Dvojí zrada

Dvojí zrada

Nad tou drzostí úplně zcepením, to si dělá srandu nebo to myslí vážně?! Vedle mě zavrčí Ra a celý se napne.

"To si děláte srandu? Právě jste se přiznal, že jste ho nechali bez pomoci a teď chcete, aby se vrátil?" zaječí Dace.

"Tenkrát do naší vesnice nepatřil. Jsem ochotný ho vzít zpátky," ozve se Káge z vlčí vesnice.

"Jenže já se vrátit nechci. Domov jsem našel tady a tady taky zůstanu," chytnu konečně dech.

"Co by tu s takovou stvůrou, jako jsi ty asi tak dělali?" uchichtne se Káge z vlčí.

"Dali mu domov? Něco takového asi nejste schopni, navíc svoji Loajalitu k naší vesnici už prokázal nejednou," vloží se do toho Káge.

"Vy nevíte, co je to za stvůru!" zaječí Káge z vlčí. Začnu se třást vztekem a dokonce zavrčím.

"Uklidni se Ziae, jestli to bude nutné, budeme kousat místo vlka," zasměje se někdo za mnou. Kupodivu mě to uklidní aspoň na tolik, že se přestanu třást.

"Já mám jiné hodnoty na stvůry, třeba to, když někdo nechá jednoho svého bojovníka umírat a jen tak mimochodem ho jen tak z legrace vyhodí z vesnice," odsekne Káge.

"On nebyl náš bojovník!" zaječí Káge s vlčí.

"Tak proč ho v tom případě chcete zpět? Když váš bojovník nebyl, nemáte se, co tady ohánět tím, že patří k vám," odsekne Káge. Ra se při pohledu na Káge z vlčí vesnice, který otevírá hubu jako ryby na suchu, jak se snaží přijít naproti argument, rozchechtá, no abych se přiznal, taky mě trhají koutka.

"Tak, šéf ho teď dostal," zabručí někdo za mnou spokojeně.

"Byl z naší vesnice a to se počítá, tady Daron je jeho bratr," kývne k mému bratrovi, tedy bývalému.

"Ziae?" pootočí ke mně Káge hlavu. Překvapí mě, že se ptá mě.

"Má pravdu, Daron kdysi byl můj bratr," odsouhlasím svému Kágovi a nemilosrdně se dívám jak sebou Daron cukne. Za celou dobu se mi nepodívá do očí.

"Je mi to líto bratříčku," sklopí, Daron, hlavu k zemi. Odvrátím pohled, vím, že toho lituje, že lituje, že mě nechal na pokraji smrti mimo vesnici, ale nestihne zakrýt zápěstí, na kterých jsou vypálené rány od provazů. Nemám mu co odpouštět.

"Nikdy tě nenapadlo, že bys mohl Vlčí opustit?" zeptám se klidně.

"Napadlo, ale pořád je to domov mé rodiny a nemám, kam bych šel," odpoví mi tiše Daron.

"Zrovna sháním dobré Ninje, jestli chceš, budeš vítán," zabručí Káge ze Stinné. Daron se dlouho nerozpakuje, strhne si čelenku, která svědčila o tom, že je z vlčí a přeběhne na naši stranu.

"Darone, jsi si vědom, že se dopouštíš zrady?" zaječí Káge z Vlčí.

"Nedopouštím se zrady, protože nedokážu věřit Kágovi, který svého bojovníka pošle dobrovolně na smrt a po taji, likviduje hlavní klan vesnice, vlastně už zlikvidoval, zbyl jenom bratr a já," pousměje se trpce. Pak se otočí k Kágovi ze stinné.

"Vyslal deset ANBU, aby zabili Ziaa a pokusili se zabít vás. Jeho chtěl jen proto, že bez Ziaa vesnice spěje ke zkáze," řekne mu plán Kágeho z Vlčí. Vždycky to byl podlý dědek.

"Vím o nich," odpoví klidně Káge ze Stinné. Dívám se jak se Daron postaví za Kágeho a jemně se zamračím, proč si nestoupnul ke mně? Obrátím pohled na starocha, kterému v ten moment v očích na okamžik vyvstane triumf. Něco chystá, ale co? Mlčky poprosím vlky, a ti začnou sondovat. Skrz pohled jednoho uvidím jak Daron vytáhne kunai, ze kterého kape jed a míří jím na kágeho. Pohnu se ve zlomku vteřiny, odhodím Kágeho stranou a bez milosti zabiji Darona.

