Angel of sin IV

Zuřím, jedním slovem zuřím. Lidi z vesnice se doslova klidí z cesty, když uvidí můj výraz. Cestou si představuji, co udělám modrovlasému, až se mi dostane do ruky, bude rád, když z něj neudělám fašírku. A Asmodeus, ten idiot, jak si mohl dovolit sáhnout svůj pařát na moje malé zlatíčko? Toho bude litovat. Dojdu na kopec a zastavím se před bránou ani nepočkám, jestli se někdo bude obtěžovat mi tu bránu otevřít a rovnou ji vykopnu.

"To je pámá…" začne někdo nadávat. Hned ho zchladím pohledem a ten dotyčný se klidí.

Stejně se vede i dveřím do sídla, za sebou slyším jen bědování, nevšímám si toho. Začnu se rozhlížet, zprava se na mě vyhrne asi pět démonu, v okamžiku mám v ruce kosu a je po problému. Vyrazím ke dveřím, kterými vběhli démoni a dostanu se do chodby s dveřmi na obou stranách. Začnu je po jedněch vykopávat, případně zničím obsah místnosti a jdu dál.

Čím marnější, moje hledání je, tím pociťuji větší vztek. V jedněch narazím na modrovlasého zrovna se probouzí z mrákot.

"Nazdárek, jakpak se ti visí?" zavrčím přátelsky.

"Docela mizerně, byl bys tak hodný a pustil mě?" zeptá se mě podrážděně, určitě ho bolí hlava.

"A nechtěl bys napřed ugrilovat? Velice rád posloužím, ty demente! Co jsi k čertu dělal, že vás unesli? Hrál s blechami kostky? Jasně jsem ti říkal, že máš na Daisukeho dát pozor ty tupohlavče!" zaječím až se otřesou stěny.

"Můžeš toho nechat? Bolí mě hlava, nevím, čím mě to hovado praštilo a tohle je navíc tvoje chyba, kdybys to měl pořádně zabezpečené, tak by se to nestalo," odsekne mi nasraně.

Nechtěně musím uznat, že je to pravda, rozpřáhnu se kosou a odseknu řetězy, které ho poutali ke stropu, zbytek zvládne už sám.

"Víš kde to je?" zavrčím.

"Jo," rozkopne jakýsi dveře a jedním švihem dýk osvobodí svého dráčka, který se mu stočí na rameni. Pak vyrazí chodbou zpátky, jdu mu v patách, aniž bych se ohlédl, vím, že draci dávají pozor na záda. Vyrazíme druhou stranou, ostatní se nám v hale přidají. Modrovlasý nás vede bludištěm chodeb až k hlavnímu sálu. Už zdaleka uslyším křik Daisukeho. Rozběhnu se, démony, kteří mi zastoupí cestu prostě odsunu stranou, ať se o ně postarají ostatní. Naprosto nepříčený rozkopnu dveře, odkud se ten křik ozývá a pustím se do toho hmyzu, co obklopuje Daisukeho.

Hned ho obejmu.

"Jsi v pořádku?" zašeptám a víc ho sevřu v náručí, abych ho uklidnil. Přikývne a obejme mě kolem krku. Po chvíli se odtáhnu a přehodím přes něj plášť, draka nechám u něj a otočím se k tomu mamlasovi, co se rozvaluje na otomanu a všechno zvědavě pozoruje.

"Ahoj Rudovlásku," zavrní a stoupne, aby mi vyšel vstříc.

"Netikej mi, kreténe, husy jsme spolu nepásli," setřu ho zuřivě.

"To je vaše seznamovací formule? Klidně můžeme, jestli chceš," zavrní a zamrká na mě řasami. Už jste měli chuď někoho zamáčknout jako odporný hmyz? Ne? Já jo, právě teď.

Je mi na zvracení, když se postaví do rádoby svůdné pózy.

