Jsem hoden?

Jsem hoden?

Něco do mě drcne, jen zavrčím a otočím se na druhý bok. Znovu se to opakuje, to už se ozvu ostřeji a pak mě probudí bolest. Zamračeně se podívám na Ra, který nade mnou stojí a posadím se. Zprvu si nemůžu uvědomit, kde jsem a teprve, až se proberu víc, se mi včerejší události vrátí.

,Tebe vzbudit je někdy zázrak, zvlášť, když spíš v posteli,‘ zavrčí mi pobavený Ra.

"To víš, pohodlí, proč jsi mě vůbec budil?" zabručím a zívnu.

‚Máš v deset hodin zkoušku, ne?‘ podívá se na mě.

"Jo, to mám," zamračím se na vlka, který se zvedne a lehne si ke dveřím.

"Máš půl desáté, bratříčku," vycení na mě zuby. Ztuhnu a v zápětí vystřelím z postele, během chvíle jsem oblečený, mám nachystané jak zbraně, tak svitky a jsem na cestě k cvičišti. Samozřejmě bez snídaně a s kručícím žaludkem. Kdybych si aspoň stihnul něco ulovit. Cestou, hodím nějaké mince a místo toho si vezmu horký bochánek, který se zrovna dovařil. Prodejce se jen podívá a mávne.

‚Zdá se, že jsou tu na tvé způsoby zvyklí,‘ podotkne pobaveně Ra. Jen se na něho kouknu a ukousnu si další sousto. Patří mezi ty nejlepší, co jsem jedl.

"Nebo jsou zvyklí na tyhle způsoby, protože tu každý spěchá," odpovím, jen co sním bochánek.

Ra se na mě podívá a už nic neřekne. Spěcháme, co to dá a na místo dorazíme, skoro na minutu přesně.

"Jsem rád, že jsi to stihnul, předností shinobi je přesnost," ozve se Káge z prostřed bojového místa.

"Zato vy jste si přivstal," zamířím pomalu k němu. Káge se na mě podívá a usměje se.

"Můžeme začít?" zeptá se. Podívám se na Ra, který na mě mrkne a odběhne bokem, kde si lehne.

"Tvůj pes s tebou bojovat nebude?" zeptá se Káge. Mám co dělat, abych se nerozesmál, přirovnat Ra k psovi, je urážka, kterou neodpouští. Taky hned zavrčí a naježí se, připraven zaútočit.

"On to tak nemyslel, Ra," snažím se ho uklidnit.

‚Jak nemyslel?‘ zavrčí. Povzdechnu si a zaměřím na něho své myšlenky.

>Ra, on nesmí vědět, že jsi vlk. Prosím tě, uklidni se. < požádám ho.

‚Dobře, ale pouč ho, jak se jmenuji,‘ svolí po chvíli a znovu si lehne. Oddechnu si a podívám se zpátky na Káge, tohle bylo hodně nápadné a on není blbý. Bude zázrak, jestli nám to projde.

"Ne, Ra se mnou bojovat nebude, je se mnou jen občas. Myslel jsem, že zkoušíte mě ne Ra," podívám se na Kágeho, který si mě zamyšleně přeměřuje pohledem.

"Dobře," kývne a víc se k tomu nevrací. V duchu si oddechnu.

"Ještě něco, už mu nikdy neříkejte, že je pes. Posledního, který se o to pokusil, sbírali v okruhu jednoho kilometru," ušklíbnu se a sleduji jeho výraz. Káge jen překvapeně zamrká a podívá se po Ra.

"Dobře, zapamatuji si to, tak začneme, až velká ručička bude na celé, máš půl hodiny, abys mě porazil," kývne Káge a na pařez položí něco jako budík. Podívám se na něj. Celá bude za pár sekund. V momentě, kdy se dotkne celé, zmizím. Vyšplhám se po jednom z nevětších stromů až skoro na špičku, abych se podíval po protivníkovi, což si uvědomím jako nevětší chybu a seskočím na zem, vzápětí zmizím v křoví. Kruci, kdybych se mohl napřed proměnit!

