Forest Demon II

Stojí u okna v kuchyni a ve chvějících se rukou svírá hrnek s čajem.

"Takže už jsem zbyl jen já," zašeptá, aniž by se ke mně otočil. Lítostivě se na něho podívám a sevřu mu rameno.

"Vždycky budeme všichni šedovlasý," promluvím do ticha. Když jsem slyšel své jméno, projela mnou úleva, že to konečně končí, ale také lítost a strach, co bude s šedovlasým.

"Dobře víš, že když se dozvíš své jméno, všechno pro tebe končí," napije se čaje.

"Ne tak docela, pokud si vzpomínáš, nic pro nás neskončí, dokud neskončíme úkol," usměji se povzbudivě.

"Co bude, až ho skončíš?" promluví tiše a znovu se napije čaje.

"Tak si taky někoho najdeš a soumrak bude mít utrum," třísknu mu rukou do ramene.

"To by bylo fajn, mohli bychom si společně vyrazit na pivo," ozve se Sargon z komunikátoru.

"Odkdy ty piješ pivo," podívám se na něho ironicky.

"Tak na kofolu, budeme to vydávat za černý mok," zazubí se na mě.

"Radši nám řekněte, jak zatočit s těma příšerkami," zavrčí šedovlasý.

"Už se na tom pracuje, jen mi řekněte, kolik jich je," objeví se tam i Rian s úsměvem.

"Ukážu vám mapu od elfů," zamumlám a vytáhnu ji z kapsy, komunikátor dám tak, aby mapě nepřekážel a všichni viděli a rozprostřu mapu na stole. Všichni se na ni zahledí a vzápětí vytřeští oči.

"Co to k čertu má znamenat?" třískne šedovlasý hrnkem o stůl a nakloní se nad mapu, která červenou jen jiskří.

"To co vidíte," ušklíbnu se a sdělím jim to, co jsem se dozvěděl od elfů. Šedovlasému se znatelně zachvějí ruce. Když si přehraji poslední události, nedivím se. A on bude na poslední případ sám, jestli je to podobná lidožravá potvora jako u nás, bude nezvládnutelná.

"Víš, o jakou potvoru jde?" zeptá se mě šedovlasý tiše.

"Kruson," odpovím, rozhodně mu v tom nebudu lhát.

"Kurva, ty potvory můžeme honit měsíce! Kolik jich je?" podívá se na mě.

"Nevím, přes stovku určitě a mají malé," odpovím mu se sevřeným hlasem. Zůstane na mě zírat jako bych spadnul z višně.

"To se nám nikdy nemůže podařit, zvlášť když jsme dva," zašeptá šedovlasý.

"Neházejte flintu do žita," napomene nás Zirad.

"Klidně si to s námi můžete vyměnit," zavrčím naštvaně, jim se to říká lehce.

"Nikdy nemůže být tak zle, aby nebylo ještě hůř. Už se na tom pracuje," zazubí se. A někam odběhne. Podíváme se s šedovlasým na sebe a povzdechneme si, náš bezbřehý optimista. Vzápětí se vrátí.

"Zire máš ještě ten antitoxin?" zamrká na kamaráda.

"Jasně a podám ti ještě něco," zazubí se a vzápětí se vrátí s antitoxickou látkou a jakýmsi pytlíčkem.

"Ty jsi zlatíčko, už jsem ti řekl, že tě zbožňuji?" zajiskří mu oči. Za ním se ozve odkašlání. Prudce se otočí a usměje se,

" Ty jsi taky k pomilování,"políbí Alexe, který se na něho mračí. Pak zmizne do jedněch dveří označených jako laboratoř.

"Už si na něho celkem zvyknul, co?" zamumlám.

"Jo, ale jeho příbuzné nemůže vystát," přisadí si Aison a my skoro lehneme smíchy.

"Víte, co řekl jeho otci?" ztiší hlas Zirad.

"No povídej a ať to není blábol," zazubím se. Jsem vskutku rád, že komunikátor funguje takto, protože bez pomoci to fakt nezvládneme.

"Slyšel jsem to na vlastní uši, obvinil Alexova otce, že mu pije krev," oznámí nám s vážnou tváří. Zabubláme smíchy.

"Ale já to myslel smrtelně vážně, asi vynaleznu upíří smradlavé kuličky, aby je to vykouřilo. Mám je tu od rána do večera a v noci tuplovaně. Tady jsou ty bombičky," ukáže nám plátěný sáček.

"Na upíry?" zeptá se Aison.

