Pochyby

Pochyby

"Jako Jounin? S tvými schopnostmi? Když už, tak bys měl být ve speciální jednotce nebo sanin. Nestává se mi každý den, že by mě skoro porazil řadový jounin. A když už jsme u nich, proč by se vesnice zbavovala tak dobrého ninji? Za tím bude něco víc," zamračí se na mě Káge.

Sakra, sakra, sakra. Tohle se nemělo stát. Vypadá to, že Káge je chytřejší, než jsem myslel a to vypadá tak roztomile! I když Dace taky není k zahození... dopr... o čem to přemýšlím, teď se rozhoduje o mé budoucnosti.

"To je část mého tajemství," odseknu zbytečně ostře.

"Budu hádat, rozhodně nám to neřekneš," zabodne do mě své pronikavé oči.

"A vy mi řeknete své tajemství a tajné techniky, abych vás mohl v noci zavbít?" odseknu Kágemu. Jasně pustil jsem se na tenký led, ale jsou věci, které se neříkají.

"Bod pro tebe. Je tu něco důležitého, co bychom o tobě měli vědět?" zeptá se mě Káge.

"Asi po mně půjdou z mé vesnice, pokud už po mně nejdou teď," přiznám neochotně. Kágemu vystřelí obočí nahoru.

"Důvod?" vypálí na mě další otázku.

"Myslí si, že jsem mrtvý, ptal jsem se po práci v dost vesnicích, aby si mě někdo zapamatoval. V bingo knize nebudu, chtějí to ututlat," střelím pohledem po silné knize před Kágem.

"Proč si myslí, že jsi mrtvý?" zeptá se mě Káge bystře. Zaváhám, mám mu to říct nebo nemám.

Hodím očkem po Ra, který taky vypadá zadumaně.

‚Už jsi to nakousl a myslím, že tohle je fér chlap,‘ řekne mi po chvíli.

"Vyhodili mě z vesnice po poslední misi. Měl jsem v sobě jedové osiny, když jsem chránil syna vůdce," povím pravdu Kágovi. Na vteřinu v místnosti zavládne ohromené ticho.

"Ale dostal ses z toho," promluví Káge.

"Jo, dostal, když mě nechcete, je zbytečné, abych tu čekal," pokrčím rameny a vydám se ke dveřím. Ra mě následuje. Najednou citlivým uchem zachytím svištivý vzduch. Prudce se otočím a chytím kunaj do ruky, tedy myslel jsem, že je to kunaj. Místo vrhacího nože držím v ruce čelenku se znakem tří listů v přímce. Se znakem jejich vesnice.

Ohromeně se podívám na Káge.

"V lidech se vyznám, doufám, že nebudeš první, v kom jsem se mýlil," podívá se na mě s úsměvem.

Nejraději bych teď na něj skočil a olízal ho. Sakra, začínám myslet jako vlk, už bych se měl proměnit.

"Děkuji Káge, nebudete litovat," slíbím mu.

"To doufám, ještě něco, viděl jsem tě po boji, jak jsi sbíral zbraně, které jsi použil..." nechá větu nedokončenou. No jasně, tohle nepatří mezi normální zvyky shinobi.

"Nemám dost peněz, abych si pořád pořizoval nové," pokrčím rameny na vysvětlenou.

"Dobře. Přijď zítra, dám ti misi, budeš začínat na misích typu D," skloní se Káge nad dokumenty na znamení, že skončil. Kývnu a opustím místnost.

‚Tak vidíš, že to vyšlo, můžeme zase vybalit,‘ zazubí se Ra.

"Jo, ale nejdřív..." zavážu si šátek se znakem pevně na ruku a blýsknu po bráškovi žlutým pohledem. Ra vycení tesáky v úsměvu.  V klidu vyjdeme ven a ztratíme se v lese. Když jsem si jistý, že nás nikdo nevidí, skokem se proměním ve vlka a začnu honičku, ze které se vrátíme při západu slunce. Dojdu ke svému pokoji a u dveří uvidím Daceho.

"Potřebuješ něco?" zeptám se ho a vytáhnu klíče.

"Jo, mám ti ukázat, kde budeš bydlet. Tohle je ubytovna pro hosty," podívá se na mě dost divným pohledem. Nechápavě zvednu obočí.

"Nebudeš na mě útočit, že ne?" ujišťuje se.

"Nikdy neútočím bez důvodu," odpovím mu a odemknu pokoj.

"Chceš s něčím pomoct?" zeptá se.

"Ne díky, cestuji nalehko," popadnu batoh a bez větších problémů si ho hodím na záda.

"To vidím," pousměje se Dace a vyrazí jako první. Jdu za ním a cestou se rozhlížím po vesnici, už podle tváří poznám, že jsou šťastni. Dace mě zavede do ubytovny pro shinobi a ukáže mi můj pokoj.

