Apríl ve Stinné vesnici

Apríl ve Stinné vesnici

Zavrtím se a začichám, někde nádherně voní káva. Vstanu a doplním se do kuchyně Daceho. Zase jsem u něj zůstal na noc, když mě se tak líbí v jeho společnosti.

"Ahoj, už ses vyspal?" usměje se na mě Dace a přijde ke mně. Než stačím kývnout, políbí mě.

"Ono tak nějak nešlo spát. Voní tu káva," zavrním a opřu se o něj jako by to byl polštář.

"Tak tohle tě vzbudilo," usměje se a vezme mě kolem pasu. Posadí mě za stůl a dá mi snídani s kávou, které se hned napiji, i když si opařím jazyk. Dace obrátí oči v sloup.

"To nemůžeš počkat, než to trochu zhládne?" zeptá se mě jemně vyčítavě.

"Když ono to tak krásně vonělo," zakňučím a snažím si ochladit jazyk vzduchem.

"A teď na to doplácíš," baví se Dace. Ra si ani nevšímám, protože ten se jen baví.

"Za to můžeš ty, nemáš vařit tak dobrou kávu," zafňukám.

"Takže za to můžu nakonec já. To bych s tím měl něco udělat," baví se Dace a začne mi na jazyk foukat, nakonec to skončí u polibku a pěkně dlouhého. Pak mě pustí a já se pustím do snídaně a konečně se můžu pustit i do kávy, která mezitím zchladla. Divné je, že dřív jsem kávu nepil, ale tu Daceho můžu.

"Máš nějakou misi?" zeptá se mě Dace.

"Ne pro dnešek mám volno a ty?" zeptám se ho klidně.

"Taky tak. Dnes si dej ve vesnici pozor," varuje mě Dace.

"Proč?" zeptám se ho nechápavě.

"Dneska je Apríl," mrkne na mě. Nevím, co to ten apríl je nic takového u nás není. Trochu zmatený vyjdu ven a v zápětí jsem slitý od hlavy k patě.

"Tedy Ziae, ty přitahuješ vodu! Nechceš jít ke mně na zahrádku? Potřeboval bych ji zalít," začne se smát zelinář. Otřepu se jako vlk a obezřetně vykročím ulicí. Ze začátku se nic neděje tak zatočím do klidné vesnice a tam spatřím chlapa, který se snaží vloupat za bílého dne do domu. Zareaguji okamžitě.

"Vzdej se nebo uvidíš!" zařvu na chlapa, který se ani nepohne a hodí proti mně kunaje. Obratně je srazím a hodím na něho své, pak mám co dělat, abych uhnul bílé lepkavé směsi. Za rohem se ozve smích. Vztekle mi zacuká obočí a po střechách se vydám domů, protože usoudím, že to bude bezpečnější. Tam šlápnu na tašku, která mi podjede pod nohama, a sletím dovnitř budovy. Ocitnu se na kruhovém místě, ze kterého jde několik východů. Tak to je chytré, Ziae, zavrčím si pro sebe.

"Zi, jsi v pořádku?" ozve se svrchu starostlivě Daceuv hlas.

"Ne, někam jsem spadl a nevím kam," odpovím mu. O chvíli později dopadne vedle mě.

"Jsme v bludišti, musíme odsud vyjít jedním z těch vchodů," vysvětlí mi.

"Ty blbe, proč jsi sem lezl? Tak vylezeme po stěnách," napadne mě.

"To nepůjde stěny jsou z materiálu, které pohlcují chakru, chakru pohltí i v tom případě, že se pokusíme použít jutsu," pokrčí Dace rameny. Pak opatrně začenichám.

"Dobrý vtip Ivene," zavrčím na něho. Iven na mě překvapeně zamrká a promění se zpátky do své podoby. Je to ninja s pískovými vlasy a čokoládovýma očima.

"Měl jsem vědět, že tě neobalamutím, no nic, mám tu pro tebe vzkaz, někde v téhle místnosti je Dace, máš půl hodiny, než zemře," zazubí se na mě a zmizí, byl to klon. No super!

Rozběhnu se bludištěm a po dvaceti minutách narazím na Daceho.

