12. Jahody, jahody, jahody

Kdo by je neměl rád?

Z poutě přijdu utahaný a naštvaný. Jen jsem si odběhl a zatím zmizel jak bratr se Saitem, tak i plyšák a to se mi tak moc líbil. Málem jsem brečel vzteky. Věděl jsem, že to nemám nechávat na něm. Juri se tvářil tak strašně zkroušeně, že jsem neměl chuť mu vynadat.

Celou cestu se ze mě pokoušel dostat slovo. Zbytečně. Ani to hmm mě nebavilo.

Třísknu dveřmi.

,,Au miláčku, málem jsi mě těmi dveřmi bouchnul!" ozve se Juri.

Ignoruji ho. Zkopnu boty a jdu do pokoje. V půlce schodů mě přimrazí napůl ztlumený výkřik bolesti. A jde z bratrova pokoje! Rozběhnu se k němu, když mě zezadu chytne Juri.

,,Pusť mě, já ho zabiji!" začnu ječet.

,,Ne, Saito mu neublíží. Miluje ho, stejně jako já tebe!" přitáhne mě k sobě.

,,Nechápeš to! Může dostat horečku" rozklepu se.

,,Jestli ji chytne, Saito si s tím poradí a upřímně spíš mě děsí ta tvoje než jeho" políbí mě na rty.

,,Neboj Saburo, já se o to postarám" ozve se od paty schodiště Asogi.

Už se nadechuji k protestu, když mě na zadku přistane Juriho ruka.

,,Neodmlouvej je to tvůj otec a jsi unavený, takže pojď" odtáhne mě do pokoje.

Tam mě hodí na postel a začne svlékat.

,,To snad nemyslíš vážně?!" vyjeknu.

,,A proč ne? A děkuji, že se mnou zase mluvíš" políbí mě na rty.

Vlepím mu dobře mířenou facku a zamračím se.

Chytne mi ruce a dá mi je nad hlavu.

,,Tohle si odlíbáš a začneme hned" zavrčí a hned začne. Můžu se s ním hádat? Nemůžu, jeho polibky jsou tak sladké. Chvíli ho nechám a pak ho setřesu. Zvysoka se na něho podívám a třísknu dveřmi od koupelny.

,,Saburo já ti chci pomoct…….." zabouchá Juri na dveře.

,,….do hrobu?" Doplním ho naštvaně a zapnu sprchu.

,,To od tebe není hezké" obejmou mě Juriho ruce a on se ke mně přitiskne. Vyvalím oči a přemýšlím, jak se sem dostal.

,,Jak jsem se sem dostal, neřeknu. Příště by to nebylo překvapení. Teď tě umyji a pak půjdeme do hajan. Jsi unavený a podrážděný" začne mě mydlit po těle. Pak namydlí sebe a spláchne nás pod vodou.

Pak mě odnese do postele. Vymámím se z jeho náruči a obléknu se do pyžama. Jemu také jedno hodím. Počkám až si ho, s tváří zkřivenou odporem, oblékne a zachumlám se do pokrývky. Už usínám, když ucítím zatahání za pokrývku. Zavrčím, rožnu lampičku a na kus papíru mu načmárám vzkaz, který mu připlácnu na čelo.

Asi se mu to nelíbí, protože ze mě vztekle stáhne pokrývku a lehne si ke mně. Vezme mě do náruče a přikryje. Usnu na jeho rameni, což se mi v ten moment jeví pohodlnější než polštář.

Ráno mě probudí samota. Ještě spící zašmátrám rukou po polštáři, ale Juri tam není. S povzdechem vstanu a vykonám ranní hygienu.

,Někdy by pondělky měli zakázat´ zavrčím si potichu a sejdu do kuchyně. Tašku s učením odložím na stolku v předsíni.

Ve dveřích posmutním a sednu si ke stolu. Juri tu není. Popadnu rohlík namažu ho máslem, ale jahodová marmeláda leží mimo dosah.

,,Tati, prosím tě podej mi marmeládu" požádám aniž bych si všimnu,l co jsem řekl.

,,Tady máš, synku" podá mi ji.

,,Děkuji" poděkuji a víc nepromluvím ani když se mě ptají.

Jediné na co zareaguji je oznámení, že nás Saito vezme do školy. Zvednu se, poděkuji za snídaní a odejdu pro aktovku. Cestou do školy mlčím.

,,Ahoj miláčku, promiň potřeboval jsem něco zařídit" vletí do třídy na poslední chvilku Juri a vlepí mi pusu.

