Osud

Tak nesu vám další Cyklus ze stránek :-)

,,Vaše výsosti" ozývá se zděšeně chodbou, která vede k soukromým komnatám panovníka a jeho ženy. Dveře se prudce rozlétnou, až narazí do zdi. Kiran vztekle vzhlédne od svých čtyř nedávno narozených synů.

,,Copak jsem jasně neříkal, abyste mě vyrušili jen v případě, že by vypukla válka, hrozil hladomor, nebo hořela střecha?"zaječí.

Hned se ohlédne, aby se ujistil, že Airien, jeho žena a matka čtyřčat, spí. Nespala, Kiran se na ni omluvně usměje. Nechtěl ji budit, protože za sebou měla těžký porod, který ona i synové přežili jen zázrakem.

,,Tak co se děje tak naléhavého" otočí se na elfského velitele stráží, který rozrazil dveře.

,,Lovci, pane" vyhrkne zděšeně.

"Jsou před bránou a domáhají se vstupu. Tvrdí, že vaši synové jsou prokletí, protože ovládají živly a musí zemřít."

Kiran zbledne. Stalo se to, čeho se obával. Pohlédne na Airien, které stékají po tvářích slzy. Odhodí peřinu stranou a vstane. Není čas odpočívat, jde o život synů. Drobnými, rychlými kroky zamíří ke stolku na druhém konci pokoje. V polovině se zastaví a kývne na Kirana. Jinou možnost nemají, musí to udělat, nebo zemřou.

,,Rychle dojdi pro Archemona, řekni mu, že se setkáme na domluveném místě za půl hodiny. Cestou sem pošli dva důvěryhodné sluhy. Jen ty, kterým osobně důvěřuješ." Vystrčí velitele ze dveří a pomůže své ženě do pláště.

Airien vytáhne ze zásuvky stolu čtyři stříbrné řetízky. Tento kov je v Eirenu velmi vzácný a používá se jen výjimečně. Každý z nich má přívěšek ve tvaru kapky. Jediné co se liší, je barva a znak uvnitř. Jsou to znaky živlů. I chlapci mají jména podle nich.

Dveře se otevřou a dovnitř vstoupí dva sluhové. Každý popadne jednoho prince.

Kiran otevře tajné dveře, které vedou do čarodějovy komnaty. Mávnutím ruky vykouzlí světelnou kouli, která ozáří kamennou chodbu. Když vejdou, okamžitě je zavře. Po několika minutách rychlé chůze se zpoza zdí ozve řinčení zbraní. Nevěnují tomu pozornost, na to příliš spěchají. Konečně dojdou k východu. Kiran opatrně pootevře dveře a nakoukne do místnosti. Nikde se nic nehýbe a tak vstoupí. Před tím si ale pro jistotu připraví pár kleteb.

Ze stínu se bez varování vyloupne postava v tmavém plášti, s kapucí stáhnutou do očí a natáhne ruku, ve které svírá kouzelnickou hůl. Očarovaný stříbrný had, který obtáčí hůl, obživne a rubínovýma očima, ve kterých vzplane oheň, se zaměří na vetřelce. Jakmile pozná Kirana, oči pohasnou a had se vrátí do původní polohy.

,,To jste vy, pane?" ozve se překvapivě mladý hlas a stáhne si kapuci a následně plášť, který následně odhodí do kouta.

Před Kiranem stane muž, kterého povolal. Černé dlouhé vlasy rámují oválný obličej, ve kterém září smíchem bystré, smaragdově zelené oči. Pod křivým, nejspíš dvakrát zlomeným nosem jsou plná, smyslná ústa, která jsou roztažena do širokého pobaveného úsměvu. Kulatá, mírně vystrčená brada, hovoří o jeho neústupnosti. Jeho štíhlá postava je oděna do světlé košile, krémové tuniky opásané tmavým páskem a tmavých úzkých kalhot. Na nohou má obuty pevné boty z jelení kůže.

,,Můžeš mi říct, co je tu k smíchu?"ozve se podrážděně. Kdyby nevěděl, kolik mu je, hádal by mu nanejvýš dvacet let, ale byl mnohem starší.

,,No, dva z těch pablbů, nebo co jsou zač, se mě snažili zastavit, tak jsem je pověsil za nohy do průvanu, aby se naučili dobrým způsobům. Za odměnu mě naučili několik nových výrazů. Neboj se, za dvě hodiny spadnou sami" dodá rychle, když vidí králův nevěřícný pohled.

,,Musíme začít, než jim dojde, o co se snažíme. Viděl jsem tam dva mágy" dodá na vysvětlenou.

