24. Čekání

Čekání

Odneseme zavazadla do bytů a táta zmizí s velitelem v jedněch z dveří. Chci jít za bratrem, ale Rise mi to nedovolí, skoro násilím mě posadí do křesla a za chvíli do mě začne lít nějakou tekutinu. Pomalu se začnu uklidňovat.

"Je to lepší?" zeptá se mě Rise. Kývnu a začnu hledat kapesník. Rise mi ho podá a já si začnu utírat slzy a vysmrkám se.

"Kdybych přišel domů dřív," vzlyknu. Rise si povzdechne.

"Stejně tak dobře na tebe mohl Leny počkat, není to tvá vina Ryuu," poznamená táta. Kývnu, vím, že má pravdu, ale stejně...

"No ne Deirone, ty začínáš zase od nuly? Byl jsi zástupce velitele ne?" ozve se Rise.

"Musím se zase uvést do chodu, nebyl jsem tu devatenáct let," usměje se táta. Zatraceně, jak se může usmívat, rozzlobeně vzhlédnu a sletí mi brada. Táta má na sobě stejnou kombinézu jako Rise, jen plášť má černý s jemnými odlesky. Zatraceně mu to sluší a tiše si přeji, abych to také mohl nosit.

"Takže tě vzali zpátky? To se jim dost divím, za kterou ženskou se otočíš pak?" ozve se Dryse. Znám ho jen z pohledu, je dost málomluvný a uzavřený do sebe. Ještě jsem ho neviděl, aby se usmál. Táta sebou trochu trhne.

"Rád tě zase vidím Dryse," otočí se na něho táta s trochu smutným úsměvem. Určitě taky vycítil lehkou nevraživost, která z Dryseho hlasu sálala.

"Věčná škoda, že to nemůžu říct také, Đierene," otočí se k němu zády Dryse a odejde. To poslední vysloví nějak divně, skoro jsem mu nerozuměl. Táta se za ním smutně dívá.

"Co to bylo to poslední slovo?" otočím se na Riseho. Odpoví mi táta.

"Mé jméno v rodném jazyce," podívá se na mě. Nechápavě se na něho podívám.

"Nejsem ze Země, ale z Ertánie. Musím vás tam vzít, už tak mě máma vytahá za uši, že jsem porušil roční návštěvy," pousměje se táta. Mám oči jako puky. Táta je mimozemšťan?

"Měli bychom jít do čekárny," poznamená Rise. Nechápavě se na něho podívám a vzpomenu si na Lena. Jak jsem na něho prokrista mohl zapomenout?!

Rozběhnu se k východu, když mě Rise vezme za pas a vede mě jinudy. Dostaneme se do bílé sterilní chodby a otevíracími dveřmi do rozlehlé čekárny s řadami lidí. Kousek od dveří sedí Aion a na klíně drží draka. Táta k němu zamíří.

"Ai víš jak na tom je Leny?" zeptá se ho táta, aniž by se staral o pohledy ostatních.

"Ještě je na sále," odpoví tiše Aion. Táta si povzdechne a sedne si vedle něho.

Arvel se na něho hned otočí a začne ho očichávat.

"Nádherný drak, to je trnoocasý ne? Vůbec by mě nenapadlo, že je může někdo ovládat," podrbe táta dráčka na hlavě.

"Patří Lenovi, já mám erdenského jantarového," podívá se na tátu Aion, ten jen vytřeští oči.

"No jasně, čemu já se vůbec divým," povzdechne si táta.

‚Jsi cítit po Lenovi,‘ promluví tiše dráček.

"Len je můj syn," odpoví mu táta Arvel jen kývne a znovu se stočí u Aiona.

"Vypadá jako by ho všechno bolelo," zamumlám.

"Draci a jejich jezdci, jsou propojeni. Cítí svoji bolest, emoce, když zemře jeden, zemře i druhý," odpoví mi Rise. Přejede mi mráz po zádech. Ze dveří vyběhne zdravotník, usoudím tak se zvláštního znaku, což je věž obtočená dvouhlavou užovkou.

"Potřebujeme někoho, kdo je přímý příbuzný," hodí pohled k našemu hloučku.

"Jsem jeho bratr, vykročím k němu.

"Pojďte se mnou, potřebujeme trochu vaší krve, tohle mísení mezi národy," zavrtí hlavou a pustí mě dovnitř. Rychle jdu za ním a nechám si vzít krev. Pak mě odvedou zpátky a podají mi nějakou sklenici s pitím.

"Vypijte to hned," poznamená. Poslechnu je a jen co to dopiji, otřesu se odporem. Zdravotník se usměje a odejde. Opřu se o Riseho a očima zakotvím na dveřích.

