Bez nás nikam Lenny

Část I

Znuděně sedím v lavici a pod ní s Rissem hrajeme piškvorky. Mám takové podezření, že o tom učitel ví, ale vzhledem k tomu, že všechno už jen opakujeme, to nechává být. Známky byly uzavřeny už včera, ale týden nás tu budou dusit, jako bychom školy neměli dost.

Zmučeně se podívám na hodinky, které jsem dostal od těch tří k narozeninám, a tiše zasténám, než skončí škola, bude ze mě grilovaný Lenny.

"Věnujte mi trochu pozornosti, i ti kteří hrají piškvorky, karty nebo si čtou a tak dále," ozve se od katedry učitel. Povzdechnu si a obrátím na něj pozornost.

"Jak jistě víte, za pár dní je vysvědčení. Tak se naše škola rozhodla informovat o letních táborech," rozhovoří se učitel a my už dáváme pozor. Nakonec nám rozdají formuláře, kde musí souhlasit rodiče nebo ghétové a to všichni. Tiše si povzdechnu a doufám, že je přesvědčím, aby mě pustili. Zvlášť když kamarádi hned nažhavili telefony a po pár minutách se jim obličeje rozzářily jako vánoční stromečky.

Určitě jim to povolili. Jsem zvědavý, co na to ti moji ztřeštěnci. V dalším momentě zazvoní a já s povděkem s ostatními zamířím do šaten, právě nám skončila škola.

"Jak to u vás vypadá?" zeptám se jich.

"Z půlky svoleno, ještě zbývají dva, ale to by myslím neměl být problém," hlásí radostně Trey. Jeho nadšení bych měl mít zvlášť, když se stejným odůvodněním přijde Rick i Riss. Jestli mě nepustí, tak jim to zavařím tak, že budou rádi, když to přežijí.

Se zachmuřeným obličejem vyjdu ze školy a podívám se, jestli tu je Saimon, nebo někdo z těch dvou, ale ani jednoho nevidím. S povzdechem se vrátím do šatny a vytáhnu telefon, všichni tři jsou pryč, zaúpím.

"Děje se něco?" vrátí se Trey, na něj už čeká Zich.

"Všichni jsou mimo," povzdechnu si a pohodlně se opřu o skříňky.

Trey se na mě podívá a odběhne. Zavřu oči a doufám, že někdo z mých přijde co nejdřív, když do mě někdo drcne. Otevřu oči a podívám se na Zicha.

"Pojď s námi," usměje se. S vděčností kývnu a vezmu si tašku. Rychle vyťukám zprávu, kterou pošlu všem třem a zamířím s Treyem a Zichem k nim.

Dveře nám otevře brunet s tmavšími jantarovýma očima.

"Aisone," vykřikne Trey a doslova mu skočí do náruče.

"Nazdar čertisko, dlouho jsme se neviděli," zasměje se Aison.

"Mě povídej, myslel jsem, že máš přijet až za měsíc," vrní Trey.

"Původně jo, ale přijel tam Saimon, takže ve dvou nám to šlo rychleji. Jen se zdržel na letišti, bral si odtamtud zvířátko," vysvětlí Aison. Tiše zakleji, proč mi to neřekl? Vím, že před víc jak třemi týdny zmizel, ale kam nebo jak mi nechtěli říct ani Leon s Royem. To si s nimi ještě vyřídím.

"A tohle je?" obrátí oči ke mně.

"To je Lenny, freedman Leona, Roye a Saimona," představí mě Trey.

"Aha, tak se běžte najíst a hrát si," přejede mu rukou po boku. Trey se jen usměje a v zápětí mě táhne do kuchyně.

"Ti tři snad nemyslí. Jak si můžou myslet, že to zvládnou sami?" zaslechnu ještě Aisona, ale Zikovu odpověď už ne.

"Ahoj," křikne Trey na blonďáka v kuchyni a skočí mu na záda. Taky jsem ho ještě neviděl.

"Ahoj,sweetheart," usměje se blonďák a dá mu pusu. Má měkký cizí přízvuk. Pak na stůl položí talíře a plácnutím ze sebe shodí Treye.

"No, Jacku," našpulí rty hravě.

