3. Jsi můj

Katsu strne a pomalu mě pustí.

Zvedne ruce a opatrně poodstoupí, abych ho fakticky nevykastroval. Kdybych měl říct pravdu, nemám od toho daleko. Shodím ho do židle.

"Ještě jednou se mě dotkneš a udělám to," vyhrožuji mu a nůž zabodnu milimetr od jeho chlouby. Z jeho vyděšeného pohledu nedokážu poznat, jestli jsem se trefil nebo ne. Potom se otočím na patě a vyjdu z kuchyně. Zavřu se v pokoji a zamknu, nehodlám nic nechat náhodě. Hodím sebou na postel a zavřu oči. Za chvíli mě probudí nárazy do dveří.

Mrknu se na budík, který ukazuje šest večer.

"Kene, okamžitě otevři ty dveře nebo je vyrazím," uslyším Katsuv hlas.

Trhnu sebou a snažím se ho nevnímat. Místo toho se skloním k batohu a vytáhnu učení.

"Naposledy ti říkám otevři je!" ozve se znovu, tentokrát navztekaně. Ignoruji ho, co by mi v zamčeném pokoji mohl udělat?

Ozve se ostrá rána do dveří. Strnu, snad to nemyslel vážně?!

Myslel. Když dveře vyrazí, zamíří si to ke mně. Hledím na něho bez schopnosti se pohnout. V dalším okamžiku mi vrazí facku, až sletím na zem.

"To bylo naposledy, opakuji ti, naposledy co jsi tohle udělal. Přede mnou se zamykat nebudeš," varuje mě tiše Katsu a rukou mi zabloudí pod triko. Trhnu sebou odporem a pak ještě větším, když se přisaje k mým rtům. Na rtech ucítím tlak jeho jazyka a pevněji sevřu rty.

Rukou nahmatá bradavku a sevře ji. V šoku povolím ústa, čehož okamžitě využije, a vecpe se mi jazykem do úst. Kousnu ho. Okamžitě mě pustí jen proto, aby mi vrazil další facku.

"Tak a teď mě políbíš a svým jazykem mi propátráš ústa," řekne svůj požadavek Katsu.

Zavrtím hlavou. Katsu jemně zvedne obočí.

Vytrhnu se mu a zkusím mu dát facku. Katsu ruku zachytí ve vzduchu.

"Máš nějaké problémy Katsu?" zeptá se blondýn, který se objeví ve dveřích.

"Nic co bych nezvládl Ryuu," odpoví Katsu, aniž by se otočil.

"Copak přivedl sis kamarádíčky, aby mě taky přefikli?" zeptám se nenávistně.

"Tak podívej, Kene, já jsem jediný, s kým budeš spát a to pro všechny časy. Je ti to jasné?" zeptá se mě ledovým pohledem.

"Není, protože s tebou spát nebudu," odseknu.

"To se ještě uvidí," usměje se na mě a zvedne se. Pak mě začne táhnout z pokoje. Když se zachytím dveří tak mi jednoduše zkroutí ruce za zády a dostrká mě do svého pokoje, který zamkne. Marně tluču do dveří, či cloumu klikou. Po chvíli to vzdám a začnu se rozhlížet po něčem, čím bych dveře vypáčil.

Nenajdu nic, zato si všimnu něčeho jiného. Skoro celá stěna nad postelí je pokrytá fotkami. Přejdu k ní a vytřeštím oči. Na všech jsem já, ať se učím, hraju s kamarády nebo se koupu. Ten zmetek mě sledoval doslova na každém kroku.

V zoufalství se skrčím v rohu pokoje. Teď mi zbývá jen útěk. Ještě, že mám trochu našetřeno, oddechnu si.

"To jsi trochu přehnal Katsu. Bude tě nenávidět," zamračí se na mě Ryuu. Můj přímý podřízený.

"Trochu pozdě si děláš starosti. Už mě nenávidí. Nic jsem mu neřekl a tak to taky zůstane, radši se podívej na ten kompl a … dál víš, co máš dělat. Potom po tobě budu ještě na něco potřebovat. Máš ty papíry?" zeptám se ho trochu podrážděně.

Ryuu kývne a podá mi složku, do které se začtu. Pak spokojeně kývnu hlavou a podívám se na Ryua.

"Našel jsi něco?" zeptám se ho.

"Jo spoustu zajímavého šéfe," otočí se ke mně Ryuu. Potichu poslouchám a nad některými informacemi nestačím žasnout. Fotr se činil.

