Život za zdí

Ráno se protáhnu a vstanu, vůbec mě nevzrušuje, že je slunce už hodně vysoko. Ti dva mi dali co proto, hlavně Alen a jen protože jsem koukal po otroku mého přítele. Byl to roztomilý tmavý brunet, hnědé vlasy skoro do černa. K tomu jasně zelené oči no prostě k sežrání. Vstanu a jdu se podívat po těch dvou. Najdu je v předpokoji. Nad jejich úborem pozvednu obočí. Oba mají krátkou roušku a ruce s kotníky ozdobeny náramky, které jsou dost těsné, aby jim nezavazeli, kolem krku široký zlatý náhrdelní. Zůstanu stát ve dveřích a ty dva si prohlížím, je vážně na co se dívat.

"Budete si přát oběd?" napřímí se hrdě Alen. Můj upřený pohled mu dělá zjevně dobře, zato Yuki se kroutí jako žížala jak se snaží skrýt nejchoulostivější místečka.

"Asi ano, odpoledne se půjdeme projít na trh, jestli tam nebude takový brunet s kočičíma očima," zavrním a pobaveně se dívám, jak Alen trochu ztuhne.

"A bude se vám takový brunet líbit bez oněch očí?" procedí Alen skrz zuby. Ani skoro po roku ho ta žárlivost nepřešla. Yuki si tiše povzdechne.

"Alene, toleruji ti hodně, ale ještě něco takového podotkneš a jdeš na pole, nemám nervy se s tebou zlobit. Je mi z té tvé žárlivosti na nic," zavrčím, dobrá nálada je ta tam.

Přestanu si Alena a všímat a začnu si prohlížet Yukiho, už je mu skoro čtrnáct a roste do krásy. Dřív rovné slámové vlasy se trochu zvlnily a dostali zlatavý odstín, jeho dětská postava také značně zesílila, vypadá už téměř jako muž. Za pár let bude nádherný, možná v kráse předčí i Alena, který na něho žárlí čím dál tím víc a je víc drzejší. V nestřeženém okamžiku se podívám na Alena, který Yukiho probodává nenávistným pohledem.

Tohle bude tvrdší oříšek, než jsem si myslel. Už proto se rozhodnu někoho koupit, protože jestli to tak půjde dál Alen Yukiho dřív nebo později zabije. Jasně mohl bych se Alena zbavit, ale mám k němu zvláštní pouto, kdyby se nejednalo o otroka skoro bych řekl, že jsem se do Alena zamiloval, ale tohle mu říct nemůžu.

"Pane, mohu s vámi prosím mluvit?" ozve se tiše Yuki.

"Jistě. Alene dones mi oběd na terasu, přijdu tam," podívám se na svého tmavovlasého otroka. Pokloní se a odejde, přitom na Yukiho vrhne další, ne zrovna milující pohled. Sednu si do křesla.

"Tak, co se děje?" zeptám se Yukiho.

"Já, chtěl jsem vás požádat, jestli byste mě nemohl prodat. Nedokážu vydržet ty pohledy," sklopí

"Pane, mohu s vámi prosím mluvit?" ozve se tiše Yuki.

"Jistě. Alene dones mi oběd na terasu, přijdu tam," podívám se na svého tmavovlasého otroka. Pokloní se a odejde, přitom na Yukiho vrhne další, ne zrovna milující pohled. Sednu si do křesla.

"Tak, co se děje?" zeptám se Yukiho.

"Já, chtěl jsem vás požádat, jestli byste mě nemohl prodat. Nedokážu vydržet ty pohledy," sklopí Yuki hlavu. Spadne mi čelist.

"Co prosím?" zeptám se šokovaně.

Mám pocit, že jsem špatně slyšel, ale bohužel tomu tak není. S klidem mi to zopakuje. Tak to mám vážně obrovský problém, pokud si toho všimnul i Yuki, nedrží se Alen zpátky, jak jsem doufal.

"Ublížil ti?" zeptám se s předstíraným klidem.

"Ne, pane, ale Alen vás hluboce miluje a zraňuje ho, když vidí, že se díváte po otrocích někoho jiného a mě začíná nenávidět, protože si myslí, že jsem hezčí než on," vysvětlí mi Yuki. Chvíli se na něho dívám s nevěřícným pohledem a pak vybuchnu smíchy. No tak to nemá chybu.

