17. Na dračích křídlech

Na dračích křídlech

Zavrtím se a otevřu oči, vedle mě se místo Aiona roztahuje Půlnoc. Pohladím ji a vstanu, obléknu se, a po tom co se osprchuji a tak, jdu do obýváku, hlad nijak nemám. Pohledem zastavím o gauč a překvapeně zůstanu zírat na Aiona, který je v uniformě strážců, plášť má pohozený vedle sebe a spí. Přijdu k němu a políbím ho.

"Hmm," zavrní a otevře oči.

"Jsi v pořádku?" zeptám se ho.

"Jo jsem, od jedné jsme na nohách, tedy aspoň ti co nemají hlídku u vás," odpoví a zívne.

"To ses moc nevyspal," zamračím se, když si spočítám, že jsme šli spát asi v jedenáct.

"To ne, vem si ještě lehkou bundu a jdeme," zvedne se, " jedls?"

"Ne, nemám hlad," zavrtím hlavou. Aion kupodivu neprotestuje a připne si plášť, pak vezme nějaký vak a vyjdeme ven.

"Co se stalo?" zeptám se Aiona, když běžíme ze schodů. Mám co dělat abych mu stačil, stále ještě nemám tak perfektní kondičku.

"Všechno se dozvíte na setkání, trochu nahlédnete do naší práce," pousměje se a pod schody mě vezme za ruku. Tam dorazíme nejspíš poslední, protože se na nás všichni otočí. Ai si s tím nic nedělá a prodere se k Risemu a Ryuovi dopředu.

"Takže jsme tu konečně všichni," podotkne trochu podrážděně hlavní strážce.

"Veliteli nechte ho, třeba si večer příliš užil, už v jednu přišel jako praštěný palicí," ozve se z davu. Zrudnu jako ředkvička, zato Aion jednoduše otočí hlavu.

"A ty mi to náležitě závidíš, že Haichi," usměje s převahou.

"A sakra už mě zase prokoukl!" zaúpí hlas. Chtě nechtě se musím smát s ostatními.

"Dobře, dobře, tak jsme se zasmáli a teď dávejte pozor! Seritovci se pokoušejí ukrást a propašovat dračí vejce, my máme za úkol tomu zabránit jasné?" podívá se do davu, cítím jak se Aion napne.

"Kolik kusů?" zeptá se tiše Aion.

"Dvě, podle informací jde o černotrné," odpoví velitel. Aion kývne, otočí se na podpatku a vyrazí k východu, mě táhne za sebou. Všimnu si, že nějací strážci se k nám připojili.

"O co jde?" zeptám se zmateně.

"Seritovci jsou z planety zlodějů, když to řeknu slušně. Už dávno objevili průchody a suroviny z jiných světů pro ně představují bohatství, překážkou jsme jim my, a proto chtějí draky.

Chtějí je využít proti nám, když nebudeme my, můžou bez problému drancovat světy," odpoví mi další strážce. Uvědomím si závažnost situace a přidám do kroku. Aion po mě sekne pohledem.

"Co koukáš? Kdybys mi řekl o co jde, tak si pohnu. Nemůžu vědět, jestli mě někam nechceš zatáhnout! Kde jsou ostatní?" zeptám se.

"Hlídají další východy z planety," odpoví mi Aion. S úlevou kývnu a spěchám s ním. Netrvá dlouho a vyjdeme ven zrovna v momentě, kdy se nějaké bytosti podobné skřetům a lidem pokoušejí upevnit obrovské černé vejce na jakousi káru.

Jen co nás spatří, vypísknou a snaží se káru odtlačit, jenže na Aiona si nepřijdou. Blesku rychle vytáhne vrhací nůž a lano přeřízne. Pak se vrhnou za bytostmi, odpoutám se od nich a zachraňuji vejce, které se začne kutálet se svahu. Opatrně ho odkutálím ke skalám, které mají stejnou barvu i strukturu. Zaklíním ho mezi kameny. Je to tedy obrovská makačka ho tam dostat. Pak mě napadne další perfektní plán, hned vedle uvidím kámen, který by vejci jako z oka vypadl, jen bude asi těžší. Dám se do kutálení ke káře, ale nedokutálím ho tam. Uvidím je, jak vyjdou z křoví a rozhlíží se, hned kámen válím zpátky.