"Dace?" obrátím ho k sobě a dívám se do tváře loutky, na ní je velkým písmem napsáno APRÍL. Já je zabiju, roztrhnu jak hada a upeču nad ohněm! V klidu dojdu k jedné ze stěn a pár silnými údery prorazím ve stěně díru, pak se pro jistotu proměním ve vlka a proběhnu k Dacemu. U něj zaškrábu na dveře. Neotevře mi, s čenichem u dveří zjistím, že není doma a smutně se vrátím k sobě. V půlce cesty si to rozmyslím a pokusím se najít jeho stopu ve vesnici. Po třech hodinách na ni narazím a vyběhnu po ní. Netrvá dlouho, abych zjistil, že mě sledují. Poprosím jednoho z vlků, aby sledoval stopu, a naschvál se vydám trochu jiným směrem. Naletí na to, zavedu je k vodopádu a tam se jim ztratím, jen proto, abych je stáhnul do vody, k mé smůle se nedají tak snadno, musím je tam vlastnoručně naházet, a že se brání, seč můžou, ale zdaří se. Pak se vesele rozběhnu do lesa a po nějaké době narazím na Daceho, který v potoce loví ryby. Hlavou mi projede lumpárna. Připlížím se za něj a shodím ho do vody.

"Ty jeden, víš, co ti udělám, až tě chytnu?" zavrčí a vrhne se ke mně, samo mokrý od hlavy až k patě. Zdrhám, jak nelépe umím, ale stejně mě chytí, netušil jsem, že je tak rychlý. Proměním se mu v náručí.

"Ty teda vypadáš," prohlídne si mě. Řeknu mu, co se mi stalo. Dace chytne záchvat smíchu. Urazím se. Tohle fakt nemusel.

"Já jsem tě varoval," podívá se na mě, když se trochu uklidní. Varoval, to musím uznat. Nakonec se vrátíme do vesnice a stavíme se na rámen. Povídáme si a nevšimneme si, že kuchař nám do něj přidal pár integrací, které tam nepatří, jako živou chobotničku a snad celou pepřenku. Chobotnici bych snesl, ale ten pepř...

Prskáme jak prskavky a kuchař se doslova prohýbá smíchy. Mám chuť mu zakroutit krkem, když k nám přiběhne Kágův vnuk, že nás volá, nepojmeme ani nejmenší podezření a jdeme tam. Jsme skoro u budovy, když mě Dace strhne bokem.

"Co se děje?" zeptám se ho, když mě přitiskne k budově.

"Miláčku nezdá se ti to podezřelé, kdyby šlo o nějakou misi, rozhodně by neposílal Káge svého vnuka, ale nějakého chounina nejspíš ty, co pracují přímo pro něj," podívá se na mě Dace.

"Když to říkáš..." kývnu po chvilce. Mrkneme na sebe a uděláme si klon, který tam pošleme místo nás. My se zatím uklidíme na místo, kde nás nikdo nevidí. Jen o dojdou naše klony k budově, vylije se na ně snad tuna barvy a ti malí skřeti se můžou umlátit smíchy, včetně Kágeho, který zrovna vykukuje z okna. Necháme klony zmizet a podíváme se na sebe s odevzdaným pohledem.

"Víš, co se u nás říká? Když někoho nemůžeš přechytračit, přidej se k nim," ušklíbne se Dace.

"Já bych začal s Kagem," podívám se nevinně na Daceho. Ukáže mi vztyčený prst.

"Čím ho přechytračíme?" zamumlá Dace po chvilce.

"Já už vím, co tak mu vyměnit pero za něco, co dělá hrubky? Jedno takové mám v batohu," zašklebím se.

"A nemáš pero, které píše slovo APRÍL?" zašklebí se Dace. To není špatný nápad, uvidíme, jestli tak půjde nastavit. Ženeme se jako o závod ke mně a já se začnu hrabat v batohu, nechtíc mi vykoukne ocas a uši.

"Jé, to je roztomilé," vykřikne najednou Dace a vrhne se ke mně. Chvíli na něho nevěřícně koukám, když zjistím, že slyším o něco líp. S povzdechem zastříhám ušima a nechám je zmizet.

