31. Aldévie

Aldevie

Trochu závistivě se koukám za bráchou. Nebezpečné světy jsou zajímavější, než ty ‚bezpečné‘. No uvidíme, co bude tady. Zatracený velitel, chtěl jsem tam jít hlavně z toho důvodu, abych se s Lenem kochal, jak se Dryse snaží sbalit tátu.

"Tak jdeme," obrátí se na nás strážce se zelenými, fakt nekecám, vlasy. Zamručím něco a se shrbenými rameny se ploužím za nimi. Nutno podotknout, že když tu není Rise, tak na mě dává pozor Dry. Ti dva mají strašně podobná jména, ale Rise je hezčí, že ano.

"Ryu, být tebou, tak jsem rád, že tam nejdu. Byl jsem tam jednou a myslím, že velitel nás tam nasazuje jedině za trest, jinak to není možné. Ten tvůj byl oproti tamtomu podobný ráji," otočí se na mě vedoucí s úsměvem.

"Hmm, ale jsou zajímavější," povzdechnu.

"To nepochybně. Jsem Asen," podá mi ruku, stisknu mu ji.

"Dry, copak ty kyselé hrozny?" obrátí se další na Dryseho. Mrknu na něho, fakt se tváří kysele.

"Jsem od Deirona, kruci, měli jsme tam jít spolu," fňukne Dry.

"Mě to taky mrzí, nic bych neviděl radši, jak ho balíš," ujistím Dryseho.

"Je pěkně tvrdohlavý," uculí se Dryse.

"Jo to jsme už postřehli. Když jednou nechtěně vrazil do betonu a sesypal se beton, místo taťky, ten se jen divil, co se děje," ušklíbnu se. Zbytek party zařve smíchy.

"To je mu dost podobné," uklidní se silou jeden blondýn.

"Ertaňané mají dost silné kosti," kývne Dryse se stále cukajícími koutky.

"Nepovídej, ty sis už taky všimnul?" podivím se.

"Neprovokuj synku," uculí se Dryse. Fajn když to tak pěkně říká. Dál jdeme za mírného žertování a různých příhod, u kterých ztrácím smysl pro chůzi a rovnováhu díky smíchu. Sem tam taky přispěji troškou do mlýna. Občas mineme pátrače, s čmuchaly, kteří nad námi jen zavrtí hlavou. Za chvíli se objevíme v zeleném světě. Beze srandy.

Jasně zelená tráva i zelené stromy, nebo tak spíš odhaduji rostliny, které vypadají jako stromy u náš až na to, že mají temně zelenou barvu, dokonce i vzduch má nazelenalý odstín a když zvednu hlavu, uhodnu proč to tak je. Svítí na nás jedovatě zelené slunce.

"Nemá být slunko žluté?" poznamenám udiveně.

"Ne nutně, už jsem zažil i černé slunce," pokrčí rameny blonďák

"Té zelené je až moc," bručím.

"Mňau," souhlasně se ozve u nohy. S úsměvem zvednu Rika do náruče a podrbu ho mezi oušky. Tenhle svět si nejspíš nechce nechat ujít. Nechápu proč. Udělám krok a jsem po kotník ve vodě, při tom ztratím rovnováhu. Jeden ze skupiny mě vytáhne.

"Dávej pozor, kam šlapeš, nesejdi z cesty, kolem jsou bažiny," varuje mě a ukáže na značenou cestu. Moc ji nevidím, tak se prostě snažím jít ve stopách toho před námi. Trvá sakra dlouho, než vyjdeme z bažinaté části. Tady svět vypadá úplně jinak!

Jistě stále je tu nazelenalý vzduch všude převažuje zelená, ale stromy konečně mají hnědé kmeny, i když sahají maximálně k pasu a to ještě jen některé. Trávu máme, o něco víš než prsty. Skloním se k jednomu stromku a utrhnu červenou bobulku, která chutná jako jahůdka.

"To by mě zajímalo, jak sou vysocí obyvatelé," zamumlám.

