Stín strachu X

Běžíme, jak nejrychleji můžeme a snažíme se odhadnout čas, který nám zbývá, abychom zachránily co nejvíc dětí.

Zdržují nás houfy démonů, co se nás pokoušejí zabít. Všichni krvácíme z menších, či rozsáhlejších poranění.

Konečně zaslechneme tichý vzlykot. Rozběhneme se ještě rychleji. Vrazíme do kruhové místnosti a ztuhneme hrůzou. Děti jsou přikovány ke stěně, nejmladšímu je sotva sedm, některé jsou mrtvé a asi tři ohryzané na kost za živa. Většině nic není nebo mají řezné rány. Rychle je sundáme a těm zmrzačeným zasadíme ránu z milosti tak aby to ostatní neviděli. Se zbytkem, vyrazíme pryč.

Zastavíme se až na rozcestí, které tam nebylo. Vybíhá odtud sedm ramen chodeb a jen jedna je správná.

"Sakra, tak proto nám nebránili v útěku, věděli, že se odsud nedostaneme," zavrčí Petr a zběsile se rozhlíží.

Čmuchal pobíhá od jednoho tunelu k druhému a snaží se vyčmuchat správný východ. Vzhledem k tomu, že je to jeho třetí kolo, moc nevěřím tomu, že ho najde.

"Dědo, pomoz," povzdechnu si, jak nejtišeji mohu.

Doprostřed jednoho z tunelů se zabodne kopí. Rozběhnu se k němu a vytáhnu ho.

"Co to je?" zeptá se Rick a upoutá tak na mě pozornost.

"Východ," roztáhnu rty do úsměvu.

"A jak víš, že tohle je správný východ?" zabodne do mě zelené oči vysoký blonďák.

"No prostě si to myslím. Stejně se pro jeden musíme rozhodnout, jestli nechceme, aby nás tohle rozmáčklo, tak proč ne tenhle?" zeptám se blonďáka a ukážu nahoru. Jeho jméno jsem zapomněl.

Všichni se podívají na horu a polknou. Sjíždí na ně obrovský balvan. Polknou a rozběhnou se ke mně i čmuchal.

"Jestli je to špatný východ tak si nás nepřej," zavrčí blonďák.

"Jasně taťko Šmoulo," odtuším.

Rozběhneme se tunelem a za ohybem nezastavíme a rychle uskočíme zpátky. Je tam tolik démonů a běsů, že bychom se nedostali ani do jejich třetiny a byli bychom mrtví.

"Fajn, tenhle tunel nejspíš bude správný. Uděláme to takhle, čtyři budou dávat pozor na děti a dovedou je ven, zbytek odláká pozornost. Pak se nějak budou muset vymlátit ven. Tome, ty půjdeš s dětmi," začne blonďák rozdávat úkoly.

"Ani mě nehne, rozhodně budu bojovat," zavrčím vztekle.

Dřív než se někdo zmůže na námitky, jedno z dětí vyděšeně zanaříká. Otočíme se a vytřeštíme oči. Kouká na nás dost odporná hlava s pusou od ucha k uchu, a jak se dá podle kousku poznat, má hadí tělo. Pak to monstrum na nás zaútočí. Nikdo z nás není schopen pohybu.

Jsme úplně ztuhlí. Něco mě kousne.

"Au," proberu se ze strnulosti a po slepu mrštím kopí. Jako by samo vědělo kam mířit, projede stříbrným bodem na čele a zabije to.

"Co to bylo za hnus?" zeptám se a vytasím meč.

"Dej bohu ať se mílím, ale vypadalo to jako polykač. Tyhle bestie jsou nesmrtelné, i když je zabiješ, do půl hodiny obživnou. Jestli to bylo ono, nemáme dost času. Teď budeme potřebovat každou ruku, snažte se chránit děti. A proboha žádné zbytečné hrdinství, Tome," zavrčí na mě blonďák s nepřátelským pohledem.

