32. Svět pro nás dva

Svět pro nás dva

Vyjdu ze síně a zapřemýšlím, kam mohl jít. Podívám se k výklenku, kde normálně leží Lenův skicář s úhly. Nic tam není. Pousměji se a zamířím k obřímu světu. Ten název je vážně výstižný. Už jsem si všiml, že poslední dobou je nějaký podrážděný, jen nevím, proč tomu tak je. Projdu chodbou a obejdu stéblo trávy. Hledat ho tu, bude horší než hledat jehlu v kupce sena. Jen doufám, že sebou vzal Půlnoc. Přiložím dva prsty k puse a hlasitě hvízdnu. Trvá chvilku, než přede mnou, zastaví Půlnoc a po chvilce mi milostivě dovolí, abych se jí s obtížemi vyšplhal na hřbet, s těmi berlemi to není jednoduché. Dovede mě k vysoké rostlině, kde na jedné halouzce sedí Leny a soustředěně kreslí čmeláka. Seskočím z Půlnoci a vyšplhám se na rostlinu, opatrně sednu za něj a nakouknu přes jeho rameno. Jako vždycky je kresba dokonalá.

"Proč jsi přišel?" promluví na mě Leny, docela mě to překvapí.

"Měl jsem o tebe strach a navíc jsem se tě chtěl zeptat, proč jsi tak podrážděný," odpovím mu.

"Nemusel ses namáhat, dobře vím, že tě obtěžuji," poznamená Leny. Překvapí mě to tak, že málem sletím z rostliny.

"Proč si to myslíš?" zeptám se ho překvapeně.

"Nevšímáš si mě, všechno je pro tebe důležitější než já a ani nevím, kdy jsme se naposledy milovali," odpoví mi tiše Leny. Můj ty smutku, on asi fakt netuší, jak je pro mě těžké v jeho přítomnosti udržet pozornost k důležitým věcem, rozhodí mě už, když cítím jeho vůni, nemůže tušit, že doby, kdy jsem trávil ve sprše, jsem na sebe pouštěl tu nejledovější vodu, abych se udržel pod kontrolou. Nevěděl jsem, že o milování se mnou stojí. Zdrceně si povzdechnu.

"Nevěděl jsem, že o to stojíš, Leny, myslel jsem, že mě nesnášíš," přiznám tiše. Překvapeně se na mě podívá.

"Ze začátku, ale později... co se tenkrát stalo na tom balkoně, myslím ze začátku, kdy ses tak šíleně změnil?" zeptá se mě. Povzdechnu si, tušil jsem, že ho to bude zajímat. Nejdřív zaváhám, ale pak mu to řeknu. V duchu se obrním proti soucitu, ale v jeho očích po skončení uvidím pouze bolest.

"Já nejsem on," zašeptá tiše.

"To už vím, Lene," pousměji se a přitáhnu si ho k sobě. Překvapí mě, že se nechá a pak se ke mně přitulí a obejme mě. Je tak příjemné ho mít u sebe.

"Děkuji, že jsi mi to řekl," pousměje se a dá se do dokreslování obrázku. Jen s úžasem sleduji, jak se na papíru objeví čmelák, který je tak živý, že jen čekám, kdy odletí.

"Máš úchvatný talent," zavrtím užasle hlavou.

"Myslíš tím krocení bestií nebo kreslení?" zeptá se mě pobaveně.

"Obojí. Občas mě vážně stávají vlasy na hlavě, co zase dojde," zavrtím hlavou pobaveně. Uchichtne se a skryje skicák. V dalším momentě seskočí na zem. No tak u mě bude horší dostat se dolů jak nahoru, povzdechnu si v duchu a studuji kudy se dostat dolů, když mě chytne za plášť Půlnoc a snese mě dolů. Poděkuju ji a pustím se s Lenym po boku k chodbě. Jen co tam dorazíme, překvapí mě dvanáct strážců s hadem v kruhu, jsou to elitní honiči procházečů.

"Utekl vám někdo?" podívám se na modrovlasého Mila.

"Jo ten zvláštní vězeň. Je dost chytrý, ale zatím se nepokusil opustit chodby. Teď zmizel v tomhle světě. Kdybyste ho zahlídli, dejte nám vědět," kývnou a rozprchnou se. Podívám se na Lenyho a vidím v jeho očích zvědavost, ale neptá se. Tohle bych mu stejně nemohl říct, je to záležitost strážců. To mi připomíná, že se ho musím zeptat, jestli by se nechtěl přidat k nám, ale dnes ještě ne.