"Tak dvacet až třicet centimetrů," odpoví mi jeden strážce.

"Jé Šmoulové," vykřiknu. Všichni se na mě nechápavě podívají a tak jim horko těžko vysvětlím ony modré postavičky. Strážcům po chvíli začnou cukat koutka.

"Řekl jsem snad něco?" zamračím se.

"Navrhni svému manželovi, aby tě někdy vzal do Zalesu," mrkne na mě Asen.

"Provedu," zamumlám a Dryse vedle mě nebezpečně zabublá.

"Proč tu jsme?" zeptám se.

"Jen běžná kontrola," mrkne na mě blonďák.

"Po, to mrkání bych si, být tebou, nechal od cesty. Jestli tě nachytá Rise, tak ten je schopný tě narvat do krabičky od sirek a zapálit," varuje strážce pobaveně brunet.

"Po?" zarazím se.

"Má nevyslovitelné jméno tak jsme to zkrátili," pootočí hlavu Asen.

"Nechápu, co je na jméně Powloudewrdoil tak krkolomné," zavrčí Po.

"Aha, chápu," ujistím strážce. Chudák Po se urazí a zbytek má co dělat, aby udusil smích. Z leva k nám dorazí volání o pomoc a strážci se pohnou, dokonce i Rik mi vyskočí z náruče a promění se. Rozběhnu se za strážci, pak se zastavím a s Rikem vběhnu do chodby. Rik se zastaví u jednoho rozcestí a hrne se dovnitř, jdu s ním a zastavím se napůl ve stínu. Zřetelně slyším, jak se ke mně snaží něco prodrat. Rik mrskne ocasem a v momentě, kdy se ta osoba postaví, Rik zařve, až se mi zježí vlasy na hlavě. Zloděje to má obdivuhodný efekt, pustí to, co drží a začne před námi couvat.

"Ani se nehni," zařve za postavou Po. Postava sebou trhne a zděšeně se otočí. V další chvíli se chodbou rozproudí světlo a já vytřeštím oči na Grava, mého bývalého spolužáka.

"Jak ses sem dostal?" vyjeknu, zatímco on na mě zírá jako na mrtvolu. Já zapomněl, že na Zemi jsme považováni za mrtvé.

"Ty žiješ?!" vyjekne Grave.

"Ne to je jen můj duch," ujistím ho a podrbu Rika za uchem. Zavrní.

"Ty ho znáš?" obrátí se na mě Po.

"Jo, můj bývalý spolužák, ze Země," kývnu.

"Tak se s ním rozluč, jednou pro vždy. Tohle byl brilantní nápad," pochválí mě Po.

"Díky. Jak ses sem dostal?" kývnu a podívám se na Graveho.

"Jednoduše, byl jsem zvědavý, jak to tu rozbili, tak jsem šel a uviděl jsem chodby, přišlo mi to divné a tak jsem do nich vlezl a objevil tohle. Budu v balíku," zalesknou se mu oči. Znechuceně se odvrátím a začnu hledat to, co uteklo.

"Už je zpátky," ujistí mě druhý strážce.

"Hele ty se s nimi znáš? Řekni jim, ať mě pustí, můžeme být bohatí," zabodne do mě oči, zatímco se snaží osvobodit.

"Ne díky s někým jako jsi ty, se nezahazuji. Pozdravuj za mě červy," doporučím mu a vyjdu z chodby.

"Co jaké červy? Ryuu, musíš mi pomoct, slyšíš? Jsme přece..." víc neslyším, protože si zacpu uši. Vím, že je to takhle správné, ale já ho znal, jednou mě dostal z maléru. Sundám si ruce až když jsem si jistý, že je Grave pryč a pomalu se svezu po kameni na zem. Na tohle jsem vůbec nebyl připravený, myslel jsem, že mě jen čeká jednoduché objevování světů. Je mi ze sebe samotného na zvracení. Mám milion chutí mu pomoct, i když vím, že nemůžu. Připadám si jako ten největší zrádce, co může existovat.

