5. Otázky a odpovědi

Sedím v terénním autě a sleduji cestu z hor. Absolutně nechápu, co se děje. Tenhle měsíc pro mě představuje horor. Hlavně Katsu.

Napřed mě osahával, pak znásilňoval, unesl a teď si mě absolutně nevšímá!

Neodpovídá na žádné otázky. Přímo je ignoroval.

Celé dny seděl u telefonu, nebo byl mimo. Každý den mi odebírali krev na testy a asi po čtvrtém dnu mě dal soukromí pokoj a už se mě nedotknul. Stala se z něho ledová kostka.

Vyhýbal se mi obloukem. Byl to obrat o sto osmdesát stupňů, který jsem nechápal a nechápu. Protáhnu se, abych se aspoň trochu pohnul. V tom autě jsem už tři hodiny bez pohnutí.

"To se musíš pořád vrtět?" zavrčí Katsu z předního sedadla.

"Nejsem socha, mám hlad a žízeň a ke všemu je mi horko," zavrčím vztekle.

Ignoruje mě. O půl hodiny později zastaví u restaurace.

"Co?" trhnu sebou.

"Jdeme na jídlo, máš hlad ne?" zeptá se ledově jako bych zdržoval schválně.

Přikývnu a odepnu si pás, dřív než stačím sáhnout na otevírání, rozletí se dveře. Vystoupím a hned ucítím jeho pevný stisk na zápěstí. Ani se mu nesnažím vytrhnout. Vede mě do restaurace a zavede do soukromého salonku. Nesedím ani pět minut, když vyskočím a zamířím ke dveřím.

"Můžeš mi říct, kam jdeš?" zeptá se mě naštvaně.

"Jestli dovolíš tak potřebuji a rozhodně u toho nepotřebuji asistenci," odseknu vztekle.

Zamířím na záchod, a když si umívám ruce, všimnu si malého otevřeného okýnka. Chvíli ho přeměřuji a nakonec usoudím, že není tak úzké jak se zdá. Každopádně to stojí za pokus.

Nedaleko stojí kabinka se záchodem. Chvilku váhám a nakonec usoudím, že to přece jen zkusím. Sklopím poklop záchodu a stoupnu si na něj. Teď na něj trochu dosáhnu, jsem zaháknut prsty, co nejvíc se odrazím a zachytím se kolenem o římsu. Povedlo se!

Vysoukám se z okýnka a skočím na druhou stranu, do temné uličky. Chci se vydat do ulice, když si všimnu dvou Katsuovích poskoků jak se zuřivě rozhlíží. Už to asi ví.

Rozběhnu se druhou stranou a jsem skoro venku, z uličky, když mi zastoupí cestu pár pěkně namakaných chlapů, nedal bych ani zlámaný groš za to, že jsou ozbrojeni.

"Hele, pěkná tvářička, neužijeme si?" rozesměje se chraptivě jeden z nich.

"Pokud máte dost rozumu tak od něj dáte ruce pryč," ozve se za mnou ledový hlas Katsua.

Trhnu sebou.

"A kdo jsi ty?" ozve se posměšně další.

"Kdo bys řekl?" zeptá se ledově Katsu a stoupne si přímo za mě.

"Drak," vydechne jeden z nich a všichni se rozklepou.

"Prosil bych zbraně na zem," požádá ledově. V okamžiku je mu vyhověno a před námi se vrší hromádka nožů, pistolí, řetězů, strun a podobných zbraní.

"A teď, jestli chcete, aby to mezi námi bylo stále dobré, máte dvě vteřiny, abyste vyklidili pole," doporučí jim a než stačí domluvit, jsou v tahu.

Beze slova mě popadne za loket a táhne k restauraci.

"Věděl jsem, že uděláš podobnou kreténovinu, někdy pochybuji, že máš mozek," zasyčí na mě skrz zuby.

"To by mě zajímalo, jestli ho máš ty," odseknu vztekle, naštvaný sám na sebe, že jsem se nechal chytit.

Katsu se na mě jen podívá a dovleče mě zpátky do salonku, kde na nás čeká jídlo.

"Upozorňuji tě, že jestli nezačneš jíst tak to do tebe narvu násilím," varuje mě a sedne si tak, aby mi zabránil v útěku.

Mlčky se dám do jídla, znám ho na tolik dobře, že s jistotou mohu říct, že by svou výhružku bez meškání splnil.

