Osudu nikdy neříkej nikdy

,,Co se děje. Tak mluv." otočí se na elfa Aisen.

,,Napadli nás Astrollové. Král s vojskem s nimi bojují. Já se jen skočil podívat, jestli se čaroděj už vrátil." skrčí se elf pod pohledem prince.

,,Tak přece jen si zabojujeme, když ti lovci tak zbaběle utekli." pochválí si Daisuke.

,,Jen abys toho nelitoval, bratříčku. Tak co se děje?" otočí se Aisen už ve dveřích.

,,Ještě jim musím něco dát. Bude to jen okamžik." ozve se Archemon, který se právě hrabe v jedné z truhel.

,,Tady jsou. Pojďte sem." obrátí se na živly.

,,Tady máte. Nevěřil jsem, že je někdy budu muset vytahovat. Irene, ten meč dej Agrovi. Sice není špatný, ale vám patří tyhle." s úsměvem rozbalí podélný balík.

V něm jsou schovány meče nevýslovné krásy. Rukojeť mečů obtáčejí dva hadi tak, aby drželi i pochvu, která kryje ostří. Oči každého z hadů mají barvu jednoho z živlů, taktéž šupiny září tou samou barvou. Na vrchu rukojeti je zasazen drahokam, který má barvu shodnou s barvou očí každého hada.

,,Teď natáhněte každý levou ruku." řekne Archemon.

Poslechnou. Každému do ruky vletí meč. Vordenovi safírový, Aaronovi diamantový, Theranovi smaragdový a Irenovi rubínový.

,,Tak to bychom měli. Teď sejměte pochvu." pokračuje Archemon.

,,To nejde, vždyť ji drží ti hadi. Sám jsem to zkoušel." namítne Aisen.

,,Tak to jsi byl ty? Proč mě to nepřekvapuje?" zasměje se Archemon.

,,Vždycky ses mi rád, už jako malý, hrabal ve věcech."

Vorden zkusmo zatáhne za pochvu a ta povolí. Pod ní se ukáže jasně modrá čepel, kterou, jako by tvořily malé vlnky.

Ostatní, povzbuzeni úspěchem Vordena, lehce sundají pochvu. Okouzleně se dívají na čepele, které žijí svým vlastním životem. Vsunou meče do pochvy a připnou si je ke svým drahokamovým pásům.

,,Tak jdeme, Kiran se začíná modlit k bohům, takže to bude asi dost špatné." zavelí Archemon, popadne svou hůl a jako první se vyřítí z komnaty. Ostatní ho následují. V běhu Archemon s Erkanem vyčarují černé posly, přes jejichž křídla se táhne stříbrný pruh, a vyhodí je do vzduchu.

Za okamžik stojí před hradem a pustí se do boje. Chvíli po nich se do boje přidají i ochránci v plné zbroji.

Archemon zlikviduje dva útočníky, kteří se sápou Kiranovi na záda a sám si stoupne zády k němu. Kiran se o ně opře.

,,Kde jsi k čertu byl? Víš, že jsem se začal modlit?" zavrčí Kiran na Archemona.

,,Jo. Proto jsem pospíchal. Ani nevíš, jak mě z toho brněly uši. A pozdě jsem nepřišel. To jen vy jste začali nějak brzo.

" Zabručí si pod nos.

,,Pořád stejnej. Takže jsi tu i s mými syny? Jo, jsi." odpoví si sám, když se kolem něho prožene ohnivý šíp.

,,To by mě zajímalo, kde se Iren naučil střílet z luku a kde ho vůbec vzal?" překvapeně sleduje dráhu šípu, který se zabodne jednomu Astrollovi do krku.

,,Sundej ze mě ty špinavé pracky, ty zvíře!" uslyší ženský jekot.

Kiran obrátí oči v sloup a Archemon se začne pochichtávat.

,,Airien, neříkal jsem ti, že máš zůstat v komnatě? Zatracená ženská!" zanadává Kiran.

Než se stačí pohnout a pomoct své ženě, prožene se kolem nich závan větru a zlikviduje útočníka.

,,Dobrý zásah, Archemone, aspoň někteří chlapi ví, co dělat." loupne vyčítavě očima po Kiranovi a přidá se k jejich skupince. Kiran ji podá jeden ze svých mečů.

