Vlčí krev XIV

Proměna

"Myslíš, že to stihnul? Jsou tam strašně dlouho," zanaříká Dirk.

"Určitě, znáš Kiru, ten se nikdy nevzdává," uklidňuji Dirka a hlavně sebe. Mám o ně větší strach, než si vůbec připouštím.

"Ale co tak chmurné myšlenky, určitě to zvládli i když to bylo o chlup," přibíhá k nám Yuki s Hydekim. V hlase se mu taky chvěje strach.

"Jak to vypadá?" přiřítí se k nám Lucien se Sonem.

Nevědoucně pokrčím rameny, i když jsem to neřekl, stejně si myslím, že tam jsou dlouho. Dirk byl přeměněný za dvě hodiny.

"Krucinál, to nikdo z vás neumí otevřít papulu?" dorazí k nám Filip a zbytek smečky.

"Promiň, bylo to na rychlo, za parkem dostal předposlední křeče, neměli jsme čas někam volat," snažím se obhájit.

Ochránci dostanou bledý nádech.

"Kdo ho měl na starosti?" zeptá se Lucien a skoro vraždí.

"Leon," odpovím jednoduše.

"To už muselo začít ten večer!" přidá se nechápavě Ramaru.

"Pravděpodobně," přisvědčím.

"Můžete mi říct, co se tu děje? Ráno přijdu z pekárny, Agaton nikde, dveře zamčené a má tam všechny věci," letí k nám Leon.

Tak to je na mě už moc!

"Ty demente, včera večer začala proměna a ty sis toho ani nevšimnul! Co ty jsi za strážce?" chytnu ho pod krkem.

Leon zbledne jak papír a zapotácí se.

"To snad ne a já si myslel, že to hraje! Kira mě zabije!" zaúpí Leon.

Překvapeně zamrkám. On o tom vážně neměl ani tušení! Kdybych věděl, že to ti dva stihli, tak se i zasměju. Takhle ho jen pošlu pěstí k zemi.

"Co se tu k čertu děje? Ti dva si prostě nedali říct, nepovolili, dokud jsme sem nešli, dokonce se nám snažili zdrhnout!" přiletí k nám Juno se Shouem. Každý má svého vlka na řetězu. Než stačím odpovědět, objeví se i Lukas s Damienem a starším.

"Agaton se začal proměňovat a vzhledem k tomu, že tenhle blbec si toho nevšimnul, nevím, jestli to stihli až do jeskyně proměn," odpovím spíš staršímu než ostatním a ukážu na Leona.

Starší hned vytahuje telefon a volá o sto šest.

"Co tu postáváte? Hlídejte okolí a nikoho sem nepusťte! Okolí neprodyšně uzavřít!" ječí na strážce, kteří přiběhli později. Ti se okamžitě rozprchnou.

"Ty tu zůstaň," zarazí Leona, který se zvedá. Ten znovu sedne na zadek a nešťastně se dívá k jeskyni.

"Jak dlouho tam už jsou?" zeptá se starší.

"Touhle dobou už to budou tři hodiny," odpovím, při pohledu na mobil.

"To je moc dlouho," svraští obočí starší.

"S tím bych si hlavu nedělal, Tyrovi to trvalo čtyři hodiny," ozve se Juno.

Všichni se na něho podíváme a pak se mlčky vrátíme pohledem k jeskyni. Modlíme se, aby měl pravdu.

Klečím u Agatona a hladím ho po srsti, která mu vyrazila jako první. Jsme tu už asi tři hodiny a proměna ještě není hotova.

Po zádech mi znovu přejede mráz, když si vzpomenu, že jsme to málem nestihli...

Nakonec to v posledním okamžiku potlačil. Buď on, nebo skála. Nejsem si jistý.

Každopádně jsme to stihli. I když na poslední sekundu.

Po těle jsem samí škrábanec, jak se snažil potlačit bolest a útěchu hledal u mě.

Jeho tělo se napne v nové křeči. Máchne skoro přeměněnou tlapou a kámen, který jí stál v cestě, se rozletí na kusy.

Tělo se mění postupně. Kost po kosti. Od těch největších po tu nejmenší, ale ze všeho nejdřív jde páteř a hlava. Jako poslední jdou oči, jakmile se změní ty, je všechno hotovo.

Usměji se. Jak se přemění, bude mít příšerný hlad. Ještě, že jsem poslechl Simona a v noci vyvařoval jako o život. V tašce, kterou mi slíbil donést Jack, mám připravené všechno.

