Vrať se zpět, Ziae

Vrať se zpět, Ziae

Probudí mě lehké cinkání nádobí a lahodná vůně čaje, v neposlední řadě olíznutí od Ra.

"Fuj, to mě musíš olizovat? Copak jsem lízátko," zavrčím a opatrně se protáhnu.

‚Měl jsem tě vzbudit a pak, ještě nedávno ti to nevadilo,‘ zavrní Ra u ucha. Výhružně zavrčím.

"Už se nedivím, že si tak dobře rozumíte, vrčíš ještě hůř než tvůj vlk," ozve se zasmání. Přetočím se na provizorní posteli a rozhlédnu se. Chvíli se nemůžu rozpomenout, kde to jsem.

‚Jsi u Dace, má tě hlídat a ty jsi odmítl ho pozvat k sobě, protože by musel spát na zemi. Tak tě zavedl k sobě, aspoň budeš mít teplou snídani, já ji taky dostal a byla dobrá, vařit tedy umí,‘ informuje mě Ra. Už si vzpomínám, ani nevím, kdy jsem se vyspal v takovém klidu. Hodím pohled na místo, odkud se ozval smích a uvidím Kágeho.

"Dobré ráno," pozdravím se zíváním.

"Dobré odpoledne," odpoví mi Káge. Hodím rychlým pohledem z okna a zděsím se, je asi druhá odpoledne.

"Ra," cvaknu zuby naštvaně, jen stěží se udržím, abych se neproměnil a neskočil po něm.

"Na něho se nezlob, řekl jsem mu, ať tě nebudí. Vypadal jsi strašně unaveně a ten jed taky nebyl jen tak ledajaký, potřeboval ses vyspat. Ale musím říct, že jsem začínal mít strach, když ses neprobudil dva dny, teď je třetí den," zasáhne Dace.

>Já jsem prospal dva dny?" zeptám se Ra zděšeně v duchu.

‚Jo byl jsi hodně vyřízený, teď už vypadáš líp, ale před třemi dny jsem měl strach,‘ podívá se na mě Ra vážně.

>To snad není pravda, co si o mně bude myslet?" zděsím se.

‚Myslíš Kágeho nebo Dace? Káge nic, čekal to a Dacemu ses aspoň líp hlídal, kde tě položil, tam tě našel,‘ zasměje se Ra.

>Ty pitomče, víš, jak je to nezdvořilé?" vydere se mi z krku další zavrčení.

‚Zdvořilé nebo ne, aspoň vypadáš jako člověk a ne jako napůl shnilá mrtvola,‘ zavrčí na mě Ra a poodhalí tesáky. Udělám to samé.

"To by mě zajímalo, o čem si vy dva povídáte. Vypadáte, jako byste chtěli jeden druhého zakousnout," zasáhne Káge právě v čas, protože bych se asi neudržel a skočil po něm.

‚Obleč se, je nezdvořilé tady sedět polonahý,‘napomene mě Ra. Místo odpovědi po něm švihnu vycpaným polštářem. Bohužel uhne.

"Vy dva vyvádíte jako bráchové," zasměje se Dace.

Nad jeho postřehem ztuhnu, rychle popadnu věci a zmizím, směr koupelna. Jen co se zavřu, uslyším, jak se před dveře natáhne Ra. Rychle skočím do sprchy a podívám se do zrcadla, kde mi vyskočí uši.

No super, teď abych čekal, až zmizí, povzdechnu si a začnu se věnovat naprostým zbytečnostem jako je holení skoro neviditelného porostu, vydrhnutí každého jednotlivého zubu, zvlášť pečlivě. Hledím si hlavně tesáků, abych blýskal úsměvem. Hlavní je, že to trvá dost dlouho, aby mi uši i ocas zmizeli. Jsou to následky dlouhodobé nepromněny, nejpozději dnes se musím proměnit.

Konečně vylezu z koupelny.

"Já už myslel, že ses tam utopil, tady máš pozdní oběd, nech si chutnat," usměje se na mě Dace.

"Díky," zamrkám překvapeně. Sednu si a pustím se do steaku s brambory. Je to tak skvělé, že ve mně zmizí naprosto všechno.