,,To můžeš poděkovat Aaronovi, ne tomuhle nemehlu, který ani neumí přijít na začátek boje." zavrčí Kiran.

,,Takže už jsou tady? Výborně. Moc ráda se s nimi přivítám. A Archemone, s tebou si to ještě vyřídím!" dodá a vrhne se do boje.

,,Tys jí o tom řekl?" vyčítavě se podívá na Kirana a ožene se hrstí blesků po skupince Astrollů, kteří ohrožují Aisena. Ten se ohlédne, děkovně kývne a pustí se do další šarvátky.

,,Promiň vytáhla to ze mě." řekne omluvně Kiran a skloní se před vrženým kopím, které Archemon zničí.

,,To by mě zajímalo, kde berou čas na kecání." zavrčí si pro sebe Aaron, když ty dva zaslechne a zlikviduje jednoho otrapu, co si dovoluje na jednoho ležícího bojovníka, kterému, podle držení sekery, chtěl useknout nohy.

,,Nejsi sám. To by zajímalo každého. A dík, moje nohy jsou ti vděčné." zazubí se pobaveně bojovník.

,,Co tu řešíte?" přidá se k nim Aisen ,,Nemůžeš zavolat bráchy a použít vaši sílu?"otočí se na Aarona.

,,To není špatný nápad, jen musíme sehnat zbytek." ozve se mu za zády Vorden.

,,Bráchy?"ozve se zvědavě bojovník.

,,Vy se vlastně ještě neznáte!" praští se do hlavy Aisen ,, Tak tohle je Vorden a Aaron a tohle je Rick. Ty idiote, to nevidíš, že se seznamují?" zaječí Aisen na Astrolla, který na ně zaútočil a usekne mu hlavu. ,,Doufám, že si z toho příště vezmeš ponaučení." Zabručí na jeho adresu.

,,Co se děje?" přidá se k nim Theran.

,,Aisen má plán, ale nemáme Irena." Vysvětlí Vorden.

,,Aha, tak chvilku počkejte." poklekne na zem a chvilku se soustředí. Prohledává, kde by mohl být Iren. Když ho najde, použije svou sílu a přenese ho půdou k nim.

,,Sakra, to mi nemůžete poslat posla?"zavrčí vztekle Iren, který se hrabe ven z hlíny.

Rick se na to jen vyjeveně kouká.

,,Za chvíli si zvykneš." uchechtne se Aisen na adresu Ricka.

,,Pochybuji, že bys měl čas ho číst." ušklíbne se Vorden a seznámí ho s Aisenovým plánem.

,,A proč to neřeknete hned?" chytne se za hlavu, když pochopí další postup obrany.

Postaví se tak, aby náhodou neublížil někomu z vlastních bojovníků a proti nepřátelům pošle ohnivou stěnu, kterou vítr rychle roznese. Po útoku se rozhlédne, jestli někomu nechtěně neublížili. Přece jen tu sílu nemají tak úplně pod kontrolou. Zbytečně se strachoval, patroni, kteří vycítili, co mají v úmyslu, rychle kolem obránců postavili ochranné zdi.

,,To bylo skvělé, Irene." obejme ho Agro, který k nim přiběhne. "A skvělý nápad Aarone " obrátí se na druhý živel.

"To já ne, to napadlo Aisena."ohradí se Aaron.

,,To mi chceš říct, že tohle vymyslel Aisen? Zázraky se dějí." rýpne si jeden bojovník s rudými vlasy.

,,Ty mě nemůžeš urazit, Rede, na to ti scházejí mozkové buňky." nenechá se Aisen vyprovokovat. A vzájemně je představí.

,,Tak můžeme jít domů. Co říkáte?" zasměje se nedaleko nich Kiran.

,,Ne." zašeptá tiše Vorden ,,Teprve to začne."

Ostatní se podívají do jeho bledého obličeje.

,,Má pravdu." zašeptá Aaron, který vyslal na průzkum Onyxe. ,,teprve to začíná" a otočí se směrem k obzoru, kde se objeví noví útočníci. Ostatní se podívají stejným směrem. Je jich tolik, že to spíš vypadá jako černá valící se mračna, než cokoli jiného.

,,Tak z tohohle nám pomůže jen Magik." zašeptá s hrůzou Kiran a jako první se postaví na odpor. Vedle něho se postaví Airien, Archemon a ostatní. Jsou odhodláni bít se do poslední kapky krve.

