Porážka

Bezhlavě se rozhlížím, doufám, že zachytím aspoň nějaký bod, kterého bych se držel. Nic jen barevná šmouha, která se postupně mění v čerň.

Bez rozmelu začnu utočit do prázdného místa a doufám, že ho zasáhnu. Smůla místo toho ucítím ránu ze zadu do žeber, instinktivně se oženu a udeřím vzduch.

"Bastarde, nikdy jsi nic nebyl, bez svých očí nemáš šanci, co?" uslyším za sebou Jacka. Udeřím po hlase, chyba, okovanou boto mě nabere do žaludku a sletím na samý okraj ringu.

"Co se mu stalo?" vykřikne Nibory.

"Nevím," nakloním se dopředu se stejným strachem v hlase.

"Oslepil ho. Ten hajzl. Jestli se Rick neuklidní, porazí ho," odpoví nám Lee.

Rychle se zvednu a snad právě v čas uslyším, jak na místě, kde jsem ležel, dopadne s duněním jeho noha. Zmateně začnu stupovat a otáčet se, čekajíc, kde udeří.

Zklidním se. Všechno kolem mě začne ožívat ve formě zvuku. Má pravdu, nepotřebuji zrak, abych ho viděl, když cítím jeho pohyby, když slyším, kam jde vítr, vyvolaný jeho úderem.

Ucítím tlačený vzduch a uhnu, zároveň se oženu nohou a cítím, jak zasáhla cíl. Uslyším překvapené heknutí a pád těla na zem.

Po nekonečné době, ucítím další vzduch zezadu, podle směru stojí šikmo ke mně, obratem pokleknu a zaťatou pěst mu vrazím do těla. Nabírám jistotu a už se nebojím útočit. Otočnými kopy ho zatlačuji dál na okraj ringu, jeho neobratným pokusům o oplatu uhýbám až směšně lehce. Je na mě moc pomalý. Prudce ho uhodím do břicha a zároveň vykopnu kolenem, uslyším, jak mu zuby cvaknou o sebe. Další pád. Už nemám náladu se s ním mazlit.

V momentě, kdy na mě znovu zaútočí, ho srazím na zem, za vlasy mu zvednu hlavu a natočím tak, že sebemenším cuknutím mu zlomím vaz.

"Řekni to Jacku a já tě nechám žít," promluvím k němu skoro přátelsky.

"Řekni mi, co mám říct," ušklíbne se v hlase. Jedno mu musím uznat nevzdává se tak snadno. Místo odpovědi mu třísknu hlavou o zem.

"Už sis vzpomenul?" zeptám se ho klidně.

"Jdi někam," pošle mě do p… znovu mu třísknu hlavou o zem, tentokrát silněji.

"Mate," zašeptá.

"Neslyšel jsem tě," ušklíbnu se.

"Mate," zaječí skoro na celou halu.

"Víš Jacku, nešel jsem na tebe s Kung-fu, na takového sraba jako jsi ty, je moc dobré," ušklíbnu se a odcházím. S tím červem už nechci mít nic společného.

Za sebou něco uslyším, instinktivně uhnu a jen o milimetr mě mine něco ostrého.

Tak tohle už přehnal, jedním pohybem mu zlomím na dvakrát ruku a druhým kopem pár žeber, když se poroučí k zemi, chytnu ho za vlasy a dlaní vyjedu proti němu v úmyslu ho zabít. Zastavím se centimetr od jeho obličeje.

"Nestojíš mi za tu námahu, Jacku Londone a nikdy jsi nestál," pustím ho jako nejhorší odpad a nechám ho spadnout na zem.

"Ricku, máme pět minut, než vyhlásí výsledky. Pojď, trochu tě ošetřím," ozve se jeden z mých spolubojovníků a chytne mě za ruku. Nechám se vést na umyvárnu, kde si vymyji ten hnus z očí.

Skoro hned se mi před očima objeví rozostřený obraz, který se zostřuje.

"Pěkný boj, Ricku," ozve se za mnou Chen-Chao.

"Na tvůj nemá, moc rád bych si zabojoval s tebou," odmítnu jeho chválu. Jen se usměje a odejde. Jen co se dám trochu do kupy, sejdeme zpátky k ringu, abychom si vyslechli rozsudek.

Do středu ringu vstoupí nejvyšší rozhodčí.

"Tohle rozhodnutí je konečné a nelze změnit. Jack London, byl vyřazen za opakované porušování pravidel, Rick Sendrs vyhrál kontumačně," oznámí a odejde.

Neodolám a musím se podívat jeho směrem. Ten výraz je k nezaplacení. Nevím, jak takovou potupu přežije, ale to je mi jedno. Skvěle se bavím zvlášť, když k němu přijde jeho otec a pořádnou mu flákne a překvapení dne ještě nekončí.

Všichni musí zůstat do udělení titulu a předání ceny.

Mě delegace pasuje na mistra dračího umění a předá mi zlatou sošku draka. Cítím, že nechce opustit zemi a tak se obrátím na mistra z žádostí, ať mi ji uschová v chrámu než si pro ni přijedu. Samozřejmě to nikdy nemám v plánu a víme to oba, přesto ji se ctí přijme.

Najednou nás upoutá rozruch za námi. Otočíme se a sledujeme scénu.

U senátora stojí nějaká žena s vytaženým průkazem a pěr policistů.

"Jacku Londone jste zatčen opakované znásilňování, tajení skutečností, omezovaní osobní svobody, navádění k trestnému činu, na cti utrhání a dalších trestných činech. Se vším budete seznámen před soudem. Cokoli řeknete, může být a bude použito proti vám, máte právo na právního zástupce, jestli si ho nemůžete dovolit, bude vám přidělen," odříkává s kamennou maskou žena.