Kiran sundá plášť a položí na něj syna, ostatní ho následují. Poté se otočí na Airien a pošle ji zpět do pokoje a sluhy s ní.

Král se se zaujetím rozhlédne po komnatě.

,,Nebyl tu ještě včera nábytek?" zeptá se se zájmem.

,,Jo, byl, ale na tohle kouzlo potřebuji hodně místa a navíc nechci, aby věděli, že jsem tvůj dvorní čaroděj. A neptej se mě proč" rychle dodá, když vidí, že se Kiran nadechuje k otázce.

Z kapsy vytáhne plochou krabičku a odněkud vyčaruje balíček, který odloží k novorozencům. Poté krabičku otevře a vytáhne křídu. Ne ledajakou, je vyrobena z rozemletých kostí z krandorů. Kouzelných bytostí, které mágové stačili za pár století vyhubit. I Kiran tyto bytosti znal jen z vyprávění. Měli větší kouzelnou moc než jednorožci nebo draci.

Kiran jen zalapá po dechu.

,,Kde jsi ji sehnal? Já myslel, že už ji nikdo nemá!"s úctou pozoruje ten kousek křídy.

,,Před sedmi sty lety nebyli tak vzácní. Vyrobil jsem si slušnou zásobu. Ne, nemůžu ti dát ani kousek. Mohli by to z tebe vytáhnout a před mou komnatou by se táhla fronta až do Kelstburgu a takovou zásobu vážně nemám,"otřese se, při myšlence na frontu z druhého největšího města, které je vzdálené šest dnů cesty.

Rychle si sváže vlasy a pustí se do práce. Hůl už dávno měl opřenou o nedaleký sloup a had na hlavici ožil, aby hlídal. Náhle varovně zasyčel a vzápětí se ozval třesk, jak něco narazilo do dveří. Čaroděj ani nevzhlédl, jen přidal na tempu a dokreslil poslední obrazec.

,,Vaše výsosti, položte je do kruhu, ale dejte pozor, aby leželi ve svém znaku" varuje Kirana.

Pak se natáhne pro druhý balíček a rozbalí ho. Vytáhne průhledné náramky, které připevní princům. Ty se okamžitě zbarví do modré, stříbrné, zelené a rudé, podle toho, kterému živlu připadne.

,,Je to nutné. Jsou kouzelné, ochrání je před nebezpečím a zamkne jejich magickou moc, než ji budou moct používat. Jinak by je mohli najít a tohle by bylo zbytečné. Zároveň budu vědět, jestli jsou v bezpečí, a když tak jim budu moct přijít na pomoc."Vysvětluje Kiranovi, když vidí jeho nesouhlasný pohled.

,,A navíc," zazubí se spokojeně, ,,je nikdo nebude vidět."

, No možná ochránci ´ dodá potichu pro sebe.

Další náraz, ale tentokrát se dveře otřesou v pantech. Archemon rychle vysloví posilující kouzlo a vrhne je na dveře ve stejném momentě, kdy Kiran použije kouzlo zamykání. Jsou sehraní. Takhle se kdysi seznámili - zachránili si navzájem krk. Od té doby byli přátelé.

I přes dveře a půl sálu zaslechnou nadávky a bolestné sténání, Kir zřejmě použil i odmrštění. Spokojeně se usměje. Opět si rozuměli beze slov.

Poté si stoupne do středu kruhu, který ochránil proti kouzlem a začne odříkávat složité kouzlo přemístění. Netrvá dlouho a znaky začnou zářit. Vzápětí jsou královi synové pryč z Eirenu i z tohohle světa.

,Něco je špatně´ pomyslí si a rychle vykouzlí čtyři znaky, které zmizí v témže světle, aby se v jiném světě otiskly do čtyř různých chlapců - ochránců.

V momentě, kdy kruh pohasne a zmizí, se dveře pod náporem rozlétnou.

,,Kde jsou?"rozkřikne se vetřelec.

,,A kdo?" zeptá se Archemon a pohlédne na skrčka ve dveřích.

Výškou mu stěží dosahuje k loktům. S divokými, rozčepýřenými vlasy, malýma pichlavýma očima v kulatém obličeji a rozšklebenou pusou, vypadá směšně. Tlusté tělo oděné do černé košile a černých volných kalhot, doplňuje stejně černý dlouhý plášť. Kdyby neječel, Archemon by si ho spletl se sudem od dehtu.

Na nohou má vysoké boty, ve kterých vyloženě vypadá jako kocour v botách. V pravé ruce drží obyčejný meč, kterým divoce máchá.

