19. Jak pojmenovat draka

Jak pojmenovat draka

Aion mě podstrčí k bratrovi, který mě táhne do bytu.

"Viděl jsi většího kreténa? Já ne, přece mě stačilo pouze upozornit," zuří Ryuu.

"Chápu tvé rozhořčení, Aion se tak chová vždycky, když ho něco netrefí po hlavě," uculím se a nechám se dotáhnout do obýváku. Je trochu jinak sladěný ale taky pěkný.

"Taky nevím, jak to s ním můžeš vydržet. Je ubrebtaný jako starý drak," zavrčí Ryuu. To ovšem naštve dráčka, který ho uhodí křídlem.

"Auu rozumím, omlouvám se ...? Jak se jmenuje?" zeptá se Ryuu.

"Ještě nemá jméno," povzdechnu si. Vím, že je to fatální nedostatek, ale prostě nemůžu přijit na žádné pěkné, co by se mu zamlouval. Dokonce jsem zkoušel i Aie a zamítl to. Nevím si rady.

"To je zlé," zabručí brácha. To vím taky!

"Copak řešíte?" zeptá se Rise přátelsky.

"Jestli máš v palici mozek nebo něco, co to jen předstírá," odsekne Ryuu. Kousnu se do rtů, abych nevyprskl smíchy. Ryuu dokáže být jedovatý, když chce a momentálně nejspíš chce.

"Už jsem se ti omluvil," rozhodí Rise rukama.

"Jo, to sice beru, ale nemyslíš, že slova udělal jsem to pro tvé dobro, mezi omluvy nepatří? To je spíš hájení vlastní blbosti a to jsem si myslel, že máš, na rozdíl od Aiona mozek. No možná máš, ale utekl ti hodně daleko," povzdechne si Ryuu. Nejspíš už svého manžela zná jako své boty.

"Nechci ti nic říkat Ryuu, ale měniči nejspíš nereagují na ty, co nejsou vzhůru. Lena málem rozkuchali, díky bohu, že umí zacházet s lukem!" zastane se Aion Riseho.

"Zacházet s lukem a Len? Pokud vím, tak byl na jediné lekci lukostřelby, kde se naučil držet luk, pak ho odtama vyhodili, když málem zastřelil spolubojovníka a to bylo ještě v době, kdy mu bylo třináct," pozvedne pobaveně Ryuu obočí. Vší silou bratra kopnu do nohy, až zaskučí. Tohle vytahovat nemusel.

"V tom případě má víc štěstí než rozumu," usoudí Aion a sedne si vedle mě.

"Aione, chystáš se domů na své narozeniny?" otočí se Rise na přítele a sedne si vedle Ryuua. Hned vyskočí a zamračí se na něj. Ryuu na něj vyplázne jazyk a na pohovce se rozvalí, že nezbude místo. Zpozorním, Aion má narozeniny? Proč mi to proboha neřekl, copak umím číst myšlenky? Kdy je má? Zvědavě se podívám na Risa.

"Kdy má narozeniny?" zeptám se Riseho.

"V sobotu," odvětí Rise, zrovna ve chvíli, kdy Aion vyletí jak čertík z krabičky se slovy, ‚nic ti do mých narozenin není‘.

Připadám si jako by mě uhodil do tváře.  Dráček se na mě podívá a pískne.

"Rise můžu využít tvoji kuchyň?" zeptám se. Vší silou se snažím nedat najevo, že jsem od Aiona něco slyšel.

"Jasně není problém," mrkne na mě. Zvednu se a odejdu do kuchyně, kde požádám o vodu a maso pro dráčka. Místo aby se to objevilo u pultu, přiběhne s tím elf. Zamrkám, nejspíš si nenechají ujít jedinou příležitost ho vidět. Nechám ho napít a nakrmím ho. Dráček s plným bříškem spokojeně usne. Až se vrátím do mého světa, bude mi vážně šíleně chybět. Elf se jen nerad zvedne a odejde. Zůstanu v kuchyni, nemám sílu se v obýváku přetvařovat.

