Stín strachu V

"Právě včas. Tohle bychom už asi neustáli" usměji se na nově příchozího.

"Jinak jsem Daren. Snažil jsem se ti radit aspoň pomocí telepatie a tahle kráska…" představí se mi a ukáže na dlouhovlasou zrzku, oděnou do černého ušlého korzetu a kalhot stejné barvy "… je Riu. Naše vrhačka a jak jsi viděl, moc dobrá. Jinak stejně jako ty jsme démoni-bijci. Co to obnáší, ti vysvětlíme, až to tu vyčistíme. A jak se to pako, co tu dělá binec, vůbec jmenuje," zjišťuje stav.

"Prý Grotus" odpovím.

"Grotus?! A to ještě žijete? Tak jo zkusíme s ním zatočit. Jen musíme počkat na Doktora, ať se podívá na ty dva, vypadají trochu mimo" ukáže Daren na Ellii a Rona.

"No já bych byla taky mimo, kdybych šla vytáhnout bráchu z baráku a padla do spárů démona," neodpustí si Riu a mrkne na mě.

"Kdo je Doktor?" zeptám se podrážděně.

Někde je Cedrik, možná zraněný, a ostatní a oni se tu vykecávají

"Volal, někdo doktora?" vpadne dovnitř vysoký brunet s úšklebkem na tváři.

" Právě včas. Dostaneš tyhle dva ven?"ukáže na Rona, který se po nich dívá trochu vyděšeně. V náručí chová Elii.

"V klidu stejně jsem si tam zapomněl Zuzi. Tak pojďte vy dva." Tlačí je ke dveřím.

"Vezmi mi tam i Nex, ano?" ozve se Riu, která kreslí na zemi podivný obrazec.

Doktor jen kývne a rozkopne dveře. Pak jimi s Ronem a Elii v klidu projdou. Za chvíli je zpět. V náručí drží černou kočku, která se hned připojí k Riu a sám má kolem paže, jako silný náramek, obtočenou užovku.

"Kdo nám ještě chybí?" zeptá se Daren.

"Kelly, ta se omlouvá je ještě zraněná po tom posledním útoku. Její tygřice se o ni stará. A ještě Sin, která…" ani nedomluví a kolem náš prosviští šíp a zničí jednoho démona, co se snažil využít naší nepozornosti.

"…právě dorazila," ozve se za námi dívčí hlas a majitelka, krásná blondýna, se přitočí k Riu a dá ji na uvítanou polibek. Za ní se batolí medvídek.

"Takže jsme tu všichni. Tohle Tom a… jak se jmenují ti tvoji pavouci?" zeptá se mě Daren.

"Ještě jména nemají," podívám se bokem a uvidím dalšího démona, který neopatrně vykukuje zpoza sloupu. Mrštím po něm dýku, ale jen ho lehce zraním. Moji práci odvede něco stříbrného, co se mu zabodne do čela.

"Libo-li skalpel pánové?" zažertuje si Doktor.

"Proč nepoužíváš pravou ruku? Tou by se ti házelo líp, i když je zraněná," poznamená Sin.

" To bych s ní ještě musel hýbat, což bohužel nejde," odpovím ji.

"Co s ní máš?" zeptá se mě Doktor a strhne mě za nejbližší sloup. Další tři se skrčí za druhý a kolem prolétne učiněná prohlídka všech možných zbraní.

"Jak jste se kruci dozvěděli o téhle párty? Vy jste na ni pozváni nebyli!" vrčí naštvaně hlas v domě.

"A hele on je to vážně Grotus. Já myslela, že zalezl do nejhlubšího bahna a on si tu pořádá mejdany, na které nás nezve.

To je sprosťák," žasne Riu.

"Tys nepochopila, že z nás má strach?" otočí se na ni Daren.

"Tak to mi fakt nedošlo." Souhlasí Sin.

" Jak se teda budou jmenovat ti pavouci?" zavolá na mě Daren.

"Nevím asi All a Arc. Toho posledního asi nazvu Drápek," zabrblám si pod nos.

" Poslední?" zeptá se mě Doktor, zatímco mi prohlíží rameno.

" Jo v jednom kuse mám rozdrápanou postel, a když přijdu po chvíli, je všechno jak před tím a dokonce je uklizeno," procedím skrz zuby. To rameno mě bolí.

" Takže máš i čmuchala. Ty musíš mít velkou sílu, jinak by se ti neobjevily dva a ještě čmuchal." Uvažuje pro sebe Daren.