Archemon se musí držet, aby se nerozesmál. Kdyby situace nebyla tak vážná, asi by se neudržel.

,,Tak ty nevíš? Přece královi prokletí synové. Ty je budeš zapírat? Toho budeš ještě litovat! Chopte se ho!"zuří. Poslední povel patří poskokům, kteří se krčí za ním. Z tohoto čaroděje mají strach.

Archemonovi se nebezpečně zableskne v teď už temných očích.

,,Měl byste být zdvořilejší. Nejenže jste v paláci krále, ale i v jeho přítomnosti" kývne hlavou směrem ke Kiranovi, který stál opodál a se zájmem pozoroval výměnu názorů.

,,Copak máte za problém?" optá se zdvořile a se zájmem se podívá na lovce.

,,Vaše Veličenstvo, hluboce se omlouvám za ten nečekaný vpád. Mohu se vás zeptat, jakpak se daří vaším synům?" optá se sladce a z očí mu čiší špatně skrývaná nenávist.

,,Copak já vím? Nemají ani kousek vychování v těle!" rozčíleně rozhodí ruce král.

,,Už o nich nemáme zprávy přes týden, a to mi slíbili, že je budou posílat obden. Já bych je přetrhnul jak hady" uleví si.

Archemonovi opět začínají cukat koutky, když sleduje lovcův obličej, který s každým královým slovem brunátní víc a víc. Za chvíli vypadá jak přezrálá malina. Čaroděj jen čeká, kdy se z lovcových uší začne valit pára.

,,Proto jsi tady" vzpomene si král a otočí se na čaroděje.

,, Než nás tady zde přítomný pan Hulvát přerušil, chtěl jsem se tě zeptat, jestli nevíš, kde jsou mí nezdární synové."

,,No, pokud jde o Aisena, tak se právě řítí chodbou sem, abych mu pomohl najít výmluvu, proč se neozval. A pokud jde o Reda a Ricka, tak se sem řítí, co jim síly stačí. Tedy těm koním. Ale budou tu tak za tři až pět hodin. To záleží na tom, v jaké vzdálenosti to koně vzdají" odpoví po pravdě.

Jako na zavolanou se opět rozletí dveře a v nich stane asi šestnáctiletý mladík. Při pohledu na něj Archemon zalapá neznatelně po vzduchu.

Světlé, skoro bílé vlasy, vzadu svázané zelenou šňůrkou, úzký obličej, přes který se teď táhne krvavý šrám, jiskrné stříbrné oči, které jsou nyní promíchané plamínky smíchu. Rovný nos, plná ústa a stejně tak vysoká, štíhlá postava prozrazují krev elfů. Oblečen je do bílé košile, světle zelených kalhot, tmavší zelené tuniky, zdobené zlatou nití, kterou má přepásanou úzkým, bohatě zdobeným opaskem. Za ním je zastrčena, nádherně zdobená, dýka. U pasu se mu houpe stejně zdobený meč. Na první pohled je vidět elfská práce. Přes ramena má přehozen světlý, zaprášený cestovní plášť, u krku sepnutý sponou ve tvaru korunky.

,,Archy, musíš…á jéjé " zarazí se, když spatří otce.

,,Jak se máš, otče. Doufám, že jsi v pořádku a těšíš se dobrému zdraví." Snaží se zamluvit drobné uklouznutí v mluvě.

Archemonovi se i přes veškerou snahu udržet smích pod kontrolou roztřesou ramena.

,,Myslím, že to vyřešíme později. V soukromí a všichni pohromadě. Musím si ještě promluvit tady s Archemonem a vyprovodit nezvanou návštěvu. Co to máš na tváři?" všimne si krvavého šrámu.

,,Je pěkné, že sis všiml. To nic. Nějací rádoby chytráci nám zabrali nádvoří a ještě mě chtěli zajmout. Představ si tu drzost. Však jsem jim domluvil. Musím uznat, že mají hodně pestrý slovník" dodá potichu pro sebe. Král to však zaslechne.

,,Doufám, že´s je nepověsil do průvanu jako tady Archemon" poznamená.

,,Tak to byl Arch? Ne, já jsem je pověsil za nohy na tu starou hrušku. Bylo mi líto, že tak dlouho neměla hrušky, tak ať si jednou užije. Samozřejmě, že na tu nejvyšší větev, ať si to taky trochu užijí" dodá přejícně.

Archemonovi se roztřesou ramena o trochu víc.

,,Pane" ozve se. Lovec se otočí.

