2. Nenávist

Nenávist

,To snad není pravda‘ koukám se do zrcadla na obrovský cucflek, který zrovna vystupuje kousek pod uchem.

,Já ho určitě zabiji ještě před svatbou!´ Rozčiluji se v duchu.

,,Copak tu děláš miláčku, za chvíli bude zvonit." Obejmou mě Juriho ruce kolem pasu.

,, Ty parchante, já tě uškrtím" zaječím vztekle.

,,Miláčku tak rozkošná slova hned po ránu. Dej si pozor, ať neroztaji" slyším pobavený hlas a cítím jeho ruku, jak mi zajíždí za pás kalhot přímo k mému mužství! To už je vrchol!

Vytrhnu mu ruku z kalhot a prudce se k němu otočím.

,,Podívej, cos mi udělal!" ukazuji na, už nachově rudý flek pod uchem.

,,Vážně se mi povedl" zálibně si ho prohlíží.

,,Chceš ještě jeden?"nabídne mi

Vztekle se rozhlídnu po něčem, co bych mu mohl hodit na hlavu, ale nic nenajdu kromě dvou školních tašek u dveří. Zamířím k nim.

Hned uhodne, co mám v plánu a chytne mě kolem pasu natočí mě k sobě a začne líbat. V tom se otevřou dveře.

,,Saburo, měli by......áááá pardon, že vyrušuji." Ozve se Guyuv hlas a zvuk zavíraných dveří.

,,Nemáš se ozývat, ale rovnou mizet" zaječí na zavřené dveře vztekle Juri.

,,Má pravdu, miláčku, měli bychom jít"neochotně mě pustí.

Popadne obě tašky, otevře dveře, chytne mě za ruku a táhne mě do třídy. Tam mě vtlačí do lavice a sedne si vedle mě.

,,Hej nemáš sedět někde jinde?"zavrčím netaktně.

,,Ne pusinko. Přesedl jsem si, když jsi byl nemocný. Jo vidíš, tady máš poznámky" podává mi popsaný blok.

Vezmu si ho a prolistuji. Je tam všechno. Oddechnu si, že nemusím nikde škemrat o opsaní.

,,Nic za snahu nedostanu?" zeptá se zklamaně.

Zarazím se. ,No jedna pusa mi nic neudělá´pomyslím si. Nakloním se k němu a lípnu mu pusu. Chci mu ji dát na tvář, ale v posledním okamžiku pootočí hlavu a já mu ji dám na ústa.

,,Neumíš líbat zlatíčko. Budu tě to muset naučit" postěžuje si.

,,Takhle se líbá" zašeptá mi a své rty přitiskne na mé. Jemným tlakem mě je donutí otevřít a jazykem vnikne dovnitř. Odtrhne se až po zaječení zvonku. Vůbec si nevšimnu nenávistných pohledů, které se objeví na tváři několika holek.

První hodinu mám celkem klid, učitel dává hodně pozor a hodně chodí kolem naší lavice. Juri ho po pár minutách zabíjí pohledem a já se královsky bavím.

 Druhou mi tečou nervy. Pořád má ruku na moji noze, když mu ji dám pryč, mám ji tam za sekundu znovu. Když si toho nevšímám mám ji v rozkroku. Nepomáhá ani nenápadné kopnutí do kotníku. V tu ránu se na mě totiž přilepí celý!

,,Saburo"ozve se o přestávce mezi druhou a třetí hodinou.

Zpozorním, co jsme se zasnoubili, ještě mě neoslovil jménem a nebyl tak vážný. Ostražitě se na něho podívám. Uhne pohledem a upře ho na můj rukáv.

,Rozpačitý Juri tak to jsem ještě nezažil´uchichtnu se.

,,Vážně si mě nechceš teď vzít?" zeptá se přímo.

,,Díky, ale nejdřív si na to musím zvyknout. Nestává se každý den, abych získal nechtěného snoubence. Nehledě na to, že je nám sedmnáct, takže to žádný soud nepovolí." Odseknu.

,,Stejně by mě zajímalo, jak to, že s tou sázkou a s těmi stupidními podmínkami souhlasil mistr. Zrovna on, který je proti jakémukoliv sázení a sebemenší náznak přísně trestá." Nejde mi stále do hlavy. Juri to přímo ignoruje.

