Ve třídě, se rozhostí ticho a všechny zraky upřou se na mě. Drtivá většina holek mě začne hodnotit pohledem.
Povzdechnu si. Vypadá to, že ženy svou demonstraci vyhrály.
Učitelka překvapeně zamrká. Nějak mé představení nepobrala.
"Tak dobře Sine. Máte na něj nějaké otázky?" obrátí se na mé nové spolužáky.
Ruku zvedne jedna holka.
"Ano, Aislin?" vyvolá dívku učitelka.
"Jen jsem se chtěla zeptat, jestli je na holky nebo na kluky a jestli na holky, nechce se mnou chodit?" vychrlí holka. Ve třídě začne huček jako v úle. Každá holka se začne hádat, že se chtěla zeptat na totéž.
V mrákotách se opřu o tabuli. Tohle je horší než Stín. Zatracené ženské, jen se na ně podívám, už z nich mám husí kůži. Za dva dny, dvě nabídky a to jsem doufal, že po té fifleně budu mít klid.
"Zdá se, že jsi populární, Bezejmený," zašveholí Razid a začne se chichotat.
"Není tu někde blízko Stín?" zeptám se zoufale.
"Není," zašveholí Razit a já si povzdechnu.
"No tak děvčata, uklidněte se nebo ho vystrašíte," zasáhne učitelka.
Už se stalo, pomyslím si a Razit se znovu rozchichotá.
"Odpovíš na otázku?" zavrká učitelka.
"Mám rád kluky," odpovím a rovnou očima vyhledám hnědovlasého kluka, který se krčí vzadu a nespustí oči z mého ramene.
,Je možné, že by viděl? ´ projede mi hlavou a Razid ztuhne.
Třídou se rozlehne hukot, který nedokáže uklidnit ani učitelka. Rozlétnou se dveře a dovnitř vletí učitel. Razit zasyčí a obrátí se tím směrem.
"Co je tu za hluk? Vedle se soustředí na písemku!" zaječí a třída v ten moment zmlkne.
"Promiňte, kolego, ale přišel nový student," začne se omlouvat učitelka.
"Když je nedokážete zklidnit, tak nemáte učit," setře ji učitel a podívá se na mě.
Zřetelně uslyším zalapání po dechu. Obrátím k učiteli hlavu s nečitelným pohledem, už dávno jsem vycítil démonickou auru.
Učitel-démon hlasitě polkne a povolí si uzel na kravatě. Pak bez řečí za sebou zavře tiše dveře. Pozvednu obočí, čekal jsem, že na mě zaútočí.
"No tak se posaď, třeba k Lianě," pošle mě, abych si sednul.
"Nebudu sedět s buzerantem," zasyčí ona holka. Nevšímám si ji, projdu kolem její lavice, jako by tam nebyla a sednu si hnědovláskovi.
Na jméno se neptám. Stejně by mi ho neřekl. Ucítím na sobě jeho pohled a pak pohyb na rameni jak se mi Razid schová do kapsy.
Kluk se trochu odtáhne a svůj nečitelný pohled upře na tabuli. Učitelka můj soukromí přesun nekomentuje a radši se pustí do výuky. Původně jsem chtěl pod lavicí studovat město, ale téma hodiny mě zaujme.
"Dnes si budeme vyprávět o jedné legendě," začne a třídou to zahučí nevolí.
"No tak, jsme přece v mytologii tak se prosím uklidněte, pokud jste o tom nechtěli slyšet, neměli jste se na to hlásit. Tak abych začala. Kdysi dávno, na samém počátku věků, se z mlhy vynořily postavy tvořené z téhož oparu bez obličeje. Procházeli vesnicemi a hledali ty, kteří by chránili svět před stvůrami.
Bezohledně brali matkám syny, kteří měli potenciál, přežít výcvik a střetnutí se zrůdami. Brali jen kluky, kteří měli devět až jedenáct let. Ve dvanácti vesnicích se jim na odpor postavily chlapci. Mlžné stíny je vzaly kvůli odvaze, kterou projevili. Nikdo víc je už nespatřil.
Za pár let napadla jednu vesnici, ze které vzali dva bratry, stvůra a začala ji demolovat, lidi, které potkala, žrala na místě a tehdy se poprvé objevili oni. Přišli za soumraku v mlze a postavili se bestii.
Bylo jich šest. Šest bojovníků, kteří se bestii postavili a zabili ji. Všichni na bojovníky hleděli, ale nikdo se neodvážil přiblížit až na jednu ženu, která k nim běžela, protože ve dvou bojovnících poznala své syny. Ti dva se otočili a odešli s ostatními.
