v tom momentě cuknou koutka. Táta si přejede rukou po tváři a podívá se po mě pěkně hnusně. A všechno je v čudu.

"Nechceš nám k tomu něco říct, Lendore?" zeptá se táta. Pěkně hnusně se na něho podívám, musí zkazit každou legraci.

"Jo. Aione...," počkám až se na mě Aion podívá,

"Apríl," usměji se a sleduji, jak se na mě pěkně nechápavě podívá.

"Jaký Apríl?...  tak počkej tím chceš říct, že dnes je apríl a tohle..." zapojí se mu v mozku myšky.

"... je apríl. Jinak řečeno žádné dítě nečekám," zazubím se.

"Ty si děláš prdel?" znovu to nepobere Aion s takovým výrazem, že se složím smíchy a se mnou Erik a Ryuu. Dokonce i tátovi se otřesou ramena.

"Neměl by přece jen jít na vyšetření, jestli to dítě čeká nebo nečeká?" zamračí se Dryse.

"To nebude třeba, byl u nás už před týdnem, ujistili jsme ho, že tohle vás porazí i bez falešného papíru," ozve se jeden zdravotník, který se přišel podívat, proč je tu takový halas, pro případ, že by šlo o zraněného.  Dám si ruce před pusu a podívám se na Aiona, který vypadá jako prase po první ráně mezi oči. Erik mu pohotově podá sklenici se zlatavou tekutinou, kterou Erik do sebe obrátí na ex.

"Ale tu sázku jsem vyhrál," našpulím rty na Aiona. Jestli to nepřizná. Tentokrát to dojde i ostatním strážcům a jeden po druhém se vytratí s třesoucíma se rameny.

"Jo, vyhrál, ale nejradši bych ti zakroutil krkem! Takhle mě dostat," dosedne Aion na stůl a sevře si kořen nosu. Po chvíli se mu začnou třást ramena a on se začne smát. Má moc krásný smích. Když se vysměje, sáhne si do vlasů a jeho bronzová nádhera se rozletí nespoutaná po ramenou. Takhle se mi líbí o dost víc. Obejmu ho a dám mu pusu. Za tohle si ji zaslouží!