"Pojď za mnou," pousměji se a vedu ho spleti chodeb. Mineme obvyklé stezky a jdu k zastrčeným chodbám, občas mineme značku nebezpečného světa, ale mezi nimi je jeden, který tak nebezpečný není, aspoň podle mě. Ani nevím, jestli o něm ostatní ví. Vejdu do chodby, sám jsem tenhle svět pojmenoval Aquaston. Je to svět jezer, na rozdíl od Oceánie, má největší jezero, které je tu považováno za moře rozlohu jen tři kilometry nejširším bodě a voda je tu sladká. Ale i tak je tu nádherná scenérie, s lesy a loukami, přímo ideální pro život. Najdete tu velké živočichy, ale nejsou tu lidé nebo jiní obyvatele, kteří by přírodu ničili. Tak trochu se vrátíme do počátků země, ale ne úplně na konec, jen tak do doby, kdy žili šavlozubí tygři a lovili velké savce. Přímo před námi se objeví zvířata podobné pásovcům, jen bez brnění a několikanásobně větší, tihle býložravci jsou celkem přítulní, když si na vás zvyknou. Mrknu na Lenyho a musím se usmát, vypadá ohromeně. Při tom si všimnu dvou šavlozubých tygrů.

"Lene, pojď opatrně se mnou, nesmíme se mezi ty savce zaplést," drcnu do něho a odvedu ho bokem ke skupině stromů, ale před tím se ujistím, že v okolí není žádný jedovatý had, zdejší ploskolebci mají takřka trojnásobek jedu než ti na zemi a jdou rozhodně větší.

"Jak to, že zvířata jsou tady tak velká?" zamračí se len.

"Mají dostatek potravy a nic je neohrožuje, když chceš velké živočichy zničit, nejlepší možnost je začít likvidovat první článek řetězu, to znamená ničit rostliny," vysvětlím mu a obrátím pohled k lovu, je to krvavá podívaná. Najednou se Leny skloní a něco vezme do ruky je to travní potkán.

"Nejsou masožraví, že ne," podívá se na mě Leny.

"Ne, kdyby byli tak bys to už věděl," pousměji se a dívám se na světle šedé zvířátko. Je pěkně vyděšené, kde je, skočit se neodvažuje, protože je, podle jejich měřítka hodně vysoko. Po chvíli ho Leny pustí a potkan uhání co nejdál od nás. Za námi se ozve zabručení a my jen tak, tak uhneme před stádem Megapoustů. Tihle ‚drobečci‘ dosahují na výšku kolem čtyř metrů. V téhle zemi ještě stačili nějací dinosauři přežít, jen doufám, že je nesledují nějací masožravci. Jedno z mláďat se odtrhne od skupiny a začne nás zvědavě očichávat, doLenyho dokonce drcne a nechá se od něj pohladit. Zůstane u nás tak dlouho, dokud jedna samice neotočí hlavu na dlouhém krku a nezavolá ho, pak je rychle doběhne. Za námi něco seskočí ze stromu, než se stačím otočit, proběhne kolem nás černá puma o velikosti poníka a zmizí mezi stromy.

"Pojď, pomalu půjdeme, musíš ještě za Arvelem," pobídnu ho.

"Já vím, ale odsud se mi moc nechce," povzdechne si Leny. Zaznamenám otřesy.

"No tak být tebou se pohnu, pokud se nechceš setkat s T-rexem," poznamenám. Leny na mě vyvalí vyděšený pohled a pak se začneme sunout k chodbě, odkud jsme přišli, zajdeme zrovna ve chvíli, kdy se skupina těchto obrovských masožravců dostane na dohled. Leny zvědavě vykoukne.

"Jsou úžasní, ale seznámit zblízka bych se s nimi nechtěl," usoudí uchváceně. Když přejdou, vydáme se do hlubin chodeb, když se před námi objeví Kraken a na něco za námi zaútočí, otočíme se včas, abychom viděli zdrhat mládě tyranosaura. Suryka jsou agresivnější než sebevětší dinosauři. Když je jich víc, klidně si dovolí i na tyranosaura. Právě proto se specializují na likvidování nebezpečných vetřelců z jiných světů, než kam patří. Leny ho děkovně podrbe a zamíříme za Arvelem do dračího světa, těchto světů je hned několik. Když tam dorazíme, dost mě překvapí jak Arvel vyrostl, na bocích i na ocase se mu začínají objevovat ostny, a po cvičení zavolám svého draka a proletíme se. Pod sebou uvidím dva obrovské mrtvé draky, kteří zemřeli nejspíš v souboji. Jinak nic neobvyklého. Zloději se tu objevují jen v období, kdy samice kladou vejce. Když se ve světě draků začne šeřit, vrátíme se do chodeb a pak do síně, kde panuje pohoda, jako zřídka kdy.

"Aione," otočí se na nás velitel.

"Neviděli," zavrtím hlavou. To toho vězně ještě nechytili? S takovou bude za chvíli na nástěnce těch nejlepších myší. Upřímně, stejně není lepší myš, než Leny, kterého jsme naháněli, jak se dalo a nakonec jsme na to museli jít vydíráním Oie, když mu pomáhal před vyhladověním.

