Blázen žárlí

Šel jsem s kamarády na zábavu, věděli, že jsem gay stejně jako rodiče, měl jsem to štěstí, že to vzali s klidem, jak to bylo, to kamarád měl větší smůlu, ještě v noci se ke mně doplazil se svými věcmi, zlomenou nohou, zlomenými žebry a pohmožděninami na celém těle, jeho otec ho nachytal jak se líbá s klukem a psychicky to nevydržel. Šel do hospody sežral se jak prase a svého synáčka pomalu zabil. Jeho matka mu nepomohla. A já mám jednoho skvělého bráchu, s tou nohou nešlo moc dělat a silně kulhá a jeho příteli to nevadí. Vejdeme do nejznámější putyky a rozhlédneme se, pak si sedneme baru. Pár kluků přemýšlí, jakou holku sbalit. Neit se baví se svým přítelem a já se jen tak znuděně koukám kolem a zrak mi padne na jednoho kluka, málem sletím ze stoličky a sklenice mi vypadne z ruky, aby se roztříštila na zemi.

"Tu sklenici zaplatíte," upozorní mě naštvaně barman. Jen nepřítomně kývnu a na pult položím litr, aby si to z toho strhl. Bez dalších zbytečných řečí mě nalije další dvojku burbónu a vrátí drobné, pak se postará, aby to sklo někdo uklidil. Znovu vyhledám kluka, který tuhle spoušť způsobí. No jen si vezměte kluka s dlouhými, černými vlasy, oči, že by mu tu barvu samotná půlnoc záviděla, jemný lehce aristokratický obličej s jemnějšími rysi, oblečený v černém triku i kalhotách. Pod černým trikem se mu rýsují svaly, nejsou přehnané, ale také ne hodně malé, už podle toho soudím, že musí být jako proutek. Už za ním chci jít, když zaslechnu barmana.

"Jeho nech, je pouze na koukání a ani to se nesmí je tu s tím svalnatcem vedle," upozorní mě klidně. Sjedu pohledem vedle a do mě se zabodne pár modrých vraždících očí, natáhne se ke klukovi a přitáhne si ho k sobě. Kluk se jen ošije a zamračí se na svalnatce.

´Dej pryč ruce i oči,´říkal jeho pohled. Bylo mi to jedno. Žárlivec si takového krasavce nezaslouží. Kluk se najednou zvedne a chce někam jít, svalnatec taktéž a přilepí se na kluka, který toho už má dost a se svalnatcem se pohádá. Ten si nakonec sedne, i když nerad. Kluk vyrazí na záchod.

Napiji se burbónu a seskočím ze stoličky.

"Kane, ten kluk ti za pár zlomených kostí nestojí," snaží se mě zarazit Neit. Setřesu jeho ruku z ramene, poradil jsem si s většími vazbami než je ten jeho svalovec. Pak jdu na záchody. Kluk si zrovna umívá ruce v očích má nešťastný pohled. Jdu k mušlím a pak si také začnu umývat ruce. Kluk se na mě podívá a začne si mě podrobněji prohlížet.

"Chodíš sem často?" zeptá se mě. Má nádherný hlas.

"Ne o tomhle podniku jsem se dozvěděl od Neita.

Ne že bych se nerad bavil, ale nemám dost času na zábavu," vysvětlím.

"Neit? Tvůj přítel?" zeptá se trochu smutně.

"Ne bratr," usměji se. Kluk nádherně zrudne.

"Promiň, to, že jsem gay neznamená, že musí být gay každý," začne se omlouvat.

"To sice neznamená, ale máš štěstí, já gay jsem," zasměji se lehce. Klukův ruměnec se rozšíří a skloní hlavu, dobře si stihnu všimnout jeho úsměvu, který se skryje za jeho vlasy, které mu spadnou přes tvář. Vezmu si ručník a pomalu si začnu utírat ruce. On taky zrovna dvakrát nechvátá. Je vidět, že si chce popovídat, ale v tom na záchody vtrhne ten jeho svalovec.

"Ravene, jsi tu nějak dlouho… ty zmetku, co ty tu děláš? Svádíš mi kluka?" pustí se do mě jen co mě zmerčí.

"Šel jsem na záchod, copak za to hrozí trest smrti?" zeptám se ho ironicky.

"Ty zmetku, copak máš šahat na mého kluka?" zaječí na mě. Koutkem oka zahlednu Ravena, no není to nádherné jméno?, jak stáhne obočí nelibostí.

"Jen jsme prohodili pár slov, to musíš pořád tak žárlit? Už jsi s tím nechutný!" zaječí na svalovce Raven.

"Já, že jsem nechutný? To ty lozíš za každým jako nějaká děvka! Když tě nepohlídám já tak kdo?!" zaječí svalovec na kluka, kterému vyprchá barva z obličeje.

"Co, že jsi to řekl?" zavrčí Raven. Momentálně připomíná pantera na lovu.

"To jsi nejspíš přepískl," poznamenám klidně. Typy jako je Raven znám, sám mezi ně patřím, je věrný, dokud ho přehnaně nezačnete hlídat a jemu to není příjemné, pak hledá jiného, nesnáší žárlivé typy stejně jako já. Tomuhle typu jedině musíte věřit a oni se pak odvděčí oddaností, opak znamená zkázu.