"Odpust, Ziae," zachrčí a spadne na zem.

"Co se stalo, Ziae?" otočí se na mě Aden.

"Měl za úkol zabít Kágeho," strčím nohou do Daronovi ruky, ve které stále svírá kunai.

Ostatní kývnou a odtáhnou ho bokem.

‚Bratříčku,‘ zakňučí, Ra a drcne mě do ruky. Zavrtím hlavou, že v pořádku nejsem. S nenávistí se podívám na starce, už mě donutil zabít mého nejlepšího přítele a teď mého bratra, neodpustím mu!

"Nezměnil ses, stále je pro tebe přednější ochrana svého pána. Měl bys chránit mě!" zaječí Káge s Vlčí. Podívám se na něj jasně žlutým pohledem, jestli to nepraskne teď tak už snad nikdy.

"To bych se radš zabil. Vy si skutečně myslíte, že když, přivedete bratra a Ryuka, že před vámi kleknu a budu žádat o odpuštění? Vaše slovu u mě nestojí ani za prašivou muchomůrku, pro mě Vlčí neexistuje. Nic jsem vám nevzal a nic vám nedlužím, odejděte dřív, než bude pozdě," varuji káge.

"To si skutečně myslíš, že jsi tak skvělý? Na cestě sem, nebo už tu jsou, je deset ANBU, všichni s tebou pracovali a znají tvé úskoky," ušklíbne se stařec.

"Tak moc dobří nebyli, ke kytkám do jednoho čichají zespodu," ušklíbnu se s převahou a aspoň na chvíli smáznu ten jeho vítězný ksicht.

"Byli z Vlčí vesnice! Z tvé vesnice, jak ses opovážil?" zaječí Staroch, v jeho očích probleskuje strach.

"Já jsem ze Stinné vesnice, vlčí je mým nepřítelem, pokud to řekne můj Káge," odseknu mu a kolem čela si uvážu znak listů.

Myslím, že právě teď pochopil, že už se nikdy nevrátím.

"Napíšu tě do bingo knihy," zavrčí staroch.

"Napiš, aspoň se celý svět dozví, že ve vlčí vesnici se rodí lháři a podražci," odseknu klidně.

"Ty si vážně myslíš, že jsem přišel s takovou hrstkou ninjů? Nejsem blázen, znám tvé schopnosti," zasyčí nenávistně a zvedne hlavu, během pár minut jsme obklíčeni vlčími ninji. Mně stačí letmý dotek vlčí mysli a vlci se začnou proplétat mezi ninji ze Stinné.

"Jsi blázen, protože jsi nepočítal s nimi," ukážu na vlky a vytasím katany, které mě donesli vlci. Od jejich čepelí s dvojitým ostřím se odrazí slunce. Vedle mě se postaví káge a Dace, také připraveni k boji.

Když počítám vlky, kteří jsou zvyklí bojovat s ninji, máme početní převahu. Podle vylekaného pohledu Kágeho z Vlčí pochopím, že i on si to stačil uvědomit. Najednou se za námi, objeví ninjové, kteří mají na ochranné čelence kapku vody.

"Jak vidím, přišli jsme v čas," ozve se jeden z ninjů, když se podívám pořádně, zjistím, že má znak Kágeho. Jsou z Vodní vesnice.

"Jo to ano, právě se rozhodujeme, jestli je máme nakrájet na kousky nebo na nudličky," pousměje se Káge. Zatímco Káge se baví s nově příchozím, staroch toho využije a hodí po něm jehly. Podaří se mi je dorazit do jedné.

Pak už staroch na nic nečeká a požaduje bezpečný odchod do své vesnice. Ninjové ho vyprovodí až na hranici a pak se slaví. Podle mě předčasně.

Posadím se na jednu ze střech a pozoruji to hemžení.

"Nejsi tu trochu sám?" ozve se vedle mě a vedle mě si sedne Dace. Podá mi hrnek čaje.

"Díky. Ani ne, na oslavy moc nejsem," vysvětlím klidně.

"Aha, tak to jo, my jsme měli jen málo možností k radosti, tak si teď užíváme, aspoň trochu. Docela lituji ty, co musí držet hlídku," uchichtne se Dace.

"On někdo drží hlídku?" podivím se.

"Jasně, že ji Káge rozhodně není hloupý," zasměje se Dace.

