A-chan | Rámen

Rámen

Po skončení mise jdu domů. V kapse si nesu tu trochu, co jsem si vydělal. Jsem unavený, ale zase ne tak moc. Jen co zavřu dveře, Ra vyskočí na postel a pozoruje mě, jak sklízím zbraně a protahuji se.

‚Káge se na tebe docela divně koukal,‘ začne nenápadně.

"Hm," informuji ho.

‚Neříkej, že se ti nelíbí, vždycky jsi koukal po červenovlasých ne?‘ nedá se.

"Tak to už zřejmě neplatí. Neříkám, že Káge není šikovný, ale je tu jeden, který je ještě šikovnější. Vlastně je jich tu víc, dokázal bych si vybrat," hodím po něm pohledem. Ra na mě vytřeští oči.

‚Co ty řeči... Ziae, ty ses nám zamiloval?‘ zeptá se Ra.

" A kdyby?" podívám se na něj vyzývavě.

‚No už bylo na čase, a kdy mu to řekneš?‘ podívá se na mě Ra.

"Neřeknu," odpovím Ra.

‚A proč ne?‘ zeptá se mě vyjukaně.

"Za prvé, nevím, jestli je na kluky. Za druhé, i kdyby byl, těžko za ním můžu přijít a vyjet po něm. Za třetí nevím, kdy mi bude nařízeno, abych odsud zmizel. Nepochybuji, že Aden si u Kágeho stěžuje.

Za čtvrté, i kdybych mu své city vyjevil, nikde není napsané, že by mi je oplatil..." začnu vypočítávat.

‚Dokud se ho nezeptáš, nikdy se to nedovíš," skočí mi Ra do řeči.

"Za páté, kdo by chtěl polovičního vlka?" zeptám se zoufale.

‚Třeba by mu to nevadilo,‘ nadhodí Ra.

"Ra, prošel jsem všechny vesnice, odevšad mě vyhodili a to ještě nevě..." začnu se rozčilovat.

‚Psst,‘ sykne Ra a zpozorní. Začnu také poslouchat a uslyším kradmé kroky na střeše. Podívám se z okna a uvidím, že je hluboká noc, ani jsem netušil, že se tak setmělo. Ani jsem si nerozsvítil.

Přiskočím k oknu a opatrně se vysoukám na střechu, Ra mě následuje. Něco zašramotí nalevo u nás. Nechci vyvolávat zbytečný poplach, tak se tam rozběhnu. Ra to vezme trochu jinudy a po chvíli mě zavolá, přiběhnu k němu a zjistím, že je to hlídka. Kvůli nedávnému napadení byly zesíleny stráže. Přitisknu mu ruku na tep, ucítím ho, sice slabě, ale je tam.

"Ra, vezmi ho do nemocnice, já se postarám o vetřelce," podívám se na něho.

‚Zvládneš ho sám?‘ zeptá se mě Ra.

"Vyhlásím poplach," slíbím mu. Vlk kývne a počká, než mu ho dám na záda, pak chytne do zubů ruku a zmizí ve tmě. Já se rozběhnu k oknu Dace, je jedním z mála, které svítí. Zaklepu na něho.

"Ahoj, to neumíš přijít dveřmi?" zeptá se mě pobaveně, když otevře okno.

"Teď není čas na návštěvu, vesnicí se pohybuje nezvaná návštěva," ušklíbnu se.

"Jak to víš?" zvážní.

"Ra zaslechl kroky a našel jsem hlídku v bezvědomí," odpovím mu.

"Chvilku počkej, zmizne a o chvíli později, přijde i s pěti dalšími. Na nic nečekám a ukážu jim, kde jsem našel hlídku. Další objeví druhého z hlídky.

"Tu by to chtělo někoho s čenichem," zavrčí jeden.

