Mít vše

Prudce probudím Dona tím, že ho shodím z postele.

"Co se děje?" zeptá se a jen stěží rozlepí oči.

"Rick, utekl, měl jen džíny a triko jinak nic," odpovím mu. Don na mě vytřeští oči a v další minutě je oblečený a obutý.

"Nejdříve oběhneme hřiště, vždycky tam rád chodil, když měl nějaké trápení," vyhrkne a vyběhne z bytu, běžím těsně za ním, jen na sebe kývneme a každý běží na jinou stranu. Prolezu snad všechny kouty hřišť, na která jen narazím a nic. S Donem se srazím před posledním, bez řečí tam vletíme a konečně ho uvidíme, jak sedí schoulený na houpačce.

Oddychneme si a rychle k němu přeběhneme, jen co nás uvidí, vstane. Víme, že máme jen zlomek vteřiny, než začne utíkat, pak už ho nedostihneme, doslova po něm skočíme.

První věc, které si všimnu, jsou slzy, které mu kanou s očí, chlácholivě ho k sobě přitisknu.

"To je v pořádku, Ricku," zašeptám mu do mokrých vlasů.

"Jak to může být v pořádku? Ty ses nevyspal s vlastním bráchou!" procedí skrz zuby a já si uvědomím, že se vzteká sám na sebe, nelituje se, ale vzteká.

"Hele ber taky ohledy na moji maličkost! Mám taky city!" zahučí Don.

"To má každý, byl jsem opilý, ale jakou omluvu máš ty?!" vyštěkne na Dona Rick.

"Jakou máš omluvu, že jsi to dopustil?" drtí mezi zuby.

"Jedinou. Miluji tě," usměje se Don a skloní se k němu. Uvolním ho z náručí, aby se k němu Don mohl dostat. Ten je tak šokovaný, že neprotestuje, když ho Don políbí.

"Ale, ale…" podívá se zmateně na mě.

"Dokážu se s tím smířit," povzdechnu si a taky ho políbím.

"Můžete mi tu někdo k čertu říct, co se tu děje?" zaúpí a chytne se za hlavu.

"Děje se to, že jsi pro jednoho moc velké sousto, tak na tebe budeme dohlížet oba," pokrčí Don rameny a usměje se.

"A to jste se dohodli jen tak beze mě?" vyštěkne Rick.

"Souhlasil bys s tím?" zeptám se ještě klidně.

"Jasně že ne! Nepotřebuji harém!" obhájí se Rick:

"Žádný harém mít nebudeš! Budeme tu jen my dva a vzhledem k tomu, že jsem starší tak budeš poslouchat miláčku," ozve se podrážděně Don. Ti Američané se vážně neumí ovládat.

"A co, že jsi starší? Zato jsi větší blbec," vyštěkne Rick. Donovi nebezpečně zacuká obočí.

"No to má říkat ten pravý," odsekne naštvaně Don.

"Cože?" zavrčí Rick a chystá se ke rvačce, místo naprosto vážné situace, to čím dál víc připomíná grotesku.

"A dost!" zasáhnu a chytnu ricka do náruče.

"Okamžitě mě pusť!" začne sebou trhat, že mám co dělat, abych ho udržel.

"A ty toho nech nebo se poneseš přes rameno," oboří se na Ricka netrpělivě Don. Stejně jako já je promočený na kůži a začíná se třást zimou. Rick, to nejspíš odstůně, když porovnám jeho oblečení s našimi bundami, který snese i mírný déšť, ale ne prudký liják, jaký je teď.

Rick se v mém náručí kupodivu uklidní, ale našpulené rty mi říkají, že se urazil. Občas se chová jako děcko.

"Půjdeme k nám, jsme blíž," rozhodnu se během chvíle a vyrazíme k našemu domu, který je uprostřed zahrady, je tam příjemný klid. Když jsme u vrat, řeknu Donovi, kde mám klíče a kterým odemkne. Poslechne mě a za chvíli už stojíme na chodbě v místě, kde se vyzouváme.

"Nibori, co se stalo?" přijde se podívat otec, co je to za hluk. Než se Don vyzuje a vysouká z mokré bundy, pro kterou hned přiběhne služka, vysvětlím stručně, co se stalo a jak to skončilo.

"To bude asi jediné rozumné řešení, on nepatří mezi ty, kteří se nechají vláčet, sice jsem myslel, že by to mohl být tvůj bratr, ale jeho bratr ho zná líp. Vítejte do rodiny," kývne na Dona otec.