"Ještě tě můžu posadit do vody," pozvedne Jack obočí, načeš se z Treye stane andílek. Dá Jackovi pusu a sedne si ke stolu, pak Jack s úsměvem odejde, aby nás nechal v klidu najíst.

"Máš správné ghéty," usměji se a sednu si ke stolu, kde se pustím do jídla.

"Jo, ale jim to neříkej nebo jim naroste hřebínek," zasměje se Trey. Jen se pousměji a rychle dojím, bylo to fakt skvělé.

"Pojď, ještě jim předložím výlet, než si to stačí rozmyslet," mrkne na mě vesele a zamíří do obýváku, za chvíli se tam objeví všichni.

"Stalo se něco?" zeptá se Aison a s ostatními si sedne na gauč.

"Jo, jde o tábor," předhodí jim papír a v klidu jim vysvětlí, o co jde. Čtyři hned souhlasí, nevidí v tom problém, mračí se jen Aison.

Trey se na něho dívá s jemně prosícím pohledem.

"Vůbec se mi nelíbí, že tě zase neuvidím tři týdny," začne s povzdechem, " Nicméně uznávám, že nárok na prázdniny máš, když pojedeš s mazlíčkem, nevidím problém," usměje se a hodí na dokument poslední podpis s podmínkou mazlíčka. Trey mu skočí kolem krku a obdaří ho velkým polibkem, stejně tak to udělá s ostatními. Pak mě popadne za ruku a vleče do prostorného pokoje, kde čekají tři kluci.

"Adame, jedeš se mnou na tábor, sbal si," podá mu ofocený papír s věcmi, co budeš potřebovat. Jmenovaný kluk kývne a se seznamem zmizí ve dveřích vzadu. Pak vytáhne soubor her.

"Co si zahrajeme?" usměje se na mě.

"Je mi to jedno," povzdechnu si a bezmyšlenkovitě vytáhnu šachy. Jsem v půlce třetí hry, když se ozve zaklepání a dovnitř vejde Leon.

"Ahoj, Lenny. Omlouvám se, sezení se protáhlo víc, než jsem čekal," usměje se na mě a sedne si ke mně. Počká, až dohrajeme hru, a pak se rozloučím s Treyem, s tím, že se uvidíme na drbárně.

Rozloučím se s Treyovími ghéty a sednu do limuzíny. Jen co dosedne Leon, auto se rozjede.

"Bylo něco ve škole?" zeptá se mě.

"Jo, nuda a ještě něco. To vám řeknu všem naráz - Saimon už je doma?" zeptám se.

"Jo, je," usměje se Leon. Kývnu a koukám se z okna.

"Jedl jsi?" zeptá se mě Leon.

"Jo, u Treye," odpovím a přemýšlím, co budu dělat, když mě nepustí. Leon mě nechá přemýšlet a zvědavě mě pozoruje.

"Co bys řekl čtvrtému ghétovi?" zeptá se mě zamyšleně. Dost mě zaskočí, tohle jsem fakt nečekal a tak se rozhodnu vyhnout odpovědi.

"Co by tomu řekl Roy?" zeptám se ho zvědavě.

"Ten zuří, kudy chodí, ustoupil už u Saimona," zacukají mu koutka.

"To se nedivím, jsemrád, žejstetři," odpovím mu upřímně.

"Jenže ve třech to trošku nestíháme, proto se stalo to, co teď," nadhodí smutně.

"Leo, Trey má pět ghétů a stejně se stane, že jsou mimo. Kolikrát byl u nás?" snažím se mu domluvit.

"Já vím, ale stejně by nám to pomohlo," pokrčí rameny. Podívám se na něho a pousměji se. Snadno z něj přečtu, že s tím taky nesouhlasí.

"A nešlo by to udělat jinak?" zeptám se.

"Na něco už přijdeme," mrkne na mě a usměje se.

"Ty mi něco tajíš," přimhouřím oči, znám je už moc dlouho na to, aby mě mohli ošálit.

"Je u nás doma," povzdechne si.