,, No víš, kdyby to bylo podle starých tradic, tak se můžeme vzít hned. Tam je pouze omezení, že nám nesmí být pod sedmnáct a obě strany musí souhlasit. Pak bychom mohli žít jako právoplatní manželé. A ve svém bytě."zkoumá my rozpačitě rukáv u košile.

,, Už jsem řekl, že ne. I dva roky jsou moc málo. Kdyby to bylo na mě tak to není ani za sto let"vrčím tiše. Ostatní o tom nemusí vědět.

,,Ono stačí, že ...." Nedopovím, protože se mi přisaje na rty.

,,Miláčku, vážně tu chceš rozebírat náš milostný život ?" zeptá se mě pobaveně.

Jdou na mě mrákoty, když  mi dojde co jsem málem vykvákl. Já málem řekl, že spolu spíme! Přímo se sesypu do židle. ,To je jak zlí sen´pomyslím si. zavřu oči a snažím se uklidnit, když ucítím něco mokrého jak mi přejíždí po obličeji. Otevřu je a uvidím ustaraný Juriho výraz v zelených očích. Po obličeji přejíždí mokrým kapesníkem.

,,Jsi v pořádku? Hrozně jsi zbledl. Měl jsem tušit, že to po té nemoci bude moc brzy , abys šel do školy. Měl jsi zůstat ležet. Jsi strašně tvrdohlavý Saburo. Úplný beran. Ale neboj jen řeknu učiteli a půjdeme domů, kde si lehneme do postýlky. Musíš být unavený"políbí mě na čelo a vstane.

,,Juri já nikam nejdu, je mi dobře." Chytnu ho za ruku.

Strnu, když za ním uvidím dívku, Yukinu Sabano, která byla až do teď favoritem na chození, jak nese sklenici s vodou a svůdně se dívá na Juriho.

,,Děje se něco miláčku?" zeptá se Juri, když vidí, že jsem opět zbledl.

Mlčky zavrtím hlavou.

,,Tady máš tu vodu Juri´´ řekne a zatřepetá řasy.

,,Díky mému snoubenci se udělalo nevolno"usměje se a vezme sklenici.

,,Škoda že je zadaný. Líbil se mi i přes ty ošklivé brýle.No tak nic zatím pa." Rozloučí se.

,,Miláčku tady máš tu vodu" podává mi sklenici s vodou.

Chytnu jí a vyliji ji na jeho hlavu. Co si vůbec dovoluje.... Prudce ho odstrčím, vyběhnu na střechu, kde se posadím tak, abych nebyl vidět. Trvá dobrých pět minut než se rozletí dveře a Juri vyběhne na střechu. Rozhlédne se a opět zmizí. Chvíli počkám a pak sejdu dolů na záchody, abych si umyl tvář. Jen namočím ruce a rozletí se dveře. V nich stojí vzteklý Juri.

Vejde dovnitř, popadne mě a přitiskne zády ke stěně.

,,Tak aby bylo jasné, miláčku, jsi jen můj a já se nehodlám o tebe s nikým dělit. Hlavně ne s tou slepicí, co přinesla vodu. To si vážně myslíš, že mě to hned nedošlo? Vždyť nerozezná růži od plevele" snaží se ze všech sil neřvat.

Pak mě začne líbat. Přitiskne rty na moje a tlakem mě donutí je otevřít. Jeho jazyk hned začne rejdit v mé puse. Snažím se ho odstrčit, ale chytne mi ruce a jednou je přitiskne nad hlavu. Druhou mi horečně začne rozepínat košili, netrpělivě mi ji vytáhne z kalhot a jazykem se přesune na bradavky. Zasténám rozkoší. Rukou mi bloudí po těle a pomalu se dostává k pasu. Pak ucítím, že my rozepíná poklopec.

Doširoka otevřu oči, když si uvědomím, kde jsme a co děláme. Zděšeně vykřiknu a snažím se vyprostit. To ho vzpamatuje.

,,Vidíš, co se mnou děláš, už se neovládám"postěžuje si a přitiskne se ke mně. Ruce mi stále drží nad hlavou.

,,Ta tvoje krasotinka se mě před týdnem snažila svést a přitom tě pomlouvala jak mohla. Málem jsem ji uškrtil. Teď se nás snaží rozeštvat, ale neboj, nedám tě."políbí mě na tvář.

Povzdychnu si, tomu nechci věřit. Začne mi obličej zasypávat polibky. Pak se mi přisaje na klíční kost při tom mi pustí ruce. Okamžitě ho od sebe odtrhnu.