"K mé škodě, ale i tak se s pracemi pohnulo," obrátím hlavu k nové části města.

"Aby ne, ti co nemají misi, musí pomáhat na stavbě, sice za to není trest smrti, ale stejně tam dělají, aby bylo všechno hotovo," pousměje se. Na to nic neřeknu a chvíli jen tak mlčíme.

"Kdo byl ten Ryuk?" zeptá náhle Dace.

"Kdysi to byl můj přítel, odvrhl mě stejně jako ostatní. Od něj a od bratra to bolelo nejvíc," pronesu tiše.

"Jak blízký to byl přítel?" zeptá se Dace. To už se na něho zvědavě podívám. I ve slabém světle hvězd vidím, jak zrudl.

"Promiň, nechtěl jsem být vlezlý," rychle odvrátí hlavu.

"Chodili jsme spolu," odpovím mu a spatřím, jak se mu zachvějí ruce s hrnkem.

"Ty jsi na kluky?" zeptá se překvapeně Dace.

"Jo, vadí to?" zvednu vyzývavě obočí.

"Aha," pronese tiše a znovu obrátí pozornost k reji, nechám ho jeho myšlenkám a znovu se zaměřím na hvězdy.

"Jim mi řekl, jak ses vypořádal s tím, co je vedl, prý něco takového ještě neviděl. ANBU se zmiňovali stejně, Kágemu to taky nejde do hlavy, jeden se zmínil, že to vypadá, jako bys byl v nějaké zvláštní zabijácké skupině," rozvede další řeč Dace.

"Jo byl jsem a každou minutu v ní jsem nenáviděl," odpovím, nemá smysl to dál skrývat.

"Aha. Nechtěl bych tě naštvat," zamumlá Dace.

"Hm. Dace, je Káge na kluky?" zeptám se jen tak mimochodem. Vedle mě se ozve vyprsknutí a překvapeně se podívám na Daceho, který jen stěží chytá dech.

‚Bráško, ty jsi ťululum,‘ ozve se Ra zděšeně.

"Ne není," vydusí se Dace, " proč to chceš vědět?" podívá se na mě lehce zklamaně.

"Ale nic, jen že se ze mě snažil hned na začátku vypáčit, jestli na kluky jsem nebo nejsem. Ne že by nebyl šikovný, ale je tu jeden hezčí," sklouzne mi jedno oko k Dacemu.

"Aha. No už je pozdě a ráno mám misi," zvedne se Dace.

"Dobře, děkuji za čaj," pousměji se.

"Nemáš zač," kývne a odejde.

‚Ziae, já z tebe snad porodím ježky, to jsi mu nemohl říct, že se ti líbí? Vás lidi nechápu,‘objeví vedle mě Ra a dívá se na mě odevzdaným pohledem.

Představa, že by Ra rodil ježky, mi přijde natolik směšná, že se nezadržitelně rozesměji.

‚Neříkej, že jsem tě nevaroval," urazí se Ra.

Další den vstanu brzo a jdu k Dacemu jen abych se dozvěděl, že jsme se minuli. Jen si povzdechnu a zatím, co čekám na jeho návrat, se pustím s ostatními do oprav domů. Třetí den si nás zavolá Káge, že Daceho skupina má problémy jinými ninji a bohužel neví kde. Jsem v pátrací skupině, naštěstí jinak bych nedbal na nařízení a šel bych ho hledat sám. Během pár minut jsem připravený a letím k bráně. Už se čeká jen na mě.

"Takže situace je taková Dace má problémy, nevíme kde je a kolik ninjů na ně útočí, takže je nejdřív musíme najít, což znamená zdržení," začne nás seznamovat se situací vedoucí.

"Pošlu vlky, pokud jsou na zemi, najdou je," ozvu se netrpělivě, zbytek se na mě s očekáváním podívá. Zavřu oči, abych se soustředil, řeknu jim trasu, kterou Dace a jeho skupina měla jít a vlci se rozběhnou. Nejsou tak pomalý jako lidé a je jich víc na větším území, tak během okamžiku jsou jim na stopě.

"Ziae?" ozve se kapitán naší skupiny.

"Jdeme," vyrazím jako první z vesnice, ostatní jsou mi v patách. Jen doufám, že dorazíme včas, dva byli hodně zranění a poslední dva se taky nešetřili, bůh ví, jak dlouho takhle bojují...