"Ry, tohle přejde, slibuji," promluví na mě Risův hlas a on mě pomalu vezme do náruče. Pevně se k němu přitisknu. Jemu se to řekne, fakt že jo.

"Já jsem ho zradil, kdysi mi pomohl," odpovím hluše a pevně zavřu oči.

"Ryuu, to není pravda, nezradil jsi ho. On sem nepatřil, chtěl tenhle svět zničit, slyšel jsi ty jeho řeči. Možná by pak odhalil a zničil další světy. Tohle nebyl ten kamarád, kterého jsi znal," zatřese se mnou lehce Rise. Podívám se na něho skrze zamlženou stěnu. Je podivně rozmazaný. Teprve až když mi přejede palci po dolních víčkách, pochopím, že brečím.

"On byl jako my," špitnu.

"Nebyl, Ryuu. On tenhle svět chtěl prodat, na rozdíl od tebe a Lena, kteří jste svým přátelům v jiných světech pomáhali," usměje se na mě. Kývnu a rukávem si otřu oči.

"Co to bylo? To co chtěl unést," zeptám se po tom, co jsem se pěkně zhluboka nadechl.

"Uvidíš," pousměje se Rise a hladově mě políbí, čímž mi zaručeně vyžene všechno ostatní z hlavy. Zajedu mu rukou pod košili a pohladím ho po nahé kůži, až zasténá.

"Miláčku, tu by to asi nebylo nejlepší, je tu moc očí," uculí se. Mrknu mu přes rameno a sekám se se starostlivým pohledem celé skupiny. Zrudnu jako rajče. Rise na mě mrkne v příslibu vášnivé noci a pomůže mi na nohy.

"Jsi v pořádku?" zeptá se mě Po.

"Dejme tomu," kývnu.

"Vím, jak se cítíš," pousměje se smutně Po. Zamračím se.

"Jak ty můžeš vědět, jak já se cítím," vyjedu na něho nespravedlivě.

"Musel jsem zabít bratra, který vybíjel vzácná zvířata na zemi, kvůli zisku," odpoví tiše. Okamžitě se zastydím.

"Promiň," špitnu.

"To nic, časem to přejde. Po tom jsem věděl, že tomu chci zabránit za každou cenu, mnozí z nás se kvůli tomuhle nervově zhroutí. Zvlášť když musí odsoudit k smrti toho, koho znají, překonat to je složité. Len má dost síly, aby to překonal, ale nevím, jak by to zvládl, kdyby to musel udělat u tebe nebo u otce, což se naštěstí nestane. Ochrana světů je naší prioritou. Má přednost před vším ostatním i před rodinou," pousměje se Po.

"Kecáš, nikdy to nepřejde, pořád to máš před očima, ale naučil ses s tím žít. Netuším, jestli tolik síly mám i já," odpovím.

"Máš, ty a Len máte obdivuhodnou psychiku. Průvodci to dokáží odhalit, kdyby tomu tak nebylo, nestály by při vás. Jak jste se k nim dostali?" zajímá Poa.

"Já v zemi obrů, utíkal jsem před armádou mravenců. Když mě chytla nějaká kočka a odnášela pryč. Přísahám bohu, že jsem si v ten moment připadal jako oběd. Ona mě místo toho hodila mezi svá čerstvě narozená koťata. Rik mě bránil před ostatními, pak už se mnou zůstal. Len, pro něho si Půlnoc došla do našeho světa," pousměji se.

"Ještě mi někdy řekni, že se nehodíte na strážce. Mimochodem, velitel vás s námi posílá jen proto, abyste se strážci stali," obrátí oči v sloup Asen.

"Byl bych jím moc rád, ale teď..." zaváhám.

"...teď se musíš rozhodnout znovu a sám," usměje se s pochopením Asen. S úlevou kývnu a otočím se na manžela.

"jak ses tu objevil Ri? Já myslel, že jsi šel s Lenem?" zamrkám.