,,Hmm" zaskučím.

,,Miláčku, jestli mě tím budeš časovat ještě jeden den tak za sebe neručím" vyhrožuje Juri a něco schová do lavice.

,,Hmm" zabručím a v momentě, kdy si rukama přejede po tváři se pod ni mrknu.

,Jahody´ olíznu se mlsně.

V dalším momentě začne vyučování. Místo abych dával pozor, mu tajně kradu tu sladkou dobrotu. Na konci vyučování mu v krabičce zbude poslední, smutně na ni kouknu, ale to už ji Juri vytahuje z pod lavice.

,,Mil…" vyvalí do krabičky oči.

,,Někdo mi ukrad jahody. Neviděl´s tu někoho lásko?" obrátí se na mě.

Zavrtím hlavou a poslední mu seberu před nosem.

,,Tak to ne!" rozčílí se Juri a přitiskne své rty na mé. Při tom mi sebere poslední jahodu z pusy. Zamračím se a okamžitě mu to oplatím. Bohužel pozdě, stačil ji sníst. Smutně se na něho podívám a uraženě se obrátím k oknu.

,,No, jak myslíš, další krabičku mám ve skříňce" zapřede mi Juri do ucha a vstane. Okamžitě se přestanu urážet a doběhnu ho ve dveřích.

,,Ale copak, ty se mnou přece nemluvíš?" hraje si na překvapeného Juri.

Přisaji se mu k ústům a táhnu ho k jeho skříňce.

,,Ty jeden mlsoune" povzdechne si Juri, ale dobrůtku mi dá.

Tím si mě dokonce trochu usmíří a místo hmm mu začnu dávat pusy.

,,Miláčku, né že by se mi to nelíbilo, ale nemůžeš místo pus mluvit?" zeptá se před poslední hodinu Juri. Zavrtím hlavou a vrhnu se na něj tak, že ho srazím ze židle. Skončíme na zemi v uličce a já ho líbám.

,,Mládeži, nerad to připomínám, ale máme hodinu" ozve se pobaveně učitel, který stojí nad námi.

Celý zrudnu a vytáhnu svou ruku z pod Juriho košile.

,,Vidíte pane učiteli? Tohle mám doma pořád" zasměje se Juri.

Praštím ho do hrudníku a vstanu. Juri se postaví taky a sedne si.

,,Teda, lásko, nevěděl jsem, že jsi takový divoch" zašeptá Juri a přejede mi po penisu.

,,Ty úchyle" vyjeknu a praštím ho knihou po hlavě. Celá třída i s učitelem se rozesměje.

,,Saburo, je mi líto, ale mi viděli opak" usadí mě učitel.

Rudý sjedu skoro celý pod lavici. , Tuhle ostudu asi nepřežiji´pomyslím si.

,,Lásko, už zvonilo"drcne do mě Juri na konci hodiny.

,,Hmm" zamumlám a dál sedím.

Nakonec mě Juri vytáhne ven skoro násilím. S hlavou zabořenou v Juriho rameni se nechám vést až k autu.

,,Díky, že jsi přijel brácho" bouchne Juri Saita do zad.

,, To nic nebylo, vezu pusince dárečky, tak jsem měl cestu kolem" ujistí ho Saito.

,,Co se vůbec stalo?" zeptá se zvědavě Saito.

,,Řeknu ti to až zastavíš" zařekne se Juri. Když jinak nedá zajede na parkoviště. Juri mu to vyklopí, nehledě mích naštvaných pohledů. Saito lehne smíchy. Trvá víc jak půl hodiny než se trochu vzpamatuje, načeš při pohledu na mě se složí smíchy znovu.

Mám toho dost. Popadnu tašku a vystoupím. Juri se mě sice snaží zadržet, ale zabouchnu dvířka, rozběhnu se domů, kde se zavřu v pokoji a nepomůžou ani sliby o hoře jahod.

Vylézt se uráčím až na večeři. Jím mlčky. Na cokoliv se mě Juri zeptá, přejdu mlčením. Ostatním odseknu jedno slovo.

,,Jo, málem bych zapomněl" ozve se Juri. " zítra a další tři dny máme ve škole volno. Bude nějaká schůze a bude v naší škole. Rodiče se to dozví kolem deváté. Budou je obvolávat" řekne nám novinu, která mě naštve ještě víc. Zbytečně jsem se dřel s úkoly místo, abych blbnul s Blackem.

