9. Nehoda

Někdy je lepší říct pravdu hned

Když vejdeme do pracovny, už jsou všichni tam. Saburo nedal jinak, než že se oblékne úplně.

Dotáhnu ho k Saitovi a vezmu do náruče. Tuším, že všechno praskne a bojím se toho.

V duchu si začínám nadávat, proč jsem mu to dávno neřekl.

,,Co vaše dcera chtěla u mého syna v pokoji?" zeptá se ledově táta.

,,Mě. Už to jednou zkoušela přes Saburu," odpovím mu sám.

,,Dám vám ultimátum. Buď se Juri dá dohromady s mou dcerou, nebo ten pozemek, co patřil vaším předkům, nikdy nedostanete," usměje se slizky pan Sabano.

,,Na to zapomeňte. Syna prodávat nebudu," odsekne otec.

,,Jsou jen zasnoubeni. To jde zrušit," ušklíbne se Sabano.

Teď už to jinak nejde. Musím kousnout do kyselého jablka. S obavou se podívám na Saburu. Bude to pro něho šok.

,,Zasnoubení by šlo, ale ne sňatek podle tradic," vložím se do rozhovoru.

Cítím, jak Saburo vedle mě tuhne. Obejmu ho pevněji a zlomyslně pozoruji, jak Yukině mizí úsměv z tváře a začíná na něm být vidět další šok.

,,To byste museli dokázat," ušklíbne se Sabano.

Vyskočím a jdu k trezoru, odkud vytáhnu dokument. Vezmu pro jistotu jen kopii.

Yukina ji popadne a rozloží.

Sabano ji ho vytrhne z ruky a čím dýl se do něho kouká, tím víc valí oči.

,,To je protizákonné," vykoktá v šoku.

,,Není, oběma bylo sedmnáct a oba souhlasili. Takže je to zákonné. Druhý originál je na magistrátu. Tento sňatek je nezrušitelný," vysvětlí zlomyslně otec.

,Yukina nemá daleko k mdlobám,´ zjistím potěšeně.

,,A co se týče toho pozemku. Najal jsem si detektiva a ten zjistil, že nikde není záznam o prodeji nebo ničem jiném. Za pár dní vám přijde soudní obsílka." Vloží se do toho Saito.

Tentokrát nemá daleko k mdlobám pan Sabano.

,,Tak s tím jsme spolu skončili," řekne výhružně a roztrhá dokument.

,,Potěšení na mojí straně a vypadněte z mého domu a to tak, že hned!" vyhodí je nekompromisně táta.

Nezvaná návštěva vyskočí a během půl hodiny opustí, pod naším dohledem, náš dům. Vrátíme se do pracovny. V obavě se podívám po Saburovi.

Pořád sedí na stejném místě podivně ztuhlý. Teprve teď, jako by se probral. Přijde ke mně.

,,Chci ho vidět," natáhne ruku.

Přejdu k trezoru a vytáhnu originál. Podám mu ho.

Vezmu si dokument a otevřu ho. Chvíli do něho koukám, než pochopím jeho smysl. Pak zvednu hlavu.

,,Kdy jsi mi o tom chtěl říct?" zeptám se ho ledovým hlasem.

,,Nechtěl. Kdyby ses rozhodl si mě vzít, tak jsem byl připravený sehrát svou roli," podívá se mi do očí.

,,Aha," hodím mu dokument do náruče a vyrazím zběsile ke dveřím.

,,Saburo, počkej" uslyším hlas Naoa. Nereaguji, jsem příliš ponořen do svého nitra.

Uslyším zvuk dopadající facky, ale to už zavírám dveře.

Jsem obutý a na sobě mám bundu, i když si nepamatuji, jak jsem se oblékl, či obul.

Rozběhnu se. Běžím bezcílně ulicemi. Je mi jedno, kam běžím.

Za sebou najednou uslyším běh a zběsilý dech. Přeběhnu nějakou silnici. Sám se musím divit, že mě nic nesrazilo.

,,Saburo!" uslyším výkřik.

V hlase poznám Naoa, ale nezastavím. Zahnu do postraní uličky. Jeho rychlé kroky mě následují.