Od té doby se objevovali všude, kde řádilo nějaké monstrum, vždy za soumraku, proto se jim začalo říkat Bojovníci soumraku.
Za několik tisíciletí se tohle pojmenování ztratilo a nahradilo je slovo Sin-hřích. Nikdo neví, jak vzniklo, ani kdo jej uvedl v oběh, ale ujalo se.
Podle legendy stále žijí, nemůžou zestárnout ani umřít. Stvůry je dokážou zranit, ale ne zabít. Vždy mají při sobě malého dráčka, který má stejnou barvu jako jejich vlasy a oči. Jejich poslem je černá kočka, která jim donáší vzkazy, proto se všude chová aspoň jedna, i když jde nejspíš o zvyk než o legendu," ukončí učitelka proslov.
Ani netuší, že všechno, co tu řekla je skutečná pravda. Nevím, co by řekli na to, že jeden ze Sinů sedí v jejich třídě. Pamatuji si ten den jako by byl včera, když jsme se, s bratrem, těm bytostem z mlhy postavily. Co se stalo s těmi sedmi, netuším ani já ani ostatní.
"Nějaké otázky?" zeptá se učitelka. Přihlásí se ta holka, která opovrhuje těmi, kteří jsou na stejné pohlaví.
"Jak můžete vědět, že se tohle stalo?" zeptá se posměšně.
"Všechny mýty a legendy, musí mýt základ ve skutečnosti, i když to tak nevypadá, pak by dinosauři, byly výmysl a přece se našli po nich stopy a dokonce celé kostry, i když žily před miliardami let. Co se týče té legendy o bratrech, ta pochází z tohoto města. Ti bratři žili tady, pokud jste si všimli toho sousoší na náměstí, jedná se právě o ty bratry. Příběh lidé vytesali do kamene. Trvalo dlouho, než se to vůbec vyluštilo a zprávy o bojovnicích soumraku se táhnou tisíciletí po celém světě," odpoví učitelka.
"Ještě něco?" rozhlédne se po třídě. Přihlásím se.
"Ano, Sine?" vyvolá mě.
"Jak se ti bratři jmenovali?" vypálím otázku, jsem tak blízko.
"Bohužel, to nikdo neví. Jejich jména byla vydrolena, i když zbytek textu byl netknutý, spíš naopak to spíš to vypadalo, jako by ho někdo zachovával pro budoucí generace," odpoví učitelka.
Skoro zařvu vztekem. Jestli tohle není smůla tak už nic.
"Je to blábol, učitelka v dějepisu to řekla třídě, do které chodí sestra. Chudinka ještě ten večer napsala vzkaz," ozve se kluk s ryšavými vlasy.
"A co se pak dělo?" zeptá se učitelka.
"No objevila se u nás černá kočka a ten papír odnesla," připustí ryšavec.
"Pak je možná pomoc na cestě," ozve se soused vedle mě.
"Nebo už tu je, včera ta stvůra napadla mou kamarádku. Když k nám doběhla, řekla mi, že ji stvůra držela pod krkem, když se objevil jakýsi kluk s dvoubřitým mečem a osvobodil ji ze sevření. Ta stvůra se prý hned stáhla a ona utekla," pustí drb učitelka.
,Spíš utekla před tím, než se stvůra stáhla, pokud tedy neměla takovou odvahu a na tu chvíli se neschovala do stínu, ´ pomyslím si pobaveně.
,To víš, každý chce vypadat jako hrdina, Bezejmený, ´ ozve se Razit z kapsičky.
Třída zmlkne a v dalším okamžiku zazvoní. Všichni se zvednou a jako na povel vyběhnou ze třídy, aniž by dbaly na pokyny bezpečnosti učitelky. Následuji je, nesmím být moc nápadný, i když těch pár pokynu, které zachytím, zní hodně rozumně. V jedné z chodeb zahlédnu démonického učitele a odtrhnu se od hloučku. Všimne si toho jen brunet, se kterým sedím v lavici.
Zamířím rovnou k učiteli, který je čím dál tím víc nesvůj.
"Jestli potřebujete pomoc, jsem vám k službám," naznačí úklonu a jde přede mnou. Nechám se zavést k němu do kabinetu.
"Co dělá démon na místě jako je škola?" zeptám se přímo.
"Učí. Svět není jediný, co se mění. I my máme rádi svůj klid i život," odpoví mi.
"Dobře první otázka, jak velké je tohle město?" vypálím na něho.