"Jak to vypadá s tím ramenem?" zeptá se Riu.

" Je mi líto na to moje síly nestačí. Musí počkat na léčitele," odpoví s povzdechem Doktor.

" Na ruku kašlete. Potřeboval bych se dostat k tamtomu batohu," hodím hlavou ke zmíněnému předmětu, který leží na druhé straně místnosti.

"He? To je naprosto nemožné, je to otevřený prostor. Hlavně neříkej, že tam máš zbraně," otočí se na mě Doktor.

" Bohužel mám," ujistím ho.

"Který démono-bijce je takový kretén, že nech zbraně na tak šíleném místě?" podívá se na mě Riu jako na blázna.

"To, že jsem démono-bijce, jsem se dozvěděl, před hodinou a čtvrť. Jsem tu přes dvě hodiny," obhájím se kousavě.

"Promiň. Nějak to zkusíme, ale bude to těsně,"povzdechne si Riu.

"Vidím to takhle Tome, na tři vyběhneš a my se budeme snažit tě co nejvíc krýt ano?" otočí se na mě Daren.

"Co mám dělat? Nic lepšího nás nenapadne," povzdechnu si a připravím se k úprku.

"Tři," zavelí Daren a já vyběhnu.

Jde to špatně. Na poslední chvíli uhnu třem mečům a jednomu srpu, který nestačí vykrýt. Nakonec se k batohu sklouznu, v modlitbě, ať zbraně nezapadli moc hluboko. Jsem skoro u něj, když mi stehno probodne dýka.

, Hm. Tak to je super´ vytáhnu si dýku a nedbale zastrčím za pás. Potom se doplazím k batohu, rozepnu zip a za cíp látky vytáhnu plátěné pouzdro s dýkami.

Otočím se a vidím, že v slepé zóně od sloupů, se na mě ženou dva démoni. Hodím balíček na zem, rozvinu ho a vytáhnu dvě dýky. Nemám čas mířit a tak se podivím, že je zasáhnu.

Démoni se rozprsknou a dýky cinknou o podlahu. Doplazím se k nim a seberu je, pak s obtížemi vstanu a kulhavým krokem dojdu za sloup, za který se skovám a tiše vydechnu.

Domem se rozhostí ticho, jaké až do teď neexistovalo.

" No, myslím, že tohle vysvětluje hodně," promluví ohromeně Daren.

"Taky nevím, jak jsem je trefil," oddechnu si.

" Ty ses netrefil. Sotva jsi je škrábnul, tys je doslova rozcupoval svou schopností, která se sotva probudila. Tak tomu se říká síla," zavrtí ohromeně hlavou Sin.

"Jaká síla krucinál? Už jich mám dost a docela mi otravují život," zavrčím.

"Je to docela podobný telekynézi, jen nepohybuješ předměty, ale trháš je. Docela praktické, když jde o démony," odpoví mi Doktor.

"Takže myslím, že jdeme na ně," zazubí se Daren a vytasí černý samurajský meč. Ostatní ho následují.

"Jak jdeme na ně?" nechápu.

"No kromě Grotuse je jich tu jen pár, tak je vyřídíme a pustíme se do úklidu. Bránu jsi zavřel, takže nehrozí, že by přišli další nebo utekl ten zmetek Grotus." Objasní mi Daren.

" Aha," řeknu a vytáhnu pár dýk, které zastrčím tak, abych je měl po ruce. Doktor mi ještě pevně utáhne ránu na noze. Když jsem jakž takž připraven, dá Daren pokyn a my vyrážíme do útoku.

Zničíme skoro všechny démony a zbytek se skovává. Jsme bezradní. Netušíme, kde jsou. Riu si krátí čas kreslením, těch podivných obrazců.

" Sakra. To je jak naschvál, když se rozdělíme tak nás dostanou, když je budeme hledat společně tak je nenajdeme. Jsou jen tři, jestli jsem počítal správně," rozčiluje se Daren.

"Tím, že se rozčiluješ mu jen nahráváš. Uklidni se. Tome, nemůžeš zavolat čmuchala? Dost by nám pomohl." Otočí se na mě Sin. Krvácí z drobných ran, stejně jako ostatní.

"Jak?" zeptám se tím nejpitomějším dotazem, co mě napadne. Vzápětí na něj pomyslím a domem se ozve škrábavý zvuk, který míří k nám.