,,Myslím, že je na čase, abych ti řekl, kdo ve skutečnosti jsem, Kirane. Prosím nezlob se na mě. Měl jsem ti to říct hned, jak jsme se seznámili, ale nechtěl jsem ztratit přítele, kterého jsem tak dlouho hledal." promluví do ticha Archemon.

,,Takže přece." zamumlá si Aisen tak potichu, že ho nikdo neslyší.

,,Kdo jsi? Přece Archemon." řekne zmateně Kiran.

,,Ano, to je moje skutečné jméno, ale známější jsem pod svou přezdívkou Magik." upřesní Archemon.

,,Cože? Ty jsi Magik?" zakřičí v úžasu Kiran. Archemon kývne.

,,Tak už ses rozhodl mu to říct?" promluví muž, který se zničehonic objeví po Archemonově boku. Vypadá jako starší verze Erkana a Archemona.

,,Myslíš, že mám momentálně na výběr?" zeptá se hořce Archemon.

Nečeká na odpověď a sám vykročí vstříc hrozbě. Kiran ho chce následovat, ale muž ho zarazí.

,,On to zvládne. Možná není vhodná chvíle na představení, ale dovolte, abych se představil. Jsem Wargor, otec Archemona a Erkana. Rád bych zůstal jako dvorní čaroděj." představí se.

,,Kirane, přijmi ho, já odejdu. Tak ať hrad není bez čaroděje. Odpusť." smutně se otočí Archemon a vyhrne si rukáv. Na zápěstí má stříbrný náramek. Zlomí ho a popadne hůl. Počká, až se útočníci dostanou natolik blízko, že většinu jeho útok nemine.

,,Sigmo, teď!" zavolá a mávne holí, ze které se odpoutá stříbrný had. Ten se ve vzduchu promění ve stříbrného draka a se řevem zaútočí na nepřítele. Zároveň Archemon vyčaruje bleskovou kouli, ale takových rozměrů, že nepřítele doslova rozmetá. Těch pár, co zůstane, se otočí a dají se na útěk. Nic jiného jim nezbývá. Je po boji.

Kiran se otočí na Wargora.

,,Tvou nabídku přijímám. Na hradě si domluvíme podrobnosti. A s tebou si ještě promluvím."otočí se na Archemona s ledovým klidem.

,,Nebude to tak hrozné. Vzal to s ledovým klidem."otočí se Wargor na syna.

,,No právě, tati. Je vidět, že Kirana neznáš. Já ho znám dvacet let. Za tu dobu jsem si stačil všimnout, že čím víc je klidný, tím horší je bouře, kterou vyvolá." řekne Archemon se strachem v hlase.

,,Magik a bojí se. Tak to mi nikdo neuvěří." rozesměje se Wargor. Erkan se k němu přidá.

,,Jsem rád, že se bavíte." probodne rozzlobeným pohledem otce a bratra.

,,Ty jsi vážně Magik?" zeptá se ho nevěřícně Narumi.

,,Jo, jsem." usměje se Archemon a pohladí stříbrného dráčka, který mu zmenšený sedl na rameno.

,,Setkáme se v hlavím sále za pět hodin." oznámí Kiran a jako první odejde. Ostatní ho následují.

,,Měl jste mi to říct, pane Magiku." řekne chladně Aisen a bez dalšího slova odejde.

,Ztratil jsem ho vlastní blbostí´ pomyslí si Archemon a z oka mu sklouzne osamělá slza.

,,Vordene, Aarone, Therane, Irene, ještě chvíli počkejte." otočí se Archemon na prince.

,,Podívejte." kývne hlavou na západ. Všichni se otočí určeným směrem a v úžasu strnou. Běží tam stádo černých koní, jejichž černá, vlnitá hříva vlaje ve větru. Náhle se ze stáda odpoutá osm koní a klusem se začnou blížit ke skupince, která stojí v úžasu. Jak se přibližují, Vorden a ostatní si všimnou stříbrného půlměsíce na jejich čelech. Každý doběhne k jednomu z živlů a k jeho ochránci.

,,To jsou Krandorové. Své pány si určují sami a vy jste jejich páni. Jsou vaši." řekne s úsměvem Archemon.