,,Saburo. Zatraceně zastav!" zaječí znovu. Zastavím se na protějším chodníku nějaké ulice a počkám na něho.

Zrovna přebíhá ulici, když se ze zatáčky vyřítí auto a přímo na Naoa. Ten si toho všimne a ještě zkouší uskočit. I tak ho auto zachytí a odhodí na zem.

,,Naoe!" zaječím a bez ohledu na nebezpečí se k němu vrhnu.

Je v bezvědomí. V šoku vytahuji jeho mobil a vytáčím číslo záchranky. Nadiktuji jim adresu a zavěsím. Za okamžik uslyším sanitku.

Rozhlédnu se, ale auto, co do Naoa narazilo, je pryč.

Sanitka se skřípěním brzd zastaví a vyskočí dva sanitáři a doktor.

,,Uhněte," odstrčí mě.

,,Kdy se to stalo, jak dlouho je v bezvědomí, jak se jmenuje, kde bydlí…" lítají otázky od doktora.

Mechanicky odpovídám.

,,Vy jste bratr?" všimne si naší podoby, když naloží Naoa do sanitky. Přikývnu. Bez poznámek mě strčí za ním.

Vezme přenosnou vysílačku a nahlásí stav Naoa. Moc neposlouchám.

,,Tak vystupujeme," pobídne mě doktor, když zastavíme u nemocnice.

Mechanicky vystoupím a nechám je, aby dělali, co umí. Naoe se ještě nevzbudil. Jdu s nimi, až kam mi dovolí. Pak mi sestřička donese kávu. Nevnímám ji, jen si všimnu, že po mně pokukuje.

Ani nevím, jak dlouho tam sedím, když mě v rukou zazvoní telefon. Nechápavě se na něho podívám a zvednu ho.

,,,Naoe, našel´s Sabura? Volám od Saita," ozve se panický hlas Juriho.

,,Naoe…" víc nedokážu říct. Po tváři mi steče slza.

,,,Saburo?! Kde jsi broučku?" uklidní se částečně Juri.

,,V nemocnici," odpovím.

,,V Nemocnici?! Co se stalo. Zranil ses? Ve které?" vychrlí zděšeně otázky, jsem schopen odpovědět jen na jednu. Poslední.

,,Hned tam jsme, miláčku, ani se nehni," vykřikne a zavěsí.

,Proč bych se měl hýbat?´ pomyslím si zmateně.

,Co dělají v nemocnici? A proč se neozval Naoe?´ projde mi hlavou.

Saito, který sledoval hovor, zbledne. Beze slova popadne klíčky a se mnou v závěsu vyrazí k autu.

,,Kam?" zeptá se a už se řítí městem k nemocnici.

Skoro bez dechu vrazíme do čekárny, kde sedí Saburo. Vrhnu se k němu.

,,Saburo, miláčku, co se stalo?" zeptám se ho. Zvedne ke mně nepřítomný pohled.

,,Naoe. Srazilo ho auto a ujelo," vysouká ze sebe.

,,Jak vypadalo? Všiml jste si řidiče nebo poznávací značky?" ozve se za námi.

Otočím se a uvidím dva policisty s připravenou tužkou. Vyčkávavě se podívám na Sabura.

Ten vykoktá číslo poznávací značky a celý příběh. Všimnu si, jak se po sobě podívali a pochopím. Řidiče bude soudit někdo vyšší.

Po zápisu se zmíní, aby se dostavil podepsat protokol a odejdou.

,,Jak je na tom Naoe?" zeptá se napnutě Saito.

,,Nevím, když jsme přijeli, byl v bezvědomí," chytne se za hlavu Juri.

Saito se rozhlédne a zamíří k sestřičkám za přepážkou. Chvíli se dohaduje a pak se začne rozčilovat.

,,Můžeš mi říct, co tu ječíš? Jsi v nemocnici, ne na fotbale," ozve se otrávený hlas Naoa.

,,Zlatíčko," skočí k němu Saito a prudce ho obejme.

,,Jsi v pořádku? Měl jsem o tebe strach," šeptá mu do ucha.

