28. Suryko

Suryko

Něco do mě lehce drcne a pak mě to začne olizovat, ani nemusím tápat, co to je.

"Dobře, Půlnoci, už vstávám," zavrním a zívnu, pak se protáhnu a posadím se na posteli. Marně přemýšlím, jak jsem se teleportoval do ložnice. Půlnoc mi přistrčí jeden dopis a pak druhý. První je od Aiona, kde mi říká, že je v práci a druhý od Oie, že bych se mohl stavit, když už můžu chodit, samozřejmě i s bratrem. By mě zajímalo, jak se to dozvěděl.

"Leny?" nakoukne do ložnice Ryuu.

"Dobré ráno," zívnu.

"Dobré poledne, co dnes budeme dělat?" zeptá se mě. Jen zamrkám a podám mu dopis od Oie.

"Taky má pravdu, já mu to slíbil, chudák Rik pendluje sem a tam, abych mu dal vědět, jak se ti daří. Půjdeme?" mrkne na mě.

"Jo, už se za ním i těším," kývnu. Vylezu z postele a natáhnu se po věcech. Ryuu mi je hodí a počká vedle, než se obleču.

"Kdy jste proboha dorazili?" podívá se na mě brácha.

"Asi kolem čtvrté," zívnu a vyjdu z bytu. Zamířím k výtahu, protože jsem si vědom toho, co by se stalo, kdyby mě nachytali zdravotníci. Taky jsou dole a ošetřují pár strážců.

"Co se tu děje?" zeptám se zmateně. Rychlým pohledem se ujistím, že mezi zraněnými není ani táta ani Aion.

"Menší bojovka. Chcete se podívat do nějakého světa?" otočí se k nám jeden plavovlasý strážce. Neznám ho.

"No měli jsme v plánu jít za Oiem, poslal mi pozvánku. Kde je Ai?" rozhlídnu se.

"Snaží se zajistit uprchlé vězně," ozve se Dryse.

"Můžeme si tu nechat psy? Pár strážců vás doprovodí, rozhodně není dobrý, abyste se tu toulali sami, ne teď," kývne plavovlasý.

"Jak se stalo, že utekli?" zeptám se nechápavě.

"Dostalo se sem pár myší," zamumlá další.

"Aha. Tak půjdeme, psy tu samo necháme, co průvodci?" zeptám se.

"Nechte je tu, budeme je potřebovat, zrovna jsem tě chtěl jít vzbudit," vběhne do sálu Aion. Jizvu má bílou vzteky. Neprotestujeme.

"Tu máte oběd, sníte ho u Oie, to on nás varoval, je to dobrý kluk, škoda, že zadaný, hodil by se. Zavedu vás tam," vychrlí ze sebe. Vezmeme si obědy a vyrazíme. Aion perfektně prohledá každou stopu chodby, než tam můžeme vejít a za námi ji prohledávají další tři. Konečně dorazíme k jeskyni, vedoucí do světa Oie.

"Zavřeme vstupy jen na chvíli, pak si pro vás přijdeme," oznámí nám Aion.

"Dej na sebe pozor, a prohlížej stropy," otočím se na Aiona. Ten jen stroze kývne a popožene nás. Vydáme se z jeskyně a hned za vchodem mě musí Ryuu s Oiem chytnout jak se mi smeknou hole.

"Dej je do pryč, nebo ti je zlomím, musíme si pohnout, den bude už jen hodinu," varuje nás Oi. Poslechnu ho a dole jsme o dost rychleji.  Po rovině je to horší, snažím se používat i zraněnou nohu, ale je to horší než lepší. Vzdám to, a co nejrychleji za nimi skáču. Cestu nám přeběhne černá šelma s bílými pruhy a rudýma očima, jen po naší skupince šlehne pohledem a zmizí. Lehce se zamračím, ale pak si vzpomenu, že jsme něco podobného viděli, jak jde po těch stvůrách. Nezdá se mi, jak moc je v pohybu. Od brány už na nás mávají, ať si pohneme.

Snažím se přidat, ale je to spíš horší než lepší. Ani jedem mi pomoct nemůžou, spíš by mi zavazeli, a kdyby mě vzali, byli by pomalejší. Jsem skoro v bráně, když cítím, jak mě něco kousne do ruky, v dalším momentě mě to se zavřeštěním pustí a Ryuu mě vtáhne za bránu, která se okamžitě zabouchne.

"Tak tohle bylo o chlup a o hodně malý chlup," zabručí brácha a z kapsy něco vytáhne, škrtne a ze zapalovače vyskočí modrý plamínek. Jen pozvednu obočí. Ten toho sebou taky tahá. Podívám se na ruku, která je pokrytá krví, bundu z rifloviny můžu vyhodit, i když tentokrát mi ruku nejspíš zachránila. Svaly jsou spíš potrhané než ukousnuté a bolí to jako čert.

