Stín strachu XX

"A-a-ahoj, co tu děláš?" zeptám se vyjeveně.

"Mě by spíš zajímalo, co tu děláš ty," setře mě nasraně Cedrik.

"Musím tě zklamat, bydlím tu a rozhodně nemám v úmyslu se vracet," odpovím mu, když se trochu vzpamatuji.

"Líbí se mi tu. To nebude problém" odpoví klidně.

Oněmím skutečně to myslí vážně? Opravdu chce riskovat život, aby mi byl na blízku?

"Já už se s tebou nemám o čem bavit," odpovím mu a začnu zavírat dveře. Najednou se mi dveře vytrhnou z rukou, praští sebou o zeď a než se vzpamatuji, jsem venku z baráku opřen o venkovní zeď.

"Řekni mi jeden jediný důvod, proč jsi mě opustil, když jsem byl v umělém spánku a radím ti, aby byl dost dobrý," zavrčí mi do obličeje.

"Tohle vypadá zajímavě," ozve se vedle mě, vzápětí vedle mě dosedne Deitn s pitím v ruce.

"Jo taky si říkám, každopádně vypadá dost nasraně," odpovím mu a opře se o něj.

"Kdo to je Asigo?" zeptá se mě, vyprsknu smíchy.

"Tys ho pomáhal zachraňovat a teď se mě ptáš? I když je vlastně pravda, že byl strašně zřízený," povzdechnu si.

"Tím chceš říct, že tohle je Cedrik? A kdo je potom támhle?" ukáže na černé sportovní auto, které má sklopenou střechu, sedí v něm kluk, dost podobný Cerikovi a vypadá poněkud křečovitě.

"To nevím," pokrčím rameny.

"Mě by to také zajímalo, ale vypadá to, že Zane pochybnosti nemá," ozve se vedle nás znenadání Daren. Jednu polovinu tváře má napuchlou a zvýrazněnou modřinou stejně jako pravé oko.

"Co se ti stalo?" zeptá se ho Deitn šokovaně.

"Cedrik hledal Tomáše. Dobrovolně jsem mu odpovědět nechtěl tak to zkoušel ručně," odpoví Daren lakonicky. Podíváme se s Deitnem na sebe a zacukají nám koutka.

Pak obrátíme pozornost Zanea, který dojde k autu a sklonil se nad klukem, po chvíli mu pomůže vystoupit a opřít se o auto. Vypadá, jako někdo kdo dlouhou dobu jen ležel. Potom obrátíme pozornost zpátky na Cedrika s Tomášem.

"Nemusím ti uvádět žádný důvod," odseknu ledově.

"Já si myslím, že jo, blbče," zavrčí Cedrik.

"Démoni," odseknu a vzápětí schytám facku.

"Řekl jsem důvod ne výmluvu," zaječí na mě.

"Kdo se tu vymlouvá a vůbec nemáš být náhodou u svého bratra?" zaječím na něho.

"Ne Darien je tu se mnou," odpoví a palcem ukáže za sebe. Vykouknu, abych se podíval na kluka, který se ztěžka opírá o auto.

"Je v pořádku?" zeptám se starostlivě.

"Jo dlouho ležel tak má ochablé svaly, musí si je procvičit a moc mu taky nepřidala ta cesta autem, bude dlouho trvat, než ho přejde strach," odpoví Cedrik.

Srozumitelně kývnu a obrátím se k odchodu, když mě cedrik chytne za ruku a stáhne k sobě.

"Ještě pořád čekám na vysvětlení," zavrčí Cedrik.

"Už jsem ti ho řekl!" křiknu.

"To myslíš, tu výmluvu, že za to můžou démoni?" zeptá se lehce ironicky.

"To není výmluva," zavrčím.

"Je, spousta lidí nejsou démono-bijci a jezdí se svými přáteli," odsekne Cedrik.

"Ale ty nejsi můj přítel," procedím skrz zuby.

"To máš pravdu, jsem tvůj milenec a partner," odpoví mi klidně. Zůstanu strnule zírat na chodník a teprve po delší se odvážím zvednout hlavu.

Dívá se na mě vážně.

"Tak?" zeptá se mě.

"Jak jsi mě našel?" vyhnu se odpovědi.

" Musel jsem to vymlátit z jednoho tvého kamaráda," klidně.

"To´s neudělal!" vytřeštím na něho oči. Jen pozvedne obočí a já si povzdechnu, jak ho znám udělal. Zajímalo by mě, který chudák to schytal, odpověď dostanu hned, jak pohledem zavadím o Darena, který nás nejspíš přijel navštívit.

"Proč jsi ho zmlátil," zakřičím na Cedrika.

"Měl na vybranou, tu druhou možnost, mírovou cestou, nevyužil," pokrčí lhostejně rameny.

"Fajn jdu pryč," zavrčím a najednou zjistím, že se nemůžu hnout. Použil na mě svou sílu.

"H-n-e-d m-ě p-u-s-ť," hláskuji pomalu už dost nasraný.

"Až mi řekneš ten důvod," odvětí Cedrik klidně. Nenechám se oklamat, vře to v něm jako láva v sopce.

"A co chceš slyšet? Že tě miluji až moc na to abych něco podobného ještě dopustil? Že radši oželím tvůj úsměv, než aby se ti stalo to, co posledně?" zaječím na něho a do očí mi vhrknou slzy. Najednou se ocitnu v jeho objetí.

"Ty hlupáčku, nevíš, že v bezpečí jsem jen u tebe? Miluji tě," zašeptá mi do vlasů. V momentě, kdy překvapeně zvednu hlavu, spojí naše rty navěky.

End