"Bylo to výborné," zamručím spokojeně.

"Děkuji, neumím vařit nijak dobře, ale tohle ještě zvládnu," usměje se Dace.

>Neumí vařit? To by mě zajímalo, co by řekl tomu, že jsem radši jedl syrové maso, než abych si ho upekl," zabručím k Ra. Ten se rozchichotá.

‚Tvůj jídelníček by se mu asi moc nezamlouval. Když si vzpomenu, že jsi ze začátku zvládal lovit jen brouky,‘ vyplázne na mě jazyk. Ignoruji ho, tohle mi připomínat nemusel. Místo toho se obrátím zvědavě na Kágeho.

"To jste přišel na návštěvu?" zeptám se ho zvědavě.

"Ne, jen za tebou.  Víš, že jsem poslal skupinu do tvé bývalé vesnice?" zeptá se mě.

 Kývnu, tohle mě asi nepřestane mrzet, ale svým způsobem ho chápu.

" Jde o to, že mi velitel té skupiny poslal zprávu, že se vrací i s pár ninji z Vlčí vesnice, chtějí si s tebou o něčem promluvit. Nemám právo jim v tom bránit," oznámí mi Káge.

‚Jak se opovažují?! Hlavně po tom, co ti udělali?‘ zavrčí Ra. Položím mu ruku na hřbet a pokusím se ho uklidnit. Moc to nejde, jsem taky nepříjemně překvapený.

"Já s nimi nemám o čem mluvit," zavrčím vztekle.

"Opravdu ne?" zeptá se mě Káge. Ra po něm vztekle vystartuje, ale naštěstí jsem rychlejší a srazím ho bokem.

"Ovládej se Ra," napomenu ho ostře.

‚Promiň,‘ zakňučí a lehne si vedle mě. Nedivím se mu, taky bych nebyl s to udržet kontrolu, kdybych byl vlk. Ra se hned spojí s vlky zvenčí a mnou projede vlna znepokojení až po chuď vraždit, musím je násilím přimět, aby zůstali na místě. Musím si s nimi promluvit, co nejdřív.

"Ne, už mezi ně nepatřím, to co mi udělali..." zmlknu.

"Já vím, řekl jsem to i ve vesnici. Jsou připraveni bránit ji i tebe, nečekal bych, že za tak krátkou dobu, budeš tak oblíbený. I tak tě ovšem musím požádat, aby ses nevzdaloval z vesnice nadlouho," pousměji se. Překvapeně se na Kágeho podívám.

"Ještě něco, kolem vesnice se to hemží vlky, jsou dost znepokojeni, byl bych rád, kdybys je uklidnil," zvedne se Káge.

"Vám neublíží," odpovím klidně. Vzápětí bych si nejraději nalískal.

"Dobře, dám to vědět po vesnici, ale stejně bys je měl uklidnit. Hlídat tě už nebudu, kdybys chtěl odejít, stejně bychom tě nezadrželi a bůh ví, jestli bychom tě našli. Jen tě žádám, abys nezklamal moji důvěru," pousměje se Káge přes rameno a odejde.

Zůstanu za ním hledět jako opařený. Je mi jasné, že něco ví, s jeho bystrostí se to dalo očekávat, otázka je kolik toho ví a čemu věří!

‚Bratříčku," podívá se po mně Ra.

"To bude dobré," vydere se mi ze sevřeného hrdla. Kéž by tomu tak bylo.

"Káge vždycky dává šanci, když je přesvědčený, že si to dotyčný zaslouží," ozve se Dace. Trhnu sebou.

"Ty čteš myšlenky?" zeptám se překvapeně.

"Jen ty jasně napsané ve tváři," usměje se. Ten usměv mu tak sluší.

"Můžu odejít?" zeptám se ho.

"Jasně, Káge ti řekl, že už nejsi pod dozorem, jen bych byl rád, kdyby ses vrátil," kývne s pochopením Dace.

