Školní výlet III

Konec dobrý, všechno dobré

Vzbudí nás gong ohlašující snídani. Vyděšeně se na sebe podíváme a vyskočíme rovnýma nohama z postele. V rekordním čase se oblékneme a seběhneme do jídelny.

"Už jsme mysleli, že vyhlásíme pátrání,"ozve se Juriho otec od stolu a sjede nás pohledem.

"To byste asi neuspěli," zívne Juri a sesune se vedle mě na židli.

"To vidím, doufám, že jste se vyspali na dnešní celodenní výlet. Projdeme se po okolí," usměje se táta.

"Přestali jste nás kontrolovat a vymysleli jiný druh mučení, že," zamumlám do hrnku čaje.

"Tak zle bych to neviděl, jen si uděláme okružní chůzi, vrátíme se v sedm večer," zamrká vesele táta.

"Přesně to jsem si myslel, když nešpehujete tak se nás rozhodnete zničit tak, že stejně nic nebude," mračím se.

"Neboj, nikde není napsáno, že se nemůžeme ztratit," zašeptá mi Juri do ucha a já se uchychtnu. Má pravdu, nikde není napsáno, že se nemůžeme ztratit.

Po snídani si vezmeme věci a sejdeme na sraz před budovu. Přijdeme mezi posledními. Chybí jen brácha se švagrem, ti se objeví jen chvilku po nás a Yukina.

Ta vyvleče s fňukáním objemný batoh a prosebně se podívá do hloučku.

"Jsem zvědavý, jak se s tím budeš celý den tahat," poznamená Juri s rukou kolem mého pasu a jde za otcem.

,Tahle tura bude horor´ , pomyslím si, když za sebou zaslechnu Yukinino brebentění.

Cesta celkem jde jen do chvíle, kdy na jedné stráni zahlédnu lesní jahody a neodolám. Jemně se vykroutím z jeho náruče a odběhnu.

Kouknu se za Saburou, asi potřebuje, pokrčím rameny a vecpu se k bráchovi, aby mě neobtěžovala ta pijavice. Co chvíli se ohlížím a nakonec koukám na hodinky, zdá se mi, že je tam dlouho.

"Děje se něco?" Všimne si mého neklidu Saito.

Tím dotazem přitáhne pozornost našich otců.

"Nějak mu to trvá, už nás dávno musel doběhnout," zamručím si pro sebe.

"Ty nezahlédls někde jahody? Radši pro něho běž, má orientační smysl asi jako já tudíž nulový. Klidně se mohl vydat do Tokia a vůbec by si toho nevšimnul," uchichtne se Naoe.

Tak tohle mě nenapadlo. Obrátím se na patě a klusem se vracím k místu, kde zaběhnul do blízkého křoví, tedy aspoň jsem si to myslel.

Ani ho to nenapadlo. Nechápavě se dívám na Saburu, který dřepí u jahodového lánu na pasece u lesíka, trhá o sto šest přímo do pusy a ani v nejmenším se nestará o okolí.

"Miláčku?" zkusím. Nic.

"Saburo!" dám si ruce v bok.

Zvedne hlavu a podívá se na mě. Kolem pusy je úplně červený od jahod a vypadá přímo roztomile. Potom skloní hlavu a dá se znovu do pořádání jahod. Povzdechnu si. Z torny vytáhnu plecháček, který tam mám na pití a začnu ho plnit jahodami, které Saburo nestačil spořádat. Potom si sednu na kraj cesty a pobaveně se na něho dívám. Nakonec pětkrát obrátí každý list, jestli tam není ještě jahoda a dojde smutně ke mně.

Obratně skovám plecháček a začnu mu čistit pusu od jahod.

"Ty jsi prostě neuvěřitelný," povzdechnu si a políbím ho na jahodovou pusu.

"Nevíš, kde všichni jsou?" udiveně se rozhlíží kolem.

"Kus před námi tak pospěš," chytnu ho za ruku a vedu za ostatními.

"Víš určitě, že šli tudy?" pochybuje Sabura.

Zastavím se.

"Broučku, kde je západ?" zeptám se ho.

"Tam," ukáže na jih. Zavrtím hlavou.

"Dělám si srandu, bez orientace je jen Naoe. Západ máš tam," mávne správným směrem, " jen jsem nevěděl, kudy jste šli, neviděl jsem vás," pokrčí rameny a dá mi pusu.

" To jsem pozoroval, Jahodníčku," uchichtnu se.