Nevině se na něho podívám a zamrkám. Blonďák něco zavrčí a všichni vytasí zbraně. Ještě vytáhnu dýky, které rozdám nejstarším dětem, není to moc, ale aspoň něco.

Jestli si toho někdo všimnul, nic neřekne.

Pak vytasím Grotusovu dýku a pustím se za ostatními.

"Kruci, když toho idiota fakt potřebuju, není tu, co jsem si od toho sliboval?" vrčím si pro sebe.

Doslova musíme bojovat o každý krok. Ty děti co mají dýky, se také snaží pomáhat.

Ron varovně křikne a něco hodí přímo do největšího chumlu démonů. Rychle si zacpeme nos a dětem taky.

"Netušil jsem, že je ještě máš," křikne Rick.

"Nemám, tohle byly poslední," zklame nás Ron.

Sborově si povzdychneme a dáme se do likvidace ztuhlých démonů. Tohle je hračka.

Další rozcestí a další rozhodování a další zdržení. Pomalu ale jistě mi začínají pracovat nervy. Grotusova dýka začne pulsovat a stáčet se k jedné z chodeb.

Najednou je mi jedno, co tam bude nebo nebude, hlavně, že se pohneme kupředu. Rozběhnu se k ní a ostatní mě následují.

Čmuchal najednou zavětří a běží v čele skupinky. Na rameno mě dopadne nějaká dlaň. S dýkou v ruce se otočím, ale je to jen blonďák, který se na mě vděčně zašklebí.

Zapulzuje mi náušnice. Nemám čas ani ruce, abych ji promnul a tak si ji jen otřu o rameno.

>"Slyšíte nás někdo?" zachrčí nějaký hlas<

"Zatím jo jak je venku?" zeptám se zvědavě. Ucítím na sobě pohledy.

"Máš signál?" zeptá se mě Petr.

"Jo, ale moc špatný skoro nerozumím," odpovím udýchaně.

"I tak je to dobré znamení," odpoví a aktivuje spojení. Za chvíli odpovídá na věcné otázky. Cítím, jak skupinkou projede úleva. Ale ne nadlouho.

Před námi se začne sypat uvolněné kamení. Uslyším zděšený křik dětí a spojení se zase přeruší.

Zrychlíme. Rychlost je to jediné, co můžeme použít, proti závalu jsme bezbranní.

Jedno z menších tětí zakopne a vzápětí ho něco začne stahovat zpátky. Prudce se otočím a rozběhnu se zpět. Někdo mě chytne za rameno, ale vytrhnu se mu, a vracím se pro děcko.

Spatřím slizkou ruku, která ho stahuje zpátky. Neváhám ani vteřinu a useknu ji, pak dýkou rozdělám hnijící prsty, které jsou sevřené kolem jeho nohy, a rozběhnu se k závalu.

"Tome, pospěš, už to neudržíme!" zaječí na mě jeden s parťáků.

Zával se pohne o kus dolů. Vím, že už to nestihnu a s děckem na krku bude těžší se ubránit. Skousnu ret, v duchu se mu omluvím a hodím s ním do zbývající díry. Naštěstí se mu kromě šoku nic nestane a já zahlédnu, jak ho Rick chytí. V dalším okamžiku se zával sesune.

,A jsem tu v pasti´projede mi hlavou.

Za sebou slyším kroky a tak bezhlavě zaběhnu do tunelu, který uvidím. To, že jsem udělal chybu, poznám, až když uvidím bestii, kterou jsem zabil.

Jak řekl blonďák zřejmě je nesmrtelná. Udělám čelem vzad a strnu. Za mnou jsou zase démoni a vypadají pěkně nasraně.

V duchu se sám sebe zeptám co je lepší. Nechat se sežrat celý nebo po kouskách?

"S tebou je to horší než s Ravenem. Ten taky zachraňoval každého s nasazením života, ale na rozdíl od tebe měl mozek," zavrčí mi do ucha Grotus a než se stačím rozhodnout, jestli mu mám vděčností skočit kolem krku, nebo ho uškrtit, že nepřišel dřív, přenese mě za zával a zmizí.