Všichni se otočí po zvuku. Jen já zůstanu připravený k útoku.

"Proboha," vydechne Daren s očima na vrch hlavy.

To už se otočím i já jen proto, abych vyvalil oči na stvoření, co si to vesele míří k nám.

Zevnějškem bych to popsal něco mezi mravenečníkem a vlkodlakem. Vztyčené uši, červené oči a protažený čumák s tlamou plných ostrých zubů, stejně jako tělo má psí. Tlapy, místo normálních drápů, má zakončené silnými zahnutými drápy, připomínající mravenečníkovými. Stejně tak i chodí.

"Heh," dostanu ze sebe v šoku. To je poprvé co tohle vidím.

"Jsem zvědavá, jestli nás někdy přestaneš překvapovat," pronese Riu.

"Může mi někdo říct, co je tohle za stvoření?" zeptám se zhrozeně.

"Ďasoves jeden s nejlepších čmuchalů," odpoví Doktor.

"Dobře, když mi tohle rozedralo postel, může my někdo říct co to potom tu postel zpravilo? A ještě uklidilo? A proč jsem ho před tím neviděl?" zeptám se trochu vykolejeně.

"Asi kolem se kolem tebe pohybuje ještě něco a něho jsi nebyl připravený," pokrčí rameny Daren.

"Tak to je bezvadné," zavrčím.

"Jak s tím mám komunikovat?" zeptám se rozladěně.

"Řekni mu co chceš," poradí mi Sin.

Udělám to, i přes pochybnosti se hned rozběhne po domě a začne vyhledávat démony.jdeme za ním a po nekonečné dlouhé době se nám podaří dostat všechny. Už zbývá jen Grotus. Cítím jeho chladný vztek v domě, ale nedokážu upřesnit odkud přichází.

"Fajn lidičky," zastaví se udýchaně Daren, " navrhuji, abychom napřed našli zajatce a pak se vrhli na Grontíka, když budeme společně máme větší šanci na úspěch, než když budeme sami."

Chvilku přemýšlíme a pak kývneme. Nic jiného nás ani nenapadá.

Se čmuchalovou pomocí se nám podaří najít vyděšeného, zraněného Kyllea v jedné z cel. Z vedlejší cely uslyšíme křik. Po delší době se nám podaří vylomit dveře od cely a mi uvidíme Hira.

Je přivázaný na stole tak, že při sebemenším pohybu se mu lámou ruce a je pořezaný, ale jinak v pořádku.

"Pozor jsou tu stíny," vykřikne Sin.

Začnu se zběsile rozhlížet, ale nic nevidím. Jak pozoruji ostatní jsou na tom, až na Sin, tejně.

Kylle vyvolá oheň a zbarví ho do modré. Teprve teď postřehnu tmavé obrysy, které se míhají po místnosti.

Ostatní je začnou likvidovat. Přiskočím ke stolu a začnu přeřezávat provazy.

"Není ti nic?" zeptám se ho jen co seskočí ze stolu a promne si paže.

" Ne, díky, chtěli nejdřív dostat tebe. Co je s ostatními?" vychrlí na mě otázky.

" To je mi, ale pocta," zavrčím.

"Ron s Elii jsou venku a Kyllea máme tady. Teď půjdeme pro Emmu a Cedrika sebereme cestou zpět." Navrhnu plán.

" Dobře, a víš kde ta Emma je?" zeptá se Riu.

"Jo vím" vyběhnu schody a otevřu chráněné dveře. Emma sedí na zemi, když mě spatří vyskočí a doběhne ke mně.

"Lidi pojďte sem!" ozve se ze zdola Doktor.

Doběhneme tam.

"Podívejte ta brána je jen zablokovaná. Neútočil na nás, protože nesnažil ji odblokovat," ukazuje na nůž zabodnutý v nakresleném kruhu. Podle díry v něm byl po střenku, ale teď sotva vysel za špičku. Neváhám a z opasku vytrhnu dýku a začnu rozdírat obrazec. Valí se z něj nějaký divný dým a začne zářit.

"Sakra, začíná se otevírat pohněte," křikne Doktor.

Nůž mi vypadne z ruky. Místo, abych ho hledal z opasku vytrhnu dýku a pokračuji v rozdírání. Tohle se zdá být jednoduší, protože kruh, za příšerného kvílení, až si ostatní ucpou uši, začne pohasínat a drolit se.

" Ty zatracený zmetku to už chce pořádnou drzost. Pamatuj si, že tohle ti jen tak neprojde," ječí hlas nepříčetně.