"Hele já nejsem jahodník," skočí mi kolem krku.

"Vážně ne? Tak jak to, že ne? Na tobě rostou jahody!" podám mu dřív utrženou jahodu.

Vytřeští oči a začne se prohlížet. Pobaveně ho sleduji a ujídám jahody.

Jen co vezmu poslední jahodu, Saburo vzhlédne a vidí, jak mi mizí v ústech.

"Ty bídáku, tys mi ukradl jahody," skočí na mě a snaží se mi vzít jahodu z úst. Využiji toho a rukou mu nenápadně vsunu pod košili, kterou jsem mu nenápadně vytáhnul z kalhot.

Sabura mi zasténá do úst a jeho dobyvačný polibek zněžní.

"To se mi snad jenom zdá, člověk o vás má strach a vy se tu cucáte," ozve se pobavený hlas Saburova otce.

Ztěžka se od něj odtrhnu a podívám se na něho.

"A nezávidíš tak náhodou?" zeptám se tchána.

"Nebuď chytrý a nasaď bleskovky," mávne, tchán, rukou směrem kudy se máme vydat.

S povzdechem upravím Saburu, který se tváří jako by neuměl do pěti počítat a vedu ho za třídou. Najdeme je, jak se váli pod stromem a chytají lelky. Otec stojí kousek dál a přeměřuje si je pohledem. Začnu dělat totéž.

"Co vyvádíš a kde jsi?" zeptá se mě namíchnutě.

"Pan Neviditelný se hlásí do služby a hledám to, co ty," odpovím s veselou náladou.

Sabura vyprskne smíchy. Táta obrátí oči v sloup.

"Beztak jste se někde cucali," mávne táta odevzdaně rukou a tchán vesele přikyvuje.

"Safra, proč jen mám pocit, že mě to každý závidí?" podrbu se užasle ve vlasech.

"Nech těch chytrých řečí a pohni. Máme zpoždění na oběd tak to vezmeme zkratkou," zahlaholí a spadané hrušky, jak zaslechnou slovo oběd, vyskočí a dají se na pochod.

"Fajn, mládeži, za mnou," vyrazí nenápadnou stezkou k lesu. Vedla k potoku, přes který je položený kmen. Všichni ho přejdou až na Yukinu, která se i s batohem rozplácne v potoce a vzhledem k tomu, že batoh má viditelně těžký, se v něm plácá.

Mám co dělat, abych se nerozesmál. Ostatní takový takt nemají a rozesmějí se naplno.

"Ale holka, neplaš ryby je jich málo a vstávej, na opozdilce nečekáme," přidá tomu Saburův otec korunu.

"Juri, pomož mi!" požádá panovačným hlasem Yukina.

"Když jsi tam lezla, tak si pomoz sama, nejsem tvůj pes," ušklíbnu se a vezmu Saburu za ruku.

"Půjdu do jiné školy!" vyhrožuje.

"Už aby to bylo!" zapřeji si a nechám ji tam sedět.

Po bezvadném obědě v ještě bezvadnější hospůdce se zvedneme a vydáme se k nedaleké rozhledně.

"Kdo chce, ať se podívá nahoru je to jen patnáct set schodů," usměje se Juriho otec.

Nadšeně vezmu Juriho za ruku a táhnu ho za sebou. Sice protestuje, ale nakonec je tam jen o trochu dřív než já.

"Ty jsi strašný, co na těch vyhlídkách máš?" zeptá se mě udýchaně.

Táhnu ho k zábradlí.

"Tak se podívej," rozmáchnu se rukou po okolí. Juri se postaví za mě a obejme mě.

"Máš pravdu je to úchvatný pohled," zašeptá mi do ucha.

Podívám se na něho a vidím, že sleduje mě a ne krajinu. Než stačím něco namítnout, zmocní se mých úst.

"Ty jahody ti stejně neodpustím," zabručím a oplatím mu polibek.

"Už se těším na trest jen doufám, že to neutneš jak posledně," usměje se na mě.

"Nejsi málo náročný, že," přitisknu se k němu a položím mu hlavu na rameno.

"Copak já, ale dole na nás něco drobného mává," nakoukne přes zábradlí.

Podívám se taky a chvilku hádáme, co to může, být. Dokonale mě porazí Juriho žížala v kombinéze nebo krtek v noční košili.

"To je tvůj otec, brebto," vyrazím mezi smíchem.