Už se chci zeptat, jestli bych nestačil já, ale na poslední chvíli se kousnu do rtů. Poodběhnu a přivolám skupinku osmi vlků, kteří hned prohledají okolí a vrhnou se jedním směrem. Spěchám za nimi a teprve potom si uvědomím, že nemám zbraň. No skvělé.

"Před námi," sykne jeden z ninjů. Pořádně se podívám a skutečně je tam pár stínů, které zrovna věrohodně nevypadají.

‚A taky jako stín nevoní,´ otočí se na mě jeden s vlků a než se stačím nadechnout, zaútočí na stíny a zmizí, tak je to vždycky. Někdo mi vrazí do ruky katanu, kterou hned vytasím. V momentě, kdy se pustíme do boje, se objeví další ninjové. Dokonce zahlédnu i Kágeho, který začne bojovat.

"To bylo hodně těsné," oddechnu si a sevřu si zraněnou ruku, některý z těch šmejdů mi ji pohladil kočičími drápy, můžu jen doufat, že v tom nebyl jed.

Začne se mi točit hlava a před očima se mi objeví mžiky. Zaregistruji zakňučení a pak už nic.

Probudím se, ani nestačím otevřít oči a už uslyším Raa.

‚Jsi v pořádku?" dotkne se jemně mé mysli.

>Definuj to slovo, ale jo, můžeš mi říct, kde jsem?< zeptám se ho v duchu.

‚V nemocnici, problém byl v té ruce. Co tě zranilo?" zeptá se zvědavě Ra.

>Kočičí drápy, neviděl jsem je včas,< odpovím mu a otevřu oči.

‚To vypadá, že tvoje oči ti nestačí a potřebuješ ještě moje," baví se Ra.

>Nic neobjevili?< zeptám se ho. Mám strach, jestli jsem se následkem jedu nezačal měnit.

‚Ne byl jsi dokonalý člověk," vycení na mě Ra zuby, když se tlapkami opře o postel, aby na mě viděl.

>Fajn, jak dlouho tu ležím?< zeptám se udivený, jak jsem unavený.

‚Třetí den, očekávají, že budeš v bezvědomí ještě tři dny. Dostali z tebe ten jed celkem bez problému, ale stejně byl silný,‘ odpoví mi.

>Stejný jako posledně,< zamručím, tohle není otázka, ale Ra na ni odpoví.

‚Jo, už sis vypěstoval trochu protilátek, naštěstí, jinak by tě nezachránil ani svatý, toho jedu bylo moc,‘ podívá se na mě vážně. Omámeně se posadím a podrbu ho mezi ušima.

‚Asi bych měl dojít pro doktora," navrhne tiše, když se otevřou dveře a vejde Dace.

"Ahoj, ty už jsi vzhůru?" podívá se na mě překvapeně.

"Ne to je můj duch s kým tu mluvíš," odpovím mu s pousmáním.

"Já si říkal, že jsi nějak průhledný," zasměje se Dace a zmizí za dveřmi.

‚Tak tomu se říká podpora,‘ uculí se Ra pobaveně. Hodím po něm nepřátelským pohledem a spustím nohy z postele, odmítám tu ležet jako lazar.

"Ať vás to ani nenapadne," oboří se na mě ninja medik od dveří. Zakoulím očima.

"Jsem v pohodě," zamračím se na Dace, který vykukuje za medikem.

"Od toho, abych to posoudil, jsem tu já," usadí mě medik. Všichni jsou stejní. Dívám se, jak mi odebere krev na testy a vzdálí se.

"Co ti cizí ninjové," otočím se na Daceho.

"Měli za úkol zlikvidovat Kágeho," odpoví mi Dace vážně a sleduje mě pronikavýma očima.

"Co se stalo?" zbystřím, tohle není jen tak.

"Jeden z nich uvedl, že jsi byl vyzvědač a měl jsi za úkol proniknout do vesnice. Tvým úkolem bylo rozptýlit pozornost Kágeho a popřípadě se dostat do vesnice jako shinobi," odpoví mi Dace.