"Lene, už jsi ho nakrmil? Proč jsi ho krmil tady? Mohl jsi i v obýváku. Pojď, byt už máme spravený," objeví se ve dveřích do kuchyně Aion. Kývnu a opatrně vstanu. Pak pospíchám za Aionem, který už šel na před, taky mohl chvilku počkat. Je mi jen víc do breku. Doma dám opatrně dráčka do jeho pelíšku a odejdu se osprchovat. Všimnul jsem si stěny, ani netuším, jak se to někomu podařilo spravit tak hopem, u nás vždycky potřebují minimálně dva roky a kupu stížností než se s něčím začne hýbat.

Zapnu vlažnou vodu a zajdu pod ni. Nevadí mi, že není teplá nebo horká hlavně potřebuji skrýt slzy. Za chvíli se sprcha samovolně oteplí až na hranici snesitelnosti.

"Ty chceš dostat zápal plic?" zavrčí mi Aion do ucha a přitiskne mě k sobě.

"Ještě jsi v šoku, že. To by otřáslo každým, mnou poprvé také," obejme mě kolem ramen. ‚Ano otřáslo to se mnou, ale hlavně to tvoje chování demente!‘ zařvu v duchu a povzdechnu si. Něco mu říkat je jako nosit dříví do lesa. Přitulím se k němu a nechám se hýčkat. Pak se natáhnu pro šampón a začnu si umývat hlavu. Mají skvělý šampón.

Aion mi pomůže a pak mu pomůžu s tou jeho bronzovou hřívou.

"Máš nádherné vlasy," poznamenám, když je pořádně spláchnu.

"Díky, stříhání jsem vzdal ve chvíli, kdy mě narostli do týdne," zamumlá Aion.

"Zkus si je ostříhat a máš rozvod!" zavrčím. Aion na mě jen překvapeně zamrká. Nechám se utřít a pak mě odnese do ložnice, kde se ke mně přitiskne a začne líbat. Vzdychnu a začnu mu polibky oplácet, nějak se mi naše milování začalo zamlouvat ani nevím proč, nejspíš proto, že je při něm tak jemný a ohleduplný. A taky dost nenasytný. Zatímco mě to stačí jednou Aion to potřebuje minimálně třikrát, ale mě to nevadí. Jsem rád, že si mě aspoň někde všímá, jak potřebuji. Po milování se k němu přitulím a skoro hned usnu.

Ráno se tradičně probudím na něm a nový den přivítáme dalším milováním. Spokojeně hladím Aiona.

"Kam se chcete podívat dnes?" zeptá se mě Aion. "Ani nevím. Co budeš chtít za dárek?" zeptám se Aiona. Docela ztuhne.

"Nech to být, už jsem ti to řekl včera," naštve se a vstane. Nechápavě se za ním dívám a znovu se cítím jako někdo zbytečný. Zůstanu ležet v posteli provoněné milováním, dokud nepřiběhne Dráček, že má hlad. Obléknu se. Potřeboval by i ven. Nevím si rady a tak zavolám elfovi, který mě zavede ven z věže, ocitneme se v nějakém světě. Jak se rozhlédnu, nejsem sám, kdo potřeboval provětrat draka nebo jiné zvířátko. Dráček je natčený a hned zkusí létat, ještě má křídla moc slabá, smutně se dívá na větší draky, které krouží po nebi. Dojdu k němu.

"Nic se neděje, musíš ještě vyrůst a zesílit, abys mohl létat, však je rychle doženeš," pohladím ho a zvednu do náruče, dojdu k velké míse masa, kde mě ubezpečí, že je to právě pro dráčata. Poděkuji a začnu dráčka krmit. Sní toho rozhodně dost, asi je chce dohnat co nejdřív, pak se unaveně stulí a usne. S úsměvem se rozloučím a jdu s ním do bytu. Rozhodně tam nedojdu, protože naproti mně se přiřítí nasraný Aion.

"Kde jsi ke všem čertům byl?" zaječí na mě, až se k nám všichni otočí.

"Musíš tu dělat scény? Byl jsem s drakem venku. Dovedl mě tam elf, kdosi totiž zmizel dřív, než jsem se ho stačil zeptat," sjedu Aiona syčivě a pokusím se uklidnit draka, kterého Aionuv řev probudil.