"Původně jo, ale doběhl pro mě Rik, že se něco děje, tak jsem byl uvolněn," pousměje se Rise.

"Byl jsi uvolněn vedoucím skupiny nebo ses uvolnil sám?" zeptám se s podezřením.

"Sám, přece se někoho nebudu ptát, co mám dělat, když má můj manžel trable," odfrkne si Rise. Skupina za mnou se složí smíchy. Ani neuvěříte, jak mi to polichotí. Nakloním se k němu a dám mu další polibek.

"Ehm, lidi nijak vás nemíním zdržovat, ale za hodinu nám končí mise," upozorní nás Asen. Nerad se odtrhnu od Riseho.

"Ty se taky naotravuješ," ujistí ho Rise a vezme mě za ruku v druhé má rukavice. Vyjdeme znovu z chodby a Rise mě vede do sadu, který se teď hemží dělníky, ale nad nimi mi spadne brada! Nejsou to šmoulové, jak jsem si přál, ale ovoce s ručičkami, nožičkami a tvářemi! Jako myslím to smrtelně vážně, teď kolem mě proběhl citron, který vezl miniaturní kolečka. Kousek od něho je červená paprika, mandarinka, fík, ananas a další a další ovoce. Nejvíc mě uchvátí třešeň, která se na malých nožkách snaží dohnat miniaturní hrášek.

"Nemáte foťák?" vydechnu. Tohle mi Len neuvěří!

"Bohužel ne, ale můžeme vás sem zase vzít," zasměje se Rise.

"Aby to bylo co nejdřív, tenhle svět se bude uzavírat," ozve se další strážce. Nevnímám ho, jsem absolutně uchvácen ovocným světem! Mohl bych se na to hemžení dívat donekonečna.

"Ryuu, jdeme," ozve se Rise.

"Ještě ne," zaúpím a pomůžu třešince na nohy.

"Pojď, už musíme," postaví mě Rise na nohy a strká mě do chodby, moc mu to nejde, na jeden zpáteční krok udělám dva proti němu.

"Já nechci," fňuknu.

"Ale chceš, jen o tom nevíš," ujistí mě se smíchem Asen a pomůže Risemu. Po, se k nim přidá, zrádce. Společně mě dostrkají do chodby a na prvním rozcestí mě roztočí tak, že se mi pak moce hlava a já nevím, kudy jsme sem přišli. Za trest na ně nepromluvím celou cestu do síně.

Vejdeme tam v momentě, kdy se Aion chytá za hlavu.

"Jo to pozoruji a to jsem si myslel, že to před ním utajím!" zaúpí Aion. Nevím, o co jde, ale sletí mi brada až na hruď, podruhé za tenhle den, protože uvidím Aiona, jak se směje. A jak tak pozoruji Len je v šoku taktéž.

"On se umí smát?" zeptám se trochu vykolejeně a ukážu na Aiona.

"Kupodivu jo, i když je to málokdy," pousměje se Rise.

"On je zázrak, že vůbec něco takového umí," usoudím a vrhnu se k Lenovi.

"Neuvěříš mi, kde jsem byl," knokautuji ho herdou do zad.

"Ty zase neuvěříš, co se stalo, no možná uvěříš. Tak povídej," mrkne na mě Len přátelsky.

"No tak moment, teď se bude mluvit o důležitých věcech," přeruší nás velitel. Otráveně se na něho podívám. Chtěl jsem mu to vyklopit hned.

"Srdíčko, víš, jak jsi mi chyběl?" vejde do síně Dryse a než se vzpamatujeme, drží tátu kolem pasu.

"Zatraceně, pusť mě ty jeden Adgrweský bacile! Jsi horší jak jedovatý břečťan!" zavrčí táta a vší silou se brání před Dryseho pusou. Vytřeštím na to s Lenem oči a složíme se v křečích smíchu.