"Tak na to tedy zapomeň," zavrčí jeden a pořádně mě uhodí, zastavím se až o stěnu vedle vejce, na které se svezu. Než se vzpamatuji, jsou lotři i s kamenem pryč, ušklíbnu se a propadnu se do bezvědomí.

"Lene, Lene," probere mě Aionův vyděšený hlas a plácání po tváři. Zmateně otevřu oči a posadím se.

"Jsi v pořádku? Co se stalo?" zeptá se mě.

"Co by se mělo stát, nechal je utéct i s drakem," zavrčí jeden strážce. Zatřepu hlavou a všechno se mi vrátí.

"Když někdo nepřemýšlí a všichni letí za nimi, tak se asi mohlo stát co? Nemám vaši sílu a ani jejich!" vyjedu na toho strážce. Ten hned zrozpačití, na některých dokonce zahlídnu stopy hanby.

"Omlouvám se Lene, nedošlo mi to," zašeptá Aion.

"To nic, doufám, že se jim z toho kamene, co si odtáhli, něco vyklube," zašklebím se. Strážci na mě vyvalí oči, když jim dojde, co jsem vlastně řekl. Aion vyprskne smíchy. Zarazím se, ještě nikdy jsem neviděl, jak se směje, ale řeknu vám jedno, sluší mu.

"Dobře, když tedy odtáhli kámen, kde je to vejce?" dožaduje se jeden strážce.

"V bezpečí, neměli bychom najít to druhé?" zeptám se. Aion uzná, že je to rozumná pohnutka a vytasí se mapou. Jsou tam zakreslené kříže, když je spočítám, je jich osm, šest z nich blízko našeho a dva hodně daleko.

"Východy?" zeptám se.

"Jo, ale netuším, kudy půjdou, nejspíš vyčkávají, až trochu polevíme," pokrčí rameny Aion. Ukážu na zadní východ.

"Tam někdo je?" zeptám se.

"Ne je to moc daleko, tam by se neodvážili," zavrčí strážce se světlými vlasy.

"Proč ne?" zeptám se.

"Cesta tam vede převážně lesem, což je sám o sobě neschůdný terén, navíc je to dost daleko,"pokrčí rameny.

"Tím chceš říct, že jsou skryti před zraky strážců a draků seshora, navíc je to dost daleko, abyste si mysleli, že je draci chytli. Kdybyste ukradli vejce, jednali byste jak?" zeptám se.

"Oni nejsou tak chytří," namítne další strážce zaskočeně.

"Tak jak je napadlo použít proti vám draky? Nikdy nepřítele nepodceňujte, vždycky je lepší je přecenit než pak litovat," pokrčím rameny. Všichni se na mě zaskočeně dívají, pak Aion začne rychle mluvit k rameni, po nechápavém pohledu si všimnu drobné vysílačky. Tak jo uznávám, jsou rozhodně vyspělejší než my, hlavně co se týče techniky. Za chvíli se tu objeví další hlídky, strážci se mezi sebou rychle domluví, pak mě Aion vezme za ruku a vleče do údolí. Po cestě mi zakručí v břiše.

"Kde je ten medvěd?" trhne sebou jeden strážce.

"V Lenově bříšku," pousměje se Aion a podá mi bagetu. Hladově se do ní zakousnu.

"A proč nesnídal?" zeptá se onen strážce.

"Neměl jsem hlad, už musí být dávno po obědě," odseknu. Tentokrát zakručí v břiše onomu strážci.

"Když už to říkáš," připustí a odněkud vyloví sendvič. Ostatní také. Všimnu si, že Aion nic nemá.

"Ty nemáš jídlo?" zeptám se ho zaskočeně.

"Ten se dokáže živit jen ořechy," odpoví jeden strážce.