Pak mi Ryuu najde všechno, co požaduji o bratrovi. Když vyjedou informace, zůstanu užasle zírat a pak se rozesměji. Bratříček je podšívka, uznám v duchu a stále nechápavě zírám nad částkou na jeho účtu.

Potom mu nadiktuji další pokyny a dám se do hledání jeho pokladničky. Nakonec ji najdu na tom nejnemožnějším místě.

Podíváme se spokojeně na sebe. Ken se neztratí, o tom jsem přesvědčený. Nechám ještě Ryua zabezpečit a přesměrovat počítač a ještě ho požádám, aby sehnal někoho, kdo by spravil dveře. Pak ho propustím.

Vejdu do svého pokoje.

"Ale no tak, broučku. Copak děláme na zemi?" usměji se a zavřu, pak jdu pomaličku k němu. Skrčený v tom koutě vypadá strašně sám a ztracený.

"Neopovažuj se ke mně přiblížit, ty parchante," zaječí na mě.

Mám jediné štěstí, že naši nejsou doma. Tohle by se mi už asi nepodařilo obhájit. Dojdu k němu a dřepnu si před něj.

"Zlatíčko, co bude s tím polibkem?" zeptám se svůdně. Nakloním se k němu a začnu mu rukou šátrat pod trikem.

Odstrkuje mi ruku, která nic nedělá. Když jsem se s ním miloval, něco jsem cítil. Něco co do jeho těla nepatří. Podle toho jak se brání ho večer, budu muset znovu znehybnit.

Docela by mě bodlo, kdyby vypadli.

Vezmu ho do náruče a položím se s ním na postel. Netrvá dlouho a po urputném zápolení, má Ken dole košili, svoje ruce pod mým trikem a já ho zběsile líbám na klíční kost.

"Katsu, jedeme s tatínkem na mejdan. Pořádá ho nevýznačnější rodina v městečku, dokážeš se o bratra postarat?" vpadne máma do mého pokoje s dotazem a zálibně si nás prohlíží.

Nenápadně přesunu ruku za jeho krk a zmáčknu. Jeho snahu, mě odstrčit ignoruji.

"Copak jsem malý fakan, abych se nepostaral o brášku?" zeptám se překvapeně.

"No to je fakt. Víš, s otcem jsme přemýšleli, že bychom udělali menší stavební úpravy. Necháte si oba pokoje, tady uděláme v rohu průchod a dveře do jeho pokoje zazdíme. Budeš tak mít na něho lepší dohled," vysvětluje mi jejich plán mama.

Cítím, jak mi Ken pod rukou tuhne, ale ten nápad se mi líbí čím dál tím víc zvlášť, když nebudu muset každou noc hlídkovat, aby se o nic nepokusil.

"Je to perfektní nápad. Příští týden jedu s klukama na chatu, mohli bychom vzít i Kena. Problém je škola," uvažuji nahlas.

"To nebude problém, zařídím to, kdy jedete?" zeptá se mě máma zvědavě.

"V sobotu dopoledne, vrátíme se příští neděli," odpovím klidně.

"Skvěle, tak já ten příští týden zařídím a moc se neunavte, ať Ken ráno vstane," rozloučí se máma a za chvíli třísknou dveře od auta.

Začnu Kenovi mnout krk, aby ho nebolel, a při tom narazím na drobnou bulku. Otočím ho na břicho a stáhnu mu košili do půlky loktů. Pořádně mu prohmatám krk.

"Aha, tak tady," zamumlám si pod nos a natáhnu se pro červenou fikxu a označím si to místečko.

"Copak značíš si kam mě příště střelit, aby sis mohl užít?" ozve se jedovatě Ken.

"Víš, že to není špatný nápad?" zavrním mu do ucha a smyslně mu přejedu po něm jazykem a vstanu. Vezmu mu peněženku a otevřu ji. Vytáhnu veškeré karty a peníze.

"Okamžitě to tam vrať ty zloději," skočí na mě hystericky Ken.

"Ani mě nenapadne miláčku. Od teď se věci trochu změní. Zabavuji ti veškeré karty a peníze i ty cos měl v pokladničce. Každý den ode mě dostaneš peníze na oběd, když budeš chtít něco většího, zavoláš mi a já tě počkám u školy, abychom to koupily. Na výběr z tvého účtu zapomeň rovnou, máš ho zablokovaný a to i skrze podpis. Vybírat z něho můžu jen já, jakožto tvůj plnohodnotný zástupce a to do pětadvaceti let. Na naše se nespoléhej, nic ti nedají. Tvoje kapesné dostanu já, a jak jsme teď domluvili, každý den dostaneš pouze na oběd," ujasním mu s klidem nová pravidla a zrovna mu tam vložím pět set jenů na oběd. Položím mu peněženku zpátky na stůl a odejdu, abych zbytek schoval.