"Jak to můžeš vědět? Vždyť jsi nosil dost silné brýle, nemáš kontaktní čočky?" zvedne mi hlavu a začne prohlížet oči.

"Nemám, ty byly součástí převleku, jinak vidím perfektně," usměji se na něho.

"Aha, tak pojď, ať ta krtko-žížala nečeká," táhne mě s mručením dolů. Běžím za ním a snažím se aspoň trochu vidět na schody skrz závoj slz od smíchu.

Asi v půlce mineme Yukinu, která se dere nahoru.

"Tak super poslední aktéři na scéně a jdeme, pokud někdo chybí, ať si odmávne stíhačku," dá tchán pokyn k odchodu. Sám vykročí jako první.

Cestou mineme maliník doslova obsypaný sladkými plody. Aniž bychom čekali na svolení vezmeme ho útokem. Kupodivu se k nám přidají i naši otcové a mámy.

"Tak jdeme, ať jsme do večera doma," zahlaholí tchán a všichni ho poslechnou. Ať už rádi nebo neradi.

"Kde je Naoe," začnu se rozhlížet, po třídě. Konečně nás doběhla i pijavice Yukina, ale Naoe tu není.

"Nezůstal v tom maliní?" zeptá se mě otec, jen co přejede zbytek očima.

"No určitě. Od něj jsem ho neviděl, ale to ani tebe, tak jsem myslel, že jste zůstali pozadu." Plácne se do hlavy Sabura.

"To snad není možný. Jeden jahodový blázen a druhý malinový maniak," zaskučí budoucí tchán.

"Ještě, že tu nejsou borůvky," obrátí oči v sloup táta.

"Borůvky? Kde?" začnu se zběsile rozhlížet.

Oba se na mě vyděšeně podívají. Rozesměji se a klusem se vracím na místo, kde byly maliny. Vzhledem k tomu, že tam bylo rozcestí doufám, že zůstal v malinách.

Spokojeně slupnu poslední malinu, kterou vidím a vyjdu ze středu malinového keře. Udiveně se rozhlédnu a zanadávám, ti pitomci mě tu nechali. S povzdechem se vydám na cestu za nimi. Zarazím se až na rozcestí, kde se začnu rozhlížet a přemýšlet, kudy asi šli. Nehodlám riskovat, že se ztratím a tak sebou hodím přímo doprostřed rozcestí a čekám, až si všimnou, že jim někdo chybí.

Nesedím ani deset minut a vidím jak se po cestičce zprava, klusem vrací, nějaký kluk. Už z dálky poznám Saita a potěšeně se usměji. Hned zvážním a dívám se jinam.

"Díky bohu, miláčku, už jsem se viděl, jak lítám po všech cestách. Pojď, půjdeme," vezme mě za ruku a zkusí postavit.

Ani se nehnu. Klekne si vedle mě.

"Copak," pohladí mě po tváři.

Uraženě se na něho podívám.

"Já tě vážně čekal, ale když jsi nešel, tak jsem si myslel, že jsi vpředu," povzdechne si Saito, který správně uhádne důvod mého uražení.

Juknu po něm. Vypadá to, že ho to vážně mrzí a tak se na něho usměju a vstanu. Saito vstane a vezme mě za ruku.

"Otevři pusu," usměje se na mě rošťácky. Poslechnu ho a on mi tam dá slaďoučkou malinku. Překvapeně se na něho podívám.

"Chtěl jsem je nechat na večer," usměje se a vytáhne plný plecháček malin.

Vrhnu se na ně dokonale usmířen. Sem tam dám i Saitovy a v objetí dojdeme naši třídu. Sotva postřehnu tátu, který obrátí oči v sloup, ale nekomentuje to. Radši se vydá na cestu a večer už sedíme na báječné večeři v jídelně. Po večeři se všichni vytratí do ložnic.

"Saburo, Naoe," křikne na nás táta.

Obrátíme se a jen stěží chytneme klíče.

"Ty jsou od vašich pokojů, věci už tam máte tak nelezte k nám," zahrozí hraně. Ohromeně se na sebe podíváme a s děkováním zalezeme do našich pokojů. Tahle noc nebude mít chybu.

Jen co se v pokoji zavřeme, přimáčkne mě na stěnu a začne líbat.

"Saito, jsme špinavý," zabručím mu do úst.

"Tak se jdeme osprchovat nebo okoupat?" zeptá se mě s úsměvem.

"Osprchovat, je to rychlejší," odpovím chraptivě.