"Tady je tvůj pokoj, není to nic moc, ale máš ho zařízený a můžeš si i uvařit. Tady máš klíče, ale neztrať je," hodí mi stříbrný klíček.

"Díky, Dace," usměji se a vejdu dovnitř. Pohledem přejedu místnost. V zadním rohu je postel, skříň, stůl se židlemi, zařízená kuchyňka a jedny dveře v boční zdi. Když je otevřu, ocitnu se v koupelně s vanou a záchodem. Takový luxus jsem nečekal.

"Kdybys něco potřeboval, bydlím naproti," pokyne k oknu. Jediným pohledem zjistím, že se jedná o prostorný dům.

"Dobře, díky," kývnu a počkám, až odejde, pak zamknu a začnu si vybalovat věci. Netrvá mi to ani hodinku. Ještě se podívám, jestli tam nejsou nějaké potraviny. Nejsou, zklamaně si povzdechnu a jdu spát bez jídla.

Ráno mě probudí Ra. Obleču se a jdu přímo ke Kágemu. Už na mě čeká ještě s nějakými dalšími ninji.

"A tu tě máme," podívá se na mě Káge.

"Půjdeš na samostatnou misi. Tento svitek předáš do Vesnice blesků a doneseš mi odpověď. Víš, kde leží?" zeptá se mě Káge.

"Jo vím, tenhle kraj mám zmapovaný," kývnu. Vlastně je málo míst, které zmapované nemám.

"Myslíte, že je to dobrý nápad Káge?" ozve se jeden s ninjů. Do obličeje mu nevidím, protože má přes spodní část masku. Ostatní se také mračí.

"Adene, moc dobře víš, že moc na výběr nemám. Mise musíte dělat po dvou, a když už jsme u toho, ty jdeš se Ziaem," odsekne mu Káge.

Tak to potěš koště, jestli jsou i ostatní proti mně tak zaujatí, tak to bude sranda, povzdechnu si a podívám se na Ra, který se na mě soucitně podívá.

"Fajn, pohlídám si ho, za hodinu u brány, Zajíci," podívá se na mě Aden. Ra se rozesměje.

"Káge a jste si jistý, že se domluvíme? Zdá se mi, že ten Jadel neumí vyslovovat moje jméno," obrátím se na Kágeho, kterému se začnou otřásat ramena.

‚Teď jsi tomu dal korunu,‘ ozve se pobaveně Ra.

Pootočím hlavu a uvidím, že Adenovi docela dost vystupuje křečová žíla na čele. V dalším okamžiku uhýbám před jeho ranami. Bez problémů ho přišpendlím na zeď.

"Tak poslouchej, jsem tu sice nový, ale nenechám se ponižovat nebo tak něco. Jestli ti dělá problémy vyslovovat moje jméno, tak mi říkej Zi, ale komolit mi ho nebudeš. A rozhodně si nenechám líbit buzeraci, je ti to jasné?" zeptám se ho naštvaně.

"Jo fajn," zaskřehotá a já ho pustím. Podívám se po těch zbývajících, ale zdá se, že další problémy nebudou.

"Ziae, jsi vedoucí skupiny," hodí mi Káge svitek.

"Dobře. Za půl hodiny u brány, když tam nebudeš, jdu sám," oznámím Adenovi a s Ra se vytratím. Rychle si sbalím nejnutnější věci, jako je náhradní oblečení, které si dám do batohu. Pak vytvořím čtyři kopie svitků a pravý dám Ra.

"Spoléhám na tebe, jestli tam nebudeme do dvou dnů, dones to Kágemu bleskové vesnice," podrbu ho mezi ušima.

‚Spolehni se, bráško,‘ usměje se a zmizí. Jeden falešný svitek si dám do batohu a další dám druhému vlkovi a s dalším svitkem se vydám k bráně. Jsem tam přesně, s Adenem se tam doslova srazíme.

"Na, vezmi ho," podám mu svitek.

"Copak, nejsi si jistý?" ušklíbne se Aden.

"Nikdy nejsme dost opatrní," odpovím mu a vyrazím. Samozřejmě totálně jinudy.

"Hej, do bleskové se jde tudy," ukáže na cestu vlevo.

"Jo, tamtudy cesta trvá pět dni, když máš štěstí, já znám kratší cestu. Máš strach?" zastavím se na druhé větvi. Aden něco zavrčí a jde za mnou.

"Netuším, proč ti věřím, ale pojďme," zastaví se vedle mě.

"Nevěř mi, bývám hodně nebezpečný, ke svým nepřátelům," podívám se na něj a vyrazím. Odpoledne se na chvíli zastavíme, aby si Aden odpočinul, pro mě není problém běžet celý den bez zastávky.