Abych řek pravdu, tak někomu by to asi přivedlo k choutkám, má na sobě totiž jen kožené kalhoty, které jsou tak uplé, že jde vidět doslova všechno, snížený pás to ještě zdůrazňuje, stejně jako rozepnutý knoflík.

"Ne nechci, to bych si radši pořídil tasemnici," odseknu zhnuseně.

"Řekni mi, co se ti na mě nelíbí," přimhouří své tygří oči se šikmou čárkou.

"Pravdu? Nelíbíš se mi ty," odseknu.

"Fajn a co vidíš na té bytosti za tebou?" zasyčí vztekle. Podařilo se mi ho nasrat za dvě minuty, můžu si gratulovat.

"Dokonalost, kterou ty nemáš," ušklíbnu se potěšeně, když se mi ho podaří vytočit ještě víc.

"Kdo může být víc dokonalí než démon svůdnictví?" zacuká mu rozčileně obočí. Čelo se svraští a vůbec je hnusnější než před tím.

"Daisuke," odpovím klidně.

"Co to h…" zaječí, leč nedopoví, protože ho vší silou kopnu do žaludku.

"Zkus se na něho třeba křivě podívat a pomelu tě do jitrnic," zavrčím vztekle.

"Co děláš mému Asmondeonkovi," zařve od dveří Argasus. Teprve teď je zábavné pozorovat Asmodea, vytřeští oči a pomaličku se otočí, když uvidí Argasusa nejdřív šlehne obviňujícím pohledem po mě a pak začne couvat a rozhlížet se. V dalším okamžiku zapadne za paraván v rohu a vypadne kompletně oblečený, musím poznamenat, že ho odtamtud vyžene Noi, drak modrovlasého.

Všichni do jednoho se opřeme o zeď a začneme pobaveně sledovat představení. Tohle se nám nenaskytne každý den. Draci jen hlídají přístupy k oknům a dveřím.

"Co tu ke všem ďáblům děláš?" zavřeští Asmondeus.

"Nemám se snad nad na tohle zeptat já tebe?" zeptá se ledově Argasus.

"Ne, já tu bydlím!" odsekne Asmodeus.

"Ne ty bydlíš u mě v paláci," namítne Argasus.

"To teda nebydlím. Ani za nic. To se radši zahrabu do pekla!" zavrčí Asmodeus,

"To ať tě ani nenapadne nebo si tě najdu tam!"usměje se Argasus.

"Ani náhodou, nechci tě tam!" brání se Asmodeus a skočí za stůl. Argasus ho jedním pohybem spálí.

"Nechci tě ani tady, jsem svobodný démon a mám právo si žít, kde chci!" uskočí Asmodeus za pěticentimetrovou bonsai, i ta vezme za své.

"Asmodei neštvi mě nebo dostaneš na holou," varuje ho Argasus.

"A ne," skočí Asmodeus za skříň, poslední kus nábytku, který je co nejdál od otomanu. V momentě je skříň pryč.

"Nech mě být, copak chci po tobě tak moc?" zakňučí Asmodeus.

"Ano chceš," odvětí Argasus.

"Najdu ti jiného démona, krásnějšího než jsem já," začíná smlouvat Asmondeus.

"Jenže mě se líbíš ty," odsekne Argasus a zablokuje jeho ústup tak, že Asmodeus nevědomky ustupuje k otomanu, dokud o něj nezakopne a neztratí rovnováhu. Toho využije Argasus, který si ho skutečně přehne přes koleno stáhne mu kalhoty a vyplatí mu dobrých třicet na zadek. Pak ho obleče a otočí se k nám. Absolutně neskrýváme pobavení.

"Můžete nás dopravit na Orion?" zeptá se klidně Argasus, Asmodeovo zápěstí svírá pevně.

"Jistě není problém, ale ještě jednou se tady ukáže nebo kdekoliv jinde na planetě, doručím ti ho po kousíčkách, ať se zabavíš po večerech," varuji ho předem, než Argasus stačí něco říct, Don je přenese na Orion.