Pohladím ho po boku a hledám nějaké nedokonalosti. Nic, takže už jen končetiny.

Agaton bolestně zakňučí.

"Už to bude miláčku, ještě vydrž. Víš, že Falko měl pravdu? Budeš mít černou srst, jen jsem zvědav, jestli měl pravdu i s tím odstínem. Jestli jo, tak se Ramaru prohne. Slíbil mu, že v takovém případě mu bude měsíc dělat, co mu na očích uvidí. No každopádně má půlku prohranou," uchichtnu se pobaveně.

Agaton po mě hodí okem a pohne se skoro úplně proměněnou tlapkou. Vezmu ji do dlaně a sevřu. Doslova cítím, jak se v tlapce mění kosti. Ve všech to probíhá stejně.

"Ještě takových dvacet minut, broučku," odpovím na němou otázku. Agaton protočí oči a zavře je.

Začínám mít o něho strach.

"Hele co ty protažené obličeje? Já myslel, že přeměna vlka je radostná událost," rozhlédnu se po osmi vlcích, z toho dvou proměněných, jejich ochráncích, starších a po jednom strážci, který se tváří jako na vlastním pohřbu.

"Jo taky bychom jásali, kdyby tam nebyli bez mála čtyři hodiny a věděli, že to stihli, tenhle kretén..." ukáže na zkroušeného strážce, "...si nevšimnul první fáze proměny a vzhledem k tomu, že už částečně byl proměněný, tak druhé fáze," zavrčí Daren.

"A do háje, co ti mám vytesat na náhrobek?" zeptám se strážce, který po mě hodí ztrápeným obličejem. Nedivím se mu, nechtěl bych se v takové situaci dostat svému bratru do rukou.

"Co to neseš Jacku?" zeptá se starší.

"Agatonovi věci. Kira vyletěl jak řízená střela a jen na mě křikl, abych je vzal, ale v takové situaci to úplně chápu," odpovím a věci položím nejblíže vchodu, jak jen mi to zábrana, která se objeví při každé proměně, dovolí.

"Má tam všechno?" zeptá se starší.

"Jo, včetně asi tuny jídla a pěti láhví pití a misky," potvrdím a sednu si pod nedaleký strom.

Přemýšlím, kdy najdu svého vlčka. Ve svých šestnácti jsem strašně netrpělivý.

Koukám na dokonale proměněného vlka a projíždím mu prsty srst.

"Agatone, jsi v pořádku? No tak, řekni něco," zabručím se strachem.

"Jsem, jen děkuji bohu, že nejsem pavouk, nevím, jak bych vydržel nárůst dalších čtyř noh," ozve se pobaveně Agaton. Vlastně už Argor.

Otevře oči a podívá se na mě.

Dívám se do dokonalých vlčích očí.

"Mám hlad," zabručí Argor.

"To je trochu problém, jídlo je venku musíš si tam dojít," odpovím mu s úlevou v hlase.

"Hm a jak se na téhlech  nohách chodí?" zeptá se zvědavě.

Rozesměji se.

"No, nejdřív musíš vstát," odpovím mu se smíchem.

Po několika marných pokusech stojí, sice vratce, ale stojí. Pak vykročí a švihne sebou na zem. Nechápavě se na mě podívá. Mám co dělat, abych se nerozesmál naplno.

"Miláčku, jsi vlk, ti nechodí po dvou, ale po čtyřech," vyderu ze sebe, jen co trochu zvládnu smích.

"To vím taky, ty chytráku," zavrčí Argor.

"Tak proč chceš chodit po dvou?" zeptám se logicky.

Argor mě zpraží pohledem a zkusí to znovu. Musím uznat, že s větším úspěchem. Ujde jeden metr, než sebou švihne o zem.

"Není to tak lehké, jak to vypadá," povzdechne si a znovu vstane.

"Za chvíli ti to ani nepřijde," usměji se.

"Tobě se to řekne," zavrčí.

"Zadní noha," připomenu mu, když se nemůže nijak hnout a nechápavě se rozhlíží, co se stalo.

Přitáhne ji a znovu zkouší chůzi. Jde mu to čím dál tím líp.

Nakonec se přiloudá ke mně a unaveně si u mě lehne.

"Jde ti to skvěle miláčku, zkusíme to ještě?" pohladím ho po uších.