,,Není, má lehký otřes mozku, proto byl v bezvědomí, musíte sledovat, jestli se mu netočí hlava nebo nevidí dvojitě. Naražená žebra, ty na tom nejsou tak špatně. A zlomený kotník. Chtěl jsem ho nechat tady přes noc, ale podepsal revers." Rozčiluje se doktor za ním.

,,Miláčku, vážně tu nechceš zůstat přes noc?" zeptá se ho Saito.

,,Klidně, ale v nejbližší hodině zdrhám," ujistí ho Naoe.

,,Vy jste příbuzný?" zeptá se ho nejistě doktor.

,,Snoubenec," odpoví Saito.

,,Aha," zaměří pohled na nás.

,,Ti jsou manželé. O Naoa se postarám," ujistí ho s klidem Saito.

,,An-no ji-jistě," zakoktá se doktor a podá mu papíry.

,,V pondělí by měl dojít na kontrolu," řekne a odejde.

,,Půjdeme?" zeptá se nás Saito, naprosto ignorujíc zkoprnělé sestřičky a obejme Naoa kolem pasu.

Ten přehodí berle do jedné ruky a nechá se vést.

Podívám se na Sabura a vezmu ho za ruku. Vytrhne se mi a jde za bratrem. Mě dokonale ignoruje.

V autě si sedne co nejdál ode mě a mezi nás postaví Naoeho berle. Celou cestu se dívá z okna. Naoe ho starostlivě sleduje ve zpětném zrcátku.

Saito zastaví před jejich domem. Naštvaně se na něho podívám. Jen pokrčí rameny.

Saburo vyskočí a pomůže bratrovi. Podá mu berle.

Společně zamíříme do domu. Jdu jak zmoklá slepice. S tím oznámením jsem to přehnal. Měl jsem mu to říct, než jsme tam šli a ne vybalit to přede všemi.

,,Co se stalo?" vletí máma do haly přilákána hlukem. Když spatří Naoa, jen zalapá po dechu.

,,Řekli jste, že se nic nestane!" udeří na Saita.

,,To je moje vina, mami. Utekl jsem," ozvu se zkroušeně. ,,Naoe za mnou běžel a porazilo ho auto."

,,Jak je to vážné?" zeptá se s klidem. Přece jen Sabura zná.

,,Nejhorší je asi zlomený kotník a mírný otřes mozku. Uložím ho," odpoví Saito.

,,Ne, udělám to sám," ozve se hlas za mámou a do haly vstoupí vysoký muž. Dlouhé, temně modré vlasy má stažené na šíji a fialový pohled těká z jednoho na druhého.

Juri ke mně přijde a obejme mě kolem pasu. Zuřivě si měří muže před sebou.

,,Pane Korido, myslím, že se o svého snoubence dokážu postarat sám." Odpoví zdvořile Saito.

Vyvalím oči. Po tom co jsem zjistil, že se o nás staral otčím, jsem si myslel, že skutečný otec zemřel. Juri se uvolní a podá mu ruku.

,,Jsem Juri Hokaido. Jsem manžel Sabura." Představí se.

,,Ano. To vím. A ví to Saburo?" podá mu ruku.

,,Jo , vím to." odseknu.

,,Jak jsi věděl, že jsem jejich otec?" zeptá se otec Saita.

,,Podoba se zapřít nedá a navíc jsem si ledacos o vás zjistil," odpoví Saito.

,,A jak jste se vy dozvěděl o nich?"zeptá se zpátky.

,,Jurdo," vydechne máma.

,,Ano, pan Jurdo mě skutečně navštívil a řekl mi o nich. Hned jsem se vydal na cestu, ale autem to trvalo déle, než jsem čekal." Odpoví.

,,Proč jste neletěl?" zeptá se Juri.

Místo odpovědi hvízdne. Do haly se vřítí černý německý ovčák.

,,Jmenuje se Blak" představí ho.

Skloním se k němu. Zvířata jsem měl vždycky rád. Přátelsky se na mě podívá a olízne mi obličej.

Zasměji se. I Naoemu po tváři přejede usměv.

,,Jak se chová ke kočkám?" zeptá se Saito.

,,Nevadí mu. Vyrůstal s nimi." Odpoví muž a usměje se. Nedokážu ho brát jako otce, ještě ne.

Saito se usměje.

,,Půjdu spát," oznámím a jdu nahoru.