Cítím, jak mi tuhnou všechny svaly. Skoro se ani nemůžu pohnout, nemusím se ani dívat na Ra, abych věděl, že cítí, to samé.

"Káge mu věří?" zeptám se tiše.

"Káge neví, co si má myslet. Taky mu nepomohlo, že ve všech myslích, chycených ninjů tě viděli, jak s nimi bojuješ a tak. Musel jsi být dost zoufalý, když jsi hledal práci i tam," podívá se na mě tázavě.

"Každý potřebuje domov," promluvím tiše.

"Káge chce vyslechnout i tebe, ale nebudeme tě nutit, bylo by to pro tebe jednoduší," pokračuje Dace v hororu.

"Tohle po mě nechtějte," zašeptám tiše. Kdyby se mi podívali do hlavy, našli by tam výpadky, které by nemohl vysvětlit jinak než pravdou. Nechápali by to a možná by mi ani nevěřili. Za zavřenýma očima sleduji, jak se mi drolí další vybudovaný svět.

‚Bratříčku,‘ drcne do mě Ra, abych se vzpamatoval. Před očima se mi mihne vlčí smečka, připravená vtrhnout do vesnice, kdyby mi hrozilo nebezpečí. V duchu jim poděkuji.

"Káge to tušil. Vyslal ninji do vlčí vesnice, aby zjistil, proč tě vyhnali, pokud tě vyhnali," zasadí mi další ránu Dace. To bolí, vážně to bolí. Vím, že by stačil pokyn vlkům, aby je zastavili, ale z nějakého důvodu se mi to příčí!

"Tak jsem tu s výsledky, podle všeho v krvi nejsou ani stopy po jedu, jestli se cítíte dobře, můžete jít, ale odpočívat," oznámí mi medik a odejde.

"Jak se cítíš?" zeptá se mě Dace. Neodpovím a seskočím z postele, pomalu se obléknu.

"Kam mě máš odvést? Zeptám se ho, šátek se znakem držím v třesoucí se ruce, nemám sílu, abych šátek stisknul. Ra mi ho jemně vezme.

"No víš, Káge ti, bůh ví proč, věří, tak tě mám jen hlídat, samozřejmě nemůžeš na mise, ale po vesnici se můžeš pohybovat volně," odpoví mi Dace rozpačitě.

"S ANBU v zádech," dopovím trpce.

"Pokud jim dáš přednost. Káge si myslel, že já budu stačit," zazubí se na mě Dace. Překvapeně se na něho podívám.

"Tak opustíme nemocnici?" zeptá se mě. Kývnu a vyjdu z pokoje.

"Moc toho nenamluvíš, co? Nechceš se stavit na rámen?" zeptá se mě Dace. Podívám se na něj.

"Promiň, ale nemám zas tak moc..." rozpačitě zmlknu.

"Kdo tu mluvil o placení, zvu tě," usměje se na mě. Trochu zaskočeně se na něho podívám a pak s úsměvem kývnu.

‚Takže se ti líbí nejen Káge, ale i Dace? No to se podívejme,‘ podiví se Ra. A jde za námi. Dace mě zavede do pouliční restaurace, kde objedná dva rámeny.

"Pozoruji tě už od začátku," nadhodí Dace zrovna, když mám pusu plnou nudlí, takže to přejdu.

"Hm, a proč?" zeptám se, když nudle spolknu.

"Je v tobě něco, co mě znepokojuje a to hodně, ale věřím ti, i když každý nesouhlasí. Jednou na to přijdu," podívá se na mě. Zaskočí mi nudle.

"Hlavně se mi tu neudus," podívá se na mě vesele.

‚Ziae, komu bys dal přednost? Kágemu nebo Dacemu?‘ ozve se zvědavě Ra.

>Dacemu,< odpovím mu bezmyšlenkově a vzápětí se zděsím, co jsem to vykvákl. Já jsem ztratil rozum!