"Sám bych tě tam dovedl," neztiší řev Aion. Mám toho tak akorát dost, vší silou ho nakopnu do holeně. Aion na mě zůstane hledět.

"Tak za prví, neječ po mě nejsem žádný usmrkanec, na kterého ten tvůj řev platí. Za druhé ještě jednou si dovolíš ještě něco překroutit a můžeš spát se zdí, rozhodně ti to nebudu trpět a za třetí, neměl bys radši uvažovat nad tím, jak moc mě ponižuješ, když se mnou jednáš jak s dítětem, které se o sebe nedokáže postarat? Nejspíš ne, tebe totiž zajímají dvě věci, práce a tvoje ego, pitomče! Až se zase někdy začneš rozčilovat, že jsem zmizel, tak napřed uvažuj, kdo to udělal první!" zaječím na něho a jdu pryč. Doslova vyběhnu ze síně do chodeb, kde do někoho hned na kraji vrazím. Dráček vyděšeně vypískne.

Hned se mu omluvím.

"Promiňte," zabručím a pokusím se toho někoho minout.

"Nic se nestalo, ty jsi Len? Chtěl bych s tebou mluvit, zvu tě na kapucino," drcne do mě někdo a zavede mě mimo síň. Překvapeně se rozhlídnu, tady jsem ještě nebyl.

"Naše jídelna, kavárna a tak, místo na odpočinutí, budeme tu mít soukromí," poznamená strážce a dovede mě do soukromních boxů. Během chvilky se přede mnou objeví čokoládové kapucko a před strážcem malé pivo.

"Asi bych se měl představit, jsem Erik," podá mi ruku.

"Těší mě Len," potřesu mu jí.

"Já vím, všeobecně se koluje, že jsi zkrotil Aiona," usměje se erik.

"Zkrotil? Aiona? Jeho zkrotí jen jedno a já to rozhodně nejsem!" zavrčím potichu, protože dráček zase usnul.

"Co ho podle tebe zkrotí?" zeptá se Erik.

"Pořádná rána do hlavy, ale nějakou palicí, která se nezlomí děsem," odseknu mu. Erik se rozesměje.

"Uznávám, Aion se občas chová jako hulvát, ale on neví jaké to je se o někoho starat nebo mu dávat pozornost. Měl bys být trpělivý," podívá se na mě.

"S ním by ztratil trpělivost i svatý," odseknu.

"Už jsi mu dal jméno?" zeptá se a ukáže na dráčka. Zavrtím hlavou.

"Všechny jména, které najdu nebo vymyslím, zavrhne," povzdechnu si.

"Tak to se budeme muset zeptat Elfů z Risenie," nadhodí Erik. Blýskne mi v očích, ale zase s Aionem se mi tam nechce. Zbytečně by udělal humbuk pro nic za nic.

"Klidně tam půjdu s tebou, mám teď pár hodin klid," nabídne mi Erik. S úlevou kývnu, sám bych si tam netroufnul, nejspíš bych netrefil.

"Ještě, nevíš, co by se líbilo Aionovi? Zítra má narozeniny a já pro něj nic nemám. Ptal jsem se ho, ale vyletěl jak uragán a ještě mi nadal, co se o to starám," povzdechnu si.

"Hmmm, v sobotu má narozeniny, říkáš? Toho využijeme. Je trochu na svůj věk citliví, tobě je kolik sedmnáct?" zeptá se mě. Přikývnu.

"Jemu bude kolem sto sedmdesáti, samozřejmě podle vašich let. Jinak je mu letos třicet jestli si vzpomínám dobře. Mezi vámi je hodně velký věkový rozdíl a on si to uvědomuje. Mezi risem a Ryuem ne, ale mezi tebou a Aionem ano," poznamená Erik.

"Ale to přece neznamená, že se musí chovat jako kretén mixnutý šílencem," bráním se. Erik dostane další záchvat smíchu.