"Tak myslím, že tohle bychom měli a můžeme se vrátit k tobě," ozve se šedovlasý, se skrývaným smíchem. Popadnu Daisukeho do náruče a nesu ho k domu.

Po cestě už jsou vidět změny, pár jich je otřesených, dívky i kluci, kteří jsou spoře oblečeni, uhánějí domů, a všichni se tváří, že se nic nestalo.

"Moc vám děkujeme," přižene se k nám kněz.

"Nemáte za co, když budete mít podobné problémy, stačí poslat černou kočku," ozve se zelenovlasý.

"Jistě, příště to uděláme, ale není vás trochu málo?" přehlédne naši pětici.

"Ne, není, jsme všichni," odpoví šedovlasý, aniž by to rozváděl. Nikomu do našich věcí, nic není, s tím jsme za jedno.

"Aha. Co bude s Daisukem?" zeptá se kněz.

"Postarám se o něj, to se nebojte," odpovím klidně.

"Dobře," kývne kněz, "kdybyste cokoliv potřebovali, stačí se na mě obrátit, pomůžu."

"Určitě vaši nabídku využijeme," usměje se šedovlasí. Pak se nenápadně vytratíme k domu.

"Bezejmený, soumrak připravil pro Daisukeho bydlení v jednom krásném městečku, určitě ho znáš, nedaleko bydlí i Zirad," ozve se Don. Usměji se, jsem rád, že bude tak trochu pod dozorem. Postavím ho na nohy. Daisuke se odběhne obléct, podám mu tam velkou tašku a začnu mu pomáhat balit.

Pak vyjdeme ven.

"Poletíme s tebou, rádi Zirada uvidíme," prohlásí šedovlasý. Nezareagujeme na to, už dlouho víme, že měl Zira rád, i když to nedával najevo.

"Poletíme?" nechápavě se ozve Daisuke.

"Však uvidíš," usměji se tajemně a jdeme všichni na louku, která je dost velká pro všechny draky a dost daleko, aby je nikdo neviděl. Louku navíc zahalí mlha, a tak se draci bez problému mohou zvětšit.

Daisuke mě překvapeně chytne za ruku a zůstane hledět na scénu před sebou.

"Takže je pravda, že lítáte na dracích," vydechne. Nezní to jako otázka, ale i tak odpovím.

"Ano je, můj se jmenuje Donsai," odpovím a vysadím ho, pak mu podám věci a vydrápu se za Daisukeho, v momentě, kdy ho obejmu, se Don odrazí a jsme ve vzduchu.

Miluji ten pocit, když mi vítr cuchá vlasy. Netrvá dlouho a Don začne klesat, aby přistál na trávníku za domem.

"Že vám to, ale trvalo," ozve se drzý hlas Zirada, který stojí u plotu a rukou objímá Juna. Sluší jim to.

"To víš, byla vzdušná zácpa," ozve se černovlasí a jde se s ním přivítat. Když se s ním přivítáme všichni, seznámím je s Daisukem.

Zahradou se prožene vítr a začne nastávat soumrak. Rychle provedu Daisukeho domem.

"Musím jít," pošeptám Daisukemu a jemně ho políbím.

"Neodcházej, miluji tě Saidone," skoří mi do náruče Daisuke. Ucítím, jak se ve mně něco uvolní a náhle vím, že je konec, že už nemusím do soumraku. Zůstanu tu s Daisukem.

"Neodejdu Dai, budeme spolu slibuji," přitisknu ho k sobě. Pak se odtáhnu a obrátím se k přátelům, kteří mizí se soumrakem. Z jejich tváře čtu radost spolu se smutkem a příslibem dalšího shledání. Už zbyli jen čtyři, budu jim pomáhat ze všech svých sil.

"Jsem zvědavý, jak to bez nás zvládnou andílku," zasměje se Zirad.

"Proč mi všichni říkáte andílku?" zamračím se na něho.

"To je pěkná přezdívka," ozve se Daisuke. Obrátím oči v sloup.

Do čeho jsem se to zase dostal?!