"No má úcta, pojďte ke mně, v domě na to bude líp vidět," povzdechne si Oi. Dáme mu za pravdu a já se toporně zvednu. Ruku používat nemůžu tak se vleču k Oiovi.

"Jak to, že to vždycky postihne tebe?"zavrčí Ryuu.

"Nejspíš se mě drží smůla," povzdechnu si.

"Už bys ji měl prolomit nebo z tebe do konce roku, s tímhle tempem, zbude kostička," povzdechne si Ryuu. Jen nerad s ním fakt souhlasím.

"Všechno to začalo, když jsem potkal Aiona, ten za to může," fňuknu. Oi to podle výrazu vezme smrtelně vážně, ale Ry se jen zasměje a posadí mě na lavici.

"Ty bys taky jen všechno sváděl na Aiona," povzdechne si. Vypláznu na něho jazyk. Pomůže mi z bundy a já si vytáhnu rukáv černého trika.

"Prý je tu někdo zraněný," vejde dovnitř, další kluk s náručí nejrůznějších mastiček.

"A ty to nejsi?" zavrčí Oi a doběhne s lavorem vody a začne mi vymývat ránu.

"Pusť mě k tomu," plácne ho kluk po zadku a odsune. Oi jen vykvikne a střelí po něm hodně vřelým pohledem. Ryuu se, jak se zdá, velice baví. Kluk mi stáhne ruku a začne ji mačkat, z rány mě začne vytékat něco černého.

"Infikovaná krev, v zubech a slinách mají bakterie, které jsou pro náš organismus jedovatý, kdyby to tam zůstalo, nepřežil bys," vysvětlí klidně. Kousnu se do rtů a držím. Za chvíli mi cukání v ruce přestane.

"Ať ti zdravotníci sešijí, na to se neodvážím, ale už by se to nemělo nijak infikovat," poznamená kluk a na ránu mi dá nějaký obklad a obvaz.

"Děkuji," pousměji se.

"Nemáš za co," usměje se kluk a odnese zčernalou vodu. Ryuu přede mě postaví jídlo. Kývnutím mu poděkuji a začnu jíst. Po očku sleduji toho kluka, jak se tu chová jako doma, podle výrazu Oie mu leze na nervy. Kluk se při svítání omluví a vyklouzne z domku. Oi si oddechne.

"Kdo to je?" zeptám se. Už nedokážu udržet zvědavost na uzdě. Oi jen něco zavrčí a neodpoví.

"Oiuv snoubenec," cuknou Ryuovi koutka.

"Vyžaduji si, abys tak tomu idiotovi říkal! Nikdy nebude mít mé ne!!" zavrčí Oi. Zmateně zamrkám. Nechápu do té doby, než mi bratr vysvětlí převrácený smysl slov ano ne. Zároveň mi řekne, že Oi se s námi snaží mluvit po našem. Kývnu a odpovídám na Oiho otázky, ohledně zranění, vůbec neskrývá rozhořčení nad jednáním matky. Po další noci nás pozve na prohlídku vesnice. Skoro s úlevou souhlasím a natáhnu se po berlích, ruka sice bolí, ale dá se to snést.

πππ

 "Kluci vězení už je přebudováno a obnoveno, můžete je chytat, pozor, ať chytnete všechny," objeví se za námi Sarube. Jeden z těch, co sledují chodby, už vypadá o dost líp než před třiceti lety, kdy se málem zhroutil. Chodby se čas od času trochu přeformují, změní se chodby průchody a vězení jednou za sto let se zvětší a uspořádá trochu jinak. Včetně našich ubytoven, nemocnice a síně.  Len bude trochu zaražený, až se vrátí.

"Kolik jich je zraněných?" zeptám se Sarubeho. Je jediný Zemšťan v chodbách. Doufám, že nebude sám, i když Leny a Ryuu jsou polozemšťané.

"Čtyřicet, jsou to vesměs nováčci, jako obvykle Aione. Dokonce Dryse do něho bych to neřekl, ale ten má jen škrábnutí, dokázal ještě zachránit dva učně, než se nechali spolknout kamenem. Tady máte nové mapy," podá nám svazeček svalského papíru.

"Které planety jsou teď na řadě s uzavřením?" zajímám se, zatímco studuji mapu.

"Zales, Miresto, Země, Agwaderan a Jugat, pokud je chcete navštívit, tak byste si měli pohnout. Čas je stanovený na Zemský rok, tak tam nezůstávejte zbytečně dlouho," poznamená Sarube.

"Dobře, uzavření bude jako obvykle pět set let?" zeptám se.

"Jak jinak?" pousměje se Sarube.