"Nemáš něco k jídlu?" podívá se na mě. Zkusmo šáhnu do kapsy a objevím půl balíčku sušenek. Naštěstí jsou bez náplně.

"Něco jsem našel, dáš si sušenku?" podám mu jednu. Hladově ji slupne a za okamžik sní zbytek.

"Tak pojď, ještě zkusíme chvíli chodit a pak vyjdeme ven, ano?" zeptám se ho.

Argor kývne a zvedne se. Bez jakéhokoliv zaškobrtnutí obejde třikrát celou jeskyni a na můj pokyn zakluše víc jak půlku. Spokojeně kývnu.

"Tak pojď, už nás čekají," vykročím z jeskyně.

Jdu opatrně vedle něho. Snažím se co nejdéle protáhnout dobu, kdy se objevím mimo jeskyni. Tady se cítím bezpečně. Nejradši bych tu zůstal, ale nechci opustit Kiru. A tak jdu za ním. Kousek od východu uslyším dohady a zastavím se.

Kira se otočí kousek ode mě a čeká, jak se rozhodnu. Zoufale se dívám nejdřív na něho a obrátím hlavu zpět. Udělám krok zpátky a pak doběhnu Kiru. Miluji ho až moc na to, abych ho opustil.

Kira se skloní a přitiskne se ke mně.

"Tak pojď," usměje se jemně Kira a společně vyjdeme do nádherného dne.

"No ne, takhle se ulívat ze školy, co se děje s morálkou?" Kira se udiveně rozhlédne po shromáždění. Schovávám se kousek za ním, za kamenem a s tichým smíchem s ním souhlasím.

"Kašli na morálku, kde je Agaton?" rozběhne se k nám Leon. Kde se tu vzal nevím.

Kira se na něho skoro přátelsky podívá a jen co je na dosah ráně vrazí mu pěstí takovou šupu, že doslova odlétne, druhou ránu dostane od stromu, do kterého narazí a vzápětí se po něm sveze na zem.

Nestačí se ani vzpamatovat a znovu visí půl metru nad zemí.

"Můžeš mi zopakovat, co jsem ti včera večer řekl?" zeptá se ho Kira ledově přátelským hlasem.

Jak tak vidím, Leon ani odpovědět nemůže, protože se snaží dostat do plic aspoň trochu vzduchu.

"Kiro, pusť ho, vím, že udělal chybu..." začne starší.

"Chybu, která Agatona málem stála život," přeruší ho Kira.

Starší zmlkne, na tohle nemá co říct.

"Leone, tohle je nejmíň třetí chyba, které ses dopustil. Co myslíš, že bych měl udělat?" zeptá se ho ledově. Zakňučím, a Kira ho z výšky pustí na zem. Leon leží a lapá po dechu.

"Buď rád, že Agaton přežil a varuji tě a to na posledy, zkus udělat tu sebe menší chybičku a nepomůže ti ani samotné peklo," řekne o tolik tišeji a o tolik hrozivěji, že se Leon roztřese.

Nevím, jak to dělá, ale čím tišeji Kira mluví, tím je hrozivější. Kira, aniž by čekal na odpověď, se otočí a zamíří ke mně. V dalším momentě se vzduchem mihne postava a zaútočí na něj. Než se kdokoli v okolí stačí zmátožit k protiútoku, rozsápu ho a znovu se schovám.

Všichni těkají pohledem z místa na místo a hledají to, co na lovce zaútočilo. Mám z toho legraci.

"Kiro, víš, co to bylo?" zeptá se jeden starší a stále sleduje okolí.

"Co? Otázka je spíš kdo a odpověď Argor," ušklíbne se Kira.

"Takže jste to zvládli?" ozve se radostně Dirk.

"Za vteřinu dvanáct, ale zvládli," usměje se Kira.

Konečně seberu odvahu a vyjdu. Všichni na mě stočí zrak. Přeběhnu ke Kirovi a schovám se za něho. Zaslechnu spokojené zamručení. Rychle se podívám za zvukem, ale už vidím jen vzdalující se vlky a jejich ochránce.

Pod nohama mě něco zašustí. Podívám se dolů a uvidím Shiu, skloním k ní hlavu. Pobíhá kolem a snaží se pochopit, co se, se mnou stalo. Nakonec mi vyleze na čumák a po něm, přes hlavu na hřbet, kde se usadí.

"Kiro, je ti doufám jasné, že když se s tebou něco stane, že jeho nezvládneme," promluví tiše starší.

"Jo je mi to jasné," odpoví Kira a pohladí mě.