,,No, já taky půjdu," začne se Naoe belhat do schodů.

,,My půjdeme domů, rodiče už o nás musí mít strach. Ještě jednou se omlouvám za vyrušení. Nashledanou," rozloučí se Juri a i se Saitem odejdou.

Probudí mě prudké drcnutí do ramene a následný štěkot. Blak se mi s vyděšenýma očima opírá o postel. Popadnu berle, telefon, na který mi Saito, jakýmsi záhadným způsobem stihnul navléct šňůrku a belhám se za psem. Vede mě k Saburovi. Stačí mi jediný pohled, abych zjistil, o co jde.

,,Co se dě… Krucinál. Okamžitě mu zavolej," křikne otec a opatrně se přibližuje k třesoucímu se Saburovi. Ten zvedne skelný zrak k němu. Není jisté, jak moc je pod vlivem horečky.

Zbytečně mi to říkal, už mám vytočené číslo a jakmile se ozve, jen vykřiknu, ať přijedou.

O čtvrt hodiny později slyším skřípot brzd a dupot po schodech. Do pokoje vtrhne Juri.

,,Jak dlouho?" zeptá se a jde k němu.

,,Nevím, před čtvrt hodinou mě vzbudil Black," informuji ho.

Vezme ho do náruče.

,,Už to zvládnu," pokyne nám.

,,Měl by ses jít osprchovat, já tu počkám," namítne otec, když vidí, jak je Juri uřícený.

,,Saburo, půjdu se osprchovat a hned přijdu, jo?" zašeptá k němu.

Ze Saburova hrdla se ozve zavrčení a zpevní sevření.

,,No tak, pojď si hajnout. Nechám otevřené dveře a do pěti minut jsem u tebe." Slíbí mu. Po desetiminutovém přemlouvání, si dá říct.

Juri vytáhne pyžamo a zmizí v koupelně. Dveře nechá pootevřené. Saburo, zkroucený tak, aby je viděl, z nich nezpustí oči.

Konečně odtamtud vyleze a zamíří k posteli.

,,Není to trochu zbytečné?" zeptá se otec. Já se jen uchichtnu.

,,Je, ale rozhodně se tu nemíním producírovat nahý, mohl by žárlit," pokyne k posteli.

,,Počkej, takže ta první noc…" dochází mi.

,,Nic nebylo. Nejsem zvíře, abych si ho vzal, když o sobě neví." Ušklíbne se Juri.

,,Zato ráno je nezapomenutelné," dodá s rozzářenýma očima.

Obrátím oči v sloup, co jsem si vůbec myslel?

,,Miláčku, jsem totálně hotový, můžu se vyspinkat ve tvé postýlce?" popadnou mě zezadu Saitovy ruce.

Mrknu se na hodiny. Půl čtvrté ráno.

,,Jistě, ale nebudeš obtěžovat," diktuji si podmínky.

,,Copak já někdy obtěžuji?" podiví se Saito.

,,Tak jak pozoruji. Oba jsou vlci v rouše beránčím," povzdechne si otec.

,,Na kutě, zítra si pořádně přispíme. A Saito, žádné nemravnosti. Tady Black vás pohlídá," pošle nás do postele otec.

Saito protáhne obličej, zatímco já mám co dělat, abych nevybuchnul, i přes vážnost situace, v smích.

Začnu se belhat do pokoje.

,,Nic proti, miláčku, ale takto to bude lepší a hlavně rychlejší," popadne mě do náruče a donese na postel. Ještě se skočí osprchovat a vzápětí si mě schoulí do náruče. Po puse, víc Black nedovolí, usínáme.

Počkám, až Saburův otec zavře dveře a zamířím k posteli. Vklouznu pod deku a Saburo se ke mně hned stulí. Rukama mi začne rozepínat pyžamo. Sundám ho. Pak sundám jeho.

Cítím, jak mi rukou pomalu míří k rozkroku.

,,Tak to ne. Teď se nebudeme milovat. Jsi unavený a já taky. Takže dobrou noc." Pronesu nesmlouvavě po tom, co mu chytnu ruku.

Schoulím si ho do náruče a po tom, co usne, se nechám ukolébat ke spánku i já.