"Dostali se za zeď včas?" zeptám se jako by bez zájmu. Někomu by se to mohlo zdát chladné, ale my si tady city nesmíme dávat najevo, musíte se zatvrdit, jinak nepřežijete.

"Ryuu bez problému, Len to měl těžší, byl skoro vevnitř, když ho chytil jeden Aricho. Viděla to hlídka," oznámí mi Sarube. Ztuhnu a obličej mi ještě víc zkamení.

"Klid je v pořádku. Ten Aricho nežil natolik dlouho, aby se víc zakousl, Suryko se o něho postaralo skoro bleskově, ale krvácel, měl by pak jít na ošetřovnu," uklidní mě rychle Sarube. Kývnu.

"Budu muset upozornit Lena, aby se ze začátku sám netoulal, chodby jsou úplně jinak. I s jeho skvělou orientací by se ztratil jako nic," zamumlám, když si uložím hlavní chodby v hlavě.

"To ano, jdu rozdat zbytek, dejte si pozor, ještě se formuje a usazuje," ukáže na masiv. Kývneme a pečlivě si schováme mapky.

"Tak vyrážíme na lov?" podívá se na mě Rise.

"Že váháš," uchichtnu se a hvízdnu. Ai je tak vycvičený, že ke mně za okamžik přiběhne. Někde v chodbách se ozve tlumený protest, jen se uchichtnu.

"Vážně potřebujeme víc těch psů," poznamená Rise a mrkne se do svého plánku, kde máme hledat. K údivu zjistíme, že jsme uprostřed naší trasy. Pousmějeme se a vyrazíme.

"Hele proč jsme vůbec museli vyhnat zajatce z cel? Nebylo by jednoduší je tam nechat?" zeptá se mě Rise. Téhle akce se vůbec účastní poprvé, pokaždé měl volno a šel za rodinou. Pokud vím, už za ní nebyl pěkně dlouho. Ne neptal jsem se, co se stalo, tohle se u nás prostě nedělá.

"Přece bys neošidil červy? Za chvíli by bez potravy nebyli vidět a je docela možné, že by tě sežrali ve spánku. Za druhé jak by to vypadalo, kdyby se za sto let zase měnili chodby a třeba uprostřed síně, by jako ozdoby byli vysušené kostry? Rozhodně by se ti to nelíbilo. Chodby prostě pracují s tím, co dostanou," vysvětlím mu. Rise se při té představě otřese. Ai zavrčí a hned jsme ve střehu, zahlédneme dva vězně a pustíme se za nimi. Je to doslova hra na kočku a na myš. Můžu říct jen tolik, že kocouři vyhrávají, jak usoudím podle snižujícího počtu myší.

"Zbývají už jen tři... ehm... jedna na vašem území, Aione, tak se o ni postarejte a já půjdu pro kluky," ozve se ve vysílačce Deiron.

"Fajn, bereme, dejte pozor na Arichy," zasměje se Rise. Ušklíbnu se na něho.

"Čím dřív to budeme mít z krku, tím dřív Lena a já Ryua uvidíme," podívá se po mě po očku. Odevzdaně kývnu a pustím se s ním do honičky. Ostatní se začnou stahovat kolem našeho rajonu, takže nikam uniknout nemůže. Za sebou zahlídnu ostrý pohyb, prudce se otočím a odrazím smrtelnou ránu, vedenou v zoufalství. Poslední myšička, o kterou se postará Ai. Kluk ochromený strachem se neodváží ani pohnout a jen vyděšeně zírá na tesáky psa.

"Konec lovu," ohlásím do vysílačky a skloním se k zajatci. Začne se zoufale prát, ale rychle ho zpracujeme a dáme ho do zvláštní cely. Prokázal dost odvahy, třeba z něj bude strážce.

"Jak moc tě zranil?" pootočí se na mě Rise. Jen se ušklíbnu a zamířím do haly. Vejdu a obdivně hvízdnu. Místo obvyklého bílého mramoru je hala lehce květinového taru obložena lehce  nazelenavým kyanidem se zlatými žílami, obvyklé sedačky se stolky, jsou rozmístěny tak, aby kopírovali tvar místnosti a byl opticky oddělený od druhého, větší stolky s křesly jsou rozestavěny po pravé straně místnosti. Výtah je za nimi stejné jako točité schody vedle něj. Místnost osvětluje několik křišťálových lustrů.

"No tak tentokrát se rozhodně chodby vytáhly," uzná Rise, který zírá stejně jako já.

"To rozhodně jo," kývnu.