"Trdlo, na," nabídnu mu kousnout. Ukousne si pořádný kus. Nakonec ji sníme napůl.

"Kam jdeme?" zeptám se po jídle.

"Do údolí, budou nás tam čekat draci, vezmou nás k průchodu," poznamená Aion.

"My poletíme na dracích?" vydechnu zaskočeně a zastavím se.

"Jo a pojď nebo tě tam odnesu jako pytel blech," zavrčí Aion.

"Kdo je u tebe pytel blech?" zavrčím a skočím na něj. Aionovi uklouzne uchichtnutí. Obejme mě kolem pasu a už míří do údolí, až pozdě mi dojde, že právě tohle chtěl. Smrtelně se urazím, že mě tak doběhnul.

"Tak jsme tady," unikne najednou Aionovi z úst udýchaně. Překvapeně se na něj podívám.

‚To vidím, tak tohle je ten tvůj roztomilý skřítek?‘ ozve se dunivý hlas a ke mně se skloní jantarová hlava.

"Kdo je tady skřítek, to jen tenhle leprikon mě vytáhnul z rukávu!" zaprskám a ukážu na Aiona, který na mě vytřeští oči. Ozve se dunivý smích. Někdo mě chytne za šaty a postí za krk černého draka.

‚Pospěšte si nemáme čas," ozve se další drak. Strážci kývnou a vydrápou se na jejich záda, mohutný odraz... a jsme ve vzduchu. Křečovitě se držím za trn přede mnou a mám křečovitě zavřené oči.

‚No tak otevři oči, musíme vědět kudy letět,‘ zaslechnu mírný hlas. Pootevřu oko, abych viděl, kdo to mluví, místo toho zahlédnu úplně božský výhled, okamžitě otevřu oči a nakloním se bokem, abych líp viděl.

"Ty pako, nenakláněj se tak!" zaslechnu zděšeného Aione.

"Nic se mi nestane!" křiknu zpátky.

"Jasně nic se ti nestane, spadneš a tvůj bratr ze mě udělá nudličky do polévky, o tvém otci nemluvě," zaslechnu Aiona. Kousnu se do rtů, abych zahnal vzlyk. Odpověď na bolest, která mě krutě vevnitř bodla. Nevěděl jsem, že se tak chová proto, ale nejspíš jsem to měl vědět. Měl bych se už jednou provždy vzdát naděje, že se jednou do mě zamiluje. Ale bolí to, tak strašně moc to bolí!

Radši se zaměřím na to, co se děje pod námi a po chvíli zpozorním.

"Tam mezi těmi stromy, míří k té skále!" křiknu a ukážu mu, které místo myslím. Drak tam zamíří, a jelikož přes stromy nic nevidí, prostě okolí zapálí. Trochu drastické, ale rozhodně účinné!

Za okamžik z lesa vypadnou Seritovci, aby si zachránili aspoň holý život když ne vejce. Pro strážce je dílem okamžiku je pochytat, zvlášť když jim pomůžou draci. Se strážci se rozběhnu pro vejce, které skutálí do plachty, dva draci pak chytnou látku a vzlétnou.

"Teď to druhé," otočí se na mě Aion.

"Musíme zpátky," poznamenám. Tentokrát si Aion sedne za mě a letíme zpátky. Draci přistanou na černé skále, seskočím a rozběhnu se ke skalám, kde jsem nechal vejce, uklidní mě, že tam ještě je.

"Je tam jen kamení, prohlíželi jsme to tam stokrát," zavrčí Rise. Lehce pokrčím rameny a jdu dál. Podívám se na ‚kámen‘ a znejistím je na něm něco zvláštního. Hodně zvláštního. Po kameni se rozlézá pavučina prasklin.

"Aii, asi máme problém," kousnu se do rtů.

"Co se děje? Hlavně mi neříkej, že si odnesli vejce," zhrozí se Aion. Zavrtím hlavou, odpoví mu zapraskání.