"Dnes už tu zůstaneme na noc. Domů dojedeme zítra," oznámí mi a mě zaskočí. Netušil jsem, že jsme tak daleko.

"Jak to, jak dlouho trvalo, než jsme tam dojeli?" zeptám se, nemohl jsem být mimo déle než den. A podle toho co jsem viděl, tam byly dobře zabydlení.

"Tam jsme letěli vrtulníkem," odpoví mi klidně Katsu.

Vypadne mi lžíce z ruky, to myslí vážně?

"Dojez to!" nařídí mi a já mlčky poslechnu.

Potom mě dotáhne na pokoj a zamkne dveře, klíč schová do kapsy. Rozhlédnu se po pokoji. Je tam jedna postel a dost nepohodlná pohovka.

"Spíš na pohovce," oznámím mu.

"Ani mě to nenapadne, nemíním si zničit záda," odsekne mi.

"Tak tam spím já," rozhodnu se. Radši si zničím záda, než abych spal s ním v jedné posteli.

"Neexistuje. Postel je dost velká pro dva," zablokuje mi i tuhle možnost.

"S tebou v posteli spát nemíním," odseknu mu vztekle.

"To máš smůlu, protože budeš," knokautuje mě.

"A kdo to řekl?" zavrčím.

"Já, jestli ti to nestačí, mám ještě dost znehybňující látky," podívá se na mě s klidem a začne se vysvlékat. Prudce se obrátím, abych se na něho nemusel dívat.

"Svlékni se jdeme se osprchovat, jestli tě to uklidní v koupelně se tě ani nedotknu," slíbí mi. Hodím na něho přes rameno pohled a svléknu se. Jediné na co se můžu spolehnout je jeho slovo a to zatím neporušil.

Neporuší ho ani teď a nechá mě nerušeně osprchovat, i když je tam se mnou.

V posteli si lehnu na kraj co nejdál od něj a doufám, že nebude nic chtít. To se ani nedozvím, protože hned usnu.

Probudí mě zpěv ptáků a neschopnost se pohnout. Prudce otevřu oči a zjistím, že se nemohu pohnout, protože Katsu na mě napůl leží a objímá mě pevnými pažemi, kdyby nedýchal, řek bych, že je mrtvý.

Zavrtím se a doufám, že mě pustí.

"Ještě chvíli miláčku, je moc brzy," zavrní mi do ucha.

Ztuhnu a přemýšlím, komu to platilo. V tom otevře oči a podívá se na mě.

"Dobré ranko," usměje se a vlepí mi pusu. Zašklebím se. Ozve se zaklepnutí.

"Obleč se, dole je snídaně a pak hned vyrazíme," popožene mě a pustí mě. Přímo raketovou rychlostí vletím do koupelny, kde se zamknu.

Vyběhnu o chvíli později, abych se vyměnil Katsuem a začnu se oblékat.

"Tak pojď," chytne mě za ruku a odemkne. Pečlivě se rozhlédne po chodbě a táhne mě dolů na snídani. Než se nasnídám, zaplatí a pak mě nechá nasednout. Rozjedeme se.

"Za jak dlouho budeme doma?" zeptám se.

"Za dvě hodinky," zamumlá Katsu. A opravdu za dvě hodinky auto zaparkuje před luxusním obytným kompletem.

"Ale tady nebydlíme," ozvu se zmateně.

"Od teď ano," odsekne Katsu a vystoupí.

Váhavě si odepnu bezpečnostní pás a vystoupím. Katsu mě vede dovnitř a u vrátného představí jen mě. Vrátný kývne a pustí nás.

"No konečně už jsem se vás nemohl dočkat," rozletí se dveře bytu a proti nám vyběhne Asogi, který se mě pověsí kolem krku a vlepí mi pusu.

"Můžeš se naučit chovat? Jsi v práci," zaskřípe Katsu zuby.

"Promiňte, šéfe, ale už jsem nemohl odolat," zazubí se Asogi a odtančí do bytu. Za ním mě vtlačí Katsu a vejde za mnou.

"Můžete mi k čertu konečně říct, co se tu děje?" zaječím sotva zavře dveře.

"Neruš," lepne mě Katsu a hodí do křesla. Pak si mě skoro nevšímá. Jen po mě hodí pohledem, když se pohnu. Nudím se, dokud se nade mnou nesmiluje Ryuu a nepodá mi knihu od mého oblíbeného autora detektivek. Okamžitě se začtu a tak mi unikne, kyselí výraz Katsuovy tváře a pobavený úšklebek Ryua.

