Budoucnost

Budoucnost

"No tedy, myslel jsem, že si to Raigan vymýšlí," vydechne jeden z ninjů.

"Jak vidíš, tak ne. Raigane máš rozum? Ten kluk je nebezpečný," zaječí stará žena na Kágeho.  Srdce mi na chvíli přestane tlouct. To jako myslí vážně? Ra zavrčí, uklidním ho jediným dotekem.

"Vy jste taky nebezpečná a nikdo nepožaduje, abyste odešla," setře starší Káge. Pár lidí se uchichtne.

"Raigane o tom se nežertuje! Ten kluk je vlk!" zaječí starší.

"Taky vidím, že se nemění v kotě.  A pak klukem se už dávno nedá nazvat, možná je hodně mladý, ale mě strčí do kapsy třikrát," pousměje se Káge.

"Co když nás zradí?" zeptá se jeden z ninjů.

"Nezradí," odpoví jednoduše Káge.

"Jak jsi tím tak můžeš být jistý?" zeptá se stařec.

"Ještě nikdy jsem se nezmýlil. Z té vesnici neodešel o své vůli, vyhodili ho jako nemocného psa, i s ním by zacházeli líp, nedivím se, že se nechce vrátit," stojí si na svém Káge.

"Raigane, vím, že máš pravdu, přece jen jsme to slyšeli, ale jak si tím můžeš být tak jistý?" ozve se další Ninja.

"Já mu věřím," ozve se jeden z ANBU.

"Další z takových cvoků," zabuší si stará žena na čelo.

"Tak si mě přidej k těm cvokům taky, věřím mu," pousměje se starší muž. Káge k němu vyšle úsměv.

"A jak reagovali ostatní, že máme ve vesnici vlkodlaka?" zaútočí stará žena na Kágeho.

"Ti co to ví, byli ze začátku v šoku, ale nakonec to přijali docela dobře. Někteří se mě už dokonce ptali, jestli bych ho nemohl dát k jejich skupině," odpoví Káge.

Pro mě je něco takového k nepochopení. V životě se mi nestalo, že by se někdo ke mně chtěl přidat!

"Ti, co to ví?" zamračí se starší žena.

"Jistě, ti co to ví. Všichni máme tajemství, o kterém nechceme, aby věděl někdo jiný. I vy. A navíc je to jeho tajemství, nemůžeme po něm žádat, aby to řekl, všem a držet pod pokličkou vlastní tajemství. Nebylo by to fér a vy jste přece férová žena," pousměje se Káge. Stará žena viditelně znejistí.

"Ano, ale vlkodlak. Celá vesnice by se mohla ocitnout v nebezpečí," zamračí se stará žena. Z jejich slov pochopím, že ji nevadím jako takový, ale že ji jde o bezpečnost vesnice.

"Na lidské maso nejsem," ujistím ji, co nejklidnějším hlasem.

‚No kdybys byl tak bys byl jen poloviční kanibal," zachichotá se Ra, který se celou situací začíná podezřele bavit.

>Abych se nestal, bratro-kanibalem< zavrčím na něho tiše. Ra to přijde o to směšnější a vytlemí se ještě víc.

‚Když už jsme u těch bratrů, proč jsi zabil toho svého? Mohl jsi ho jen zranit,‘ zvážní Ra.

>On... začal se měnit. Nechtěl skončit jako já, pomalu se zabíjel, nemohl jsem ho nechat trpět, i když to byla ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy udělal< vysvětlím Ra, který najednou zvážní.

‚Odpust mi, neměl jsem se ptát,‘ povzdechne si Ra smutně.

>Měl jsi na to právo<pohladím Ra mezi ušima a usměji se. Ra se na mě vděčně podívá a usměje se.

"Ehm, Ziae..." ozve se nejistě Káge. Zaměřím pohled na Kágeho a na ostatní. Pochopím, že se na něco ptali, když jsem mluvil s Ra.

"Hm, mohli byste zopakovat otázku? Ra se mě na něco ptal, tak jsem mu odpovídal," vysvětlím dočasný výpadek.

"Aha. Starší se tě ptal, jak často se proměňuješ," zopakuje Káge otázku.

"Musím minimálně jednou do týdne, neideálnější by to bylo aspoň obden na tři čtyři hodiny, ale bez proměny vydržím i týden a půl," odpovím s klidem.

‚Jo, ale pak jsi nervózní jak stará panna před svatební nocí,‘ odtuší Ra. Dám mu pohlavek, až zakňučí.

"Dobře, takže pro tebe dlouhé mise nejsou problém?" ujišťuje se Káge.

