40. Co teď?

Co teď?

Proběhnu tunelem a zastavím se, až když ucítím vítr. Sin, který moje ramena prakticky neopouští, lehce vypískne. Musím si protřít oči a zbavit se slz, abych se mohl rozhlédnout. I přes noční tmu je mi krajina až bolestně povědomá. Jak jsem se ocitl na Zemi? Ani se nemusím otáčet, abych věděl, že zpátky se vrátit nemůžu, skřípot kamene je víc než výmluvný. Dobře, tak teď je otázka, jak přežiji, bůh ví jak dlouho, bez jídla a pití, když tam se ukázat nechci a vlastně ani nemůžu, pokud se nechci objevit v novinách jako nějaký zázrak. Zatraceně, to jsem tedy nedokoumal.

"Leny? Není trochu nebezpečné se tu promenádovat, když jste pokládáni za mrtvé?" zeptá se mě Drive, který se najednou objevil přede mnou. Překvapeně zamrkám, jak to, že se nediví, že jsem vstal z mrtvých?

"Chodby už tě omrzeli, že z nich zdrháš?" dorazí mě další otázkou. Vytřeštím oči a otevřu pusu.

"Takže takhle z tebe nic nedostanu. Víš co? Pojď ke mně, bydlím sám a bokem od ostatních, uvařím ti čaj a popovídáme si. To zvířátko si schovej, tady se nevyskytuje," vezme mi tašku s pousmáním a vzápětí ji pustí na zem.

"Sakra, to jsi rozebral jeden svět a teď si ho táhneš k nám?" zasupí a z posledních sil si ji dá přes rameno, pak mě vezme za ruku a někam táhne. Nechám se, jsem totiž příliš překvapený, než abych se bránil.

"Jak o cho..." začnu se vyptávat.

"Pš až u mě, tu nás někdo může slyšet," varuje mě Drive. Poslušně sklapnu, a Sina zastrčím za triko. Zapiští nevolí a vystrčí aspoň hlavičku, aby se mohl rozhlížet. Pohladím ho a nechám ho, stejně je tma. Drive mě dovede k malinkému domku mimo dědinu, je to spíš chata a pozve mě dovnitř.

"Co jí?" ukáže na Sina.

"Maso nebo ovoce," odpovím.

"Mám tu trochu pečeného plecka, myslíš, že mu to bude vadit?" zamyslí se Drive.

"Myslím, že ne," zavrtím hlavou. Drive Sinovi připraví jídlo a mě taky ohřeje maso s rýží. Poděkuji mu a trochu zkusím, vzápětí se do toho pustím s ještě větší vervou. Netušil jsem, že mám takový hlad. Drive udělá dva šálky čaje. Opláchnu po sobě nádobí a jdu za ním do obýváku.

"Sedni a povídej," usměje se Drive. Napřed se opatrně napiji a pak spustím, co se přihodilo od té doby, co jsme zmizeli. Skončím, až když svítí slunce vysoko na obloze.

"Neměl jsi být ve škole?" leknu se.

"Asi jo, ale už to nemá cenu, když za pár dní odcházím. Tu je středa," pokrčí Drive rameny.

Hrkne ve mně.

"Já myslel, že je pátek," zaskočí mě to teda pořádně.

"V chodbách čas stojí, takže netušíš, co je za den. Můžeš mít pátků třeba dvacet do týdne," pousměje se. Nechápavě na něho zírám, tak tohle jsem nepochopil.

"Čas v chodbách stojí, jasně vnímáte, že jde dál, ale úplně jinak. Od doby, kdy jste s Ryuuem a otcem odešli, tady na zemi uběhl rok a měsíc, i když tobě se to může zdát jako pár týdnů," pousměje se Drive. To chápu.

"Co máma?" zeptám se. Snad bude vědět, co se s ní stalo.

"Těsně po té vaší nehodě zešílela, pořád mluvila o lidech s nadpřirozenou silou v tmavě šedých pláštích, někteří prý měli víc očí a tak. Že prý jste neumřeli, ale opustili ji, že prý tě zabila a kdesi cosi. Chvilku jsem o tebe měl fakt strach. Dokonce jsem se na chvíli vrátil do chodeb, ani nevíš, jak se mi ulevilo, když jsem tě viděl živého. Zavřeli ji do blázince. Pustili ji před měsícem, před dvěma týdny se znovu vdala, čeká dítě," podívá se na mě.

"Takže na nás zapomněla," povzdychnu si.

"Je to tak lepší pro tebe i pro ni. Víš, co by se asi stalo, kdyby věděla, že žiješ? Možná by tě zabila," podívá se na mě Drive. Musím mu dát za pravdu.

"Jak se daří tvému otci?" zeptá se mě Drive.

"Dobře, chomout mu nasadil Dryse, musím se pochlubit, že s přispěním Ryua a babičky, ale je šťastný. Zaslouží si to," pousměji se.

"To ano, jsem rád, že to nevzdal. Dryse je dobrý a má nezaměnitelný smysl pro humor," zasměje se.