Povzdechnu si a rozběhnu se za hlasy. Blonďák mě asi zabije, ale pořád lepší než, aby mě zabili démoni.

Vynořím se z tunelu zrovna ve chvíli, kdy se odtamtud začnou ozývat rány, vypadá to, že se něco pokouší rozbít zával.

Nějaké ruce mě strhnou stranou a pak jsem oslepen ostrým světlem.

"Dobrý můžeš je otevřít," uslyším Ricka. Teprve potom si uvědomím, že je pevně svírám k sobě. Otevřu je a podívám se po ostatních.

Většina se tváři úlevně, ale blonďák se tváří jako vrah. Dlouhými kroky si to namíří ke mně.

"Zopakuj mi tu větu, kterou jsem ti řekl a pěkně pomalu," zavrčí na mě, že většina přikrčí.

"A kterou, řekl´s jich hodně," podívám se na něho zvědavě.

Myslím, že mě chce zabít, pomyslím si věcně, když vidím jeho zuřivý výraz.

"Řekl jsem, žádné hrdinství, málem jsi tam zůstal!" zaječí na mě.

"Ale jen málem," zavrčím a promnu si ucho.

"Bože jsem hluchý, proč příště nepoužiješ tlampač, Rambo?" zašklebím se.

Blonďák na mě zůstane zírat, pak mu cukne jedno obočí, druhý obočí, koutka a pak vybuchne v smích.

"Na mou duši, jsi stejný jako Raven," směje se.

"Ty jsi ho znal?" zeptám se ho.

"Jo jeden s nejsprávnějších chlapů, jací kdy chodili po téhle planetě. Co jsem slyšel, zabil ho démon, který ho měl chránit," utrousí a nasedne do svého auta. Pak odjede.

Tak konečně vím, kdo je za jeho smrt odpovědný. Teď najít toho démona.

"Dík za pomoc Tome. Díky tobě jsme zachránili víc, než jsme doufali," usměje se na mě a podá mi dýky.

"To těžko, vždycky dělám jen problémy," povzdechnu si.

"Ty problémy zachránili tomu mrněti život," usměje se Rick.

Rozhlédnu se. Pár démono-bijců vypadá, jako by jim něco vykládali.

"Mažou jim paměť. S tím co zažili, by bez toho neměli šanci žít normální život," promluví tiše Petr.

Kývnu, sám jsem to chtěl navrhnout.

"Tak co, užni se rozhodl? Budeš bojovat s námi, jako démono- bijec?" promluví Daren. Rozhodnu se je trochu napnout.

"Jsi blázen nebo šílenec?" zeptám se ho přátelsky.

"Škoda, myslel jsem, že bys mohl rozšířit naše řady. Takové šikovné lidi potřebujeme," posmutní Daren.

Naproti mně se posadí čmuchal a zkoumavě se na mě podívá. Spiklenecky na něho mrknu.

"Ale já jsem nedomluvil," ozvu se.

Všichni na mě otočí hlavu.

"Takže zůstáváš?" zeptá se s nadějí v hlase Ron.

"Vy si myslíte, že když jsem se do toho tak namočil, že přestanu? Když jsem šel do toho domu, myslím, že už tenkrát jsem věděl, že chci být démono-bijcem," pousměji se.

Ozve se úlevný povzdech.

"Hrom aby do tebe, Tomáši," uleví si Daren.

Rozesměji se a rychle uhnu před zeleným bleskem, který uhodí přímo do místa, kde jsem se rozvaloval.

Všichni se podívají na klučíka se světle pískovými vlasy, světle oříškovými očima a nevinným výrazem ve tváři.

"Romane, radši se drž u mě, ať někoho nezapálíš," zavrčí na něj tmavooký brunet a Roman mu skočí do náruče.

"Tak pojď, půjdeme vrátit děti a pojedeme domů," Vezme mě Asigo kolem ramen.