,,Nic jsme nenašli. Prohledali jsme vše a nic. Dokonce jsme byli ve sklepení a ve věži. Prohledali jsme každou píď zámku. Prostě jako by se vypařili" dodá nechápavě.

,,Tak kde jsou?" otočí se na čaroděje. Na krále si přece jen netroufne.

,,Vždyť jsi slyšel." Vloží se to toho král.

,, Aisena vidíš tady a ostatní jsou na cestě" dodá, když vidí, že čaroděj je neschopný mluvit. V tak veselé náladě ho ještě neviděl.

Lovec se otočí ke králi.

,,Myslím tím vaše novorozené syny, pane. Jak jste slyšel. Prosmejčili jsme celý zámek a všechny kouty a nikde jsme je nenašli"snaží se udržet vztek na uzdě.

,,Hmmm. Doufám, že jste to vzali pořádně" baví se

,, To víš, zámek je velký a služky na všechno nestačí. Tak vám za jakoukoliv pomoc děkujeme."

Lovec znovu zbrunátní vzteky a čaroděj, slyšíc co řekl král, vybuchne smíchy tak, že se musí opřít o nejbližší sloup, aby se nesložil na zem. Lovec v obličeji vystřídá všechny barvy, co existují a s klením a nadávkami vyběhne z komnaty.

,,Hrubián, copak neví, jak se má chovat v přítomnosti krále? Kdo ho proboha vychoval?" okomentuje jeho odchod Kiran.

,,Stejný hrubián jako on. Ten musel mít neotesanou matku." Přisadí si Aisen.

Uslyší další výbuch smíchu. Otočí se a uvidí čaroděje, který si utírá slzy od smíchu. Pak mávne rukou a oni uslyší ohlušující křik.

,,Přece je nemůžu nechat, aby nám na nádvoří zavazely takový hniloby" odpoví na tázavý pohled. A soustředí se, co se děje na nádvoří. Pochvíli kývne, už můžou mluvit. Bohužel nezkontroloval nejbližší okolí a tak si nemohl všimnout postavy ukryté ve stínech.

Mezi tím pošle Kiran Aisena pryč. Půjde o soukromou debatu. Aisen se ušklíbne a rychle se ukryje ve stínu, kde ho nikdo neuvidí, ale on uslyší vše. Vůbec si nevšimne, že nedaleko se ukrývá ještě někdo jiný.

,,Tak jsi je poslal tam, jak jsme se domluvili?" promluví první král, když si myslí, že je nikdo neslyší.

,,No, ne tak docela. Pryč jsou, ale ne tam, kam jsem je poslal" řekne opatrně čaroděj.

,,Jak to myslíš?" zarazí se Kiran.

,,Tak, jak to říkám. Jsou pryč, ale nejsou tam, kam jsem je poslal. Ale neboj, myslím, že jsou v pořádku" dodá rychle.

,,Jakže? Myslíš? A kde jsou, když nejsou tam, kam jsi je poslal?" potichu se zeptá Kiran.

Čaroděj s čirým zoufalstvím pohlédne ke dveřím. Jak rád by byl na míle daleko. Když se Kiran naštve, tak mluví tiše, ale o to horší je výbuch. A má pocit, že epicentrem bude on. Nemýlí se.

,,Myslím, že v jiné dimenzi" odpoví Archemon a ustoupí o další krůček, čímž se dotkne zdi. Ustupovat už není kam.

,,Cože?!" zaječí král, až se otřesou základy. Pověstný elfský klid je ten tam.

,, Archemone, já jsem tě požádal, abys je poslal do království Fardes. To je království asi týden cesty směrem na západ. A ty je místo toho pošleš do jiné dimenze, na cos myslel? Pokud tedy myslíš!" vzteká se.

Archemon, který nemá kam ustupovat, se pohodlně opře o zeď a nechává Kirana vyřvat. Nic jiného nepomůže. Tohle zažil za těch třicet let, co se znali nesčetněkrát, ale nikdy to nebylo proti němu. Tenkrát se bavil. ,A teď přijdou výhružky´ pomyslí si. Má pravdu.

,,Ty inteligente, mít inteligenci přejeté ropuchy, tak seš chytřejší než teď. Já tě nacpu do skleničky od octa, ať tě můžu ukazovat jako příklad idioctví. Kam´s dal mozek? Do skleničky od rosolu? Já tě vykuchám jako hada" ignoruje dotčený pohled Sigmi (očarovaný had na holi čaroděje).