Yuki se na mě vyčítavě podívá a mlčí.

"Prozradím ti tajemství Yuki. Ne že by ses mi nelíbil, vyrůstáš v nádherného muže, ale já jsem spíš na typy, jako je Alen," pousměji se.

"Tak proč mu to neřeknete?" podiví se Yuki opravdově.

"Už tak si o sobě myslí až příliš, kdybych mu to řekl, byl by ještě nesnesitelnější a vážně bych ho musel dát pryč, což nechci," pokrčím rameny. Yuki na mě vytřeští oči a pak se začne chichotat.

"Dobře pane, to si nechám pro sebe a chtěl bych se ještě zeptat…" kousne se Yuki do rtů.

"No?" pozvednu obočí.

"…kdy se mnou budete spát?" vyhrkne Yuki a hned zrudne až po kořínky vlasů. No podívejme se na to, pozvednu obočí.

"Začnu s tebou spát, až ti bude patnáct," uzavřu debatu a vstanu. Ještě stačím zahlídnout Yukiho lehce zklamaný výraz, který mu vydrží až na terasu.

Alen se na Yukiho posívá a pak se podívá na mě neuvěřitelně zmateně.

"Yuki, běž se převléct na vycházku a jdi se najíst, obsluhovat mě bude dnes Alen," poručím Yukimu, který se hned s úklonou vzdálí. Alen je ještě zmatenější, ale mlčky mě obslouží.

"Alene, slyšel jsem na tebe stížnost," začnu ledově. Přitom pozoruji jeho ruce, které se začnou chvět tak, že radši dá servírovací mísu zpět na stůl a obrátí se ke mně s maskou místo obličeje.

"Co vám o mě Yuki namluvil, pane?" zeptá se klidně, možná až příliš klidně.

"A kdo říká, že to byl Yuki? Ten proti tobě neřekl ani slovíčko, spíš mě vysloveně žádal, abych ho prodal. Stížnost přišla od stráží, že terorizuješ ostatní otroky," oznámím mu klidně. Alen na mě vytřeští pohled, v dalším momentě sletí na kolena a začne se mi omlouvat. Tentokrát to myslí upřímně, poznám to z tónu hlasu.

"Nech toho," poručím mu.

"Prodáte mě, pane?" zeptá se chvějícím hlasem.

"Nejspíš bych měl, nebaví mě pořád pozorovat, jak se snažíš všechny vytlačit Alene. Mám rád rozmanitost, i když tě mám radši, než ostatní otroky nejspíš budu muset. Řekneš něco na svoji na svoji obranu?" zeptám se ho ostře. Alen neodpoví, jen zahlédnu, jak na kachličky pod jeho obličejem, skrápí jedna kapka za druhou. On brečí? Natáhnu se a zvednu mu hlavou. Opravdu z jeho očí tečou slzy.

"Odpusťte mi, pane. Žádám vás ještě o jednu šanci, i když si ji nezasloužím," zašeptá Alen. Pustím mu bradu a opřu se do křesla. Alen hlavu sklopí.

"Máš pravdu, Alene, nezasloužíš," pronesu ledově. Jeho hlava spadne snad ještě níž.

"Ty máš jediné štěstí, že mě tvoje lehké výbuchy žárlivosti tak baví, takže ještě pro tentokrát, příště už nebudu mít smilování. A teď mi nachystej oběd, mám hlad," zamračím se na černovlasého otroka.

Alen se na mě vděčně podívá a začne i rychle chystat oběd.

"Toho otroka si stejně koupím," pronesu a začnu jíst. Alen se na mě zamračeně podívá, ale nekomentuje to. Tedy ne slovně. Najím se a pošlu ho obléct, sám se vrátím do svého pokoje, kde už na mě čeká Yuki, aby mi pomohl obléct. Vzápětí přijde Alen. Zavolám lva a vydáme se na tržiště.

Oba se drží přímo za mnou a nemalou ochranu jim poskytuje i lev, který svým zvřením vzbuzuje úctu. Přijdeme právě včas, dovezli čerstvé otroky. Procházím se po tržišti a dívám se na ně, dokud mi do oka nepadne mladý otrok s bílými vlasy a jantarovým pohledem. Přistoupím blíž a začnu si ho prohlížet, pak mu přejedu rukou po těle.