Vezme mě za ruku a odtáhne do sprchy, která je součástí pokoje a děkujeme za to. Rychle se sebe shodíme oblečení a za chvíli si lebedíme v krásně teplé vodičce. Saito se ke mně přitiskne a začne mě líbat na krk, jeho ruce bloudí po mém bříšku a vyvolávají nádherný pocit.

Tichounce zasténám a nechám se hýčkat. Po chvilce mě obrátí čelem k sobě a zmocní se mích úst. Opře mě o stěnu a jazykem si mapuje cestičku k mému penisu, který vezme do úst. Překvapeně vydechnu a vypnu se k jeho ústům. Chvíli se s ním mazlí a pak se narovná. Zklamaně si povzdechnu.

Saito se znovu zmocní mých úst.

,Tak takhle to nenechám´ pomyslím si a rukou bloudím po jeho těle, až se dostanu k jeho přirození a dlaní po něm přejedu. Saito mi zasténá do úst, ale nijak mi nebrání. Spíš naopak cítím, jak mi v ruce začne tuhnout.

Vzápětí ucítím jeho ruku na zadečku a v dalším momentě do mě vnikne prstem, který je pokrytý něčím kluzkým. Pohnu se proti němu, v dalším okamžiku tam mám dva a snaží se mě roztáhnout.

"Saito, pojď už," zasténám a snažím se ho dostat ven ze sprchy.

Místo toho se usměje a pokračuje v roztahování. Když už nemůžu vydržet, vytáhne prsty a zvedne mi nohu, kterou si dá kolem pasu, jemně mě nadzvedne a začne do mě pronikat.

Přitisknu se k němu a jedním po hybem mu pomohu. Bolestně vzlyknu a vzápětí uctím na svých rtech chlácholivý polibek.

Chvíli mě nechá, abych si zvyknu, a pak se ve mně pohne. Tichým zasténáním dám souhlas a Saito se ve mně začne pohybovat.

Po chvilce mu začnu odpovídat na jeho pohyby. Reaguje rychlejším tempem. Vezme můj penis a začne ho mnout v rytmu svých přírazů.

Už se nesnažím tišit své steny a při vyvrcholení vykřiknu, spolu sním. Saito ze mě vyklouzne a obejme mě.

Drobnými polibky mě začne pokrývat obličej.

"Ty jsi vážně maniak," vydechnu unaveně a nechám se opláchnout. Potom zastaví vodu a v náručí mě odnese do postele, kde usneme v objetí.

Vrazíme s Jurim do pokoje a po chvilce se vydáme do sprchy, abychom smyli ze sebe prach cesty. Skrz zeď perfektně slyšíme co se děje ve vedlejší koupelně. Pobaveně na sebe mrkneme a rychle vyklidíme pole, aby měli soukromí.

"Kde ti dva na to berou energii?" zavrtím hlavou a zapadnu unaveně do postele. Rychle, aby to neviděl, schovám pod polštář široké stuhy. Taky mám svůj plán na pomstu.

"To se mně neptej. Vidíš to, kdybys mě netahal na tu vyhlídku, taky bychom se mohli milovat, ale teď jsem naprosto k nepoužití," postěžuje si a aniž by se namáhal natáhnout pyžamo, zapadne do postele.

Zaraduji se, tohle se mi báječně hodí.

"Dobrou noc miláčku, promiň, ale nemůžu," vyvalí se na záda a v dalším momentě usne.

Hbitě mu přivážu zápěstí k posteli a sednu na něj. Začnu ho líbat a hladit. Za chvíli začne sténat.

, No uvidíme, jak dlouho budeš spát´pomyslím si zlomyslně a začnu se věnovat jeho bradavkám a zbytku těla. Potom s něj slezu a olíznu jeho probouzející se mužství.

Popřemýšlím a pak si vlezu mezi jeho nohy a začnu se věnovat hlavičce na jeho penisu, která na mě vykoukne.

"Ty jsi neskutečný, odvaž mě a já ti ukážu," zasténá probuzený Juri.

"Ani mě nenapadne, tohle je trest za ty jahody," jemně ho hryznu do hlavičky.

Juri zaúpí a začne trhat rukama. Zbytečně. Tyhle uzly jsem trénoval hodně dlouho, než se mi povedli. Jen jsem netušil, že je použiji tak brzo. Když vidím, že je připravený chci toho nechat. V tom mě napadne, jaké by to bylo, kdybych byl v něm.