Archemon si povzdechne a snaží se nenápadně vecpat do zdi. Tohle bude na dlouho. Jen občasné pozvednutí obočí prozrazuje, že napůl vnímá. V duchu si nadává za školáckou chybu. Tohle by nedopustil ani čaroděj poslední kategorie, a už vůbec ne mistr jako on.

,,Víš aspoň, v jaké dimenzi jsou?" zeptá se, když mu dojdou výhružky a nápady na nadávky.

,,Jo, to jo. Na Zemi, v zemi zvané Japonsko. Hodně krát jsem tam byl" odpoví.

Ani jeden si nevšimne postavy, která se nenápadně vytratí. Dozvěděl se, co chtěl vědět a lovec mu dobře zaplatí. Ví, kde ho najít.

,,Tak se tam podíváš znovu. A postaráš se, aby se vrátili v pořádku" zamne si spokojeně ruce.

,,Kirane, neblázni, i kdybych se hned vydal na cestu, bude jim tak šestnáct, sedmnáct let. A já tu mám hodně povinností" snaží se krále přemluvit. Plánoval tam poslat své pomocníky, ale vzhledem k té chybě to radši vyřídí osobně. To nemusí Kiran vědět. A navíc ví, že by mu to stejně nedalo, tak nakonec souhlasí.

,,Tak jo, ale potřebuji nějakého prostředníka, který dokáže manipulovat prostorem a časem" dodá. Dobře ví, že tohle umí jen Kiran a Aisen. Kiran nemůže kvůli povinnostem krále a navíc by to bylo podezřelé, kdyby každou chvíli mizel a tak zbývá Aisen, zamne si ruce. Aspoň mu bude občas nablízku.

,,Dobře, souhlasím" řekne král a pousměje se.

Už dávno si všiml, že po sobě pokukují a je mu jich líto, ale oba dva dobře ví, že ten vztah nemá budoucnost. Někdy má pocit, že Archemon zůstal hlavně kvůli Aisenovi. Otočí se a vydá se hledat svého nejstaršího syna.

,,Neboj, pomůžu ti a rád" ozve se Aisen.

Vykročí ze stínu, kde se celou dobu skrýval a vydá se za otcem, který ho hledá.

Archemon ztuhne, vůbec si ho nevšiml. Rychle prolétne okolí, ale už je pozdě. Špeh je dávno pryč. Uklidněn falešným pocitem luskne prsty a přičaruje zpět nábytek. Pak rychlým krokem přejde k jednomu ze stolů a otevře knihu, která na ní leží. Chvíli listuje, než najde, co hledá a začte se do ní. To co tam stojí, se mu vůbec nelíbí. Rychle ji zavře a začne se chystat. Toto nesnese odkladu.

V té knize stálo:

Čtyři osudy pro čtyři chlapce, které spojily a přece rozdělily živly. Tito čtyři chlapci, kteří mají sílu a schopnosti živlů, budou stát na počátku, či na konci celého světa. Čtyři ochránci pro osud živlů jsou stejně důležití, jako živly jsou důležité pro osud čtyř ochránců. A pak tam byla jména a schopnosti, které byly důležité pro chlapce i živly. Byla to jejich podstata.

Vorden - ovládal vodu. Byl schopen pod ní dýchat i s ní splynout. Uměl číst myšlenky. Jeho patronem byl bílý tygr.

Aaron - ovládal vzduch. Měl schopnost létat, stejně jako učinit se neviditelným. Uměl se teleportovat. Jeho patron byl orel.

Theran - ovládal půdu. Měl lékařské schopnosti. Uměl se domluvit se zvířaty. Znal každou květinu, její léčivé i ničivé účinky. Jeho patronem byl vlk.

Iren - ovládal oheň. Ze všech živlů byl nejsilnější. Uměl vrátit čas. Dokázal ho potlačit, stejně jako vyvolat. Jako jediný měl dva patrony draka a pumu.

Neměli společného nic a přece vše, byli navěky spojeni a přece svobodni. Dokázali se domluvit se svými patrony a proměnit se v ně a naopak patroni dokázali ovládat jejich sílu a schopnosti.

Měli schopnosti a sílu, kterou chtěli ostatní. Pro ně byli milováni i nenáviděni. Nejmocnější mágové, kteří ze svých živlů uměli nejhorší zbraň, ale i nejbezpečnější náruč, uměli nenávidět, stejně vášnivě jako milovat.

A měli neměnný osud - zamilovat se do svých ochránců.

Ta kniha se jmenovala OSUD. A mohl ji vlastnit jen jeden muž. Muž jménem Magik - nejvyšší mág všech dob.