"Dobře, ty jsi z pátrání vyloučený," kývne na mě. Jen kývnu a jdu s Lenym k výtahu, dnes už toho mám plné zuby a to bez debat. Jsem tak zralý na postel. Skoro vesele se ušklíbnu na Riseho, který na mě dotčeně vyplázne jazyk a s Lenym zamíříme k výtahu, který nás zaveze domů. Ze všeho nejdřív shodím plášť a jdu se osprchovat, pak se připojím k Lenymu na balkoně.

"Tohle je jeden z mála pohledů, který mě nikdy neomrzí," obejmu ho jednou rukou.

"Věřím, je to úchvatný pohled," kývne na souhlas s pohledem upřeným na spektrum planet. Chvilku odolávám, ale pak mu začnu ukazovat a jmenovat jednotlivé planety, včetně Země, která je docela blízko, natolik blízko, aby byla vidět Velká čínská zeď, táhnoucí se jako tenký had po pohoří, nebo obrazce na poušti.

"Tohle znám, je to na pláni Nazca, jedna z našich největších záhad, nikdo neví, jak to zvládli tak, aby to bylo vidět i z vesmíru, když o tom neměli přehled," vyhrkne Leny při pohledu na obrazce.

"Bohužel ti je neosvětlím," poznamenám pobaveně.

"To je mi jasné," povzdechne si Leny. Jsme tam ještě chvíli, než se odebereme do obýváku, abychom si zahrály šachy. Dá mi pořádnou práci ho porazit. Usoudím, že neuškodí, když sem tam nějaký den budeme věnovat sami sobě. Rozhodně se zdá, že Len je vážně spokojený a nadšený, už jen proto to budu dělat. Ani jsem nepostřehl, kdy se mi dostal tak strašně hluboko pod kůži. Sotva si už dokážu představit, že bych ho denně neviděl nebo se ho mohl dotknout, navíc jsem zjistil, že žárlím na každého, kdo je v jeho blízkosti. Nikdy v životě jsem to nezažil. Je to šílený pocit, když mám chuť zabít jeho bratra nebo kohokoliv jiného a ani si nedokážu představit, že bych se probouzel jinak než s Lenym na sobě. Jak se to naučil nevím. Zívnu, abych upoutal jeho pozornost. Nejsem unavený, ale s tou nohou se ho neodvažuji vzít do náruče, nejspíš bychom se zřítili.

"Půjdeme spát: jsem nějaký unavený," protáhne se Leny. Na unaveného vypadá až moc čile.

"Jo půjdeme," kývnu a znovu zívnu. V posteli má v úmyslu dělat něco jiného než spát! Nechám Lenyho, aby se šel osprchovat. Když vejde do ložnice má na sobě pyžamové kalhoty, taková zbytečnost, já jsem pod peřinou nahý. Jen co si lehne, přetočím se k němu a začnu ho líbat. Chvilku je překvapený, ale rozhodně mu to nebrání k tomu, aby mi polibky oplácel.

Do ložnice se zívnutím vejde Kraken, tak toho tu trpět nebudu! Nahmatám něco těžkého a pevného a mrštím jím po té potvoře, která zaprská a zmizí v obýváku, dalším předmětem se trefím do dveří tak, že se s třísknutím zabouchnou. Doufám, že už bude klid.

Začnu se věnovat jen svému manželovi, kterému sjedu ústy na krk a pak na hruď, kde mu nejdříve olíznu bradavku a pak ji začnu dráždit jak jazykem tak lehce zuby, spokojeně zabručím, když Leny zasténá a jeho bradavka začne tuhnout. Jen co se tak stane, začnu si hrát s jeho druhou bradavkou, dokud také neztuhne. Polibky zamířím na bříško, a trochu ho poškádlím i zuby. Trochu se stáhne a pak se vyklene proti mně, během okamžiku z něj stáhnu ty příšerné kalhoty, a pohladím jeho penis, který hned při doteku ztvrdne. Ten je nedočkavý, ale rozhodně si počká, ušklíbnu se a naschvál jazýčkem zamířím k jeho podbřišku a začnu jím hladit partie, kolem jeho penisu. Vykřikne a pohne se proti mně.

Ještě chvíli ho škádlím, než ho vezmu do úst a začnu ho připravovat, když se začne pohybovat proti mým prstům, vyndám je a tím si vysloužím nesouhlasné zamručení. Pustím jeho penis a začnu ho líbat, při tom opatrně pronikám do jeho připraveného těla. Přijme mě bez problémů a po chvíli, když si na mě zvykne, se pohne proti mně.

Vyvrcholíme společně, vyjdu z něj a začnu se s ním mazlit. Pomilujeme se ještě několikrát, než se ke mně stulí a s úsměvem na rtech spokojeně usne. Přikryji ho a vezmu do náruče. Rise měl nejspíš pravdu, jsem idiot, že jsem ho tak zanedbával.