"Dobře, beru, jestli máš vypito, atak půjdeme ne? Máš nějaké peníze?" podívá se na mě. Lehce se zamračím.

"Měl bych mít," zamumlám. Erik mě zavede do banky, kde si vyberu trochu peněz a pak jdeme do Risenie. Psi u vchodu mě poznají a skoro mě porazí, jak mě každá jejich hlava chce olízat, připadám si jako nějaké jejich lízátko. Nezapomněl jsem na ně, každému dám pěkný kus uzeného masa a projdu do světa. Erik se na mě dívá dost vyšokovaně a není sám, pár elfů, kteří nám přišli naproti, taky nestačí mrkat.

"Začínám Aiona chápat," zavrtí hlavou Erik.

"Já také. Ty máš draka? Jak jsi k němu přišel?" pozvedne obočí Grief.

"No, ono je to spíš naopak, on přišel ke mně," podrbu se na hlavě. Pár elfů se zasměje a pak se zajímají, co potřebujeme.

"No nevím jak pojmenovat Draka, všechny jména odmítá a potřebuji dárek pro Aiona," pousměje se.

"A čím začneme?" zeptá se Grief.

"Dárkem," usměji se. Elfové se usmějí a pozvou nás do vesnice. Obchodování s nimi je zvláštní, přesně ví, co chceš, ale dělají takové okolky, že se tomu můžete jedině smát nebo se zlobit. Do oka mi padla soška vyjícího osamělého vlka, i když smečka je nedaleko. Vším mi to připomíná Aiona, i ten vlk, který se k němu beze strachu blíží urvat si ho pro sebe. Elfové to rozhodně nechtějí dát z ruky, ne dokud jim nedám odpovídající náhradu. Vypadá to, že jim nejspíš budu muset něco nakreslit. Rychle se s nimi domluvím, co by chtěli a začnu kreslit uhlem. Naštěstí mají své vlastní úhly, nechtělo by se mi jít celou cestu zpátky a pak sem. Za tři hodiny mám obrázek hotový, kreslil jsem v kuse a tak mám docela bolavé rameno.

Nevím, jestli se mi aspoň trochu povedl, ale elfové jsou víc než spokojeni a obratně mi zabalí sošku pro Aiona. Poděkuji jim.

"My máme děkovat tobě. Ted mi řekni, jaké jména jsi mu dával," sedne si proti mně elf. Začnu je jmenovat, jsem tam přes půl hodiny, než si vzpomenu na všechny.

"No páni, tak to se hned tak nevidí. Měl ti ho sám říct, jak daleko jste se vzájemnou komunikací?" pozvedne černovlasý elf obočí. Zdá se mi, že se jmenuje Marc, ale nejsem si jistý.

"Poznám, když má hlad, něco se mu nelíbí. Když se na něco ptá, většinou to vytuším, než slyším jeho slova," vysvětlím mu a dívám se, jak se černovlasý elf mračí čím dál víc.

"Ty se od něj držíš dál, proč?!" zabodne do mě zamračený pohled. Povzdechnu si a musím s pravdou ven.

"V chodbách jsem jen na pár dní. Z naší strany se snažili probourat do chodeb, takže je vchod zablokovaný, v neděli se vracím do své doby a tam draci neexistují, takže ho nemůžu vzít sebou, nechci, aby si na mě tak zvyknul, že by beze mě nevydržel," vysypu to ze sebe.

"Aha, už to chápu. Jemu jsi to vysvětlil?" ukáže na draka.

"Snažil jsem se, ale nevím, jestli to pochopil."

"Draci jsou chytřejší, než se zdají, snaží se tě užít, takže žádné rozestupy, mluvit spolu můžete i přes dimenze. Jim stačí vědomí, že je jejich jezdec v pořádku," usměje se Marc.

"Takže jsem všechno dělal špatně," povzdechnu si.

"Hlavně, že se všechno vysvětlilo," usměje se, pak zesíná a trochu zeleně se podívá za mě. Překvapeně se otočím a polknu. Za námi stojí rozběsněný Aion a tři strážci, nejspíš se ho snažili uklidnit. Čmuchal u jeho nohou ke mně nadšeně přiběhne, podrbu ho za ušima.