Obratně prolézám křovím a dívám se, kde může být, pak ho spatřím uprostřed mýtiny, jak si čte! Je snad idiot?

I když jak tak nad tím přemýšlím, jak nejlépe navnadit protivníka, než na nepozornost? Bude někde v okolí, pousměji se a proti Kágemu pošlu klon, vzápětí se proti němu vrhne pět kunajů. Tam je! Usměji se a rozběhnu se tím směrem.

Nevěřícně se podívám, jak ten blbec vyběhne proti mému stínovému klonu. On na to vážně skočil? To bude rychlý konec, vrhnu proti němu  kunaje. Jen zamžikám, když v obláčku dýmu zmizí jak klon, tím pádem...

Zakleji a hned se koukám pakovat z místa, kde jsem se skrýval. Stihnu to jen tak zázrakem těsně před tím, než se do toho místa zaboří pět hvězdic, rychle provedu výměnu a zmiznu z dosahu. Tohle bude perná půl hodina.

Hned jak se dostanu na místo, ucítím jeho pach, ale on už je pryč, jak zjistím z kusu dřeva. Rychle odtamtud zmizím a skryji se, na průzkum pošlu pár klonů, s kterých pár znaky udělám vlky. Nepomůže mi, když se mu budu vyhýbat, musím se s ním utkat. V druhé půlce se s ním střetnu tváři v tvář.

"Nečekal jsem, že budeš tak dobrý, párkrát jsi mě skoro dostal," usměje se na mě Káge.

"Skoro nestačí, ne?" pousměji se a vrhnu se na něj. Jak jsem očekával, má hodně rychlé reakce, po chvíli mi dojde, že se musím trochu krotit a udělám chybu, které využije. Po zbytek zápasu se držím zpátky tak, aby to nevypadalo moc nápadně a já nepatrně prohrával. Podaří se. Nikdo nemůže být lepší než Káge vesnice, tedy, pokud chce žít v klidu.

Konečně se ozve zvonění a já si můžu oddechnout, víc mě unavilo držení se zpátky než samotný boj.

"Za hodinu se dostav ke mně do kanceláře, oznámím ti výsledek," promluví Káge a odejde. Vytvořím si klony a pošlu je hledat zbraně, nesmím si dovolit ztratit ani jednu, zas tolik peněz nemám. Za chvíli jsou zpátky a donesou ni slušnou hromádku, určitě posbírali i to, co našli v okolí. S povděkem je schovám a odvolám klony.

‚Teda ty jsi herec,‘ zavrčí mi do ucha Ra.

"Jak to myslíš?" otočím na něho hlavu.

‚Tak jak to říkám, kdyby ses nedržel zpátky a nedělal tolik chyb, o kterých si myslím, že jsi udělal naschvál, tak jsi ho s přehledem porazil,‘ odpoví mi Ra.

"To je možné. Radši ať mě podceňují, než, aby znali mou skutečnou sílu," povzdechnu si a vstanu.

‚Ve své vesnici jsi byl ve speciální jednotce,‘ připomene mi.

"To ano a k čemu to vedlo? I přes to, že jsem v ní byl, jsem ztratil domov. Chci někam patřit a je mi jedno kam a jak na mě budou pohlížet," odpovím tiše a vydám se do vesnice.

‚Vždyť už patříš k nám, my jsme tvoje rodina," připomene mi Ra.

"Já vím Ra a jsem vám za to vděčný," usměji se na něho.

‚Tak pojď nebo mě tu spořádáš i s kostmi, máš ještě nějaké peníze?‘ drcne do mě. Sáhnu do kapsy a vytáhnu asi tisíc jenů.

‚To na rámen bude stačit,‘ usoudí.

"Jo a co budu jíst ty další dny? Bude mi stačit nějaký rohlík nebo tak něco," povzdechnu si.

‚Co kdybych ti něco šlohl?‘ zazubí se Ra. Mě z toho magora klepne, to by byla vizitka.

"Ať tě to ani nenapadne," zděsím se. To bychom si pěkně zavařili.

‚A proč ne?" udělá na mě oči.