"Ne, nejsou, můžu běžet jako vlk tam nebo zpátky. Umím bojovat na oba způsoby," ujistím Kágeho.

"To jsme viděli," kývne Káge, " a myslím, že jsi skvělý i ve špehování. Ví to, že se měníš kromě nás a naší vesnice ještě někdo?" zeptá se Káge.

"Jo, ti co mě viděli proměnit a Káge Vlčí. Nedělám si iluze, že by si to nechal pro sebe," zamračím se. "Nemyslím si, že by jim někdo věřil, je to až příliš neuvěřitelné," zamumlá Káge.

"Stejně neuvěřitelné jako ovládat vítr bez chakry? Nebo oheň?" pozvedne obočí starší žena. Zbytek se potichu rozesměje a Káge na ni upře pohled štěňátka.

"Girian, myslím si, že Ziae si zaslouží, abychom mu věřili. Každý by měl mít domov, kam se vracet a přátelé, kteří mu pomohou, když bude potřebovat. Osobně jsem prošel celou vesnici, nikde jsem proti němu neslyšel křivé slovo. Neříkám, že všichni by byli všemi deseti proto, aby tu zůstal, ale devadesát procent lidí, by ho přijala, pokud udrží vlky mimo vesnici, nebo jim domluví, aby sem nechodili houfně, neměl by být problém. Navíc taková smečka je dobrá v tom, že vesnice bude chráněnější," promluví starý muž. Ostatní pokývají hlavami.

"Neříkám, že jsem proti Ziaovi, jen mě znervózňují ti vlci, přece jen jsou to šelmy," ohradí se starší žena.

"Dokud tu Ziae bude v bezpečí, neměl by být problém ani s vlky," zarozumuje Káge, ani netuší jakou má pravdu.

"Ty si myslíš, že vlci ho budou tak chránit?" zarazí se starší.

"No z jejich posledních jednání a podle toho jak poslouchají Ziaa, bych řekl, že ho považují za vůdce smečky," kývne Káge. Zůstanu na Kágeho zírat, to by mě zajímalo, jak k tomu přišel, jsem tu sotva pár týdnů a už toho ví tolik.

"Dobře, tak ať je po tvém Káge, ale jen na tvou přímou zodpovědnost," vzdá to stará žena.

Zmateně zamrkám. Je to skutečně to, co si myslím, že to skutečně je?  Vážně mě vzali mezi sebe?

 Ještě se chvíli o něčem radí a pak všichni kromě Kágeho odejdou. Nic z porady nevnímám, protože si připadám jako Alenka v říši sedmi divů. Prostě tomu nemůžu uvěřit.

‚Děje se něco Ziae?‘ podívá se na mě Ra.

>Pořád tomu nemůžu uvěřit, připadám si, jako by to byl sen, nádherný sen< odpovím mu klidně.

‚Aha,‘ kývne Ra a v zápětí mě kousne.

"Au, mě to bolelo," zamračím se na Ra.

‚To tě mělo bolet, jak jinak by ses ujistil, že jsi vzhůru a tohle se ti nezdá?‘ zasměje se Ra.

"Ty jsi taky bratr," zavrčím na něho.

‚Nejlepší a jediný, kterého máš," zazubí se na mě.

>Pozor ať tě neslyší Ace< uchichtnu se a obrátím se na Kágeho.

"Takže Ziae, rozhodl jsem se, že tě dám do skupiny s Dace. Zatím budete tři, protože dva jsou v nemocnici. Vaše skupina bude pohybová, to znamená, že vždycky odeberu jednoho, koho budu potřebovat na jinou misi," pousměje se Káge.

"To je rozumné. Vážně jim nebude vadit, když se tam tak trochu vetřu? Nechci nikomu překážet," zamračím se.

"Nikdo z nich neprotestoval, spíš naopak byli první, kdo tě chtěl," zabručí Káge a až příliš zaujatě si prohlíží nehty. Přimhouřím oči.

"Copak máte za lubem?" zeptám nezkoumavě hledíc na Kágeho.

"Za lubem? Nic," zamrká Káge zmateně.

"Čím to, že ti nevěřím," zabručím si potichu pro sebe.

"No Ziae, pro dnešek je to všechno," zabrblá Káge. Pokrčím rameny a vyjdu s Ra z pracovny.

"Tak jak to šlo?" zeptá se Dace, který stojí opřený o stěnu naproti dveřím. Černé oči má zastřené úzkostí.

Najednou mě popadne chuť ho trochu potrápit, netuším, proč to vlastně i udělám. Snad proto, že chci vědět jeho reakci.

"Mám dvě hodiny na sbalení věcí," podívám se smutně bokem.