Když se vrátím, sedí na posteli bledší než stěna a na zemi před ním leží telefon. Asi si to ověřoval na online službě v bance.

Snažím se mu vytrhnout svoji peněženku, aby nezjistil nic o mém účtu. Zbytečně. Vytáhne mi veškeré karty a peníze kromě Pěti set jenů na oběd. To co mi potom řekne, rozdýchávám jen těžko. Pak odejde z pokoje.

Využiji a vytočím číslo online služby v bance. Řeknou mi prakticky totéž co Katsu. Telefon mi vypadne z ochablých prstů a já sednu na postel, která je přímo za mnou, z očí mi začnou téct slzy. Nezbylo mi vůbec nic. Těch pět set jenů mám přímo na oběd v jídelně, abychom si ho skutečně koupili, dohlíží učitelé a nepřijímají žádné námitky, že máme velké svačiny a podobně.

Ozvou se kroky a po chvíli zamíří ke mně. Vidím jeho ruku, jak se natahuje pro telefon. Prsty jak zmáčknou klávesu zapínání.

"Miláčku, co máš s telefonem?" uslyším Katsuv hlas na který nereaguji.

Prudce ho odstrčím a vyběhnu z pokoje. Zavřu se v koupelně a zběsile začnu šátrat ve skříňce, až konečně najdu, co jsem hledal. Sadu žiletek. Vytáhnu jednu a roztřesenou rukou si přiložím její ostří k zápěstí.

Vzápětí mě chytne pevná ruka, vykroutí mi žiletku z ruky a v dalším momentě odletím na druhou stranu koupelny jak mě Katsu uhodí. Napůl se zvednu a pozoruji ho, jak uklízí a schovává žiletky. Potom přejde k vaně a začne do ní napouštět vodu.

Sundá si triko a jeho ruce zabloudí k pásku kalhot. Zvednu se a začnu se potácet ke dveřím, kde mě za pas chytne Katsu a odhodí mě do kouta.

"Zůstaneš tady miláčku, nevím, jestli by sis zase něco neproved," řekne studeně a rychle ze sebe svlékne zbytek oblečení.

Skloní se ke mně a začne mě svlékat. Téměř okamžitě se s ním začnu prát, ale je o tolik silnější. Kalhoty i se spodním prádlem mi svlékne zároveň a vezme mě do náruče. Nese mě k vaně, která už je plná. Zastaví vodu a sedne si do vany. Mě si posadí obkročmo na sebe.

"Tak co bude s tou pusou?" zeptá se mě a nastaví rty.

Snažím se vstát a utéct. Skoro se mi to podaří, ale podkopne mi nohy a já sletím přímo na něj.

"Ještě, že je mamka marnivá a pořídila obrovskou vanu," zamumlá si pro sebe Katsu a rukou mi začne třít zadek. Začnu s ním bojovat. Znenadání ucítím píchnutí a než se naději začnou mi ochabovat svaly.

"Šefe pardon, ale…" ozve se už známí hlas blonďáka.

"Jděte do pokoje, hned tam přijdeme," přeruší ho chladně Katsu.

Okamžitě se ozvou vzdalující se kroky.

"Tak jsme byly, vytrženi z ráje miláčku," povzdechne si Katsu. Rychle mě umyje a začne vstávat. Mě přitom chytne do náruče a opatrně vyleze na mokrou podlahu, kterou jsme zacákali, když jsem se s ním pral. Položí mě na zem a začne se utírat. Pak pořádně vytře podlahu a utře mě. Rychle mě obleče do kalhot a v náručí odnese do jeho pokoje.

Položí na igelit, který pokrývá jeho postel a obrátí na břicho.

"Kde to má?" zeptá se ho tmavý brunet a vytahuje chirurgické nástroje.

"Jak je ten červený křížek u krku," odpoví Katsu.

Brunet vyskládá nástroje a začne mi prohmatávat krk. Když to najde, sáhne po skalpelu a opatrně začne řezat. Začnou mi téct slzy. Cítím, jak ze mě něco vytahuje, potom to něčím nahradí.

"Tak a hotovo šéfe, bude to vysílat stejný signál a přitom budeme vědět kde je. Kdyby´s našel další tak mi dej vědět," zašije mi ránu a něčím to přelepí.