"Řekneš mi už konečně, odkud znáš chodby a dokonce některé strážce?" přeruším ho ve vzpomínání.

"Měl jsem být strážce. Spolu se svým bratrem, Erikem. Nevím, jestli ho znáš," podívá se na mě.

"Jo, znám, je perfektní. Začneš od začátku?" zeptám se ho.

"Asi bych měl. Pocházím i s Erikem z Karnie. Erik byl korunní princ, byl by králem, nebýt našeho strýce, který toužil po moci a dal zabít naše rodiče. Chtěl zabít i nás, ale starý sloužící nám pomohl, utéct bylo mu tehdy sedmnáct, já jsem o dva roky mladší. Měli jsme jít za jeho otcem, který bydlel skoro na konci naší země. Řeknu ti, byla to strastiplná cesta, oblečení jsme měli jen to, co jsme měli na sobě, řezavě mrazivé noci se prakticky nedali přežít, k jídlu jen bochník chleba, vodu jsme hledali po cestě, nikde jsme se nemohli moc zdržet. Vesnicím a městům jsme se museli vyhnout, protože jsme v očích všech byli ti, co rodiče zabili. Cesta nám trvala měsíc, ale nakonec jsme ho našli a nemohli uvěřit očím. Jeho syn byl stařec, tedy jeho otec neměl žít, místo toho vypadal na třicet let. Nevěřili jsme mu. To on nás odvedl do chodeb, přímo do sálu a tehdejšího velitele požádal, aby se o nás postaral.

Poslal nás do školy pro strážce. Oběma se nám to za chvíli dostalo pod kůži. Bohužel, já jsem neprošel závěrečnými psychologickými testy a strážcem jsem se nestal. Abych tam mohl zůstat, musel jsem se stát něčím manželem. Přál jsem si, aby to byl Aion.

Ty jsi ho před tím neznal, byl sice po tragédii, ale vyrovnal se s tím. Obstarával prakticky veškerou zábavu v chodbách a párkrát jsme ho měli i na některých hodinách, kde nám popisoval, co dělají, většinou to bylo prošpikované takovými poznámkami, že ses prostě musel smíchy válet po lavici. V té hodině nikdo skoro nic nenapsal, pak jsme to pracně dávali dohromady. Změnil se až tři roky potom, nevím, kvůli čemu to bylo. Taky choval spoustu zvířat, nevím, kdo udělal to zvěrstvo, ale všechny do jednoho byly nalezeny různě po chodbách, staženy z kůže zaživa, některé ještě žili. Ale to jsem odbočil.

Jediný, kdo se o mě přihlásil, byl můj bratr. Byli jsme oddáni a hned druhý den jsem zmizel sem. Zůstal jsem tu, jsem tu asi tři roky," podívá se na mě Drive.

"Ty jsi z chodeb odešel, kvůli tomu, že jsi ženatý s bratrem?" vytáhnu z celého vyprávění to nejhlavnější.

"Jo, kdyby to udělal kdokoliv jiný, je mi to jedno, mě spíš trápí to, že to udělal se soucitu," odvětí Drive.

"A jsi si tím tak jistý? Byl první nebo poslední, kdo to udělal?" zeptám se ho po nějaké době. Musím strávit to, co se stalo jeho zvířátkům, kdyby to někdo udělal mě tak ho nakrájím zaživa motorovou pilou.

"První, pak se rozhlédl pohledem, kterým normálně drtil neuspořádanou armádu, nevím, co to mělo znamenat," pokrčí rameny Drive.

"Ať to bylo, co chtělo, soucit to rozhodně nebyl," ujistím Driveho.

"Myslíš?" podívá se na mě a podá mi pořádný kus tiramisu.

"Vím to, vždycky se ptá strážců, když jdou z nějaké země, jestli tě tam neviděli, podle mě tě má rád víc než by měl mít rád bratr bratra," řeknu mu svoji domněnku. Drive se usměje.

"Vrátím se, nějak to spolu překlepeme, musíme. Za koho jsi provdaný ty?" zeptá se mě zvědavě Drive.

"Za Aiona," odpovím mu. Drivemu zaskočí sousto.

"Kecáš!" nakloní se nade mě. S úsměvem si vychutnávám převahu.

"Ne, právě jsem od něho zdrhnul," ujistím ho kysele.

"Co ti udělal?" zeptá se se zájmem Drive.

"Nařkl mě, že spím s jeho bratrem a dal mi facku," povzdechnu si. Drive hvízdne.

"V něm ten zmetek musel pořádně zakořenit," poznamená. Zašklebím se, to mi nemusí říkat. Sin zvědavě vyšplhá po mé ruce, aby se dozvěděl, čím se cpu, docapká až na můj talířek a zvědavě ochutná. Pak před ním musím tiramisu bránit. Drive se při pohledu na nás doslova dusí zákuskem a smíchy, nakonec to vyřeším tak, že mu kousek tiramisu odkrojím a svůj rychle sním. Pak se ocitne v ohrožení Drivův zákusek a rozhodně mu nepomůžu.