"Kde máš vlka? Celý den jsem ho neviděl," zeptá se Aden a sundá si roušku, aby se najedl. Levou stranu koutku má znetvořenou jizvami, jako by od tesáků. Už se nedivím.

"Ani neuvidíš, není se mnou pořád, jen když si myslí, že ho potřebuji," odpovím mu a rozhlížím se po případných nepřátelích.

"Ty nebudeš jíst?" zeptá se mě Aden. Komu vděčím za takovou starost?

"Ne," odpovím a hned jak dojí, znovu vyrazíme. Za tmy dorazíme k vodopádu, který je hraničícím mezi dvěma zeměmi.

"Sem jsme měli dorazit tak za dva dny," ujede Adenovi.

"To už budeme ve vesnici," odpovím, a v lepším případě na cestě domů, dořeknu v duchu.

"Tak jo, utáboříme se," seskočím na zem a chvíli poslouchám a čenichám, jestli nenajdu nějaké stopy po cizincích.

"Tady ještě nebudou, jestli na nás někdo čeká, bude na té cestě, kterou jsme měli jít," snaží se mě uklidnit Aden.

"Kdybych měl misi, čekal bych na dohled od vesnice a díval se, kudy půjde," odseknu mu. Už delší čas mám pocit, že nás někdo sleduje a vlci to nejsou. Počkám, až Aden skočí vedle mě a zavedu ho do jeskyňky vedle vodopádu. Vchod je natolik úzký, že ho hladce ubrání jeden bojovník.

"Porozhlédnu se kolem," zmizím rychle, aby nestihnul nic namítat. Ztratím se v nejbližším křoví, kde se proměním na vlka a začnu prohledávat oblast. Ze stejného směru, kterým jsme přišli, zachytím cizí pach. Rozběhnu se vedle něj a pozorně sleduji okolí.

Jsem nedaleko, když zachytím rozhovor. Jedním z hovořících je Aden. Jdu po zvuku a opatrně nakouknu mezi stromy. Mluví tam s dalšími dvěma, co byli u Kágeho. Tak přece jen mi nevěří natolik, jak jsem si myslel. Ještě pro jistotu oběhnu palouček a podívám se na jejich čelenky. Pak se vzdálím. Nejsem zvědavý na jejich rozhovor. Prohledám zbytek, ulovím zajíce a vracím se do jeskyně, kam se už Aden vrátil. Klon to není, toho bych si všimnul.

"Neseš večeři?" podívá se na mě. Jen kývnu a rychle rozdělám oheň.

"Co okolí?" zeptá se mě zvědavě.

"Někdo tu byl, ale nepřátelé to nebyli," odpovím mu a dám zajíce opékat. Zachytím jeho nervózní pohled, který se rychle schová za masku netečnosti.

"Ty asi nebudeš moc společenský, co?" podívá se na mě.

"Nikdo mě to nenaučil," klidně odpovím a dávám pozor na zajíce. Po hodině je hotový. Rozdělíme si ho a já se opřu o skálu tak, abych viděl na okolí jeskyně.

"Mám hlídat?" zeptá se mě Aden.

"Nemusíš, zvládnu to," odvětím a strčím si kus masa do pusy.

"O půlnoci mě probuď, vystřídáme se," kývne a po jídle se zabalí do deky, skoro hned usne a mě nechá mým chmurným úvahám, co přinese zítřek.

Párkrát za noc přijde některý z vlků, aby mi dělal společnost. Ani mě nenapadne, abych Adena vzbudil, vypadal dost utahaně a tak ho vzbudím s prvními slunečními paprsky a podám mu snídani.

"Připrav se, když si pohneme, odpoledne jsme v bleskové vesnici," oznámím mu a začnu si upravovat batoh.

"Moc si věříš, před námi jsou nepřátelé," odsekne Aden. Vážně musí být utahaný, když se tak prokecl.

"A jak to víš?" zeptám se ho pátravě. Okamžitě si uvědomí chybu a zůstane na mě zírat.

"Káge nasadil ještě nějaké ninji na moje sledování a propátraní terénu, že?" udeřím na něho. Přikývne.

"Aha," utrousím a hodím si batoh na záda. Víc se tím nezabývám.

Mrzí mě to, to ano, ale nedá se říct, že bych to nečekal. Počkám, až se sbalí Aden a vyrazíme. Nasadím zbytečně ostré tempo, a cesta nám ubíhá rychle, když se znenadání zastavím.

"Co je?" zeptá se, ale to už házím kunajem a strhávám ho bokem. Ozve se ohlušující výbuch.

"Před námi je pár pastiček a nejsem si jistý, jestli jde o bleskové nebo nepřátelé," odpovím a opatrně vykouknu, ani mě moc nepřekvapí, když se tam nikdo neobjeví.