"To je škoda," povzdechne si Dace a dá mi pusu. Usměji se a hraji si s perem, které držím v ruce. Po chvilce ho zkusím na papír a skutečně píše ono tady tak propagované slovo. Ušklíbneme se na sebe a zdrháme ke Kágovi.

"Já odvedu pozornost a ty ho vyměníš," špitne Dace, jsem s tou domluvou spokojený a proměním se. Dace na mě mrkne a otevře dveře.

"Prý jste nás volal káge," vstoupí dovnitř a já se protáhnu dovnitř. Káge se na nás podívá se smíchem v průzračných očích.

"Já? A kdy?" vyvalí na něho legračně oči Káge.

"Vy si nepamatujete svoje vlastní výzvy?" vyvalí na něho oči Dace. V hned první moment se opřel o dveře a rozhodně se nemínil pohnout. Vyjde to, Káge vstane a přejde k němu, aby se podíval na papír, co drží v ruce. Jakmile je dost daleko, rychle vyměním propisky a rychlím maskovacím jutsu ho přeměním, pak mě trkne další věc, špetkou lepidla jeho opravdové pero přilepím přímo nad něj na strop, tak aby ho uviděl, když zvedne hlavou. Rychle se přeměním a valím k Dacemu, který mi otevře dveře.

Proklouznu jimi a Daceho strhnu s sebou.

"Asi to byl omyl," zasměje se Dace a koukáme, kde nechal tesař díru. Usídlíme se za zdí, za oknem a obezřetně nakukujeme dovnitř. Uvidím, že na papíře je na kraji napsáno OTOČ PAPÍR, Káge to udělá a je tam napsáno to samé, káge na to vytřeští oči a otočí to zpátky. Mám, co dělat, abych se nesesypal smíchy. Dace je koumák.

Káge po nějaké době vyhodí papír a s ne už tak skvělou náladou se opět dá do podepisování papírů. Máme skvělý výhled na zrcadlo za ním, tak jen pozorujeme, jak rudne vzteky. My se musíme držet zuby nehty, abychom s toho ochozu nesletěli dolů. V ten moment a právě v pravý čas se otevřou dveře a Káge vzhlédne, protočí oči, protože do jeho kanceláře vešel ninja obalený v barvě, a přímo do očí ho uhodí jeho vlastní propiska.

"Ziae, Daci no počkejte, až vás chytnu, no vy se budete divit!" zavrčí Káge. Vší silou stáhnu obličej do vážné masky.

"To vrčení mu jde skvěle, asi bych ho měl požádat, aby se přidal do mojí smečky," usoudím. Chudák Dace málem sletí ze střechy. Chytnu ho a přemístíme se do jedné z ulic, kde nikdo není. Jen co dopadneme na zem, zhroutíme se smíchy.

"Ta tužka je mistrné dílo," pochválí mě  Dace, když se trochu uklidní.

"Ten papír je taky skvělí," zasměji se. Před námi se objeví lidi z ANBU.

"Volá vás Káge," oznámí nám jeden z nich. Podíváme se na sebe. Nemám zrovna chuť se objevit před rozzuřeným komárem, který rád pije krev a jak vidno Dace taky ne.

Dace na mě pootočí hlavu a kývne.

"Dobře, chyťte si nás, když to dokážete," uculím se a vzápětí jsme na střeše. ANBU nás chtějí následovat, ale nějak se jim zapletou nohy a sletí na zem.

"Co se jim stalo? Neumí chodit?" podivím se.

"Zauzloval jsem jim nohy do chakrového provazu," uchichtne se Dace a já se rozesměji. Do očí mi padne kuchař, který prodává rámen.

"Mám chuť se pomstít, co ty?" podívám se na Daceho a seskočím na střechu.