Prstem přejedu po jeho dírce a kousek do něj vniknu. Juri zalapá po dechu a pokusí se sevřít nohy.

"Žádné takové, miláčku. Slíbils mi, že někdy můžu být nahoře a já chci teď," nakloním se nad něho a zmocním se jeho úst.

Juri zděšeně rozevře oči a pak odevzdaně kývne. V ten moment zalituji, že nemám jahody, byl by z něj perfektní dezertní talířek.

Znovu přejedu po jeho dírce, když si vzpomenu, že měl vždycky na prstě nějaký gel. Vstanu a začnu se přehrabovat v jeho věcech. Po chvíli ho najdu a s vítězným úsměvem se znovu usadím mezi jeho nohy. Vezmu ho do úst a začnu sát. Juri začne sténat.

Vymáčknu trochu gelu na prst a rozetřu ho. Prstem do něj opatrně vniknu. Juri se na chvíli stáhne a pak povolí. Párkrát jím vjedu do něj a pak prst vytáhnu, znovu dám trochu gelu a vniknu do něj dvěma prsty. Pokaždé, když vyjíždím, roztáhnu prsty co nejvíc. Přesně tak, jak to dělá mě.

Juri začne na opakované přirážení odpovídat. Vytáhnu prsty a uslyším jeho zklamaný výdech. Usměji se.

Dám gel na svůj vzrušený penis a začnu do něj opatrně pronikat. Za chvíli jsem celý v něm. Teprve pak mě napadne se podívat na něj. Obličej má trochu stažený bolestí. Nakloním se nad něj a začnu ho líbat. Po chvíli začne na mé polibky odpovídat a pohne se.

Vezmu to jako znamení, že můžu a začnu se v něm pohybovat. Nejdřív pomalu a opatrně a potom, jak se mě zmocní vzrušení, přirážím čím dál rychleji, dokud do něj nevystříknu. Ve stejném okamžiku vyvrcholí i Juri. Vyjdu z něj a odvážu ho.

V dalším momentě mě popadne a povalí pod sebe.

"Tak co, Jahůdko, líbilo?" zeptá se mě s úsměvem.

Ošiji se. Líbilo, ale přece jen mám radši, když je on ve mně. Zvednu se a místo odpovědi ho začnu líbat. Rukou mu přejedu po těle.

"Ty si koleduješ o pokračování," zavrčí na mě a zmocní se mích úst. Prsty začne přejíždět po mých bradavkách. Vykřiknu mu do úst a opřu se o jeho ruce. Pak se zbytky rozumu, ho vezmu do ruky a začnu ho dráždit.

"Provokatére!" zavrčí Juri a zvedne se nade mě.

Tak to ne! Přimhouřím oči a trochu zmáčknu jeho penis. Na chvilku ztuhne, ale to stačí k tomu, abych ho povalil a znovu ho vzal do úst. Když je připravený, vyhoupnu se nad něj a začnu na něj nasedat.

Když je ve mně celý, skloním se k jeho ústům a začnu ho líbat. Okamžitě začne na mé polibky odpovídat. Úplně se do nich ponoříme a tak si ani nevšimneme, že se otevřou dveře.

Vzpamatuje nás až vzteklí výkřik, který prořízne noční ticho. Překvapeně se podíváme ke dveřím, kde uvidíme spoře oblečenou Yukinu jak na nás valí oči.

Za ní se objeví táta, který okamžitě zavře dveře a za chvíli k nám dorazí zvuk dobře mířeného políčku a tichý vzlykot.

Podíváme se s Jurim na sebe a tiše vyprskneme smíchy. Snad už ta kráva dá pokoj, pomyslíme si se zadostiučiněním a já se začnu pomalu na Jurim pohybovat. Za chvíli se pokojem nese jen tiché vzdechy, tlumené polibky a dvojí výkřik úplného uspokojení.

Zhroutím se na Juriho, který mě položí na postel a vyklouzne ze mě. Potom mě obejme a přikryje nás.

"A už spi miláčku," políbí mě. Milerád ho poslechnu a usnu v jeho náručí, kde se mi zdají vždy ty nejsladší sny.

Druhý den se vzbudíme až k obědu. Oblékneme se a sejdeme do jídelny, kde na nás čeká jídlo. Od Juriho táty se dozvíme, že Yukina odjela ještě v noci a předčasně ukončila docházku na naší škole. Příští rok k nám nenastoupí. Usmějeme se na sebe a užijeme si zbytek naprosto skvělého týdne a ještě lepšího milování.