Mlčky se zvednu od nedojedeného talíře a vyklušu nahoru. Juri je mi v patách. Nevšímám si ho. S knihou lehnu do postele a čtu si. Nějakým způsobem u ní usnu.

Probudí mě Juri polibkem. A za okamžik mě něco začne šimrat na holém hrudníku. Otevřu rozespalé oči a podívám se co to je. Oči se mi rozšíří úžasem. Na hrudi mě přechází bílé kotě.

Vyděšeně zamňouká.

,,No tak, Snížku, neplakej" zašeptám a vezmu ho do dlaně, kde se schoulí. Po chvíli si dodá odvahu a začne mě olizovat růžovím jazýčkem. Do dveří vběhne Black a rovnou na moji postel. Zvědavě začne očuchávat tu bílou kuličku v dlani. Nakonec ji olízne. Navrch dostanu ještě košíček jahod do kterých se s ohromnou chutí pustím. Pár dám dokonce Jurimu a pár si jich ukradne z mé pusy. Pak mě vezme za ruku a někam vede.

Zastavíme se před bratrovým pokojem a za chvíli k nám přijde Saito. V ruce drží černé kotě a košíček malin. Usměje se na nás a potichu otevře dveře. Juri zadrží Blacka, který se hrne do pokoje.

Saito vejde do pokoje a do pootevřených úst mu dá malinu.

,,Hmm, malinový ráj, já chci ještě" zamumlá Naoe ve spánku.

Saito se potichu zasměje a dá na peřinu kotě. To se vydá na průzkum až narazí na Naoa a otře se o něj.

,,Saito, nech mě ještě spát, vstávám až v sedm" zamumlá Naoe.

Začínám se dusit smíchem. Juri mi ruku přimáčkne na pusu, i když má sám co dělat, aby se nerozesmál.

Kotě se posadí u jeho hlavy a začne mu olizovat nos.

,,Blacku běž pryč a řekni Saitovy, že chci spát" odežene Naoe kotě. To naštvaně mňoukne a drobné zoubky zaboří do nosu.

,,Auu" probere se Naoe a nechápavě se kouká na kotě, které se vyčítavě na něj kouká.

,,Miko" zašeptá překvapeně. Sedne si a vezme ho do dlaní.

,,Dobré ráno, miláčku" políbí ho Saito a nabídne mu maliny. Chudák Naoe neví, co má dělat první. Jestli chovat kotě, zlíbat Saita, odhánět od kotěte Blacka nebo se vrhnout na maliny.

Juri mě potichu odtáhne od dveří a zavede do pokoje. Sedne si na postel a já se mu vecpu do náruče.

,,Tak netuším jak to Saito vyřešil" usměji a hraji si s kotětem.

,,To já taky ne, miláčku, a děkuji, že na mě mluvíš" zvedne mi hlavu a začne mě líbat.

Kotěti se asi nelíbí, že jsem se mu přestal věnovat a vyšplhá na mě. Pak skočí na Juriho a zatne mu drápy do holého hrudníku.

,,Auuu, ty malá koule blech" začne nadávat zatímco já se zkroutím smíchy. Doběhnu pro lékárničku a za chichotu mu to začnu ošetřovat. Při dezinfikování skučí jak malí kluk, dokud mu na každou ranku nedám pusu.

,,Miláčku, dnes jedeme na třídenní výlet. Vrátíme se až v pátek před vyučováním a pak máme jen jeden týden, než odjedeš." Povzdechne si Juri a přitáhne si mě k sobě.

Obejmu ho a přemýšlím, jak mu říct, že neodjedu, že zůstávám.

Z rozjímání nás vyruší Saito , který zaklepe na moje dveře.

,,Juri, už jedeme" oznámí mu. Juri přikývne a začne se oblékat.

Doprovodím ho dolů. Mezi dveřmi se zastaví a obejme mě.

,,Ty tři dny mě budeš neskutečně chybět" zamumlá mi do vlasů.

,,Ty mě taky, Juri" políbím ho a spolu s bratrem sleduji jejich odjezd. Naoe pak jde dovnitř, když já ještě stojím na venkovních schodech. Konečně zavřu dveře.

,,Nechápu, proč jsi k němu byl tak krutý" oznámí mi Naoe, který sedí na horním schodišti a hraje si s kočkami. Black sedí u nich a dává pozor, aby nespadli.

,,Lhal mi" řeknu a koukám se na Snížka, který začne zdolávat schody dolů. Black ho popadne za kůži na krku a padá mi ho. Vezmu ho do náruče.

,,Vždyť ty mu taky lžeš!" vykřikne Saito.