"Copak, překazil jsem milenecké dostaveníčko?" zeptá se ledově.

"Ty si nějak věříš, vidíš snad, že bychom byli v posteli nebo dokonce nazí?" zasyčím.

"To nic nemusí znamenat," zavrčí Aion.

"To máš pravdu, Erik mě přehnul hned v chodbě a za těch pár hodin jsem si to rozdal se všemi elfy, hlupákovy jako jsi ty, se nemá odporovat," zavrčím ironicky. Schytám od něj pořádnou facku, že se mi otočí hlava. Mezi námi, ani se mu nedivím.  Ozve se vyděšený křik, rychle se podívám a vidím, jak dva dvojhlaví psi útočí na Aiona. Kde se tu vzali?

"Ariku, Nore okamžitě ho nechte a lehněte," zaječím zděšeně. K mému překvapení a k nejspíš k překvapení všech okolo oba hned poslechnou, chvilku leží a pak běží ke mně. Podrbu je za všema ušima.

" Jak to že nehlídáte, co?" zeptám se jich.

"Máme víc těchto psů, v hlídání se střídají, ale většinou jdou hned spát a nažrat se, tohle se ještě nikdy nestalo," vysvětlí Marco.

"No jasně, to jsem si mohl myslet, spřátelíš se se všemi příšerami, které potkáš, tohle kdyby viděl Deiron," začne se smát Aion. Nechápavě se na něho podívám, vůbec nevím, kdo ten Deiron je.

"Omlouvám se ti. Jeho jsem přistihl. Domníval jsem se, že i ty..." odvrátí hlavu.

"Aione, já nejsem on," poznamenám tiše. Zraňuje mě, když mě srovnává s NÍM!

"To skutečně nejsi. Už jste přišli na ten problém?" zeptá se Aion. Takže si přece jen všimnul?

"Jo byl ve mně," povzdechnu si.

‚Lene, je všechno v pořádku?‘ ozve se mi v hlavě. Překvapeně sebou trhnu a ohlednu se po hlase. K mému překvapení se dívám přímo na svého dráčka.

"Ano, už je," usměji se a zvednu ho.

‚Dobře, jmenuji se Arvel," podívá se na mě.

"Těší mě Arvele," usměji se a požádám elfy o maso. Hned se mi ho dostane a Arvel se do něj hladově pustí. Maso dostanou i psi. Aion počká, až se dráček nají.

"Tak pojď krotiteli příšerek," usměje se na mě.

"Jo, hned," usměji se. Nechám Arvela vylézt na rameno a vezmu balíček s dárkem.

"Co to je?" zeptá se.

"Kdo se moc ptá, moc se dozví, když mu dotyčný odpoví," vypláznu na Aiona jazyk.

"Vezmu ti to," natáhne ruce. Plácnu ho po nich.

" Nic nebude," nafouknu se a rozloučím se s elfy. Pak vyrazím k jeskyni. Soška není těžká, ale během těch nekonečných hodin chodbami se parádně pronese. Psy zůstali u vchodu a vůbec mě nechtěli pustit, dokud jsem jim neslíbil, že za nimi zase zajdu.

V síni si ztěžka zavolám výtah a modlím se, aby přijel brzo.

"Říkal jsem ti, že ti to kousek vezmu," ozve se podrážděně Aion. Tohle mi opakoval ve skutečnosti, co pět minut.

"Jo, to jsi říkal, ne díky zvládnu to," nacpu se do výtahu i se soškou. Aion jde s povzdechem za mnou a zmáčkne dvacáté patro. Jediné, co jsem mu dovolil nést je Arven, protože začal cupovat ozdobný papír, urazil se na mě.

Dám sošku do rohu obýváku a pověřím Půlnoc, aby ji hlídala. Aionovi se to vůbec nelíbí. Úplně vidím, že jím lomcuje zvědavost. Unaveně se jdu svléknout. Popravdě mám toho dnes plný kecky, a jdu se osprchovat. Ke mně se přidá Aion a den zakončíme milováním. Pak se odeberu do sladkého snu.