"Líbí se vám, Pane? Stojí pouhých dvě stě guinei," nabídne mi otrokář. Pozvednu obočí, stojí míň než Yuki, ale s takovou postavou, vypadá, že je i silný…

"Jakou má vadu?" zeptám se suše, tak malá cena je podezřelá.

"No… víte… už ho dvakrát vraceli… prý napadl i nějakého svého majitele," vysouká se s otrokářova hrdla. Přimhouřím oči, toho můžu využít.

"Dám za něj padesát guinei s tím, že bude nevratný," nadhodím s klidem.

"To je moc málo," brání se otrokář.

"A kdo si ho koupí, když napadá svého majitele?" zeptám se výsměšně. Otrokář chce něco říct, když se zamnou, ozve lví řev a bolestný jekot. Otočím se a vidím, že lev napadl jakéhosi muže, který přivázal Yukimu na ruku okovy. Seskočím z podia a chlápkovy šlápnu na krk.

"Alene, vezmi si lva a doběhni pro dozorčího," procedím skrz zuby. Alen hned poslechne a za chvíli se vrátí i s třemi dozorčími.

"Co se tu děje?" zeptá se jeden.

"Chtěl mi ukrást otroka," odpovím klidně a ukážu na chlápka. Dozorčí si vyžádá papíry na Yukiho a začne kontrolovat náramek a okovy.

"Dal jste ho na prodej?" zeptá se dozorčí.

"Ne," odpovím. Dozorčí se podívá na můj průkaz a vrátí mi jak papíry, tak doklady, odemknou Yukimu pouta a chlápka odvlečou, ani se nenamáhají ho postavit na nohy.

"Hodný Lion, máš u mě kus hovězího," podrbu lva za uchem. Lion spokojeně zabručí a nechá se, pak se vrátí k Yukimu.

"Tak? Prodáš za padesát guinei nebo ne?" zeptám se otrokáře. Chvilku přemýšlí a kývne.

" Chci sepisovatele," určí si podmínku. Kývnu, s tím problém nemám. Otrokář si nechá zavolat sepisovatele, který sepíše smlouvu, oba podepíšeme, já vysázím padesát guinei. Otrokář mi dá nového otroka do okovů a podá mi řetěz, hodím řetěz Alenovi a jdeme dál. V půlce najdeme otroka, který se mi líbí a má tmavě hnědé vlasy a zelené oči. Po troše handrkování ho koupím za poloviční cenu.

"Tak ještě otrokyni a jdeme domů," spokojeně si zamnu ruce.

Alen pozvedne obočí a nekomentuje to. Vyrazíme k druhé půlce tržiště, které je jen pro ženy a děti. Zrovna probíhá prohlídka otrokyň. Jsou tam všelijaké, staré, mladé, jemné i zvyklé na práci, krásné i šeredné.

"Pane," ozve se Alen, který si je prohlíží podrobněji. Otočím se na něho a on pokyne k mladé dívce, skoro ještě dítěti. Přejedu její postavu a pokývnu, vypadá jako by pracovala na poli nebo u zvířat, bude prospěšná. Cenu proberu s otrokářem a zaplatím.

"Není obvyklé, že by sis kupoval ženské, Asyre. Muži tě už unavují?" zaslechnu hrdelní hlas a s úsměvem se otočím.

"Kdepak, Noahu hospodyně potřebuje k ruce někoho, už pomalu nezvládá," vysvětlím mu a potřesu si s ním ruku.

"Už jsem si myslel, co si pamatuji, bral jsi tátovi pěkné otroky a dělal sis z nich milence," ušklíbne se Noah. Jo uhádli jste, Noah je můj bratr, mladší. Oženil se s dědičkou velkého statku a nemá nouzi, co jsem slyšel, dal se i na obchodování.

"Mělo to jistou výhodu, nikdo nemohl říct, že mám bastardy a nikdo mě nemohl nahnat do manželství," ušklíbnu se vesele. Noah se vesele rozesměje.

"A že se našlo holek, které to zkoušeli, vypadá to, že už máš po nákupu," začne si prohlížet moje otroky.

"Jo tak nějak a taky už půjdu, je tu docela…" nedořeknu a zamávám si před obličejem.

"Taky mám naspěch, musím koupit pár otroků na pole, za chvíli budou probraní, tak zatím," zamává mi a odejde.

"Doufám, že hodně pozdě," zabručím si pod nosem, nelíbilo se mi, jak se díval na Yukiho a na toho bělovlasého.