"Moc ne, je to spíš větší vesnice, na město byla povýšena asi před rokem, ještě se nestačila rozrůst. Nikdo sem nechce, kvůli té stvůře. Snažím se jím pomáhat, ale na ni jsem slabý," odpoví mi hned.
Tomu bych i věřil, je na něm vidět, že se vážně chce změnit.
"Máš jeho mapu? Potřebuji vědět, kde se udály útoky," řeknu další požadavek. Na stole se hned objeví mapa města, je to skutečně jen taková větší vesnice. Démon mi červenými špendlíky označí místa. Nejhustěji je hlavně kolem náměstí, parku a staré továrny, tam by se mohl ukrývat.
"To nevypadá dobře," zašveholí Razid, který mi vykoukne z kapsy.. Musím mu dát za pravdu, těch útoků je mnoho.
"Jak dlouho tu je?" zeptám se.
"Asi tři roky," odpoví démon.
"Cože?!" vykřiknu. Tohle nedává smysl, proč by mapa, tak dlouho čekala? A proč nás nikdo nekontaktoval?
"Je to tak, ale na začátku to spíš vypadalo, jako by tu řádil vrah, nebo démon. Bylo jen pár obětí, ale poslední dobou to žere víc a víc," oznámí mi démon a skrčí se.
"To přece…" začnu, když mě přeruší hrůzný řev. Podíváme se s učitelem na sebe a vyběhneme z kabinetu. Začínám litovat, že nás nenaučily procházet zdí.
Doběhneme na místo a uvidíme stvůru ve stínu, jak drží v chapadlech asi osm žáků, ostatní prchají v panice pryč a učitelé se je snaží dostat tou nejbezpečnější cestou. Učitel vedle mě se pro ně neviditelní a zaútočí. Razit vyletí s kapsy a já se proměním do bojové formy a vrhnu se za učitelem. Jemu se podaří osvobodit dvě dívky v momentě, kdy se tam přiženu.
Stín si mě všimne trochu pozdě, protože se zabýval učitelem. Tím se vyskytne výhoda pro mě a já začnu odsekávat chapadla, které drží studenty.
"Dovleč je na přímé slunko," křiknu na učitele a pustím se do nestvůry. Ucítím, jak mi jedním chapadlem, které je ostřejší, než břitva rozsekne ruku a zakleji. V dalším momentě se kolem mě prožene ohnivá smršť, která narazí na hradbu chapadel. Ozve se strašný řev a kolem mě se rozšíří puch spáleného masa.
Využiji chvilkové nepozornosti a vypustím hromadu světelných koulí a pošlu je přímo nad stvůru, která se téměř hned začne rozpadat. Dá se na ústup, a bohužel se ji podaří stáhnout do nehlubšího stínu a zmizet než na ni pošlu své koule. Zranění a množství kouzel vypuštěných naráz mě oslabily a zpomalili. Dopadnu na zem a teprve potom si uvědomím omračující ticho.
Ohlédnu se a spatřím užaslé obličeje. Zakleji a rozsypu se, abych se objevil v učitelově kabinetu. Sundám si halenu a podívám se na zranění. Je hluboké, ale krvácení se už zastavilo.
"Úchvatné představení," ozve se učitel, který otevře dveře kabinetu a zamkne za sebou.
"Ani tak ne. Dobře jste odvedl pozornost, jinak bych neměl šanci," odpovím.
Učitel mlčky vytáhne lékárničku a začne mi ošetřovat zranění. Ani se nemusel namáhat, zranění se začne hojit téměř okamžitě.
"Kde je vás víc?" zeptá se mě.
"Mají jinou práci. Na mapě se objevilo šest stejně silných bodů. Museli jsme se rozdělit," odpovím mu a po malém odpočinku se znovu transformuji do svého školního oblečení.
"To je zlé. Zvládnete to?" zeptá se mě učitel.
"Musím to zvládnout. Opak znamená smrt," odpovím a zvednu se.
"To je pravda," poznamená učitel a schová lékárničku.
"Teď máte hodinu se mnou, učím matematiku," oznámí mi a opustí kabinet. Jdu za ním a na chodbě se ke mně připojí Razit, který se začne věnovat mé zraněné ruce. Po chvíli usoudí, že to není tak strašné a stočí se mi v kapsičce, kde usne.
Vejdeme do třídy a já si sednu na své místo. O zranění už dávno nevím a tak se znuděně začnu koukat z okna, snažíc se ignorovat ostražitý pohled souseda.