,,Neudělej mi zase cucflek. Jeden mi stačí až moc" zavrčím.

,,Momentálně si za něho můžeš sám, miláčku" řekne s pohledem upřeným na můj krk.

,,Cože?!" vyjeknu a chci se podívat do zrcadla.

,,Takhle budeš vidět líp" nasadí mě na nos brýle.

Prudce se otočím a podívám se do zrcadla. Na klíční kosti mi pomalu rudne další pucflek. Zatnu pěsti.

,,Říkal jsem ti , že  si za tenhle můžeš sám" zašeptá mi do ucha a obejme mě. Jedna ruka mi začne sjíždět k bříšku.

,,Miláčku víš že mě takhle hrozně moc svádíš?"zašeptá mi do ucha. Rukou mi zajede za spodní prádlo a chytne mi penis, druhou rukou mi mne bradavku. Otočím hlavu a on se hned přisaje na moje ústa. S problémy mu vytáhnu ruku z boxerek a odtrhnu se od něj.

,,Juri" zavrčím.

,,No tak dobře" povzdechne si a začne mi zapínat poklopec. Já se pustím do zapínaní košile. Pak si ji nastrkám do kalhot. Sjedu ho vražedným pohledem a vykročím ze dveří. S tichým smíchem mě dožene a chytne mě za ruku. Táhne mě za sebou, protože nasadí rychlé tempo. Před třídou si mě přitáhne a vejde.

,,Promiňte, Saburovy se udělalo nevolno. Říkal jsem mu, ať zůstane doma, ale je strašně tvrdohlavý." Omluví se učiteli.

,,Dobře, kdyby se to opakovalo, tak ho zaveďte na ošetřovnu. Teď si sedněte a doplňte si poznámky. Zbytek hodiny budem opakovat" omluví nás.

Zamíříme do lavice. Ještě vrhnu rychlí pohled k lavici, kde sedí Yukina. Nenávistný pohled mě zaskočí a tak si nevšimnu nohy další dívky která mi podrazí nohy.

Zavrávorám, ale než stihnu spadnout, obejmou mě Juriho ruce.

,,Hups. Jsi v pořádku?"dělá si starosti.

,,Jo, jen jsem zakopnul" obrátím se na něho.

,,A o co jsi zakopl?" zeptá se a zvedne obočí.

Podívám se a nikde nic nevidím. Zato si všimnu posměšného a nenávistného pohledu další dívky.

Nenápadně se rozhlédnu. U všech dívek vidím ten samí nenávistný pohled. Hned si vše spočítám. Závidí mi Juriho, ale za to já nemůžu, vždyť jsem ho nechtěl. A oni mě teď nesnáší, že jsem ho získal. Copak já za to můžu? Do očí mi vhrknou slzy. Hned je potlačím a sevřu rty. Nenechám je myslet, že mě dostali.

,,Nejspíš o vlastní nohy. Můžeš mě pustit?" vyjedu na něho bezdůvodně.

,,Ne" řekne prostě. Chytne mě kolem ramen a dovede do lavice.

Sednu si ruce dám na lavici a na ně položím hlavu. Nemám chuť nic dělat, jen se toužím vypařit. Proč tohle muselo potkat zrovna mě? Vyčerpaně zavřu oči.

,Sakra co se děje´zeptám se v duchu. Přehrávám si předešlou scénu, když Sabura zakopl. V prvním momentě jsem myslel, že se mu zatočila hlava. Ale po tom, co tak vyjel, jsem si tím nejsem jistý. Podívám se na něho a vidím, že na lavici leží a nejspíš se dívá ven. Nakloním se k němu a mírně mu prohrábnu dlouhé vlasy. Očkem zajedu po nejbližší holce. Ta se podívá na moji ruku a nenávistně se podívá na Saburu. Rychle zkontroluji ostatní. To samé.

Hned vše pochopím. Tak takhle. ‚Neboj miláčku pohlídám si tě´pomyslím si a půjčím si sešit od spolužáka. Hned se pustím do opisování, ať si to miláček může ode mě opsat.

,,Pane Hokaido, panu Koradovi se opět udělalo špatně?" zeptá se učitel, který se zastaví u lavice.

Podívám se na něho. ,Nejspíš usnul´pomyslím si.

,,Ne, pane učiteli. Jen odpočívá. Je to tvrdohlavec. O přestávce se mu pokusím domluvit, aby šel ještě domů. Ale pochybuji, že poslechne" pohladím ho po vlasech.