"Co je tobě do toho ty zmetku!" ožene se po mě svalovec a pokusí se mi hlavu vmáčknout do zrcadla, díky bohu mám z karate pohotové reakce a také dám na instinkt. Rozhodně nemíním platit sobě špitál, takže hbitě uhnu a postavím se před Ravena. To, že to byla osudná chyba se dozvím pozdě, když se ke mně rozběhne jako neubrzděný tanker. Sakra, tuhle malou dodávku jsem podcenil," zavrčím si pro sebe, když se bezhlesně a v bezvědomí svalím na zem, jen ještě ucítím pár kopnutí a pěstí než se propadnu do úplné tmy.

"To jsem fakt podcenil," zamručím si pro sebe, když se probudím v nemocnici. Bolí mě celý člověk.

"To ano, vaši rodiče za okamžik přijdou, kromě otřesu mozku, máte nalomená některá žebra a pohmožděniny na celém těle. Kvůli tomu otřesu si u nás pár dní poležíte, chvilku bude trvat než budeme moct vyndat stehy z rozseklé hlavy. Co vás to napadlo rvát se s takovým kolosem?" zeptá se mě rozčíleně doktor.

"Nechtěl jsem a obranu jsem ošklivě podcenil, stejně jako soupeře," povzdechnu si. Začínám si vzpomínat, co se vlastně stalo a nebylo to moc pěkné.

"Rozhodně, slyšel jsem, že proti němu svědčil nějaký kluk, který to všechno viděl, ale stejně s vámi bude chtít mluvit policie. Rodiče zrovna tak," poznamená a opustí místnost. "To tedy bude pěkná polízanice," povzdechnu si a zavřu oči. Když je otevřu, u mé postele stojí policie a rozčílení rodiče.

Policie mě začne zpovídat, řeknu jim naprosto všechno a nic nezamlčím. Na otázku jestli jsem měl šanci se bránit odpovím ne a popíšu jim útok, všechno si podrobně zapíšou, když jsou hotovi, jen mi řeknou, že jak mě pustí z nemocnice mám se tam stavit podepsat výpověď.

Pak začne důkladný kartáč od mámy, až ji musí krotit sestra a mě rozbolí hlava. Skoro hned usnu. Druhý den mě přijde navštívit brácha, který se opírá o hůl.

"Jako bych ti neříkal, že si s ním nemáš nic začínat," zamračí se na mě naštvaně.

"Neite, prohodili jsme sotva pár slov, když tam ten kolos vtrhl a začal řádit. Copak já můžu za to, že žárlil?" zavrčím.

"Na tak šikovného kluka? Kdo by nežárlil? Ale máš pravdu, že to ten kolos přehnal, rodiče na něj podali žalobu za vážné ublížení na zdraví," poznamená Neit.

"Mít za rodiče advokáty se nevyplácí," zaskučím.

"Někdy jo, díky nim nejsem na nikom závislí," usměje se Neit. Jo to má pravdu na jeho rodičích vysoudili takový balík, že to nesplatí do smrti a taky vysoudili to, že se nesmí objevit Neitovi na očích, radši se odstěhovali do jiného města a předstírají, že je Neit mrtví.

"Co je s tím klukem nevíš?" zeptám se ho. Chudákovi Neitovi dojdou slova a bezhlesně na mě vyvalí oči.

"Snad jsi se do něj nezamiloval?" vydere se mu z hrdla.

"A jak to bylo mezi tebou a Seiem?" pozvednu obočí.

"Kane neblázni na toho kluka musí letět baby a kluci z celého města, viděl jsi jak vypadá?! Vždyť kvůli němu ležíš v nemocnici!" začne do mě vtloukat rozum Neit.

"Viděl jinak bych se do něj těžko zamiloval," uchichtnu se. Neit to po tomhle prohlášení vzdá, že je to marné. Jo, přesně tak, zamilovaní jsou … prostě zamilovaný a na rady nedá.

Po měsíci a půl znovu jdeme do toho baru.

"Nechcete nikoho provokovat, že ne," podívá se speciálně po mě.

"Ne nebojte, jen někoho hledám," usměji se. Jsem pevně rozhodnut, když ten kluk, bude v objetí jiného kluka, dám od něj ruce pryč. Neit se po mě nešťastně dívá. Kluka nikde nevidím a tak si objednám nejlepší whisky, na zklamání.

"To vypadá dobře, máš pro mě také jednu?" ozve se za mnou ten jasný hlas. Překvapeně se otočím a podívám se na něj.

"Nevypadáš ten typ na whisky," usměji se a barmanovi naznačí ať mu nalije.

"Ty taky nevypadáš na typ, který se postaví proti rozjetému tanku, aby chránil někoho koho nezná," vrátí mi narážku kluk. S úsměvem mu přizná bod. Napijeme se.

"Neměli bychom se konečně představit?" zeptá se Raven. Zrudnu až po kořínky vlasů.

"Promiň párkrát jsem to prošvihl. Kane Misado. Nechceš se mnou chodit, pokud jsi volný," vyletí ze mě nekontrolovaně. Hned bych si nafackoval. Takhle se znemožnit.

"Bereš to hopem," pozvedne kluk pobaveně obočí.

"Láska taky nevaruje předem," zabručím polohlasně.

"To je pravda. Jmenuji se Raven Asodo. A… rád bych to s tebou zkusil, když už tu na tebe čekám," usměje se Rraven. Mám pocit, že se mi zastavilo srdce, bouchlo a rozběhlo se jako šílené. Neodolám a skloním se k němu, abych ho políbil.

Pro teď je můj. Jestli na dlouho nebo ne, to neví nikdo. Já se pokusím, aby to bylo navždy, ale nikdo neví, co nám osud dal do vínku.

Jen se modlím, abych nebyl takový blázen, abych žárlil.