"Večer budu ve svém pokoji, děkuji, za nocleh," usměji se a odejdu. Vyjdu s Ra ven směrem ke cvičišti, kde zmizím v lese. Za chvíli s ním běžím jako vlk ven. Trvá hodně dlouho, než je uklidním natolik, aby neobtěžovali vesničany. Abych je trochu rozptýlil, pozvu je na štvanici, což se jim líbí. Protáhne se to až moc a v noci se vracím do pokoje. K mému překvapení tam uvidím Daceho, který spí opřený o zeď. Probudím ho.

"Už jsem myslel, že jsi utekl," promluví tiše.

"Promiň, byl jsem za vlky, uklidnit je trvalo déle, než jsem čekal," vysvětlím mu. S pochopením a úlevou ve tváři kývne. Skloní se a zvedne přikrytý talíř.

"Já... donesl jsem ti večeři," sklopí hlavu. Kdyby nebyla taková tma, řekl bych, že se i začervenal.

"Děkuji, nechceš dál?" zeptám se ho s úsměvem. Vezmu si talíř a otevřu.

"Moc rád, jestli nebudu obtěžovat," usměje se Dace a vejde. Rožnu a pustím ho dovnitř, pak zavřu.

"Kde máš vlka?" zeptá se překvapeně.

"Ra? Zůstal venku, prý má dost pocitu, jak se na něho valí zdi," odpovím mu. Pěkně se z toho vykroutil, zmetek jeden, pomyslím si.

"Aha, už jsem si zvykl, že se kolem tebe motá," vysvětlí mi a sedne si za stůl. Vezmu balíček a vytáhnu pár základů, jako je čaj a tak.

"Dáš si čaj?" zeptám se ho přes rameno.

"Jestli máš, tak ano," dostane se mi odpovědi.

"Koupil jsem," vysvětlím mu a vytáhnu dva hrnky, za chvíli před něj postavím šálek.

"Děkuji," usměje se Dace a napije se.

"Je dobrý," utrousí. Usměji se přes rameno, očividně neví o čem mluvit. Sednu si ke studené večeři a zapředu nezávaznou konverzaci. Rychle se najím a umyji talíř, chci Dacemu poděkovat a jen tak zjistím, že spí. Pousměji se a lehce ho přenesu do postele.

Drobné zaškrábání na dveře mě upozorní na nočního návštěvníka. Podívám se na Daceho a dveře, za kterými se objeví pískově zbarvený vlk.

"Myško? Čekal jsem Aceho, pojď dál," pustím vlka a sednu si k němu na zem.

‚Měl jsem důležitější zprávy, tak ti nesu všechny. Dáš mi vodu?‘ oznámí mi udýchaně. Napustím mu do misky vodu a počkám, až se napije.

"Tak povídej," vybídnu ho, když si sedne naproti mně.

‚Takže, to že sem jdou ninjové z Vlčí vesnice víš, tak přejdu k té další. Je jich pět, je tam vlčí Káge, tvůj bratr, dva Jouníni,‘ začne vypočítávat.

"A?" zeptám se, když se u pátého zastaví.

‚Ryuk,‘ dopoví s očima upřenýma na mně.

"To snad... Takže mě asi budou chtít navnadit zpátky, toho se nedočkají. Nevrátím se tam, kde mě jednou zradili," zavrčím.

‚To jsem si myslel, proto jsem ještě chvíli čekal. Chvíli po nich vyrazili ANBU, mají za úkol tě zabít, když nebudeš chtít jít s nimi, vzali to jinou cestou, než ti ostatní," oznámí mi dál.

"Takže dvojitá zrada, ještě, že to vím. Dokážete ty ANBU zničit?" zeptám se Myšky.

‚Skupinu ANBU tvoří ti, co bojovali s tebou, jen co se objevíme nadohled, hází po nás otrávené jehlice. Už to odnesl nejstarší, nebyl dost rychlý, aby jim uhnul,‘ zavrtí hlavou Myška.

"S tím už si poradím, řekni prosím tě ostatním, ať se jim klidí z dohledu, o ANBU se postarám," pohladím Myšku, který kývne.

‚Ještě něco, vlci se ptají, na které straně zůstaneš, aby věděli, koho mají bránit,‘ vzpomene si Myška.