,,Dobře tak na něho dohlédněte." Povzdechne si.  

Přikývnu.

,,Saburo. Saburo" zatřese mi Juri ramenem. Otočím k němu hlavu. Ostře si uvědomím sucho v ústech. Pak si všimnu hluku ve třídě, zřejmě už je přestávka.

,,Jsem v pořádku jen mám žízeň." Vstanu abych si došel koupit pití.

Juri mě zatlačí zpátky a vyjde na chodbu.

,,Vidíte, jak ho využívá? Je to strašné"

,,Nevím, co na něm Juri vidí"

,,Ty vlasy jsou hnusný. A to je ještě nosí dlouhé, že se v nich nestydí vyjít. Měl by si je obarvit"

,,A ty brýle. Prý mají dost peněz, tak proč si nekoupí jiný nebo nenosí kontaktní čočky"

,,Juriho lituji. Mít na krku takovou zrůdu, kdyby aspoň na sebe dbal."

Ozývá se z hloučku holek, tak abych to slyšel.

,Tak se zdá, že moje maskování vyšlo´uchichtnu se v duchu.

,,Nevšímej si jich. Jsou to závistivé slepice. Vy dva se k sobě hodíte. Škoda, že jsem neviděl ten zápas, ale upřímně držel jsem palce Jurimu." Snaží se mě povzbudit Guy.

,,Tak dík, je dobré vědět, že mám v tobě takovou podporu." Zasměji se.

,,Co mezi sebou máte?"ozve se nad námi vzteklí hlas. Vzhlédnu a uvidím Juriho, kterému z očí kouká vražda.

,,Klídek, my jsme jen kamarádi. Že je to tak, Saburo" snaží se ze mě, roztřeseně, vydolovat souhlas.

Nad jeho vyděšeným výrazem se musím rozesmát. Tak vyjukaného jsem ho ještě nevyděl. Ovšem, tak naštvaného Juriho taky ne. Uslyším zvuk otevírané láhve, hned potom mě Juri políbí a po jazyku mi pošle pití. Trochu mi z úst vyteče, ale jeho jazyk je slízne dřív než se stačí dotknout brady.

,,Hmmm je dobrá." Mlaskne Juri. ,,Chceš ještě?"zeptá se.

,,Umím se napít sám" vyštěknu a popadnu láhev.

,,Opravdu" zavrní mi do ucha Juri. Samozřejmě, to co nestihnu polknout, vyprsknu.

,,Teda Saburo, kdybych to věděl, tak tě napojím"ujistí mě pobaveně Juri.

Guy vedle mě vyprskne smíchy. Za to ho sjedu takovým pohledem, že se radši odporoučí.

,,Kdybys mě nešeptal do ucha takový hovadiny, tak se to nestane" vyjedu po Jurim. Tohohle dne mám už plné zuby.

Podívá se na mě pohledem ublíženého štěněte. ,Jen podrbat za uchem´pomyslím si vztekle.

Než se stačím vzpamatovat, tak mám opět jeho ústa na svých.

,,Ehmm. Pane Hokaido je mi jasné, že ze svého spolužáka nemůžete spustit oči nebo spíš ústa, ale nemohl by jste se věnovat hodině?"ozve se nad námi pobavený hlas učitele.

Juri mě pomalu pustí a zatímco já krvavě rudnu on s klidem odpoví:

,,Samozřejmě, že ano pane učiteli, ale bude to ode mě velká oběť."povzdechne si.

Schovám si hlavu do dlaní.

,,Samozřejmě co jiného čekat od sexuálního maniaka"zabručím potichu. Bohužel mě slyšel.

,,Miláčku, takový lichotky mi neříkej v hodině. Už tak mám co dělat abych se ovládnul" zašeptá mi do ucha.

,,Je mi líto, tuto dvou hodinovku budete mít bez přestávky. Ale určitě vás potěším zprávou, že vás pustím o patnáct minut dřív a zbytek vyučování odpadá. Je to z důvodů neplánované učitelské porady." Oznámí nám učitel.

Třídou projede nejdřív vlna nevole a pak nadšení. Dnes jsme měli mít do pěti. Úplně vidím, jak si každý plánuje volno. Já jsem mezi nimi.

Během sjednocené dvouhodinovky se nic, kromě Juriho ruky na mé noze někdy až nebezpečně blízko mého rozkroku, neděje.