"Něco nového?" objeví se velitel. Aion zavrtí hlavou.

"Ai máš dovolenou, dokud se Len neuzdraví," otočí se velitel na Aiona.

"Nekomolte mi jméno," zavrčí Aion vztekle a ledově se podívá na velitele, ten se omluví. K tomu, že dostal dovolenou se ani nevyjádří.

Po další půl hodině to táta nevydrží a bouchne na dveře, objeví se rozčílený zdravotník, a jak uvidí tátu, přestane se mračit.

"Teď dáváme dohromady jeho kosti, pak pro vás přijdu," zahučí a znovu zmizí. Povzdechneme si. Trvá dalších dvacet minut, než vyjedou ze dveří a zamíří někam dozadu. Aion s otcem na nic nečekají a vrhnou se za nimi. Rise mě vezme za ruku a jdeme za nimi pomalejším tempem, dostaneme se do lůžkové části, kde je několik ošklivě zraněních strážců, vesměs jsou strašně mladí a jestli se nemýlím, zahlédnu i jednoho, který nemá ani šestnáct.

"Jak dlouho tu bude?" zeptá se Aion.

"Nejméně čtrnáct dní. Měl vnitřní zranění, to jsme dali dohromady, jenže má slabý otřes mozku a ty kosti jsme si pod urychlovač dát netroufly, jsou to tříštivé zlomeniny.  Měl také velkou ztrátu krve, kterou jsme nahradili. V tomhle případě mu to míchání pomůže, protože se bude uzdravovat rychleji a nebude mít následky, aspoň ne vážné. Kdyby byl čistý člověk řekl bych čtyři měsíce, pokud by to zranění vůbec přežil. Buďte tu jen čtvrt hodiny, potřebuje odpočívat, ještě dovezu odpočívadlo, pro draka, na jeho posteli spát nesmí," podá vyčerpávající odpověď zdravotník, připojí ho na nějaké hadičky a odběhne. Podívám se na bratra a lehce se zamračím.

"Kde má aspoň sádru?" podívám se na průhledný plast, kterým má obalenou ruku, stejnou má nejspíš na noze.

"Sádra se hrozně drolí, tohle je pevnější a odolnější," odpoví tiše Aion a sedne si opatrně na postel, tak, aby s ní nepohnul. Lehce začne hladit Lena po tváři. Podívám se na jeho tvář, která se stáhla do masky bez pocitů. Oči jsou ovšem jiné, nikdy jsem neviděl, že by v nich bylo tolik, bolesti, utrpení a sebeobviňování. Ať se k němu zezačátku choval, jak chtěl, teprve teď pochopím, že ho miluje.

"Bude v pořádku, Aione," promluví tiše táta.

"Já vím, neměl jsem od něj odcházet, zabránil bych tomu," odvětí Aion. Zamrkám, netušil jsem, že byl za Lenem.

"Už se stalo, teď je důležité, aby se uzdravil," pokrčí táta rameny. Povzdechnu si.

"Tak jsem tady," promluví zdravotník, který dovezl něco podobného hnízdu. Aion tam dá dráčka a dál se věnuje Lenovi.

"Ještě pět minut," připomene nám zdravotník a odejde. Jen to odkývneme a nakonec nás stejně musí přijít vyhodit. Dokonce vyhodí i Aiona s tím, že kdyby cokoliv bylo, zavolají ho. Mlčky se dovalíme do síně a sedneme si do jedné skupinky křesel. Chvíli na to se před námi objeví oběd, ve kterém se spíš povrtám než, že se najím. Ostatní jsou na tom stejně. Aion se dokonce neobtěžoval ani to!

Někdo do mě drcne tlapkou, podívám se dolů a spatřím Rika, který drží v tlamičce lístek. Vezmu si ho. Je od Oie, vzkazuje nám, ať se stavíme. Nemám na návštěvu ani pomyšlení, ovšem Rise i táta má na celou věc jiný názor. Tak se mlčky nechám Risem doprovodit k Oimu. Opustí mě až kousek od zdi. Mlčky dojdu k bráně, kde mě stráže hned pustí. Stejně jako posledně zamířím na pole, kde Oi pracuje. Jen co mě uvidí, švihne z prací a rozběhne se ke mně. Vidím, jak jeho radostný obličej pohasl, když mě viděl a rozhlédl se.

"Ahoj, co se stalo? A kde je Leny?" zeptá se mě.

"V nemocnici," hlesnu.

"Co se mu stalo? Pojď ke mně, tam si promluvíme," vezme mě za paži a vede k sobě. Nemám sílu se bránit. U něho doma, nad hrnkem yacalutové šťávy to ze sebe vysypu. Uleví se mi. Oiova reakce mě taky nezklame. Dokonce si obohatím slovníček pěkně hrubými výrazy, které Oi použije na matku.