"Tak co, už víš kdo je vrah?" zeptá se mě Ryuu, když zpozoruje, že ji mám skoro přečtenou.

"Jasně, je to přítel té slečny, chtěl dědictví," vyhrknu. Komisař totiž řeší případ, kdo zabil bohatého ředitele obchodní sítě. Ona slečna, která tatínka zbožňovala, byla jedinou dědičkou, kdyby zemřela i ona tak matka.

"Moc pořádně nečteš," ušklíbne se Katsu.

"Ne," zaskučím, když dočtu.

"Copak?" zeptá se Ryuu.

"Ona to byla matka a chtěla zabít i svou dceru, aby se dostala k penězům. Její přítel ji chránil. To je šílený, od něj jsem přečetl tři knihy a ani jednou jsem se netrefil," málem si rvu vlasy.

"Říkal jsem ti, že moc dobře nečteš, bylo to tam jasně naznačené," zavrčí pobaveně Katsu.

Než se stačím zmátožit na nějakou reakci, Katsu stoupne a vydá pár povelů. Během pár minut se byt vylidní a zůstane jen Asogi.

Otráveně se zvednu, položím knížku na stůl a jdu se okoupat, chvilku hledám, než se mi ji podaří najít a pak ještě pokoj, kde mám věci, aniž bych se obtěžoval s vybalováním, zachumlám se do peřin a usnu.

"No tak zlatíčko, že nespíš," probere mě plačtivý hlásek Asogiho a jeho následný polibek.

"Co tu k čertu děláš, nech mě, chci spát," zavrčím.

"Spát můžeš, až se pomilujeme," zachichotá se a začne mi zasypávat obličej polibky.

Odstrčím ho, až spadne na zem.

"jenže já s tebou spát nechci a netvrdil jsi náhodou, že jsi na holky?" zaječím na něj.

"To jo, ale to bylo v rámci mise. Šéf nás upozorňoval, že se ti máme zatím vyhýbat, ve skutečnosti jsem na obojí a ty jsi skutečně tak nádherný, že jsem se zamiloval na první pohled. Nechceš se mnou chodit?" zavrní měkce a začne se mi dobývat pod peřinu. Mám těch lží plné zuby.

Skopnu ho z postele a potom ho nepříliš šetrně vyhodím z bytu a za ním jeho oblečení.

"Ozvi se, až mi přestaneš lhát," zaječím a než stačí něco namítnout, zabouchnu dveře. Potom se konečně zahrabu do postele a pořádně se vyspím.

Vstanu až kolem poledne a vypotácím se z bytu. Zarazí mě ticho. Projdu celý byt a jediný na koho tam narazím je Ryuu.

"Kde jsou všichni?" zeptám se a rozhlédnu se po perfektně zařízeném bytu namísto rozházených krabic.

"Už skončili s prací a odešli," odpoví mi Ryuu.

"Aha a kdy se mám odstěhovat?" zeptám se.

"Ten blb ti nic neřekl? To je mu podobné, tak ti všechno vysvětlím já, prosím sedni si," povzdychne si Ryuu.

"Vysvětlit mi co?" zeptám se a sednu si.

"Patřím do tajné organizace zvané Dráček. Tahle organizace se zabývá především gangy, které prodávají bílé maso na trhu. Jinými slovy unáší lidi a prodávají je na trhu jako otroky, pro všechny možné účely," začne Ryuu vysvětlovat.

"To vím, co to znamená, ale co to má co společného se mnou?" zavrčím.

"K tomu se dostanu. Jako každá policejní jednotka máme svého šéfa, tím naším je tvůj bratr Katsu," odmlčí se, aby se nadechnul.

Vyprsknu čaj, kterého jsem se zrovna napil.

"Cože??" zeptám se, když vykašlu tem zbytek, který mě zaskočil.

"Tvůj bratr je…" začne znovu.

"To jsem slyšel, ale nevěřím tomu je to blbost, jak by dokázal skloubit školu s touhle prací?" přeruším ho.

"Jo to si myslí hodně lidí. Prostě jsme to nahlásily jako školní akci," usměje se Ryuu a pokračuje.

"Před půl rokem jsme narazili na jednu takovou organizaci. Byla dobře zabezpečená a živila se tím, že prodávala chlapce od dvanácti do sedmnácti let. Šli jsme po ní nakonec Katsu nějakým způsobem získal seznam na další jména kluků. Mezi nimi bylo i tvé jméno," odmlčí se a podívá se na mě.