V momentě kdy nás učitel propustí do spolužáků jako když střelí. Nikdo nezůstane ve třídě díl než musí. Já začnu prohledávat tašku a hledám peněženku. Pak ji vysypu a nic. pak se praštím do hlavy. , No jasně, kde jinde by mohla být než kde jsem ji nechal. U počítače´pomyslím si s povzdechem. S druhým  naházím věci zpět do tašky a vyjdu na chodbu. Pečlivě se rozhlédnu jestli neuvidím Juriho. Nevidím a tak se rychle snažím dostat ke skříňce. Jeho otravování mám dnes plné zuby. Nejdřív musím domů a pak vyrazím na tržiště jestli jsou jahody. Mohl bych se po nich utlouct.

Jsem skoro u skříňky, když mě Yukina zastoupí cestu.

,,Nech ho být brejlovče jinak rozhlásím, že jsi mě znásilnil" zasyčí mi do obličeje. Poté mě obejde a se vztyčenou hlavou oplachtí.

, Tak to je vážné´pomyslím si ´teď můžu jen doufat,že to myslí ze srandy. Pochybuji, že bych Juriho přesvědčil, aby mě nechal.‘

S povzdechem narovnám věci do skříňky a vyjdu ven.

Před školou na mě čeká Naoe.

,,Ahoj čekám tu na tebe" pozdraví mě.

Minu ho bez povšimnutí. Pořád jsem na něho naštvaný.

,,Saburo, zapomněl sis doma peněženku." Zavolá na mě.

Zastavím se o otočím hlavu.

,,A co s tím máš společného ty?"zeptám se.

,,No já ti ji přinesl" podává mi ji.

,,Dík" zahučím a strčím si ji do kapsy.

,,Zvu tě na oběd" chytne mě za ruku, když chci odejít.

,,Co najednou tolik pozornosti?" zeptám se jízlivě. Už se na něho nezlobím, ale podusit ho můžu ne?

Rozpačitě si prohrábne vlasy.

,,Sabe vím, že jsem to ve středu vážně přehnal. Byl jsem naštvaný, promiň. Já toho fakt lituji." Zašeptá, když kolem něj znovu projdu.

,,Tak, co bude s tím obědem, mám strašný hlad." Obrátím se zpět, když ujdu pár metrů a Naoe stojí pořád na stejném místě otočený tak, jak jsem ho obešel.

Vyjeveně se otočí a když uvidí můj úšklebek, se smíchem mě dožene a uštědří mi lepanec, jako když jsme byly malí. Pokouším se mu podrazit nohy, ale už mě zná a snadno jim uhýbá.

S veselím smíchem zapadneme do našeho oblíbeného občerstvení. Je to jako by nám bylo zase patnáct a nic se nezměnilo. Objednáme si každý dva obří hamburgery, obrovskou kopu hranolek, zákusek a obrovskou colu. Milujeme to, ale otec uznává jen tradiční japonská jídla. Nad tímhle americkým ohrnuje nos. Tak sem občas zajdeme tajně.

Právě vzpomínáme na dětství, když se hlasitě rozletí dveře a dovnitř vpadne rozzuřený Juri a za ním zástup holek z naší třídy. Rozhlédne se, jako by někoho hledal.

Pak mu zrak padne na mě a on přetočí zrak na mého společníka. Viditelně se mu uleví, ale od čeho netuším. Zamíří k nám.

,,Zdravím Naoe" kývne na bratra.

,,Miláčku" pozdraví mě, sebere hranolku, kterou mám mezi rty a políbí mě. Sedne si na poslední židli a hranolku, místo aby ji vrátil, sní. Pak se natáhne po mém druhém Hamburgeru a s chutí se do něj zakousne.

,,Hej..." ohradím se. Nebo spíš se  o to pokusím.

Políbí mě.

,,Dík miláčku měl jsem hlad. Všude jsem tě hledal, že půjdeme na oběd, ale nemohl jsem tě najít. Tamty kačeny" hodí hlavou ke stolu, kde sedí holky ze třídy ,, tvrdily, že tě viděli s nějakým modrovlasím mužem, tak jsem se sem rozběhnul. Oni viděli kam jste šli. Musel jsem to obhlídnout." Přeměří si Naa a jeho tmavě modré vlasy. Když k tomu přičtu jeho temné oči a vypracovanou postavu. No škoda mluvit. Vypadá přesně tak, jak jsem chtěl vypadat já.