"Ty jsi zlý," zamračí se Dryse a taťku pustí. Ten si oddechne a vzápětí ztuhne, když ho Dryse bleskově políbí na ústa. S Lenem mu zatleskáme za perfektní manévr. Táta se na nás dotčeně podívá a urazí se.

"Tu to jiskří," zasměje se Rise.

"Jo, ale mám pocit, že mezi Lenem a Aionem se vyklubal příbuzenský vztah," ušklíbnu se.

"Hmm, nějak budeme muset Aie postrčit," poznamená a posadí si mě na klín.

"Takže začneme. Asenova skupina, skvělá práce, po zbývající dobu tam budou zvýšené hlídky. Tak se prostřídají všichni. Ryuu, ty máš také nemalé zásluhy. Redvane, velice dobrá práce, neunikl ani jeden pytlák. Co se týče tebe Aione, doporučil bych ti, abys varování bral vážně. Tvoje všechno znám, všechno umím, mi pomalu začíná lézt krkem, nějak ti zase stoupnul kohoutek. Měl by ti ho někdo prasknout," zamračí se velitel na Aiona, který se viditelně ušklíbne a pohodí hlavou.

"Každopádně máš se všemi misemi útlum, dokud se ti nezahojí noha. Dost popřemýšlím, jestli tě nemám dát na kontrolu," zpřísní velitel. Aion viditelně ztuhne a skrčí se.

"Rise, ty se moc nesměj, co mělo znamenat tvoje opuštění určené skupiny, dobře víš, že s tím tvrdohlavcem něco svedeš jen ty!" vyjede na mého manžela.

"Mise nemise, můj manžel je mi přednější. Pokud vím tak procházeče chytnul on nebo spíš na tom měl nemalou zásluhu spolu s Rikem. Co se týče Aiona s tím bych si hlavu nelámal, Len ho dokáže usadit stejně dobře ne-li líp," pokrčí rameny Rise.

"Taky pravda. Leny, žádné zvířátko do sbírky?" mrkne na bráchu velitel. V momentě bych přísahal, že se Aion zhrozil.

"Bohužel ne, co jsem viděl pořádně, byl jen pavouk, ani nevím, jak se jmenoval, ale metrového pavouka do sbírky fakt nechci," uculí se Len.

"Díky bohu," zaslechnu Aiona. Mám co dělat, abych nevyprsknul smíchy, stejně jako táta. Kdyby tak chudák věděl, že pokud by ten pavouk byl velký jak tarantule, už ho má nastěhovaného doma.

"Ty nemáš rád zvířata?" obrátím se na Aiona, když ovládnu smích.

"Zrovna nemusím ty, u kterých si nejsem jistý, jestli se ráno probudím bez hlavy, stačí ta kočka," ujistí mě klidně Aion.

"Ty jsi strašný, já za to nemůžu, že mě mají rádi, a když ti to tak vadí, neměl sis mě brát," vyskočí na nohy Len a zmizí v chodbách. O něho strach nemám, zvlášť když za ním vyběhne Půlnoc a Suryko. Třeba zabloudí i do ovocné říše. Podívám se na Aiona, který má dost povislá ramena, je mi jasné, že ho to mrzí a ne málo. Dobře mu tak, dobře ví, jak je na to Len citliví.

"Aione, ještě nějaká taková ‚inteligentní poznámka‘ a vyříznu ti jazyk. Nebo navrhnu váš rozchod," poznamená klidně táta. Aion zbledne jako plátno.

"Deirone, buď tak laskavý a neser se do mého manželství, nic o něm nevíš a jestli ti můžu poradit, drž se Dryseho, přemýšlí i za tebe," procedí skrz zuby Aion. Táta se na něho podívá.

"Jen tě varuji Aione. Jednou jedinkrát ubliž mému synovi a najdu si tě třeba v pekle a rozhodně nevyvázneš se zdravou kůží," probodne táta Aiona. Ten už neřekne ani půl slova a vydá se také do chodeb. Nic bych za to nedal, že jde hledat Lena. Běda jestli ne!