,,Nikdy jsem mu nelhal!" odseknu mu.

,,Jak to, že ne? Už to, jak vypadáš se usvědčuješ ze lži! A pak, myslí si, že někam odjedeš!" sbírá důkazy. Sundám brýle dám si je do kapsy a rozesměji se.

,,Já mu nelžu To je sázka" vyrazím se sebe.

,,Jaká sázka?" hlesne nevěřícně Naoe.

,,No říkal jsem ti asi před měsícem, že se mi líbí Yukina ne?" začnu.

,,Jo to říkal, ale nechápu, jak se ti může líbit ledová kostka" přisvědčí Naoe.

,,Podobného názoru je i mamka. Tak navrhla sázku. Měl jsem změnit vzhled tak, aby mě nepoznala. Zrovna v tu dobu začaly výměnné pobyty, tak mě tam nahlásila pod stejným jménem a zařídila, abych chodil do stejné třídy. Nikdo o tom nevěděl, všichni si myslí, že je tam student se stejným jménem. Jaká náhoda, že.

No abych to zkrátil. Výsledkem mělo bít, že se Yukina do mě zamiluje a začne se mnou chodit. Leč nestalo se tak. Místo toho jsem získal Juriho a poznal, jaká ve skutečnosti je." Vysvětlím mu tiše.

,,Tak jestli to správně chápu, ty jsi změnil vzhled, abys získal holku. Máma tě nahlásila do tvé vlastní třídy jako výměnného studenta a nikdo neví, že jsi ve skutečnosti neodjel" shrne Naoe vše do dvou vět. Kývnu.

,,Ty sis naběhnul, Saburo" vybuchne smíchy Naoe.

,,Ani nevíš jak" přidám se k němu.

,,Co ty vlasy?" zeptá se Naoe když se dost vysměje.

,,Barevný šampón, smyje se po deseti umytích" ujistím ho.

,,A ty brýle?" ptá se dál.

,,Obyčejné sklo, můžeš to zkusit i ty. Nosím je jen proto, abych zakryl barvu svých očí" hodím je Naoemu, který si hned nasadí a zamžourá na mě.

,,Máš pravdu vidím v pohodě. Prosím tě, co jsi nakecal té ubohé prodavačce, že ti je prodala? Já bych ti nevěřil, ani nos mezi očima" udiveně se zeptá Naoe a sundá si brýle.

,,No, že máme karneval a já jdu za slepého brouka. Ani netuším, proč mi na to skočila" zavrtím nevěřícně hlavou a koukám na Naoa, který se v křeči smíchu svíjí na zemi.

,,Ty tomu chudáčkovy dáváš zabrat. Upřímně ho lituji" řekne, když se částečně uklidní.

,,Měl bys vidět jeho pokoj. Má plnou nástěnku mě před proměnou" usměji se.

,,Vážně ti na to ve třídě skočily?" zeptá se ještě jednou Naoe.

,,Fakt nepoznal mě nikdo, no možná Guy, ale ten si to nechal pro sebe" ujistím ho.

,,To se ani nedivým. V prvním momentě jsem se lekl i já co to máma dotáhla za zjeva. No, ale moc se těším na Juriho výraz až tě uvidí ve tvé pravé podobě" začne se znovu pochichtávat Naoe.

,,A věříš, že já ani ne?" mrknu na bratra.

,,Věřím. Měls ho vidět v první moment, když jsi utekl. Málem jsem se ho lekl. Tak ztrápený výraz jsem ještě neviděl. Myslel jsem, že se v nejbližším momentu složí." Zavzpomíná Naoe.

,,Těším se až se vrátí." Usměji se.

,,Kdy mu to hodláš říct?" Zeptá se mě Naoe.

,,Ještě uvidím. Naoe půjdeš se mnou koupit telefon? Potřebuji poradit" zeptám se bratra.

,,Jasně, ale jen když si vezmeš nezničitelný" klade si podmínku Naoe.

,,V tomhle dám na tebe" ujistím ho ze smíchem.

Nakonec vybereme naprosto úžasný telefon. Stříbrnou Nokii. Podle bráchy nejlepší a nejjednodušší značku. Hned zavolám Saitovy, aby mě dal Juriho. Nakonec prokecáme celé tři dny po telefonu.

V pátek rozlepím oči do šíleného rána.

,Kdo nařídil, že musíme v pátek do školy´zavrčím a kouknu vedle sebe.

V ten moment vyvalím oči a s úžasem koukám na nejkrásnější dárek, jaký jsem mohl dostat