"Jsou ty naše posily blízko?" zeptám se Adena a vytáhnu si zbraně.

"Měli by," odpoví mi a vytáhne svoje.

"Dej si pozor, kam šlapeš," varuji ho a v další vteřině se ztratím mezi stromy, abych zlikvidoval další past.

Vrátím se v čas, abych mu pomohl od jednoho nepřátelského ninji.

"Jsi v pořádku?" podívám se rychle na Adena.

"Myslel jsem, že jsi utekl," postaví se vedle mě.

"Moc dobré mínění o mě nemáš, co?" odrazím jehlice.

"Tak tenhle útok znám Xine, dobře víš, že to na mě neplatí," křiknu do stromoví. Aden se na mě ohromeně podívá a proti nám se objeví tři ninjové ze skalní vesnice.

"A heleme se, náš vlček. Když budeš tak hodný a dáš nám ten svitek, tak tě necháme u nás ve vesnici," ušklíbne se Xin.

"S nabídkou jste přišli pozdě, už svou vesnici mám," odseknu ledově.

"Kdo byl tak zoufalý, že tě přijal, Ziae? Tebe, odvrženého ninju?" podívá se na mě výsměšně. V tomhle světě patří odvržení ninjové mezi ten nejhorší odpad, jaký může existovat. Většinou to bývají ninjové tak slabí, že je zabije student akademie bez valné snahy. Většinou je využívají jako volavky a pak bez užitku zabijí jejich vlastní vesnice. Pro slabého tu místo neexistuje.

"Třeba to byl někdo, kdo zjistil, že za něco stojím," odstřelím jeho útok. Něco takového mě nemůže rozhodit.

"Uvidíme, jak dlouho vydržíš," ušklíbne se Xin a v další vteřině zaútočí. Oba dva máme co dělat, abychom se ubránili, než najdu jejich slabinu, pak je to jednoduché. Po boji je dřív, než dorazí zbývající dva naši.

"Tak se mi zdá, že Káge věděl, co dělá," ozve se z vyšší větve. Ani se nenamáhám otočit. Vím, kdo tam je.

"To ano, ti srabi zdrhli," zavrčí Aden. Má pravdu. Nejradši bych to sbalil a pronásledoval je, ale máme jinou misi.

"Jdeme," křiknu a zamířím k bleskové vesnici. Nenechají na sebe dlouho čekat a míříme k vesnici, tentokrát opatrněji. Musíme se vyhnout ještě pár pastím, než konečně skočíme na cestu, k vesnici Blesků.

"Jak jsi o té zkratce věděl?" otočí se na mě Aden.

"Když cestuješ tak dlouho jako já, tak všelijaké zkratky najdeš, zvlášť když ti je někdo ukáže," ušklíbnu se a vydám se k vesnici. Těsně před bránou se ke mně připojí Ra se svitkem. Pochvalně ho podrbu za ušima a vejdu do vesnice.

"Hej tak moment ten svitek, co držíš..." začne Aden.

"Je pravý, přece sis nemyslel, že půjdu na misi s pravým svitkem," ušklíbnu se a zamířím ke Kágovi.

"Jo to jsem si teda myslel. Vůbec nevíš, co je to za svitek a co obsahuje!" rozčiluje se Aden.

"Klídek, je to jen déčko, tak moc důležitou zprávu nenese. Slyšel jsi Kágeho, ne? Budu začínat s D misemi. A moc ninjů, po tom nešlo, tak to nemůže být důležité."

"To si sakra piš, že je to důležité, tohle je mise typu B, ty jsi byl jen záplata. Jak můžeš sakra tak riskovat! Počkej, to znamená, že já jsem celou dobu nesl falešný svitek?" dojde Adenovi rychle.

"Jo, přece nebudu riskovat. Už jsem ti to řekl jednou. A o misi typu B nevím," podívám se na něj a jdu ke Kágovi.

"Tak pro ujasnění, mise typu D vykonávají genini, ty jsi na genina moc dobrý, tak tě poslal na misi typu B. Než ti to stačil oznámit, tak jsi zdrhnul a nenapadali nás jen proto, že jsme šli úplně jinudy," vysvětluje mi po lopatě Aden.

"Mise jako mise, navíc kdyby tohle bylo B, tak bych nevelel a byli bychom čtyři na dva," dám mu najevo, že mu nevěřím.

"Tak jak vysvětlíš, ten boj," napění se Aden.

"Ze skalní jdou po sebemenší informaci, aby měli nějakou převahu nad vesnicemi," odvětím a nechám ho, ať si to přebere. Odevzdám svitek, vezmu nový a vyrazíme zpátky, tentokrát bez žádných viditelných problémů.