"Aione na ošetřovnu, ať nám tu parádní místnost nezaneřádíš krví!" ozve se velitel. Sklopím oči k ruce a uvidím, že rukáv overalu je nasáklí krví. Paráda, takhle nemůžu Lenymu vynadat. Otočím se a zamířím na ošetřovnu. Nevím, čím ten poslední zajatec zaútočil, ale přes ruku se mi táhne celkem hluboká řezná rána. Nechám si to vyčistit a zašít, zrovna dokončuji poslední steh, když se dobelhá Ryuu s Lenem. Všimnu si, že berle svírá oběma, takže to nebude tak zlé.

Je, opravím se, když Leny vyhrne roztrhaný kabát a já uvidím roztrhané svaly nad zápěstím. To co na něho zaútočilo, bylo mládě, kdyby se takhle do něj zakousl dospělý, byl by bez ruky.

"Vypadá to, že rána je čistá, ale stejně to propláchneme," poznamená zdravotník a dá se do práce, po důkladném vyplachování se dá do titěrné práce sešívání jednotlivých svalů a kůže.

"Nejspíš tam ani nebudeš mít jizvu," ozve se spokojeně a zaváže mu to. Dost o tom pochybuji.

"Jsi v pořádku?" podívám se na Lena.

"Asi jako ty," pousměje se na mě a rozhlídne se.

"Nevypadalo to tu jinak?" rozhlídne se.

"Bystrý. Jo chodby se rozhodli, trochu změnit vzhled. Jsem zvědavý, jak bude vypadat náš byt," pousměji se. Pak mu vysvětlím, co se dělo.

"No teda a nám řekli, že se do chodby dostali nějaké myši a pustili vězně," nafouknu se.

"Blonďák s jantarovýma očima?" mrknu na něho. Leny kývne.

"Má na starost utajování nebo maskování chodeb, bere svou práci vážně," přisvědčím.

"Moc mu to nejde," zamumlám.

"Myslíš? Kdyby mu to nešlo, tak máme větší hrůzy než teď a pomalu si ani nesedneme. Kolikrát se stalo, že jsem kolem nových východů prošel, aniž bych si toho všimnul. Jak to dělá, se mě neptej, nevyznám se v tom," povzdechnu si a pomůžu mu na nohy. Leny kývne a jde vedle mě, jde mu to pomaleji než normálně. Jen co vejdeme do haly, jen překvapeně zamrká a rozhlíží se. Na očích mu vidím, že se mu to rozhodně líbí. Všimnu si Riseho, jak napjatě kouká do jednoho místa, stejně tak ostatní, oba psy se třesou strachem a vrčí na neznámého tvora uvnitř hloučku, i průvodci jsou proměněni.

"Co se děje?" zeptám se.

"Ani se nehněte, za chvíli tu jsou se sedativy," sykne Rav. Už se chci zeptat znovu, když to něco prorazí hlouček a zastaví se na volném prostranství. Zalapám po dechu, hned poznám černý kožich s bílými pruhy a rudě žnoucím pohledem. Jeden největších dravců světa, kupodivu má jen vymezený jídelníček, ve kterém, se vyskytuji jen různé stvůry, co zničí všechno, je to jejich přirozený nepřítel a objevuje se jen tam, kde je svět vážně ohrožený. Zřídka kdy se zdržuje vedle lidí nebo podobných bytostí, protože je neloví. Tenhle Suryko vypadá víc než podrážděně.

Podívá se přímo na nás a zamíří k nám. ztuhnu a stoupnu si před Lena, ten by mu rozhodně neutekl. Suryko se na mě podrážděně podívá a dojde k nám, aniž by mě spustil z očí, Lena, jako by si ani nevšiml.

"Aione, poodejdi od Lena," ozve se velitel. Podívám se na něho jako na blázna.

"No tak dělej," zavrčí Velitel, podívám se na Suryko a udělám krok stranou. Pak to zopakuji, ale nejdu dál než půl kroku od Lena. Suryko zatřese hlavou a dojde k Lenovi, podívá se na jeho zavázanou ruku a pak ji začne olizovat. Sálem se ozve zalapání po vzduchu.

Len se přemístí do jednoho z nejbližších křesel a opatrně Suryko pohladí po hlavě mezi špičatýma ušima, tam si v životě nenechají sáhnout. Tenhle ovšem jen zavrní a lehne si k Lenovi k nohám. Zhluboka se nadechnu a promnu si kořen nosu. To se mi snad jenom zdá, jedné příšery se zbavíme a Len má v dalším okamžiku dalšího ‚bezpečného‘ mazlíčka.

Mrknu se po ostatních a cítím, jak mi v hrdle začne bublat smích. Jediné trefné přirovnání, které znám je pohled blbů nejapných při ohňostroji. Jediní, kdo se nebaví je Deiron a Ryuu, kteří se drží za hlavu.

"Odmítám se k tomu vyjadřovat," povzdechnu si a složím se vedle Lena. Jen doufám, že si ta příšerka bude hledat potravu sama.