"Snad ne," zděsím se. Leo se na mě jen zoufale podívá a kývne. Zděšeně zavřu oči, já snad zdrhnu.  Když auto zastaví, vystoupím a počkám na Leona. Rozhodně jsem proti dalšímu ghétovi. Minulý měsíc jsem musel třikrát vyhlašovat stávku, aby ze mě něco zbylo. Zamračeně se přivítám s Royem, který vzteky pomalu teče a Saimonem, který vypadá rezignovaně, nejspíš už se s tím smířil. Pak mě zavedou do obýváku, kde sedí další muž. Sednu si proti němu a zamračeně si ho prohlížím. Zatímco ti tři jsou tmavovlasí, ten pře mnou je blondýn jak poleno, vlasy spadají pod ramena a na levé straně mu kryjí hrozivou jizvu, která mu dává na přísnosti, obočí svraštělé k sobě a ledové modrozelené oči mě nenechávají na pochybách, že tu rozhodně není rád.

Pohled mi ale oplácí bez zaváhání a bez mrknutí oka. Prohlíží si mě stejně jako já jeho.

"Vypadáš trochu jinak, než jsem si tě představoval, Lene," promluví první.

"Mrzí mě, že jsem nesplnil vaše představy a vaše ctěné jméno?" procedím skrz zuby. Muž se rozesměje, což mu dá úplně jinou podobu.

"Jak vidím, jdeš rovnou k věci. To se mi líbí, nejsi takový uťáplý," pronese pobaveně.

"Kdo je tu uťáplý?" švihnu po něm skleněný popelník. Bez problému ho odrazí rukou a popelník se roztříští o stěnu.

"Tak tohle si nezvykej, jako tvůj ghét budu vyžadovat poslušnost," varuje mě.

"Tak za prvé, ještě jím nejste, a pokud to záleží na mně, ani nebudete. Mně stačí ti tři cvoci za mnou, pane neznámý. A i kdybyste jím byl, nečekejte, že budu poslouchat jako cvičený pes. Nemám to v povaze, když chcete absolutní poslušnost, vezměte si štěně a tam máte dveře," zavrčím mu do tváře. Chvíli na mě civí s otevřenou pusou, a pak se rozesměje.

"Už se ani nedivím, že na to zlatíčko nedáte dopustit. Mám rád freedmany, co mají osobnost," usmívá se. Musím říct, že jeho tvář prohlédla, netváří se tak kysele.

Hlasitě si oddechnu a začnu ho ignorovat. Slyším ho, jak na mě volá, ale neodpovím, ani se na něho nepodívám, dokud do mě nedrbne Saimon. Naštvaně hodím po muži pohledem.

"Jmenuji se Darwen," představí se mi. Kývnutím dám najevo, že jsem slyšel.

"Oficiálně se k vám přidám v srpnu, teď jsem se na tebe přišel jen podívat. Doufám, že ti nevadí hadi, jednoho chovám," dívá se na mě.

"Hadi mi nevadí a nevadí vám pavouci? Jeden si to k vám míří," podívám se na něho zlomyslně a podívám se po Goliášovi, který utekl Zaneovi. Darwen sleduje můj pohled a vytřeští oči na dvaceticentimetrového pavouka.

"Tady musíte mít veselou domácnost," rozdýchá šok celkem hladce. Zklamaně se ušklíbnu a vezmu si Goliáše.

"Asi půjdu. Těším se na srpen," zvedne se a jde ke dveřím, všimnu si, že lehce napadá na levou nohu.

"To bychom měli z krku. Teď, co jsi potřeboval, Lenny?" sednou si všichni tři přede mě.

"Tohle jsem asi zkonil, že," podívám ke dveřím.

"Ne, jen máš čtvrtého ghéta," zamumlá Roy, žárlivost z něj jen čiší. Smutně si povzdechnu a rezignovaně rozhodím rukama. S tím už nic neudělám. Pak se skloním, vytáhnu papír o táboru a dám ho před ně. Roy ho vezme a společně ho přečtou. Royovi začne cukat obočí.

"Tohle myslíš vážně?" zeptá se naoko klidně.

"Chci jet," kývnu a podívám se na něho tím nejroztomilejším pohledem.

"Chtít můžeš, prostě nejedeš a konec," zamítne rezolutně Leon. Saimon jen mlčí, ale taky se mu to nelíbí.