"Top přece nemohl udělat! Domluvím jim," vrhne se ke dveřím. Chytnu ho kolem pasu a najednou nemůžu chytnout dech, jak mi ho jeho blízkost vyrazila. Tohle se mi vážně nikdy nestalo a ani nestane, tím jsem si jistý.

"Ziae, jsi v pořádku?" přejede mi Dace horkou rukou po tváři.

"Jo, myslím, že jo," vydechnu a spustím ruku dolů. Nikdy dřív jsem se ho nedotknul a nikdy jsem ho ani nepolíbil. Kdo měl tušit, že dostanu větší ránu, než jsem kdy cítil? Horší ránu, než mě udělali, ti ve Vlčí vesnici. A co bylo snad horší, už jsem si nedovedl představit, že bych to nikdy víc necítil.

"Já půjdu domů," sklopím hlavu a odejdu. Ani si neuvědomím, že jsem mu neřekl, že jde o vtip, to že opouštím vesnici.

‚Co to s ním je? To mu tam strčili nějaké drogy nebo co?‘ obrátí se Ace na Ra, který se viditelně baví.

‚Ne je praštěný,‘ zasměje se Ra.

‚To víme už dlouho, ale tak moc nikdy nebyl,‘ ozve se Myška zadumaně.

‚No tak jinak. Dotkl se Daceho...‘ začne vysvětlovat Ra.

‚Přeletěla jiskra?‘ zpozorní Ace.

‚Copak jiskra, ta přelítává pořád, teď to byl takový roj jisker, že jsem se bál, že mi chytne kožich,‘ opraví Ra Aceho.

‚Výborně, takže plán číslo dvě?‘ zaraduje si Ace.

‚Obávám se, že žádný plán už nestačíme uskutečnit,‘ povzdechne si Ra a vydá se ke dveřím, za kterými zaduní Daceho kroky. Pokusí se otevřít dveře, ale dřív než Dace zaklepe, se mu to nepodaří.

"Ahoj Ra, Ziae, je ještě tu? Špatná otázka, co. Tak mě pusť, ať ho popoženu," pohladím tmavošedého vlka a vejdu dovnitř. Ziae leží na posteli a kouká do zdi. Dost se podivím, že si zatím nezačal balit. Shodím ze zad těžký batoh a přejdu k Ziaovi.

"Ziae, ty si nebalíš?" pohladím ho po tváři, pořád doufám, že se stane mým partnerem. Už když jsem ho viděl před branou, jak stojí před strážemi mokrý a nebezpečný a přesto na pokraji zoufalství, jsem tušil, že pro mě nejspíš bude důležitý. Pak, když se na mě podíval, cítil jsem, jak přeletěla jiskra a bylo to. Věděl jsem, že už nikdy nebudu stejný. Nebyl jsem jediný, kdo chtěl bojovat se Ziaem v jednom týmu, doslova jsem kousal, aby byl se mnou.

Podívám se na Ziaa, který je stále mimo ve stejné pozici. Tiše si povzdechnu, skloním se k němu a políbím ho. To ho konečně probere aspoň natolik, že se posadí.

"Co? Jak? Proč?" zamžiká na mě Ziae.

"Ještě nejsi sbalený, pomůžu ti," pohladím ho.

"Máme misi?" zeptá se mě zmateně.

"Ne, odejdu s tebou," vysvětlím mu klidně.

"Proč bys to dělal? Máš tu domov," vyhrkne vyděšeně.

"Můj domov je tam, kde jsi ty. Budeme mít cestovní domeček," pousměji se.

"Ale já nikam nejdu. Káge řekl, že můžu zůstat," zamrká ještě zmateněji než před chvílí. Zarazím se.

"Neříkal jsi, že máš dvě hodiny na sbalení?" zaměřím se na jeho poslední slova. V jeho očích problikne pochopení, nejdřív se mu začnou otřásat ramena a pak se začne smát naplno.

"P-pro-promiň, já si dělal legraci," vydoluje ze sebe, když se trošku uklidní.

"Tak legraci?! Já se tu trápím, kam půjdeme a ty si děláš legraci?" zavrčím a vrhnu se na něho, chvíli se snažím přijít na jeho slabinu a pak ho prostě začnu lechtat. Doslova začne vít smíchy a tři minuty na to škemrá o svůj bídný život.

Nechám toho a místo toho začnu líbat. Ochotně se ke mně přidá. Docela se i podivím, čekal jsem, že se bude bránit nebo aspoň se dožadovat vysvětlení.

"Ehm, asi ruším, že? No já přijdu později," ozve se Kágův hlas. Ten má jediný štěstí, že mu pár životů dlužím...