"Byla v šoku, prostě nemá gaye ráda," povzdechnu si.

"Co je to gay?" zeptá se zvědavě.

"Kluk, co je na kluky," odpovím mu stručně.

"Aha. Nic proti Ry, ale tohle se nedá omluvit nijak a mysli si o mě, co chceš. Jedls?" podívá se na mě. Dám mu za pravdu. Lehce zavrtím hlavou s tím, že nemám hlad. Ignoruje připomínku a nachystá mi jídlo.

"Sněz to nebo tě nakrmím sám. Matky, mají své děti chránit a to platí pro všechny druhy živočichů, ne jen pro vás nebo nás. To kdyby si dovolila tady, jen jedinkrát mu ublížit, tak ji rozsekají na kousíčky, tohle se prostě nedělá. Ani si nedovedu představit, že by některá máma své dítě nechránila. Co to tam máte za chování, že se to toleruje? Bude v pořádku, že jo," podívá se na mě.

"Jo, vzali si ho na starost zdravotníci v chodbách," odpovím mu.

"To je dobře, nevím, jaké doktory máte tam, ale ti v chodbách prý dokážou zázraky. Co na to Aion?" zeptá se ještě.

"Málem ji zabil, kdyby tam nebyl táta, nejspíš by jí utrhl hlavu," odpovím mu.

"Škoda, že to neudělal, docela rád bych mu přiznal nějaké body k plusu, zatím je v pěkně hlubokém mínusu. Ten kluk má taky štěstí na dementy," zahučí Oi. Podívám se na Oie a rozesměji se, tohle by mě nenapadlo ani ve snu. Oi se na mě usměje a pak se bavíme o všem možném i nemožném. Hlavně rozebíráme zvyky v obou kulturách.

"Kolik je hodin?" trhnu sebou po hodně dlouhé době.

"Za chvíli bude čtvrtá tma," odpoví mi pobaveně Oi. Jen zamrkám a položím vidličku na prázdný talíř. "Rise mě zabije," zděsím se.

"Počkej do rána, připravím ti, pro Lena nějaké bylinky, myslím, že i zdravotníci je ocení," pousměje se Oi. Souhlasím, ven bych se ve tmě stejně neodvážil. Oi sklidí talíř a někam zmizí, za chvíli se vrátí s náručí divných rostlin, jsou tam čerstvě utržené i sušené, všechno zabalí do nějaké folie.

"Tak bys to neměl poškodit. Doprovodím tě k jeskyni," pousměje se.

"Díky, sám bych těžko trefil," povzdechnu si.

"Nevšimnul jsem si, že by s tím Len měl problémy," mrkne na mě.

"On ne, já jo," odfrknu si. Oi se jen zasměje a podá mi další hrnek šťávy. Sedneme si, když dovnitř bez klepání vejde kluk. Oi ho ignoruje, i když si kluk nalije šťávu a sedne k nám. To že to kamarádovi vadí, prozrazuje jen vzteklý lesk v očích. Tázavě pozvednu obočí a podívám se na Oie.

"Nevšímej si ho," zasyčí Oi.

"Ty umíš mluvit? Takže mi můžeš odpovědět na moji nabídku," podívá se ten kluk na Oie. U nich pohlaví vážně nezjistíte jen podle jemného zabarvení uší. Kluci je mají lehce nažloutlé, ženy lehce do fialova. Skoro vyprsknu pití, jak se snažím udržet smích na uzdě.

Podívejme se jakého má Oi nápadníka a to se bránil, že kluka nechce!

"Odpověď je ano," zasyčí Oi. Kluk se zamračí. Tady mají obrácené a ano, takže ano je ne a ne ano.

"Proč?" zeptá se podrážděně.

"Chci ženu," vysvětlí mu Oi.

"Co tu jsi ses za žádnou neotočil, tak jsem usoudil, že na ženy nejsi," zamračí se ještě víc kluk. Oi zmlkne a prudce se otočí zády ke klukovi. Proboha, to jsem přišel vážně v pravou chvíli, tohle je k popukání!

"Takže na ženy skutečně nejsi. V tom případě beru tvé ano, jako ne, přijdu tě informovat, kdy se sezdáme," ukončí konverzaci kluk. Obočí mi vyletí nahoru, tak tohle je trochu moc.

"To bez mého souhlasu nesmíš!" otočí se na něj Oi, jediným pohybem se zvedne a opře o desku stolu.

"Ale ano, můžu," usměje se kluk a odejde. Oi se zasténáním sedne za stůl a dá si hlavu na ruce.