O přestávkách to doslova šumí o událostech o první přestávce. Docela se jejich dohady bavím. Konečně nastane konec vyučování a já opustím školu. Zamířím hned na vyhlídku, abych si zmapoval skutečnou rozlohu městečka. S úlevou zjistím, že není skutečně tak velké, jak jsem se obával. Zaměřím se na stíny, ale všechny nesou známky klidu.
,Asi si někde líže rány, ´ usoudím a obrátím se k odchodu.
Kousek ode mě stojí brunet, chvíli si mě prohlíží a pak mě mine. Z jeho pohledu mě zamrazí a naskočí husí kůže. V duchu ho už vidím ve své posteli a nahého. Zděšený ze svých představ zatřepu hlavou a rychle zamířím do bytu. Snažím se přitom ignorovat Razida, který se potměšile chichotá. Je to zlomyslnost sama.
Jen co hodím tašku do kouta a převléknu se do něčeho pohodlnějšího, postřehnu blikající spojovací kámen. Sednu si k němu a dotekem se spojím.
"Jsi v pořádku?" vystřelí na mě dotaz modrovlásek.
"Co se vůbec stalo?" následuje další od zelenovláska. Pousměji se, vždycky jsme dokázali vycítit, když byl někdo zraněný.
"V pořádku jsem, Stín zaútočil na školu. Zranil mě, ale už se to zahojilo," odpovím.
"Stín zaútočil ve dne? To je horší než jsme si mysleli, pokusíme se k tobě dostat, co nejdřív. U nás je zatím klid, tak by to neměl být problém, zvlášť když tu necháme hlásiče," ozve se šedovlasý.
Abych řekl pravdu, jejich pomoc jen přivítám.
"Jak to město je velké?" ozve se praktický rusovlásek.
"Nijak moc," odpovím a seznámím je s tím, co jsem se dozvěděl od démona. Všichni jsou v šoku.
"To přece není možné," vyjekne černovlásek.
"To, že se to ještě nestalo, neznamená, že to není možné," odpovím s klidem.
"Kde jsi vzal tyhle informace?" zeptá se modrovlásek. Řeknu mu to. Ten jejich překvapený pohled je vážně k sežrání.
"Časy se vážně mění," pousměje se modrovlásek.
"Mohl bych s tebou pak ještě mluvit o samotě?" zeptám se ho tiše.
"Jistě, že ano," přisvědčí a ostatní se s chápavým úsměvem a povzbuzením, ať se držím, rozloučí. Když jsme s modrovláskem sami, řeknu mu, co jsem se tady dozvěděl ještě.
Jeho úsměv mě překvapí.
"Ano vím o tom, ale nesměl jsem ti to říct. Bohužel ani já naše jména neznám. V té vesnici jsem byl sám a jen můžu potvrdit, to co říkala učitelka. Musíme přijít na jiný způsob jak zjistit naše jména," povzdechne si bráška.
"Bezejmený se nám zamiloval," strčí hlavičku do komunikátoru Razit.
"Cože?!" objeví se ostatní jako na povel. Zase poslouchali. Zrudnu jak pivoňka.
"Razide to není pravda, vždyť neznám ani jeho jméno tak jak se můžu do něho zamilovat?" obořím se na dráčka.
"Jmenuje se Juno Shiterz a taky se mu líbíš. Pořád po tobě pokukuje," culí se Razit. Oženu se po něm. Předpovídá to a uhne, jen si narazím ruku o stůl. Zakleji a začnu ho honit.
"Tak tohle vypadá vážně. Krátkovlasý napřed tě budeme kontaktovat, abychom tě nevyrušily při nepleše," ozve se šedovlasý a ostatní se, se smíchem odhlásí.
Začnu chrlit nadávky. Všechny, na které si vzpomenu jedno jakého jazyka, než se vyslovím všechny, trvá to asi dvě hodiny, pak už si na žádnou nedokážu vzpomenout tak aspoň po Razidovi mrštím botou. S přehledem jí uhne a bota skončí v otevřené troubě. Zaskřípu zuby a vytáhnu ji.
"Dej si pozor, abych tě tam omylem nezavřel, když bude zapnutá," varuji ho výhružně. Razit, u stropu na druhé straně místnosti, se tak chichotá, že se tam stěží udrží na křídlech.
Někdo zazvoní. Mávnu nad Razidem rukou a jdu otevřít. Jaké je moje překvapení, když za dveřmi objevím hnědovláska. Zatlačí mě dovnitř a zavře za námi dveře. Jsem na tolik v šoku, že si to nechám líbit.
"Kdo jsi a co je tohle?" zasyčí na mě a ukáže na dveře, za kterými vykukuje Razit. Zůstanu na něj hledět v šoku.