"Neměl ses vůbec ozývat a rovnou se pakovat," oznámím mu a mávnutím ruky ho větrem přemístím za dveře a třísknu dveřmi těsně za ním. Je to sice Káge a tím můj nadřízený, ale všechno má své meze. Jeho bláboly o tom, že je to neúcta k výše postaveným ignoruji, už proto, že v hlase se mu ozývá smích. Radši se věnuji příjemnější činnosti a to přesvědčování Ziae, že patříme k sobě. Napřed slovně, a když najde spoustu protiargumentů, polibky, nádherný to vynález. Nakonec ho přesvědčím, aby to se mnou aspoň zkusil.

O tři měsíce později

Vracím se výletu ve své vlčí podobě a zastavím se na kopci nad vesnicí. Kdo by čekal, že tu najdu víc než jen domov. Svět ninjů není ideální, je plný nenávistí, bojů a neštěstí, ale i tady se najdou místa, kde existuje jen štěstí, láska a vědomí, že někam patříte, že jste pro někoho důležití a někdo je důležitý i pro vás.

Trochu se vrátím zpět ve vzpomínkách, kdy jsem i já zoufale hledal to místečko, kde bych pro nikoho nebyl míň než obtížný hmyz. Dva měsíce mě Dace přemlouval, abych vyzvonil své tajemství, už jsem si i sbalil věci, abych mohl, co nejrychleji vypadnout. Když došlo na lámání chleba, byl jsem překvapený, že to vzali s klidem, spíš si oddechli, že jsem s tím šel ven. Pořád mi od té doby vrtá hlavou, jestli to vážně nevěděli, nebo jen nechtěli, abych věděl, že oni vědí.

Oba stařešinové proti mně nic neměli, jejich obava skutečně pramenila ze strachu o vesnici. Postupně jsem si našel i přátelé, jsou i takový, kteří se mě straní, ovšem jen do doby než jdou s námi na misi. Káge zase ukázal brilantní myšlení, aby odboural strach u těch, kteří ho ještě pociťovali, posílal nás na všelijaké mise, třeba i D, aby mě poznali. Vždy to bylo ve složení já, Dace, jounin nebo genin, který se mnou už pracoval a nováček neboli ten, který se mě bál. Většinou jsem si to užíval, zvlášť za ledových nocí, kdy se všichni krčili, co nejblíže u ohně a já vesele pobíhal v kožichu a vůbec mi nevadila. S Dacem jsme pořád na začátku a poznáváme se, až na pár pus a když spíme u jednoho nebo u druhého, ve vší počestnosti, se většinou držíme za ruce a chodíme na rande. Dává mi dost času, abych se ujistil, že je pro mě ten pravý.

‚Zase ve vzpomínkách?‘ ozve se za mnou Ra.

‚Jo pořád tomu nemůžu uvěřit,‘ usměji se na něho.

‚Klidně tě kousnu do zadnice, abys tomu věřil. Nemáme misi?‘ vycení zuby Ra.

‚Odkdy ty se cpeš na ty nudné mise?" upřímně se podivím.

‚Od té doby, co vás dva můžu pozorovat, chodíte kolem sebe jako dva sloni kolem porcelánu. Zajímalo by mě, kdy na to skočíte,‘ zachechtá se Ra.

No páni, viděli jste někdy drzejšího vlka? Oženu se po Ra tesáky a podaří se mi ho kousnout do nosu. Ra zavije bolestí. Na nic nečekám a peláším do vesnice přímo k Dacemu, kde se mu schovám za nohy.

"Zi, co se děje?" podiví se Dace, když se skrčím do skulinky mezi jeho nohy a roh domu. Opatrně vykouknu a dívám se přímo do rozběsněného obličeje Ra.

"No tak moment Ra, nevím, co ti Ziae provedl, ale kousat ho můžu jenom já," zamračí se na šedého vlka Dace. Se smíchem se proměním a pověsím Dacemu na krk.

"Měl drzé poznámky a tak jsem ho kousnul," žaluji Dacemu.

"Aha," utrousí Dace a kousne mě do ucha.

"Tak je to vyrovnané a jdeme na misi, už nemáme čas," popadne mě za ruku a táhne mě ke srazu. Cestou se snažím chytnout můj batoh, kterým Dace mistrně uhýbá, takže kolem něj tančím jako baletka, že to tak řeknu a Ra z toho má takový svátek, že se zapomene i zlobit.

"No konečně jste tady! Vlčí jednotko, vyrážíme," ozve se náš kapitán. Zajímalo by mě, kde na ten název přišel.

Konečně se mi podaří chytnout batoh. Hodím si ho na záda a po boku Daceho vyrážíme na další misi.