"Tuhle vesnici považuji za domov," odvětím jednoduše.

‚Nám se tu taky líbí,‘ usměje se Myška a počká, až mu otevřu dveře a ztratí se ve tmě. Jen co zavřu, přejdu k posteli a probudím Daceho.

"Já jsem usnul? Promiň," omluví se.

"To nic, klidně bych tě nechal spát, ale potřebuji mluvit s Káge. Nevíš, kde teď bude?" zeptám se ho. Dace se podívá kolik je hodin.

"Ještě v pracovně, tohle se mu nelíbí, tak řeší bezpečnost," protáhne se.

"Potřebuji s ním mluvit," zašeptám naléhavě. Dace okamžitě kývne a na nic se neptá, vyjdeme z bytu a běžíme ke Kágemu. Bez zaklepání vpadneme dovnitř.

"Jestli nemáte něco důležitého, tak si mě nepřejte," zamračí se na mě. Nedám se zastrašit a řeknu mu, co jsem se dozvěděl od Myšky. Všichni se skloní nad mapou.

"Ty asi nevíš, kde budou, že," obrátí se na mě Káge, když si neví rady.

"Vlci ano," usměji se.

"Dobře, dám ti s sebou pár Ninjů, na tuhle misi máte čas do svítání," oznámí mi. S vděčností kývnu.

Rozběhnu se domů, kde si vezmu zbraně a převléknu se do černého, jen co vyjdu z ubytovny, připojí se ke mně asi deset Ninjů, pět z toho jsou ANBU jinak jouníni.

Rychle se spojím s vlky a než doběhnu k lesu, čeká mě tam už Argo, půlnočně černý vlk, je skrytý ve stínech, takže jediné, co z něj jde vidět, jsou žluté oči, které se vznáší nad zemí. Jen co se ztratí, zmizí v lese, vyskočím na větev a ženu se za ním.

"Jak víš, kudy máš jít?" zeptá se mě jeden z Daceho skupiny, jen co mě dožene.

"Máme průvodce," ukážu dolů, kde je Argo.

"My nic nevidíme," postěžuje si další ninja. Jen se uchichtnu a radši se neotočím, protože mám vlčí oči.

"Bez starosti, já jo, budu vás varovat, kdyby něco. Ty ANBU co proti nim jdeme trochu znám, tak vám řeknu, na co se specializují, abyste nebyli zaskočeni," pokračuji ve výpočtu, co mí bývalí spolubojovníci umí.

"Nevím, jak moc se zlepšili nebo jestli nemají ještě nějaké jiné schopnosti, co se naučili pak, mějte se na pozoru," pootočím hlavu a hned ji otočím zpátky. Uběhneme ještě asi pár set metrů, když dám pokyn k zastavení.

"Jsou přímo před námi," varuji je.

"Tvoje oči bych chtěl mít," oznámí mi Daceho společník a zbytek ninju se tiše zasměje. Pak nás náš velitel rychle usadí na místa a čekáme na vetřelce. Lituji, že mi Myška neřekl kolik jich je. Za chvíli se to ovšem dozvíme.

Sedm, poslali sedm AMBU!

Jako první slovo dostane náš velitel, který si stoupne před ně.

"Kdo jste a co chcete na území Stínové vesnice," zeptá se vedoucí.

"Máme tu misi, tak nás pusťte," ozve se jeden z vlčí. Zatrne ve mně. Je to Rick! Ten, který mi přísahal, že proti mně nepozvedne zbraň a já jsem mu věřil.

"Káge o ničem takovém neví, tak nemám důvod vás pustit," odpoví mu neohroženě.

"Pak nemáme na výběr," kývne Rick, ale než stačí něco udělat, všichni se objeví a zaútočí, rychle vyhmátnou, kdo má kterou schopnost a zabijí je. Rick se brání líp.

Držím se stranou, jak z ní pokyny, dokud nezbude jen on.  Jemu se můžu vyrovnat v boji jen já, učil jsem se s ním ninjutsu, byl jsem s ním ve skupině pod vedením senseie. Já nejlíp vím, jak dokáže kombinovat styly, které vidí poprvé. V tomhle ohledu je to genius.