"Na jaký upíry?" zamrká nechápavě Rian. Odpoví mu výbuch smíchu. Chvíli počká, až se vysmějeme.

"Můžete mi říct, čemu se smějete? Tu jde o vážnou věc," zavrčí Rian.

Sargon se zmůže jen na to, že mu přehraje poslední dvě minuty. Rianovi zacukají koutky a nijak to nekomentuje.

"Tak znovu kluci, tady máte bombičky na ty příšerky, v červeném jsou toxické pro mláďata, najděte jejich nory a hoďte je tam zapálené, mělo by je to zabít. V tom modrém jsou ochromující, mělo by to zastavit ty dospělé asi na dvě až pět minut, nejsem si jistý," hodí nám to na stůl.

"Díky, to nám pomůže," oddechnu si a vezmu si je.

"Na poslední případy jste dva, tak…" začne Aison.

"Nejsme," přeruší ho šedovlasý.

"Jak nejste?" zamračí se Rian.

"Tohle je můj poslední případ, mám jméno," zvážním. Všechny oči se upřou na šedovlasého.

"Nekoukejte tak na mě a hlavně mě nelitujte," zavrčí šedovlasý.

"Co to je? Vím, že to zvládneš, šediváku," usměje se Zirad.

"Je snad něco, co bych nezvládl?" zeptá se nadutě.

"No pár věcí by se našlo," zamyslím se a jen tak, tak uskočím před jeho pěstí. Nikdy neměl rád, když se mu připomínali jeho chyby. Do toho se otevřou dveře a vejde Erick, zmateně se podívá, na šedovlasého, potom na mě, prudce se otočí na patě a vyběhne z místnosti. Se zaklením chytnu meč, a vyběhnu, protože je mi jasné, že v domě nezůstane. Mám pravdu, chytnu ho skoro až na návsi a mezitím stačím zlikvidovat asi šest obludek.

"Okamžitě mě pusť, nemíním ti dělat děvku," tříská mě pěstí do zad. Nechám ho, a když vejdeme do domu, kopnutím za sebou zavřu dveře. Aniž bych ho pustil, odnesu ho do kuchyně, kde ho posadím na židli.

"Nori, hlídej dveře," podívám se na draka, ten se k nim hned přesune, zvětší se a lehne si přímo před dveře. Erick, na něj vytřeští oči.

"Co to k čertu je?" zeptá se vyjeveně.

"To co vidíš, drak," pokrčím rameny.

"Má docela prořízlou pusu," usoudí Aison a prohlíží si ho. Erick hned odtrhne oči od Norida a podívá se na komunikátor.

"Kdo k čertu jste?" vyskočí od stolu a propaluje nás pohledem.

"Bojovníci soumraku nebo Sini, jestli chceš," odpoví mu šedovlasý.

"Takže vy vážně existujete?" zamrká překvapeně, pak se vztekle otočí na mě. "Jak to, že jste nepřišli dřív, Zelená hlavo?"

"Tomu říkám oslovení, zelenovlasý, to máš pořád takové přezdívky?" vyprskne Rian.

"Ne, když je hodný tak mu říkám Irdone," zamumlá Erick.

"Aha, tak proto," sekne po mě Rian pohledem.

"Ještě jsi mi neodpověděl!" zamračí se na mě Erick.

"Nevěděli jsme to, neposlali jste posla anebo spíš k nám nedorazil a co se týče mapy, tak nějak blbne," vysvětlím mu opřený o kuchyňskou linku.

"Jak blbne? Jaká mapa?" dožaduje se vysvětlení. Povzdechnu si, už teď jsem mu řekl víc, než jsem mohl.

"To ti nemůžu říct, vlastně jsi neměl vědět ani o tom, co jsem ti řekl," pokrčím rameny.

"Nemůžeš nebo nechceš?" zamračí se Erick na mě.

"Nemůžu," odpovím.

"Dobře, kdy jdeme na ty potvory?" povzdechne si Erick.

"My jdeme, ty tu zůstáváš," zamračím se na něho. Rozhodně ho nenechám jít s námi.

"To bych neřekl, vím, kde ty malý mrchy mají doupata," ušklíbne se na mě.

"Tak nám to řekni," zaměří se na něj šedovlasý.

"Neřeknu, ukážu," postaví si hlavu.

"Ericku, řeknu ti to jednou a jasně: ty s námi nejdeš. Je to příliš nebezpečné," zavrčím na něho.

"Nejdu?" zeptá se s úsměvem.

"Nikdy," potvrdím mu.