"Neboj dám. Díky Yuko," poděkuji mu a zvednu Kena do náruče, aby mohli uklidit. Ryuu mi donese mokrý hadr a já Kena utřu od krve.

"Hotovo šéfe, jinak omlouvám se za vyrušení," ozve se brunet a s ostatními zmizí z pokoje.

"Díky kluci," poděkuji jim a položím bratříčka na postel.

Z očí mu setřu slzy a začnu ho líbat. Rukama mu přejíždím po hrudi a hraji si s jeho bradavkami. Líbí se mu to, cítím to z reakce jeho těla.

Svléknu ho a vezmu do úst jeho chloubu. Tak moc ho chci cítit v sobě, ale to počká nejdřív on. Zvednu a svléknu se, jsem plně vzrušený, ještě se natáhnu pro gel a vymáčknu pořádnou dávku na prst, roztáhnu mu nohy a začnu ho připravovat na svůj vstup. Roztáhnu ho, jak nejvíc to jde a potom dám gel i na svůj penis a začnu do něj vstupovat.

,To snad nemyslí vážně! ´ vyděsím se, když cítím, jak do mě proniká. Nemůžu nic dělat jen trpět. Cítím, jak se ve mně pohybuje a můj odpor k němu se čím dál víc zvětšuje. Zamřu oči a snažím se potlačit bolest. Konečně do mě vyvrcholí a já doufám, že je konec.

Mýlím se, rozdává si to se mnou snad tři hodiny, než mě znovu začne líbat. Pak vezme do úst můj penis a začne mě připravovat. V duchu prosím, ať to nedělá. Samozřejmě mě neslyší ani neví, že ho o něco prosím a začne na mě nasedat.

Mám toho dost víc ponížený se už cítit ani nemůžu. Cítím, jak mi po tváři tečou slzy.

"Ale miláčku, teď tě to nemohlo bolet, vždyť dávám takový pozor," nakloní se ke mně a začne mi slíbávat slzy.

,Jenže jsou různé druhy bolesti Katsu,´ řeknu si v duchu a snažím se nevnímat, jak na mě vysedá. Konečně je po všem a on si lehne vedle mě.

Vezme mě do náruče a hladí po zádech.

"Jsi skvělý naprosto dokonalý," přejíždí mi po těle a po nohách. Vnitřně se třesu odporem.

"Hrozně rád bych si tě vzal znovu, ale ráno vstáváš, tak už tě nechám. Pamatuj si, že patříš jenom mě a teď spinkej ano." Dá mi polibek a přikryje nás. Radši zavřu oči, než abych se díval do jeho obličeje, a usnu.

Ráno mě vzbudí polibkem. Odstrčím ho a vyskočím na nohy. Vzápětí se poroučím k zemi, jak se mi nohy zamotají do přikrývky.

"Kam tak spěcháš miláčku? Je teprve šest hodin myslel jsem, že bychom si to zopakovali," zavrní mi do ucha.

"To bych se radši spustil s rozzuřeným grizzlym úchyláku," začnu se s ním rvát.

Není mi to nic platné. Za chvíli cítím, jak do mě proniká. Vyjde ze mě bolestný vzlyk. Kupodivu okamžitě přestane a vyjde ze mě.

"To bolelo, že. Ne, nechci ti ublížit," chlácholí mě.

"To jsi už udělal. Nenávidím tě," řeknu nenávistně.

"Nemůžeš mě nenávidět, když já tě miluji, jsi jen můj, jen a jen můj," brouká mi do ucha a prudce do mě vnikne.

Zalapám nad tou bolestí po vzduchu. Katsu hned začne přirážet a za okamžik vyvrcholí.

"Tak pojď, půjdeme se osprchovat a udělám ti snídani," vyjde ze mě a zavede mě do koupelny. Bedlivě na mě dává pozor, abych nehledal žiletky.

Potom mě dovede do pokoje, kde se obléknu a připravím věci do školy. Mám v plánu jít za ředitelem, ať mi pomůže.

"A miláčku, aby tě nenapadlo někam chodit…," hodí mi na postel nějakou složku.

Zvědavě ji otevřu a koukám se na svou fotku. Začtu se do obsahu a z tváře mi mizí barva. Právě čtu lékařskou zprávu od špičkového psychologa, že jsem chronický lhář.

Složka mi vypadne z prstů.

"Kopii tohohle mají ve škole, miláčku," usměje se na mě Katsu.

Můj mozek se snaží přijít na nějaké řešení, ale nic nenachází. Vzdávám to. Tuhle bitvu jsem prohrál.