Don poděkuje v Japonském stylu, což otce skutečně potěší a převezme Ricka, který se už nebrání, spíš naopak. Promodralé rty svědčí o tom, že je mu šílená zima. Otec vydá pár rozkazů a za chvíli máme připravenou lázeň pro tři. Potřebujeme ji jak sůl.

Rickovi se za chvíli uleví a viditelně si to užívá, necháme ho. Vylezeme, až voda začne stydnout. Pečlivě se utřeme a oblékneme do silných nočních kimon, které nám služky mezitím připravili, v pokoji na nás čekají horké čaje a oběd.

Hned potom Ricka naženeme do postele, proti nám dvěma nemá šanci, ani jeho přesvědčivé argumenty. I přesto to odstůně, naštěstí jen silnou angínou.

Probudí mě zavrtění a usměji se.

"Dobré ráno Ricku," zavrním a dám mu pusu.

"Musíte se na mě oba tisknout? Nedokážu se ani vyspat," zavrčí jmenovaný rozmrzele. Oba zůstali u nás, protože jejich máma, měla nějakou naléhavou práci mimo město.

"To je zvláštní," nebyl jsi to náhodou ty, kdo tady spal první a ještě s vrněním? Připomínal jsi nám spokojeně kotě, když jsi se k nám tak rozkošně tisknul," zachichotá se Don a obejme ho kolem pasu.

"Cože?" zrudne Rick jako rajčátko.

"Roztomilé," usměji se a začnu se s ním mazlit.

"Hej, co to zase děláš," zaúpí Rick. I přesto jsem slyšel slastný vdych.

"Co by? S Donem ses už miloval, ale se mnou ještě ne," zabručím a než stačí protestovat, uzamknu jeho ústa svými a rukou ho začnu hladit po mužství. Zanedlouho mi na polibky začne odpovídat a přitiskne se ke mně. Dokut se s ní mazlím je to bez problémů, dokonce mým rukám nastavuje své dychtivé tělo, ale jakmile do něj začnu pronikat, celý ztuhne, a potřebuji i Donovu pomoc, aby se uvolnil. Jen, co se do něj dostanu celý, podívám se na něj. Oči má pevně sevřené a na prokousnutém rtu se objeví kapky krve.

Políbím ho a čekám, až si na mě zvykne, teprve pak se pohnu, jeho slastný vzdech mě popožene k dalším přírazům, dokud oba s výkřikem nevyvrcholíme.

Jsem neskonale šťastný, protože už vím, že mu dokážeme pomoct s jeho noční můrou a vše bude v pořádku.

"Kluci koukněte," ozve se Don a zesílí televizi. Nechápavě se po něm podívám, absolutně neví, kdy si lehl na zem a v klidu ji sledoval, pak teprve zaměřím pozornost na zpravodajství.

"… se vám z Denverského nápravného zařízení, kde byl po obrovském skandálu po obnovení procesu se starým případem, účasti a zangažování, několika násobného zneužívání, umístěn syn senátora Londona, Jack London. Jack London se včera pokusil o sebevraždu, jak vyplívá z několika důkazů, Jack je zde od začátků považován za velmi atraktiního a je zneužíván…"

Don vypne televizi a podívá se na nás.

"Tohle mi připomíná jeden citát, boří mlýny melou pomalu, ale jistě a neb, na každého jednou dojde," ušklíbne se a oči mu hrají potlačovaným smíchem. S tím můžu jen souhlasit.

"Asi se obrátím na víru," ozve se Rick a v jeho hlase se objeví smích.

Stojím na střeše školy a pozoruji město, které stalo mým domovem. Všechno zlé se zdá, tak dávno, že už nevím, jestli se to skutečně stalo.

"Copak tu děláš? Nemáš být ve třídě? Je hodina," zabručí za mnou Nibory a jeho paže mě obvinou kolem pasu.

"Ty máš, co tak říkat," pousměji se a obejmu ho kolem krku, aniž bych se otočil.

"Jak to vypadá, měli jsme všichni stejný nápad," ozve se Don a připojí se k nám.

Bůh ví, jak se to všechno semlelo, bez těch dvou si už nedokážu život představit. Máma sice musela přestát kartový kolaps, ale strávila to. Nikdy nevěřila, že Don to myslel skutečně vážně.

Jsem šťastný a konečně vím, co znamená mít vše.

Znamená to mít lásku…