"Jo, to slyšíme už poněkolikáté, ale nevíme odkud," přisvědčí Ryuu. Pak se praští do hlavy rukou.

"Jsme to banda pitomců!" zaskučí.

"No dovol, lásko," ohradí se Rise dotčeně.

"Promiň lásko, ale jak nejlíp schováš něco, co nechceš ztratit?" zeptá se Ryuu Riseho. Ten se zatváří nechápavě.

"Když to dáš někam, kde je to všem na očích?" zeptá se Aion. Ryuu kývne. Risemu se pomalu rozšíří oči děsem, když zjistí, že nejspíš kolem toho chodil jako pešek.

"To mi jako chceš říct, že jeden z těch kamenů..." začne docházet celá věc Risemu.

"...je vlastně vejce a právě se líhne," dodá Aion klidně. Ovšem jen do té doby než si uvědomí, co vlastně řekl. Oči se mu v ten moment rozšíří děsem.

"Lene, okamžitě jdi od toho vejce pryč," zaječí na mě Aion ve chvíli, kdy vejce praskne, a já ležím pod drobným dráčkem, který se na mě vrhnul. Uslyším Aionovo zděšené zasténání.

"Čím jsem si tohle proboha zasloužil? To nestačí kočka?!" zaúpí a sedne na kámen. Rise se uchichtne a dostane chechtavou nemoc a to doslova.

"Tím jak trápíš svého manžela," odpoví mu okamžitě jiný strážce. Pohladím drobného dráčka po hlavičce.

"Jasně že má hlad," povzdechne si Aion a sáhne do vaku, odkud vytáhne větší kousek masa a začne ho krájet na čtverečky. Trochu nechápavě se na něho podívám.

"Tak trochu jsem s tím počítal, přitahuješ zvířata jako magnet železo," povzdechne si Aion.

"Omlouvám se," zesmutním a pohladím dráčka, který do mě trošku drcnul. Pak mu podám maso, po kterém skočí jako malá šelmička. Trpělivě ho krmím, dokud nemá dost.

"Vem ho s sebou do věže, teď tě bude potřebovat nablízku," poznamená Aion.

"Nebude to vadit?" zeptám se zaraženě.

"Ne," pousměje se.

"Ten jantarový drak, co s tebou mluvil na začátku je Aionův," práskne na něj zrzavý strážce. Ohromeně se na něho podívám a znovu do mě bodne jehlice bolesti. Měl mi to říct.

"To jsem nevěděl," zamumlám a jdu s Aionem do chodeb. V nich dostaneme ještě jednu rvačku, kdy mě a draka Aion brání vlastním dělem. Stejně to dělal jenom kvůli drakovi.

Unaveně dojdu do spodní síně a vyškrábu se po schodech do bytu.

"Napustím vanu," zamumlá Aion a hned to provede. Já mezitím ustelu drakovi pohodlný pelíšek a svléknu se z propocených věcí. Jen co zajdu do koupelny, zrudnu a začnu couvat.

"Pojď sem Lene," zamručí Aion. S těmi vyčesanými vlasy skutečně vypadá divně, ale poslechnu ho. Tiše vykřiknu, když mě stáhne do horké vany. Zasténám a plnou váhou se o něj opřu, mám toho dnes plné zuby. Aion mi začne masírovat ramena, znovu zasténám jak je mi to příjemné.

"Hodně jsi nám pomohl, mockrát děkuji," políbí mě na krk. Na jazyk se mi dere ironická poznámka, ale zaženu ji a užívám si masáž. Když je voda spíš studená jak teplá, rychle nás umyje a vypustí vanu. Utřu se a zničeho nic se ocitnu ve vzduchu. Překvapeně se na Aiona podívám a nechám se odnést do ložnice, kde mě položí na postel a začne mě líbat. Hned mu polibky začnu hladově oplácet a hladit ho po jeho svalnaté hrudi. Ani jeden nemáme moc trpělivosti, a tak se pomilujeme rychle, a pak ještě jednou pomaleji. Nakonec usnu v jeho horké náruči naprosto uspokojen.