"Jdeme," poručím a nejkratší cestou se vydám k domu. Postřehnu, že se bělovlasý párkrát pokusil o útěk a zabránil mu v tom hlavně Alen a lev. Když jdeme kolem řeznictví zastavím se a nechám Liona, aby si vybral kus masa, zaplatím řezníkovi. Nikde jinde se už nezdržujeme. Doma pošlu otrokyni rovnou do kuchyně, ať si s ní hospodyně poradí a jdu do pokojů. Vím, že Alen už se postará o náramky a přivede mi je ukázat.

Tak se také stane, zrovna popíjím čaj, když dovnitř vejdou. Bělovlasého drží za ruku dva otroci, nejspíš se vzpíral. Má hodně pěknou postavu.

"Jméno?" zeptám se ho. Bělovlasí mlčí a probodává mě pohledem. Je jako Alen, když jsem ho dostal.

"Jak chceš, odteď jsi Silver, budeš můj osobní otrok," rozhodnu se ve zlomku vteřiny. Alen se zamračí ještě víc. Pobaveně se uchichtnu a nechám ho. Stočím pohled na bruneta.

"Jméno?" zeptám se.

"Rych," odpoví otrok klidně.

"Dobře, Yuki odveď ho za správcem, ať mu přidělí práci," mrknu se na blondýna, který kývne.

"Nevracej se, dokud tě nezavolám," napomenu ho a propustím jeho i otroky, co drželi Silvera. Ten se pokusí o útěk, v kterém mu zabrání Lion hravou ukázkou svých zubu.

Chytnu Silvera pevně za ruku a s pomocí Alena ho odtáhnu na postel. Strhnu ze Silvera zbytek oblečení, na sobě už měl jen roušku a povalím ho. O zbytek se postará Alen, který po chvilce praní přiklekne Silverovi ruce za hlavou, kde ho pevně přiváže k posteli, totéž udělá i s nohama. Pak přejde ke mně a svlékne mě.

Přejdu k novému otroku a začnu ho hladit, vážně je nádherný. Rukou mu přejedu po jeho penisu, promnu ho a zamířím k jeho dírce, do které prudce vniknu dvěma prsty. Silver se prudce prohne a zařve.

"Takhle si ještě nikoho neměl? Je dobře, že budu první," usměji se a kleknu si mezi jeho nohy. V Silverovích očích se objeví strach. Začnu ho chlácholivě hladit, Alen se ke mně přidá a začne Silvera líbat na těch nejcitlivějších místech, když se mu zdá, že je dost vyburcovaný, rozváže mu nohy, hned potom vezme do úst Silverův penis. Ten tiše vykřikne a prohne se k němu. Nemám rád násilí a v posteli dávám přednost rozkoši.

Když Alen se Silverem skončí, Silverův penis je napjatý k prasknutí. Pousměji se a nadzvednu Silverův zadeček ve stejné chvíli, jak do něj proniknu, Alen uvolní Silverovi ruce.

Zasténám, Silver je tak krásně úzký, jsem zvědavý, jestli takový bude i Yuki. Začnu rytmicky přirážet a dívám se do Silverovích očích. Líbí se mi ta divoká směs vzdoru, hrůzy a nenávisti, která se pomalu mění v rozkoš a slast. Silvera si vezmu ještě dvakrát, podruhé se ještě brání, ale potřetí už mi jde vstříc. Pousměji se a nechám ho, místo toho se začnu věnovat Alenovi, který ví jak mě uspokojit. Silver místo toho, aby odpočíval, dává na všechno pozor.

"Dojdi pro Yukiho," plácnu Alena po zadku. Ten zavrní a jde najít Yukiho jak ho pánbů stvořil. Chci se pomazlit i s ním, bude těžké odolat jeho mladému tělu, ale mám tu Silvera a Alena. Než přijdou, znovu si vezmu Silvera, který se snaží napodobit Alena. Je těžké uvěřit, že někdo takový napadl svého dřívějšího pána.

Pak přijde Yuki, který je trošku nabručený z toho, že jsme ho vynechali, hned mu to vynahradím, ale nechám ho napjatého. Pokynu Alenovi, který se začne věnovat Yukiho penisu. Silver je chvíli sleduje a přidá se k nim. Líbí se mi to.

Další dny budou beze sporu velice zajímavé.