"Večer vyrazíme k chodbám, vrátím se, musím to s ním dát nějak dohromady, nechci bez něho být pět set let," povzdechne si Drive, když svůj zákusek dá Sinovi.

"Proč dnes večer?" zeptám se ho.

"Protože pak budou chodby sem zavřené a my se už nedostaneme zpátky," odpoví mi Drive. Nechápavě na něho civím. Vysvětlí mi to jako dementovi.

"Já jdu, co ty Leny?" podívá se na mě. Chvilku si hraji s myšlenkou, že tu zůstanu, ale když si představím život bez Aiona... nedovedu si to ani představit.

"Vrátím se. Aion je sice debil, ale já toho debila fakt miluji," povzdechnu si. Drive se usměje a jde si zabalit. S prvním soumrakem se vydáme k chodbám. Cestou mineme matku, která se za mnou otočí, aniž by mě poznala. Jsme sotva v půlce cesty, když uvidím, jak se chodba uzavírá a mihnutí bronzových vlasů.

"Aione!" zaječím, tohle nestihneme, pokud to nezastaví. Nějaká ruka zachytí kámen a ze všech sil ho odsune, vykoukne Aionova hlava. Upřímně, skoro se ho leknu. Tvář má strhanou k nepoznání a oči zarudlé, jako by často plakal. Chvilku se na mě dívá jako by se rozhodoval, jestli jsem to já nebo ne a pak se usměje.

"Čeká se už jen na vás, Leny," poznamená klidně. Usměji se a rozběhnu se nahoru, s tou těžkou taškou to není jednoduché a ještě musím pomoct Drivemu. Aion nás, jednoho po druhém chytne a vtáhne do chodby, pak uzamkne vchod a po něm další, poslední je velitel.

Aion mě k sobě přitiskne ještě v chodbách, že skoro nemůžu dýchat.

"Prosím, odpusť mi, byl jsem šílený osel," přizná se mi Aion. V duchu se musím tomu trefnému přirovnání zasmát.

"To ti vymlouvat nebudu, ale mohl bys to sevření povolit? Skoro nemůžu dýchat," vyrazím ze sebe přidušeně. Pár strážců se zasměje se a Ai konečně povolí sevření, i když mě úplně nepustí.

"Hele, napřed jděte do sálu, nebo nás tady chodby zavalí a my budeme něco jako grotesky pro příští výzdobu," zasáhne velitel. Uznáme, že má pravdu a přemístíme se do sálu, chodba za námi se hned uzavírá.

"Lene, jak ses rozhodl s tím strážcem?" ozve se velitel. Podívám se na Aiona, který se podívá na mě a lehce zavrtí hlavou. Zazubím se.

"Budu jím moc rád, aspoň tu někdo bude mít konkurenci," podívám se na Aiona, který jen protočí oči a povzdechne si.

"Hm, opravdu si myslíš, že potřebuje konkurenci v debilitě?" zeptá se udiveně Rise.

"Rise, nevím, jestli právě teď mluvíš o sobě, ale Ai rozhodně není debil. Jestli nějakého hledáš, nastav si zrcadlo, tam si můžeš konkurovat, jak chceš!" usadím Riseho, který na mě jen vytřeští oči. Aiovi cuknou koutka.

"S tímhle měl pravdu, neměl, jsem tě házet do jednoho pytle s ním," povzdechne si Aion.

"To sice neměl, ale chyby děláme všichni a učíme se z nich ne? Taky jsem neměl tak přehnaně reagovat, stačilo by, kdybych ti o hlavu obil stůl, ale jeho by zase byla pro tebe škoda. Takže jsem tě měl nechat vychladnout a promluvit si o tom," pokrčím rameny. Ai se na mě nádherně usměje.

"Co bude s jeho trestem?" ozve se pobaveně Erik. Driveho drží za ruku, ten se zubí na celé kolo.

"Co by bylo, už jsem ho vymyslel, pokaždé když mi takhle ublíží nebo mě bezdůvodně z něčeho  nařkne, si donesu jedno zvířátko z některého světa," uculím se.

"Ty si děláš prdel!" zaječí na mě Aion nevěřícně.

"Ne miláčku, za každou srážku s blbcem se platí a vhledem k tomu, že ty do blbosti vždycky napálíš plnou rychlostí, nějak tě to odnaučit musím," usměji se na Aiona, který se zhroutí do nejbližšího křesla a chytne se za hlavu.

" Bože, co jsem komu udělal, že mě takhle trestáš?" zasténá Aion, zatímco, ostatní strážci se smějí.

"Mě si toho například udělal dost, mám ti to vyjmenovat?" zeptám se nevinně.

"Ty radši mlč," ujistí mě Aion a stáhne mě k sobě, aby mi dal, ten nejsladší polibek, co jsem kdy zažil. Jen koutkem oka uvidím Driveho, který jde za Erikem, aby si to vyříkali v soukromí. Věřím, že jim to vyjde, přeji jim to.