Kývnu a zamířím k Darenovu autu.

Trvá hodinu, než se ve vesnici všechno vyřídí. Je hrozné sledovat matky, které ztratily své děti. Někteří nás časují vděčnými slovy, někteří nadávkami a nenávistnými slovy.

"To víš, lidi jsou různý. Drtivé většině je proti srsti, že jsme jim zničily sen o snadném zbohatnutí. Ale i tak jsme odvedli dobrou práci," usměje se na mě Asigo.

"Tak jo lidi jedem a buďte v kontaktu. Jestli o někom neuslyšíme dvacet čtyři hodin, jedeme na trestnou výpravu," zahlaholí bodře Daren a skočí za volant, aniž by si otevřel dveře.

Pak se kolona pohne a my se vydáme na cestu domů.

Asigo vytáhne odněkud lékárničku a začne mi pilně ošetřovat všelijaké ranky, které uvidí.

"Prosím tě, co blbneš?" podívám se na něho nechápavě.

"Nezlob se na mě, ale nemíním skončit na roštu s jablkem v ruce," zavrčí na mě a nerušeně pokračuje v práci.

"Neříkej mi, že se toho pakoně bojíš," uchichtnu se.

"Neříkám a bojím," setře mě Asigo a já vyprsknu smíchy.

"Kluci dolů," řekne klidně Daren a vytáhne minomet, co se tváří jako puška. Asigo mě hned stáhne pod úroveň sedadla, právě v momentě, kdy Daren s výrazem anglického lorda na obědě, zamíří a odstřelí vůz za námi.

"Pět jednou ranou," sfoukne imaginární dým z vrcholu pušky a znovu ji schová.

Obrátím se a samozřejmě, žádné auto tam není. Něco mi tu nehraje.

"Co se k čertu…?" zavrčím vztekle.

"Démoni, Tome, musíme být neustále ve střehu, i když spíme. To je úděl démono-bijců. Proto máme je," ukáže na vlka, který sedí vedle něho a bedlivě se rozhlíží.

Teprve teď pochopím do čeho jsem se namočil.

Cesta trvá o něco déle, protože Daren neřídí jako šílenec, který utekl z blázince. Dokonce se i trochu prospím. Probudím se právě včas, abych vystoupil.

Protáhnu se a vyskočím z auta. Zaškobrtnu a sletím přímo do náruče Cedrika.

"Ahoj miláčku," usměje se na mě a postaví mě na zem. Zvedne mi hlavu a začne mi prohlížet odřeniny. Pak se vztekle otočí na Asiga.

"Řekl jsem ani škrábnutí," zavrčí na něho.

"Sklapni Cedriku, ještě jsem nezažil někoho, kdo by vytáhnul žloutek a nerozbil při tom vejce a dej mi pokoj. Nejsi moje chůva a ani ji nepotřebuji," protlačím se kolem Cedrika do domu a rovnou zamířím do kuchyně. Mám hlad, že nevidím na krok před sebe, s vrchovatě naloženým talířem si sednu do jídelny a začnu se ládovat karbenátkem s brambory.

Asigo se ke mně vzápětí přidá.

Rychle dojím a vyběhnu do pokoje, kde s rychle osprchuji a zapadnu do postele. V okamžiku usnu.

Ráno mě vzbudí zpěv ptáků a jasná obloha. Vyskočím, dnes jdu do školy. Obléknu se a přehodím tašku přes rameno, ale napřed si zkontroluji, jestli mám zbraně. Mám.

Spokojeně sbíhám schody, když do mě někdo strčí a já spadnu na někoho a srazím ho ze schodů.

"Promiň, ale někdo mě strčil," omluvím se té osobě.

"Nic se nestalo, jsi v pořádku?" zeptá se mě Cedrik.

"Jo jsem a okamžitě ze mě slez, ty úchyle," zavřeštím na něho.

"Jenže ty ležíš na mě," namítne pobaveně Cedrik.

V okamžiku zrudnu, že by mi záviděla i ředkvička.