Co je neodpustitelné, je to, že přeruším souboj svého velitele.

"Ziae, co to děláš, měl jsi být ukrytý," zavrčí velitel.

"Nerad to říkám, ale kdybyste proti němu bojoval, byl byste mrtvý, on se vyrovná Kágům pokud je nepředčí," odpovím veliteli s klidem.

"Ty máš tak co říkat, zrůdo. Tebe jediného jsem nikdy neporazil, ba co víc měl jsem do tebe tak daleko jako jednodenní genin k sanínům. A to, i když jsme byly oba u speciálů," zavrčí Rick. Dobře, tohle říkat nemusel.

"Já už k vám nepatřím, Ricku a nikdy se nevrátím," varuji ho tiše.

"Nikdy bych nedopustil, aby ses vrátil. Nechci žít ve vesnici kde je taková vl..." víc už neřekne, protože na něho bez varování zaútočím. S ním se zpátky nedržím, vlastně to ani nejde, ne s ním. Za dvacet minut je po boji, ve kterém jsme dokázali zlikvidovat okruh několika kilometrů lesa. Tím poraženým je Rick.

"Vždycky jsem si tě vážil víc než bratra, Ricku," poznamenám k jeho mrtvému tělu. Ke mně přiběhne vlk, který mi oznámí, že poslední tři zlikvidovali oni a zase zmizí.

"Kdo k čertu jsi, Ziae?" podívá se na mě vyděšeně Daceův přítel.

"Štěňátko," usměji se mile.

"Jestli ty jsi štěně, tak já jsem neškodný brouček. Je to na tobě, Gregu," otočí se na jednoho Ninju. Ten kývne a seskočí na zem, za pár minut nestačím zírat. Vše, co jsme poškodili, zmizelo, všude je jen nepoškozený les nic nenasvědčuje tomu, že se tu odehrála nějaká bitva.

Dva seskočí ke Gregovi a vezmou ho mezi sebe, pak se vracíme zpátky. Slunce se ještě ani nedotkne k obzoru a jsme v kanceláři Kágeho, který je pohodlně opřen v křesle, nohy na stole a spí. Všichni se tiše zasmějí a začnou se radit, co mu provedou.

"Vím o vás, i když spím," zavrčí Káge a otevře své neuvěřitelné oči. Jsou tak průzračné.

"Hlásím konec mise," oznámí velitel.

"Výborně, jsem rád, že jste důkladní. Dobré ráno," usměje se. Hned je mi jasné, že se už spát nebude. Unaveně zívnu.

"Co ty tu zíváš? Máš, naspáno minimálně na týden dopředu. Rozchod!" oboří se na mně. Z nějakého důvodu mi to přijde směšné a tak se smíchem odejdu.

Nejhůře strávený čas je čas, kdy čekáte na popravu, povzdechnu si o něco později. V osm pro mě přijde Dace. Vede mě k bráně. Trochu se podivím, ale pochopím, když vyjdeme ven. Káge stojí zády ke mně a dívá se na lidi z Vlčí vesnice. Nepustil je dovnitř a bývalému Kágovi se to ani trochu nelíbí.

"Je zvykem, že se hosté pohostí, Káge," dá svou nespokojenost najevo Káge z Vlčí vesnice.

"Vy nejste hosté, tak se to dodržovat nemusí," Sejme Kágeho z Vlčí vesnice náš Káge. V duchu mu zatleskám, setřel starocha geniálně.

"A tu tě máme, Ziae, jsem rád, že jsi přežil tu otravu a znovu se setkáváme," usměje se na mě staroch.

"Vaše zásluha to nebyla, tak se nestarejte. Z našeho setkání radost nemám," odseknu naštvaně.

"Pravda, možná byla chyba tě vyhnat, když jsi byl na pokraji smrti, byl by z tebe bezvadný vraždící stroj. No už se stalo," povzdechne si staroch.

"Co tu chcete?" zeptám se ostře.

"Chci, aby ses vrátil do své vesnice, Ziae," odpoví staroch klidně.