,,Ale vždyť jsi říkal…" začne nejistě Vorden.

,,Tu pečeť jsem zlomil, byl to ten stříbrný náramek. A co se týče draků…" ukáže prstem nad sebe.

Ostatní se podívají a spatří draky, jak letí nad stádem.

,,Dotkněte se jich." vybídne je Archemon. Učiní tak a s úžasem sledují, jak se půlměsíc na jejich čele barví. Krandorové se potom otočí a tryskem se vrátí ke svému stádu.

,,Když je budete potřebovat, sami to vycítí a přijdou. Teď bychom se měli vrátit do hradu. Kiran nás už bude čekat." řekne Archemon.

Jdou rovnou do hlavního sálu, kde už jsou všichni. Airien, už převlečená do šatů, se vrhne ke ztraceným synům a beze slova je obejme. Pak se obrátí na Archemona.

,,Jak ses opovážil hodit mé syny do takového nebezpečí, trulante? Nejdřív je pošleš někam jinam, do toho je ztratíš a jako by to nestačilo, ještě jsou v ohrožení! To´s ty lovce nemohl zabalit a vystřelit na měsíc? Co si vůbec o sobě myslíš? Myslela jsem, že máš o drobek víc rozumu než Kiran, ale jak tak koukám, jsi ještě horší. Ty packale, ani ten nejposlednější a nejnevýznamnější čarodějník neudělá tolik chyb, co ty! "vzteká se Airien.

Kiran jen pobaveně pozoruje, jak nejslavnější čaroděj ustupuje před drobnou ženuškou a naprosto ignoruje jeho zoufalé pohledy, které k němu vysílá.

,,To je zajímavé. Před ním zdrhá armáda bojovníků a on ustupuje ženě." pochichtává se Red.

,,Tak už dost! Airien s Archemonem si to vyřídím v soukromí. A ještě mi dovol, abych ti představil nového dvorního čaroděje Wargora, Archemon odjíždí." zželí se mu Archemona.

,On odjíždí? Proč?´ hrkne v Aisenovi a ještě víc se ponoří do svých smutných myšlenek.

,,Ráda tě poznávám. Tvůj syn je nemehlo." oznámí mu jedním dechem.

,,Aisene, každou chvíli má dorazit princezna Lawena. Doufám, že svou povinnost znáš! Pozítří bude korunovace a následovat bude svatba. Archemone, doufám, že se na tu svatbu zdržíš. A chtěl bych si s tebou zítra promluvit. Tak ještě necestuj."oznámí Kiran.

Archemon se ukloní a bez ohlédnutí opustí sál.

,Takže o mě bojovat nebude. Co jsem si vlastně myslel? Že o mě zavadí někdo tak skvělý, jako je Magik?´ sklopí smutně hlavu Aisen.

,,Vaše veličenstvo. Princezna Lawena právě dorazila i s doprovodem." rozrazí dveře elf.

,,Je vidět, že jste hned informován, králi Kirane." Zasměje se princezna Lawena, která jde v závěsu za elfem a ukloní se.

,,Jsem poctěna, že jsem dostala pozvání na váš úchvatný hrad."

Princezna je krásná. Do pasu dlouhé, zářivé černé vlasy. Veselé tyrkysově modré oči, ve kterých neustále jiskří smích. Jemně červená ústa. Vysoká štíhlá postava oděná ve stříbřitě modrých šatech. Křehká a přesto rozhodná povaha.

,Kdybych nemiloval Archemona, byla by mou bohyní…´ pomyslí si smutně Aisen.

,,Omlouvám se, že jsme vás nečekali na nádvoří, ale měli jsme nečekanou návštěvu a teprve před chvíli se nám ji podařilo, ehmm, vyprovodit za hranice."omluví se Airien.

,,To zřejmě byla velmi neodbytná návštěva." zajiskří v princezniných očích smích. Po cestě si nemohla nevšimnout zabitých Astrollů.

,,Princezno, je mi ctí, že jste vážila tak dalekou cestu. A dovolte mi, abych vám představil svého syna Aisena." řekne Kiran a nenápadným pokynem přivolá Aisena k sobě.

,,Je mi nevýslovnou ctí, že vás poznávám." usměje se na ni Aisen a skloní se, aby jí políbil ruku. Přitom mu unikne její nepatrně zoufalý pohled směrem k Redovi a jeho náhle smutné oči, které hned zamaskuje.