"Protože ne," odseknu naštvaně.

‚S tebou není legrace,‘ povzdechne si a jde se mnou do pokoje, kde si uložím zbraně a ke své radosti najdu v batohu i něco k jídlu. Rozdělím se s Ra a lehnu si na postel.

‚Víš, že nás zase sledují?‘ drcne do mě Ra.

"Hm. Asi se jim to nezdá, no co se dá dělat, sbalím si věci, abych tu moc dlouho neoxidoval. Škoda, v téhle vesnici by se mi líbilo, je tu příjemně," povzdechnu si a sbalím si tu trošku, co jsem včera vytáhnul.

‚Co budeš dělat, bratříčku?‘ zeptá se mě smutně Ra.

"To je věc, co nevím," pokrčím rameny a dám batoh ke dveřím, na které vzápětí někdo zaklepe. Podíváme se na sebe a já otevřu, za nimi stojí černovlasý ninja, který mě dovedl ke Kágemu.

"Rozmyslel sis to?" střelí pohledem po mém zavazadle.

"Ne, ale podle toho jak mě sledujete, bych řekl, že tu nejsem zrovna vítaný," pokrčím rameny.

"Nemůžeš se divit, vesnice je v troskách a přijde někdo, kdo prohlašuje, že se chce přidat k nám, nemůžeš se divit, že jsme obezřetní," usměje se na mě Dace a vejde dovnitř.

Skousnu jazyk mezi zuby, tohle ještě není můj byt, tak nemůžu nic říct. Dace přejde ke stolu a přejede pohledem sbírku zbraní.

"Arzenál máš tedy pořádný," natáhne se po jedné ze zbraní. Chytnu mu ruku.

"Tyhle jsou napuštěné jedem, tak bych se jich moc nedotýkal," varuji ho a po tom, co stáhne ruku, je opatrně začnu balit do voskovaného plátna a dávat do tašky.

"Káge ještě žije," poznamená klidně.

"Nejsem blbý, abych zabíjel případného zaměstnavatele. Kdybych měl za úkol ho zabít, rozhodně bych se neptal na práci a on by byl mrtvý, než by si to stačil uvědomit nebo vy si mě všimli," ušklíbnu se a schovám poslední zbraň.

"Podle mě si o sobě moc myslíš," poznamená Dace. Podívám se na něho od dveří a přemístím se za něj. Než se vzpamatuje má na krku kunaj.

"Opravdu si to myslíš? Proč jsi sem přišel?" zeptám se ho za jeho zády.

"Mám tě přivést ke Kágemu," odpoví mi klidně, stejně mě neoklame, bojí se.

"Takovou delegaci si nezasloužím, trefím tam i sám," odpovím a schovám poslední věci do batohu.

"Ra, pohlídej mi věci, hned přijdu," podívám se na přítele.

‚Copak jsem hlídací pes? Zavolej si Dandyho, já jdu s tebou,‘ zavrčí Ra. Jen si povzdechnu a poslechnu ho. Vím, kdy nemá smysl odporovat.

"Tak jdeme?" otočím se na černovlasého ninju, který beze slova vyjde ze dveří a běží před námi ke Kágemu.

"Když tě Káge odmítne, máš kam jít?" otočí se na mě Dace.

"Ne," odpovím a vejdu do budovy s vlkem. Vejdeme do jeho pracovny. Káge sedí za stolem a probírá se nějakými dokumenty. Zastavím se před ním a čekám.

"Proč tě nevzali v nějaké vesnici?" zeptá se mě.

"Nejspíš jsem jim nepadl do oka," pokrčím rameny.

"Na jaké úrovni jsi pracoval v bývalé?" vypálí další otázku. Pokryje mě pot, tohle jsem tedy nečekal, nevím, proč by ho to mělo zajímat, vždycky se začíná od toho nejmenšího postu.

‚Teď jsi v lapálii, bráško,‘ zašklebí se na mě Ra.

"Jako jonin," odpovím, i když tím výrazně lžu. Káge se na mě přemýšlivě podívá.

Tak a je to tu, jsem podle něj schopný vykonávat práci shinobyho?