" Planý řeči od srágory, co se neodvažuje vystrčit nos," odfrknu se pohrdavě.

Dům zaplní jeho vztek.

"Holky vezměte tyhle tři ven. Mi se podíváme po Cedrikovy a co nejrychleji vás budeme následovat," křikne Daren, když doběhneme do haly, kde rozrazí dveře.

Všech pět zmizí a mě Doktor přimáčkne na sloup. Kolem nás prolítne další várka zbraní a ze sloupů a dveří se stanou jehelníčky.

"Není tohle poněkud jednotvárné? Myslel jsem, že budeš mýt lepší fantazii," protáhnu znuděně.

Daren se uchichtne.

"Hele Tome, my se půjdeme podívat po Cedrikovy a ty hlídej dveře," koukne po mě Daren.

Ironicky se podívám na dveře a pak na něj.

"Jo fajn prokoukl´s mě. S tou rukou a nohou bys nás jen zdržoval, takže tu zůstaneš." Podívá se na mě tvrdě.

Zkřížím prsty za zády a kývnu. Jen co zmizí vydám se pátrat na vlastní pěst. Pavouci jdou se mnou. Čmuchala si vzali Daren s Doktorem.

Ze zadu mě zasáhne nůž a sveze se mi po nezraněné ruce.

"Zbabělče," otočím se a kulhám směrem, odkud přiletěl nůž. Na konci chodby uvidím vysokého muže. Nad něčím se sklání. Když uslyší šouravý krok zvedne hlavu a zabodne do mě krvavě rudé oči. Pak tu věc zvedne a já poznám v ní poznám Cedrika. U krku mu drží nůž.

Vypadá to, že mu nic, kromě rozbitého rtu a pár modřin, není.

"Ten tvůj přítelíček má zajímavou schopnost. Asi si ho nechám pro sebe," ušklíbne se muž.

"A kdo k čertu jsi?" zeptám se ho i když podle hlasu jsem poznal Grotuse.

"Ty jeden mrňavý zmetku, to ti toho tvého přítele není líto?" zeptá se zlomyslně.

"Není to můj přítel. Tak řekneš mi kdo jsi nebo mám jít pryč?" snažím se ho navztekat.

Podaří se. Ve vzteku trochu oddálí nůž. To využije Cedrik a odhodí ho. Démon nějakým způsobem odhodí na stěnu.Cedrik to nečeká a uhodí se do hlavy. V bezvědomí se sesune na zem.

"Jsem Grotus a když není tvůj přítel je mi k ničemu. Jen je škoda jeho schopnosti," hodí po něm lhostejně nůž. Skočím mu do rány a nehybnou paží ho vykryji pak se svezu na zem.

Než se trochu vzpamatuji útoky přestanou. Je mi to divné tak se po něm podívám. V útoku mu brání jeden z pavouků a druhý mizí za rohem, asi běžel pro pomoc. Vrávoravě stanu a vytrhnu další, předposlední dýku. Poslední vypadne, ale nevšimnu si toho.

Přiskočím k nim a bodnu. Zázrakem minu pavoukovy nohy a dýka se zaboří až po střenku do démonova těla.

Jen odhaduji body, protože jemu vidět nejsou.

Démon zaječí a odhodí pavouka, nebývalou silou na zeď. Ten se zhroutí. Spíš cítím, než vím, že je jen omráčený.démon si vytrhne dýku a podívá se na mě.

"Tohle byla tvá poslední chyba, kterou jsi udělal," zavrčí démon a skočí po mě. Zoufale šmátrám za opaskem, ale nemůžu nic nahmatat.

Rozhlédnu se a kousek dál spatřím černou dýku. Moje stříbrná leží o kus dál. Skočím po té bližší. Démon vycítí co mám úmyslu a za nohu mě stáhne zpátky.

Skopnu ho a znovu se snažím dostat k dýce. Zachytím ji konečky prstů, když mě na ni démon stoupne.

Mezitím se trochu vzpamatuje pavouk a strhne démona stranou.

Konečně se mi podaří chytnout dýku a namáhavě vstanu. Dopajdám se k nim. Pavouk mě postřehne a uskočí v další vteřině vrážím démonovy dýku do srdce.

"Tohle není konec, pamatuj si to" pronese Grotus, než se rozpadne na prach.

"Veni, vidi, vici," pronesu latinský citát, než se propadnu do černoty.