Neunikne to však Kiranovi. , Proč mám pocit, že všechno je špatně´ pomyslí si.

,,Princezno Laweno, nesmíte nám pořád utíkat. Nejste ve svém domově." uslyší ječivý hlas z chodby. Princezna nepatrně protočí oči a omluvně se koukne na Kirana.

Dovnitř vběhne kulatá osůbka, která se zarazí.

,,Omlouvám se za tak náhlý vpád…" začne se omlouvat.

,,To není třeba. Chápeme, že nás princezna chtěla pozdravit, než si po tak dlouhé cestě půjde odpočinout. Jsem rád, že jste dorazily v pořádku. Dovolte, aby vám sluha ukázal vaše pokoje. Chápeme, že z důvodů únavy se k nám k večeři nepřipojíte, tak vám ji služebnictvo donese do pokoje." Vyprovodí návštěvu Kiran a s úlevou za nimi zavře dveře.

,,Tak, teď si můžeme v klidu promluvit u večeře. A nechci tam žádné hádky, je to jasné?"varuje předem Kiran.

Večeře probíhá v klidném rozhovoru, až do doby, kdy Vorden začne trochu rudnout. Airien se na něho zkoumavě podívá.

,,Vordene, jsi v pořádku? Jsi nějaký červený. Nechytil jsi někde horečku?" starostlivě mu položí ruku na čelo.

,,Jsem v pořádku, mami. Nic se neděje." uhne a varovně se podívá na Narumiho.

Sono a ostatní se snaží udržet vážný obličej a tak se raději věnují talíři. Erkan, který sedí kousek od Narumiho, ho nenápadně kopne do nohy. Narumi se trochu uklidní a Vordenovi se do tváří vrátí normální barva.

Večeře pokračuje. Po asi deseti minutách se situace opakuje. Airien vstane, aby přece jen zjistila, jestli nemá Vorden horečku, ale než stačí udělat krok, Vorden vybuchne.

,,Narumi, nemůžeš toho nechat? Ty…" pustí na něho ledovou vodu.

Sono se smíchem vyskočí a než Vorden stačí vyslovit poslední slovo, zacpe mu rukou pusu.

,,Narumi, jestli okamžitě nepřestaneš, ty víš s čím, tak tě na místě ugriluji. Je ti to jasné?"varuje ho Iren s plamenem v ruce.

,,Jasně. Jasně. Ale, proč jste na mě tak zlí? Já jen myslím…" snaží se obhájit uraženě Narumi.

,,Já vím, na co myslíš! Jen je mi záhadou, čím myslíš! Jsme u královského stolu, blbče!" zasáhne Erkan. Narumi uraženě zmlkne.

Zatímco Airien, Kiran a Red s Rickem nechápou, co se děje, ostatní se královsky baví.

,,Můžete mi říct, co se tu děje?"zeptá se nechápavě Rick.

,,No víš, Vorden umí číst myšlenky…"začne pomalu Sono.

,,Aha. Už chápu." podotkne Airien suše.

,,Co má tahle schopnost společného s horečkou? "zeptá se nechápavě Red.

Ostatní se po sobě kouknou a vybuchnou v smích.

,,Aha." dojde Redovi opožděně.,,To se nemůžeš trochu krotit?" zeptá se Narumiho.

,,Co je to krotit se?" zeptá se nechápavě Narumi a podrbe se na hlavě.

,,To je schopnost, kterou neovládáš, hned vedle své úchylnosti." odsekne Vorden dřív, než ho Sono stačí umlčet.

Kiranovi už tečou slzy od smíchu a Narumi se uraženě zvedne, chytne Aarona za ruku a důstojně odkráčí z jídelny. Přece se nenechá urážet od takového skrčka!

---

Druhý den zajde Kiran k Archemonovi do jeho komnaty. Zastaví se ve dveřích a pozoruje ho, jak čte v nějaké knize. Po chvíli knihu zavře a vší silou jí mrští proti zdi.

,,Nikdy nebude můj, osude, nikdy!" zašeptá zoufale Archemon.

,,Kdo nikdy nebude tvůj, Archemone?" zařve Kiran a vstoupí do komnaty. Dveře nechá etevřené.