"To je snad zlý sen, ze všech si na mě musí brousit zuby tenhle ten," povzdechne si zničeně.

"Co se děje?" zeptám se.

"Usmyslel si, že mě vezme. Snažím se ho ignorovat, ale sám jsi viděl, jak na to reaguje. Už si nevím rady," zkrouceně si povzdechne.

"Jestli můžu posoudit z téhle chvilky, tak to máš marné," uculím se.

"Bál jsem se, že to řekneš," kvikne a schová si hlavu do paží.

"Oi, vypadá to na slušného kluka," snažím se ho uklidnit a nedat najevo, že se bavím. Nemusel by to vzít sportovně.

"Ale co si o mě všichni pomyslí?" zaskučí Oi. Zabublám smíchy.

"Myslím, že to přežijí," ujistím ho. Podívá se na mě vražedným pohledem.

"Ty se bavíš," zavrčí na mě podezřívavě. Na důkaz vybuchnu v smích.

"Neodvažuj se to říct," varuje mě vážně. Neodolám.

"Já jsem ti to říkal," pronesu co nejvážněji. Oi vyskočí a začne mě honit kolem stolu. Má zatraceně rychlé nohy, tak mě skoro chytne, kdyby nepřišel jeho ‚snoubenec‘ jsem zavěšený na trámu jako kus salámu.

"Začíná svítat, neměl bys vyprovodit svého... ehm...?" probodne mě pohledem.

"Jsme jen kamarádi, já už manžela mám," ujistím kluka.

"Tak to tě mile rád poznávám, jsem Gao," podá mi s vřelým úsměvem levou ruku. Podám mu svoji, rukáv se mi vyhrne a odhalí náramek.  Gao na něj vytřeští oči a začne se omlouvat, až ho musím zarazit.

"Ry, už musíme, slunce taky nebude svítit věčně a ty mě pust," vykroutí se z Gaova náručí. Gao se hryzne do rtů a podívá se ke dveřím. Nejspíš se něco děje a nechce, abych tam byl taky, rozhodnu se rychle a vyskočím oknem ven. Gao, vystrčí ven Oie. Nakouknu za roh a vidím, že před dveřmi je shromážděné nejspíš celé město, Oi je celý strnulý. Mlčky se vrátí do domu a vyjde s balíkem bylin. Zamíří k bráně a já se k němu připojím, nepromluvím, tohle nechám na něm.

"Drimmy," zavrčí jen, co jsme dost daleko. V našem jazyce to znamená něco jako bastard. Nechápavě se na něho podívám.

"Pojistil si mě, to že mě viděli vycházet ven s ním po boku je považováno jako hotovka, jestli si ho nevezmu... to prostě neexistuje. Kdyby aspoň počkal, než si na tu myšlenku zvyknu... takhle mu pořádně zatopím," pousměje se. Nechám to být, protože mě zaujme něco jiného a to šelma, která černá s bílými pruhy. Otočí ke mně svůj rudý pohled a skoro nevraživě zavrčí, pak odběhne. Ještě si stačím všimnout, jeho klouzavého pohybu, podobného jaký uvidíme u vlků.

"Co to bylo?" zeptám se zaskočeně.

"Suryko, loví ty bestie, naše planeta se uzdravuje," usměje se na mě Oi. Oplatím mu úsměv a pak už tiše dojdeme k jeskyni.

"Málem jsem tu vrostl do zemně, Ryuu," promluví tiše Rise a vyjde ze tmy jeskyně. Obejmu ho na přivítanou a políbím.

"Tu máš ty bylinky a pak přijdi i s Lenym a posílej mi zprávy, jak se mu daří," napomíná mě Oi. Slíbím mu to a převezmu balík.

"Dej na sebe pozor," napomenu ho a rozloučím se s ním. Počkáme, až zaběhne tak daleko, že není vidět a vejdeme do chodby. Byliny hned odnesu zdravotníkům, kteří z nich mají ohromnou radost. Ještě se zastavím za bratrem a domluvím Arvelovi, aby aspoň něco snědl, a jdu domů. Překvapí mě, že věci z chodby už jsou pryč a u nás najdu Aiona v normálním oblečení stejně jako otce. Aion hýčká Půlnoc, která je skleslá.

Lehce se zamračím, měl být u Lenyho.

"Odtama ho vyhodili, protože po nich ječel, ať ho okamžitě uzdraví," zazubí se táta, který mi jako obvykle čte myšlenky.

"Na pár dní jsme v obležení, pak se Aion přestěhuje do nemocnice," vysvětlí mi Rise. Kývnu a stulím se mu na klín. Začíná čekání na sebemenší zprávu o Lenyho stavu.