"Kdo jste? Co si to dovolujete? Jsem syn senátora!" začne vyšilovat Jack.

"Jsem tajný agent SIS, spadám přímo pod prezidenta Spojených Států Amerických, to, že jste syn senátora, mě nezajímá. V minulosti byla proti vám snesena obžaloba, že jste uskutečnil znásilnění Ricka Sendrse a dnešním dnem, byla kauze obnovena," vysvětluje s klidem prokurátorka.

"To už je dávno promlčeno. Na promlčení byli dva roky!" brání se Jack.

"Zítra to budou dva roky," zasáhnu do hovoru.

"Správně," přisvědčí prokurátorka.

"Nemáte žádné důkazy," řekne chladně Jack. Otřesu se, jestli z toho vyklouzne.

"Mýlíte se, před chvílí jste to přiznal v přímém přenosu, promluvili vaši spolupachatelé, objevili se nový svědci, hlavně ti, před kterýma jste se chválil. Už to by stačilo, abyste byl odsouzen, a to nemluvím o tom, že za vaší nepřítomnosti, jsme prohledali váš dům a našli zbývající důkazy. Byla blbost si to nahrávat," setře ho prokurátorka.

Jackovi i jeho otci vyprchá barva z obličeje.

"A co se týče vás, senátore, byl jste zbaven funkce a jste obviněn za napomáhání trestného činu, jeho krytí a skrývání skutečnosti," ušklíbne se prokurátorka.

"Tohle vás přijde draho, mám přátele na vysokých místech," vzteká se senátor.

"Být vámi neopírala bych se o ně, jsou zatčeni stejně jako vy," setře tentokrát senátora, který sklapne.

"Stejně jsem vyhrál Ricku Sendrsi," ušklíbne se Jack. A má pravdu, nedokážu se na kluka podívat jako na partnera.

"Miláčku, tohle se dělá svému snoubenci? Víš, jaký jsem o tebe měl strach?" ozve se za mnou Niboriho hlas a jeho ruce mě obejmou kolem pasu.

Překvapí mně tak, že se o něho opřu a obrátím k němu hlavu, využije toho a vtiskne mi na ně polibek. Nezmůžu se ani na slovo.

"Kdo je tahle ropucha?" zeptá se mě a hlavou kývne k Jackovi. Málem vyprsknu smíchy.

"Odkdy se zahazuješ s červy, Ni?" zeptám se ho překvapeně. Za tohle jsem ochoten mu odpustit i ten polibek.

"Jo to máš pravdu, tak pojď, prý bude ještě jeden zápas," usměje se na mě. Překvapeně se ohlídnu k ringu. Uprostřed stojí Chen- Chao a ukazuje mi výzvu, kterou hodlám přijmout.

"Budu bojovat já," vysvětlím mu a ukážu znak pro přijmutí.

"Ty si taky nedáš říct," povzdechne si Nibory a pobídne mě plácnutím.

"Chci to vidět," zavřeští Jack.

"Ale jistě," ušklíbne se prokurátorka a sedne si na poslední volné místo. Máma, brácha Lee a Nibory dostanou místa mezi mnichy. Teď si nemůžu dovolit prohrát a tak dám do boje všechno, stejně jako můj soupeř.

Je to boj na úplně jiném stupni, než Jackem a všichni si to uvědomují. O to větší je to pro něho pohana, vědomí, že jsem se ani nemusel namáhat, abych ho porazil.

Nakonec vyhraji, ale dá mi to sakra zabrat.

"Ten titul si vskutku zasloužíš, nedokázal mě porazit ani tvůj mistr a jeho žák to dokáže, zvláštní," ukloní se mi. Trochu otřeseně mu poklonu opětuji, nechápu, o čem je řeč.

"Chen- Chao je i přes svůj nízký věk tři roky držitelem titulu dračího mistra. Rozhoduje na takto důležitých zápasech," vysvětlí mi Mistr. Překvapeně se na něho podívám, přece mu nemůže být víc jak pětadvacet.

"Čemu se divíš Ricku, tobě je sedmnáct ne?" usměje se Chen- Chao a podá mi ruku, kterou mu stisknu.

Pak opustíme arénu. Na Jacka se nepodívám, už mi nestojí ani za pohled, vyhrál jsem nad minulostí.

"Co budeš dělat Ricku Sendrsi?" zeptá se mě mistr.

"Vrátím se domů a začnu od začátku. Musím dokončit školu a pak bych rád založil domov, kde bych pomáhal těm, které potkalo to samé, co mě. Rád bych jim pomohl, postavit se na nohy a ukázal jim novou cestu, stejně jako jste to udělal vy," odpovím mu popravdě.

"Co tvoje minulost?" dá mi další otázku.

"Nechám ji spát. Je zbytečné se ohlížet za bolestí, která mě jen brzdí v mé cestě kupředu," pousměji se.

"Dospěl jsi Ricku. Doufám, že si aspoň budeme psát," usměje se mistr.

"To samozřejmě, nemohu přece zapomenout na svého mistra," opáčím.

"Nejsem tvůj mistr. Jsi mistrem sám sobě, to, co jsi dokázal, jsi dokázal díky sobě, ne díky mně a pak jak může být mistr někdo, koho přepereš?" zeptá se mě přátelsky. Jen bezhlesně otevřu pusu.

"Nekoukej tak na mě a jdi za svými snoubenci," pobídne mě.

"Ale já nemám snoubence!" namítnu ostře.

"Ricku, musíš se ještě hodně učit a to jsem si myslel, že jsi dospělý. Můžeš být silnější než drak, hbitější než had a lstivější než liška, ale tvůj osud tě vždycky chytí. Ty jsi možná porazil soupeře, ale tebe porazil osud. " usměje se na mě a odejde.