Sedím ztuhle a snažím se pochopit, co mi tu vykládá.

"Všechny se nám podařilo včas varovat, tebe si vzal na starost Katsu. Dlouho jsme nedokázaly vypátrat, kdo tu organizaci vede. Pak jsme to zjistili Katsua to málem porazilo, nemohl tomu uvěřit tak na vlastní pěst provedl pár vloupaček, které naši domněnku potvrdili.

Ti co to vedli, si počínali chytře. Ten obchod vedli pod svými velmi úspěšnými firmami, jen vážní klienti měli kód k obchodu, bez něj se nikdo nedostal, ani k narážkám. Sami používali pseudonym, který měnili každých deset dní. Tu organizaci vedli tví rodiče," domluví a sleduje mou reakci.

"To není pravda, to nemůže být pravda!" zaječím. Cítím, jak se mi do očí derou slzy.

"Tady je všechno, co víme, tu složku ti uvolnil Katsu a osobně prohlédl obsah, aby nic nechybělo." Hodí mi složku.

Otevřu ji a snažím se prokousat obsahem. Čtu ji několikrát, než připustím, že to může být pravda.

"Ale proč?" zeptám se zlomeně.

"Proč to dělali? Pro prachy takhle si nahrabaly balík," odfrkne si.

"Je nemyslím," kňuknu.

"Katsua? Neměl na výběr. To co ti Yuko vyoperoval, byla malá vysílačka, ve vnitř byla nějaká látka, která záhadným způsobem likvidovala myšlení a produkovala nějaký hormon, který podněcoval sexuální tuhu. Pořád doufal, že to ty nemáš a tak ti jednou zkusil dát protijed. Když se ty dvě látky setkají, reagují tak, že se vzájemně vyruší, vedlejším účinkem je naprostá ztuhlost svalů a neschopnost mluvit. U tebe se to bohužel potvrdilo a jediný nejúčinnější prostředek je to prostě vybít.

Řekl, že se o to postará sám a to i za cenu, že ho budeš nenávidět až za hrob, i když on tě miluje," vysvětlí mi tiše Ryuu.

"Ale vždyť oni mi dávali kapesné, pořád jsem měl nové věci. Katsu mě zabavil naprosto všechny platební karty, bankovní účet, to co řekl ve škole," snažím se všechno popřít navzdory důkazům.

"To ti kupoval Katsu, rodiče ti dávali jen pár set jenů na měsíc. Zbytek ti dával Katsu, rodiče ti to jen předali. Co se týče karet a toho účtu, zabavil a zablokoval to jen z toho důvodu, že měl strach, že bys utekl. Kdyby tě chytili, byla mizerná šance, že bychom tě někdy našli. A další byl ten, že se bál, že by ho rodiče mohli využít na praní špinavých peněz.

Co se týče školy, nikdy žádná složka u nich nebyla, jen byly, upozorněni naší organizací, co ti hrozí. Z toho důvodu do tvé třídy byl nasazen i náš školní agent Asogi Misava. Neboli náš upírek, říkáme mu tak protože, při pohledu na něj přijdeme o veškerou energii jak je aktivní. Byl šéfem varován ať se tě ani nedotkne, proto si vymyslel, že je jen na holky. Taky pak skučel, že to nejde vydržet," pochichtává se Ryu. Nevidím na tom nic směšného.

"Mimochodem, tenhle byt je tvůj. Katsu ho zaplatil z tvých peněz, protože se domníval, že od něj bys ho nevzal. Tu máš elektronický klíč, druhý takový neexistuje a nejde zkopírovat tak ho neztrať," hodí přede mě plastovou kartu, vedle ní položí kreditky, které jsem nikdy neviděl a obálky.

"Tu jsou katy k tvému bankovnímu účtu, Katsu je převedl do bezpečnější banky, jsou s tvou, situaci obeznámeni, přibyl tam obnos za prodej domu, předpokládal, že bys v něm bydlet nechtěl, tak ho prodal. Snad jsem na nic nezapomněl, kdyby snad náhodou jo, zavolej mi, tu máš moje telefonní číslo," podá mi vizitku.

"No já už půjdu," zvedne se.

"Ryuu, kde je Katsu?" zeptám se ho.

"To ti bohužel nesmím říct," odpoví mi Ryuu a odejde.

Stočím se do klubíčka a hypnotizuji hromádku na stole. Hlad mě už dávno přešel. Copak jsem zůstal úplně sám?