"Řekněte mi jeden důvod, proč jet nemůžu?" zeptám se naštvaně.

"Podívej se, už jsi prodělal zápal plic, unesli tě a pokusili se o to. Nebudeš bez dozoru, prostě bez nás nejedeš nikam, Lenny!" odpoví rozhodně Roy a odejdou. Papír nechají ležet na stole. Je mi do breku, někdy se fakt chovají jako dementi. Zvednu se a s taškou i s papírem se odbelhám do pokoje, kde zapnu počítač, musím se nějak odreagovat a tak se přihlásím na chat, hned se ozvou Trey s Rissem a ostatními, že jedou, jak jsem na tom já.

Lenny: Nejedu, zamítli to všichni kvůli tomu, že mě jednou unesli. Trey: to si děláš prdel

Riss: To snad ne, vždyť to nebyla tvoje vina.

Lenny: Řekni to jim, ne mně, je něco, co by je mohlo odradit? A je to neomezené?

Rick: Je pauza, ta je neomezená!

Trey: To je fakt, tehdy se tě taky nesmí dotknout a nemůžou tě donutit ji sundat* dodá a objeví se tam zlomyslný Smailík

Hikaru: Budeš nás o všem informovat, jasné?!

Lenny: Slibuji, dokonce vám vyfotím i ksichty

Trey: To bys měl

Podle jejich rady rychle najdu pauzu a vyvěsím ji na dveře, pak se schovám ve výklenku a čekám na ně. Nemusím čekat dlouho, všichni tři se nahrnou k mým dveřím a podívají se na vývěsku, s očima přilepenýma na ni protáhnou obličej a otevřou pusu, v zápětí vytřeští oči, právě v tom momentu se mi je podaří vyfotit. Pak kolem nich projdu a prásknu za sebou dveřmi. Nezmůžou se ani na A.

Fotky hned odešlu na diskuzi, kde se kamarádi i pár neznámých freedmanů baví na jejich účet, ale nemyslete si, že jsem s pomstou skončil! A začnu hned ráno.

"Dobré ráno," přijdu do kuchyně, kde pozdravím Simona a začnu si chystat snídani.

"Dělám vajíčka," zamručí rozladěně. Nereaguji na to. Uslyším Lea, který volá Simona, který odstaví vajíčka a jde za ním, vzhledem, že tam nikdo není, využiji situace. Do udělaného čaje hodím hrst soli a po řádně to zamíchám, do vajíček naopak dám cukr a med. Pak se s kuchyně vypařím, ovšem tak, že je sleduji potajmu.

"Kde je Lenny?" zeptá se Leon.

"Namazal si chleba," zabručí Simon.

"Nejspíš je naštvaný," povzdechne si Roy. Teprve pak se odvážím vykouknout, Simon zrovna dává na talíř vajíčka, aniž by pojal podezření, a nalije čaj. Vajíčka si dají do pusy zároveň, vzápětí je vyplivnou a napijí se čaje, hned začnou prskat, mám takový záchvat smíchu, že nemůžu ani natáčet. Radši se vytratím do pokoje, kde se můžu smát bez problému.

"Co... kdo to udělal?" sípu a snažím se vyplivnout zbytek vajíček, takový hnus jsem dlouho neměl.

"Nenechal, jsi tu Lennyho samotného?" zeptá se mě Roy a snaží se vypláchnout ústa vodou.

"Jo, proč?" napodobím ho a hned je mi líp.

"Odpověď je na skladě, tak nám zpříjemňoval jídelníček u nich, jen k tomu nepoužíval med," odpoví mi Leon. Zůstanu na něho zírat, nikdy jsem tomu nevěřil.

"Že by se mstil za ten tábor?" zamnu si bradu.

"Možné to je, ale musí se naučit, že má poslouchat on nás, ne my jeho. Na ten tábor prostě nejede!" rozohní se Roy. Nevím, proč o tom začínám pochybovat. Nakonec si uděláme novou snídani a rozloučíme se s Lennym, který míří do školy.

"Jestli ještě něco provede s jídlem, tak ho přehnu přes koleno a nasekám mu na zadek," ozve se Roy a jde si číst, než ho zavolají. Jen se uchichtnu.