"Je trochu větší, ale nádherný," pronese tiše Jack.

Kira k němu zvedne rozzářené oči a kývne.

 Začenichám a rozběhnu se k tašce, ze které něco nádherně voní. Neobratně se snažím rozepnout zip.

"Počkej, nedočkavče," odstrčí mě Kira. Potom otevře tašku, do které hned strčím čumák.

"Ty pako, říkám počkej, jak ti to mám vytáhnout, nevíš?" láteří se smíchem Kira a vytáhne první zakrytou misku a sundá z ní víko. Ještě to ani nepoloží a už se do toho pustím. Spořádám skoro všechno jídlo, co tam najdu, než mám dost. Omluvně mu drcnu do ruky.

"To je v pořádku, musels' doplnit energii," usměje se Kira a do misky mi nalije vodu. Ušklíbnu se, kdyby v tom byla aspoň šťáva.

Zatím co piju, si Kira obleče košili a vytáhne obojek, zavrčím.

"Je mi líto, jinak to nejde, musím tě teď mít aspoň částečně pod dozorem, nebo chceš rolničky?" zeptá se mě.

Zkoprněle se na něho podívám a nechám si nasadit obojek.

"Tak vidíš, že to jde," lípne mě na nos. Nevraživě se po něm podívám a všimnu si, že si chce stáhnout vlasy. Skočím mu po ruce a chňapnu.

Ozve se kolektivní smích.

"Kiro tak se mi zdá, že máš po svazování vlasů," baví se Ramaru.

"Ani náhodou. Ari rozhodni se, buď je budu mít svázané, nebo půjdou dolů. Já jsem tu pán," ukáže na mě prstem. Kousnu ho. Další výbuch smíchu. Tentokrát se nechají strhnout i starší.

"Jak chceš, řekl sis o to sám," usměje se prohnaně. Vezme vlasy a druhou rukou vytáhne z opasku nůž. Vůbec jsem netušil, že něco takového nosí. Pomaličku si přikládá nůž k vlasům a bedlivě sleduje každý můj pohyb. Rychle mu skočím po ruce a kousnu ho.

"Au," vyjekne a překvapeně pustí nůž. Povalím ho na záda, stoupnu mu předními tlapami na ramena a vycením na něho zuby.

"Dobře, vyhráls', dnes si je nechám rozpuštěné," kapituluje Kira.

Jemně zavrčím.

"Ne nebudu si je stříhat a volně je budu nosit co nejčastěji, spokojen?" ustoupí s povzdechem Kira. Usměji se a dám mu pusu.

"Kiro, můžeš mi říct, jak ho má zvládnout někdo jiný, když ho nezvládneš ani ty?" brečí smíchy Ichigo.

"Vidíš, co jsi udělal?" zamračí se na mě Kira.

Vypláznu na něho jazyk a pustím ho. S povzdechem se posadí a začne vybírat z vlasů listí.

"Teď mi, ty chytráku, najdi ten nůž," zavrčí na mě Kira. Donesu mu ho. Kira ho schová a vstane.

"Tak vidím, že máš všechno pevně v rukách..." začne starší.

"Nebo spíš Argor v tlapách," vykřikne někdo z hloučku a paloučkem se znovu ozve smích.

"...tak mi půjdeme. A nezapomeň," varuje ho starší.

"To bude bez problémů. Agaton ho už svedl," Usměje se Yukiho strýc.

"Tím je to jednoduší," oddechne si starší a odejde, ostatní ho následují i Lucas.

"My taky půjdeme," drcne do mě Kira. Podívám se na něho a kývnu. Podívám se přes rameno, ale Shiu nevidím, začnu se po ní poohlížet a tím se nevědomky dostanu do světla.

"Měl jsem pravdu Ramaru," uslyším zajásání Filipa a ohlédnu se. Všichni na mě zírají. Tedy lépe řečeno na mou srst.

Přiběhnu s kňučením ke Kirovi.

"Neboj Argore, mám ji," ukáže na svoje rameno, kde si hoví Shiu.

Oddechnu si.

"Tak pojď, moji rodiče jsou na tebe zvědavi," podrbe mě Kira mezi ušima.

"Naši jsou na týden pryč. Přijedou až v neděli večer," ozve se Leon tiše.

"Takže ti půjdeme nejdříve sbalit věci a pak se na týden nastěhuješ k nám, Lumpíku," usměje se Kira.

Nadšeně souhlasím.