,,No konečně jsem vás našel. Ani nevíte co to dalo práci vás najít" ozve se znenadání hlas nad námi.

,,Ahoj Saito. Tak co jsi zjistil?" zeptá se Juri.

,,Kendo je zítra a návštěva přijede o tomhle víkendu" řekne a rozhlédne se po židli. Nikde není ani jedna a všechny koukají jen na ně.

Saito to vyřeší jednoduše. Vytáhne Naoa ze židle, sedne si a jeho si přitáhne na klín. Když chce začít protestovat, jednouše ho políbí. Pak si ještě vezme jeho hamburger a zakousne se do něj, zatím co druhou rukou si ho přidržuje na klíně.

Zalapám po vzduchu a než stačím něco říct tak mi v puse přistane poslední kousek zákusku.

Podívám se na něj a dostanu další pusu. Vedle nás něco hlasitě mlaskne. Otočím hlavu zpět a vidím Saita jak se drží za tvář.

"Miláčku vím, že nemáš rád, když tě líbám na veřejnosti, ale podívej se, kolik je tu harpií. Jen jsem chtěl dát najevo, že jsem zadaný a ty taky." Okomentuje to nevinným pohledem.

Naoe se zatím snaží vstát z jeho klína.

,,Máš pravdu půjdeme někam jinam, tu není moc bezpečno" vstane a táhne Naoa k východu.

,,Juri večeře je v sedm" prohodí ještě směrem k nám a vystrkuje bratra ze dveří.

Nevěřícně za nimi civím.

,,Co to k čertu mělo znamenat"zeptám se nevěřícně.

,, To mělo znamenat, že tvůj bratr nemá šanci" podotkne nevzrušeně Juri.

,,A ta večeře?"nedá mi to.

,,Často zapomínám, když jsem s tebou čas pak letí jak splašený."políbí mě a rozhlédne se.

,,Taky půjdeme, lásko" sahá pro peněženku.

,,To už je zaplacené" řeknu a smutně se dívám na prázdný talířek po zákusku.

,,Co budeš chtít jako náhradu za zákusek?" všimne si mého pohledu.

,,Jahody" vyhrknu bez rozmýšlení.

Usměje se, vezme mě za ruku a vyvede z občerstvení. Na zádech cítím nenávistné pohledy.

Jdeme na tržiště, ale po jahodách nikde ani vidu. Takhle oběhneme asi pět tržišť, ale nikde nic. Jsem unavený.

,,Je mi líto, lásko, koupím ti je jindy, ano?" zašeptá mi u ucha a lehce ho políbí.

,,Dobře. Půjdu domů jsem unavený."zamumlám napůl ve spánku. Dnešek byl únavný.

Starostlivě svraští obočí, ale zavede mě domů. Dveře otevře vlastním klíčem. Kde ho vzal je my záhadou, ale neptám se. Nejsem s to pořádně přemýšlet. Zavede mě do mého pokoje a začne mě vysvlékat.

,,Nee"začnu protestovat. Vím jak to pokaždé končí!

,,Neboj, nebudeme se milovat. Jen tě převléknu a pomazlím. Nic víc"zašeptá.

Už neprotestuji, nemám na to sílu, poslušně se nechám svléknout a obléct pyžamové kalhoty. Potom mě nastrčí pod peřinu a vklouzne za mnou. Začne mě líbat a hladit po celém těle. Po chvíli toho nechá a přitáhne mě s povzdechem do náruče.

,,Už spinkej, lásko." Zašeptá.

Ani mi to nemusí připomínat. Za chvilku spokojeně chrupkám v jeho náručí. Ani nevím, kdy se zvedne a odejde.

Když se probudím, digitální budík ukazuje šest hodin. Vstanu a odpotácím se do sprchy. Když se vrátím, uvidím na stole vzkaz.

,Miláčku, dnes je Kendo nezapomeň si věci´

                                                                       Juri

Vyrazím do školy. Juri mě čeká před bránou a jako obvykle mě zatáhne do průchodu, kde mě začne líbat.

,,Dobré ráno miláčku" zašeptá mi do ucha a jemně mě do něj kousne. Pak mě vezme za ruku a táhne do školy. Přezujeme se a vydáme se do třídy. Na chodbě nás zastaví učitel.

,,Pane Korado, jedna dívka vás obvinila ze znásilnění. Pojďte prosím se mnou."vyzve mě.