"To já také, kývne Dace a stoupne si vedle mě. Přemýšlíme, až se nám kouří z hlavy a pak se Dace uculí. Podívám se na něho. Dace se spustí dolů a u cukráře koupí pár marcipánu, co vypadají, jako suroviny na výrobu ramenu v ten moment pochopím, co má v úmyslu a pomůžu mu. Nevyměníme všechno, jen pár věcí. Já mu ještě do solničky nasypu cukr a Dace mu místo rajčat podstrčí feferonky. Už dávno jsme okoukali, že má ve zvyku každou surovinu ochutnat, jestli je dobrá. Schováme se za keř a koukáme, co z toho bude. Zrovna okoštoval polévku a sáhl po solničce-cukřence, nasypal tam skoro čtvrtku a znovu zkusí, v zápětí prská stejně jako my z toho pepře. Sáhne po rajčatové feferonce a vzápětí vychrlí proud ohně. Jsme mrtví smíchy. Vezme nůž a chce si ukrojit kousek masa, který jde nějak ztuha, zkusí ho a v šoku si sedne na stoličku, pak si všimne papírku. Vezme ho a přečte si slovo APRÍL. K našemu údivu se rozesměje, až se popadá za břicho.

"To musí být jen Ziae s Dacem, nikdo jiný u mě dnes nejedl. No mají u mě každý pět ramenu zadarmo, za to jak mě vypekli," zarozumuje si kuchař.

Podíváme se s Dacem na sebe a usmějeme se. Tomu se říká fér chlap. Zmizíme a podíváme se ještě po těch malých škůdcích, alias Kágeho vnuka a spol.

Koutkem oka zahlednu ANBU a srazím Daceho do stínu.

"Hm, vymotali se z toho rychle," zabrumlá Dace.

"Taky si myslím," povzdechnu si a zahlednu vepře. Hlavou mi bleskne nápad, který pošeptám Dacemu. Začne se smát. Použijeme základní Jutsu na přeměnu vepřů na naše podoby a pustíme je, pak se přeměníme, abychom vypadali jinak, a v klidu vyjdeme ze stínu.

ANBU se nechají ošálit a vrhnou se za prasaty, klidně jim dáme přednost, pak se jen bavíme za střechy, jak je nahánějí. Trvá jim to celkem dlouho, než je chytnou a na jejich boku si přečtou apríl. Je už pozdě, tak se už jen stavíme u Kágeho, co potřeboval. Jen nám oznámí misi, na kterou vyrážíme zítra, celkem o tom pochybujeme ale jen proto, že má pokřivený smysl pro humor a můžeme jít.

Jdeme k Dacemu, kde se bavíme až dlouho do noci, teprve pak začnu postrádat Ra. Spojím se s ním a dostane se mi uražené odpovědi, ať se nestarám. Jen se uchichtnu.

"Co se stalo?" zeptá se Dace.

"Ra se na mě urazil," vysvětlím mu s úsměvem.

"Já si říkal, že se nepotuluje kolem," pousměje se Dace.

"To ano," opřu se o opěradlo židle a začnu si hrát s hrnkem. Po chvíli se podívám po Dacem, který mě stejně nervózně sleduje.

"Nechtěl by ses přestěhovat sem? Mám o trochu větší byt a vlci by mi nevadili," začne Dace. Ze začátku to beru jako vtip, dokud se na něho nepodívám a nezjistím, že se tváří naprosto vážně.

"Vlci si většinou hledají partnera na celý život," napiji se z hrnku. Dace se na mě podívá pátravě a čeká, až se vymáčknu. Chvíli čekám, až ho to trkne.

"Nemíním se stěhovat k někomu, kdo mě za pár měsíců vykopne, že si najde jiného," probodnu ho očima.

"To se nestane," usměje se Dace.

"Proč myslíš, že se to nestane? Je tu spoustu šikovných kluků," nadhodím mu pobaveně.

"To je pravda, ale všichni stojí ve tvém stínu. Nikdo tě krásou nedokáže předčít," pousměje se Dace. Vytřeštím na něho oči, takové lichotky většinou nepustí s pusy.

"Myslím, že jsi mi ještě neodpověděl na otázku. Proč myslíš, že se to nestane?" zeptám se ho po hodně dlouhé chvíli. Myslím, že vím, co tím myslí, ale chci to slyšet od něj.

"Protože tě miluji Ziae," odpoví mi Dace. Hrnek mi vypadne z ruky, on to vážně řekl!

"Já tě taky miluji Dace," podívám se na něho. V dalším okamžiku se ocitnu v jeho náručí a líbáme se.

‚Bratříčku, můžeš mě pustit dovnitř?" ozve se Ra za dveřmi.

>Dnes spíš venku Ra< odpovím mu a víc si ho nevšímám. Máme co dělat sami se sebou...