Stín strachu IV

Zvednu hlavu a podívám se ke dveřím pak překvapeně zamrkám. Stojí tam pět mých nových a pěkně nasraných sourozenců. Hned se cítím líp.

,,Ahojky přišli jste na mejdan?" zeptám se skoro vesele.

Podívají se na mě jak na blázna a Cedrik mi na dálku vytrhne dýku z rány. Zaskučím, tohle fakt bolelo.

,Ještě, že ovládá telekinezi´pomyslím si vděčně.

,, Víte že rušíte moji soukromou párty?" ozve se vztekle hlas a zabouchnou se vchodové dveře.

Vedle mě se objeví dva obrovští pavouci. Asi přišli s nimi. Vstanu. Pravá ruka je k ničemu, nedokážu s ní pohnout, musím házet levou. Podívám se směrem odkud se ozívá hlas. Vyděšeně vytřeštím očí na smršť zbraní. Jestli nic neudělám tak tohle nepřežijeme. V panice napřáhnu levou ruku, představím si dřevěnou stěnu a jako by se o ni opřu.

Když necítím žádné další rány zvednu oči a nechápavě zírám. Všechny do jedné visí ve vzduchu a ni se nehnou.

>Dobrá práce, teď jako by povol a mršti je zpět< poradí mi hlas, který se ozve v mé hlavě.

Poslechnu ho a v další vteřině se zbraně řítí zpět. Podle bolestných výkřiků jsem něco zranil.

>Tak teď jsi zavřel bránu pro přivolání dalších. Máš talent. Jak vypadá ta pravá ruka?< zeptá se hlas.

,,Je k ničemu nemůžu s ní pohnout" procedím skrz zuby.

>Vydrž jsme na cestě< vloudí se do hlasu starost.

,Klídek mám pár pomocníků´ uchichtnu se. Ucítím mírnou úlevu.

,,Ty malý spratku jak jsi si mohl dovolit zavřít bránu?" rozječí se hlas.

,,Asi měli inventuru a museli zavřít" neodpustím si drzou poznámku i když nechápu o čem mluví.

Přímo cítím jak se jeho vztek zvětšuje. Sálá z chodby za démony zdá se mi jako bych uviděl rudě zářící oči. Kolem nás se shromáždí další démony.

,,Trochu malá armáda na pár lidiček" ušklíbnu se.

,,Tome nechci ti nic říkat, ale je jich pětadvacet a nás je jen šest" pronese tiše Kylle. Cítím jak se démon uklidňuje.

,,To je sice fakt, ale tyhle břídily může řídit jen naprostý amatér nebo blbý démon" ujistím ho s úšklebkem.

,,Kdo je u tebe amatér nebo blbý démon jsem Grotus!" rozčílí se.

,,Zajímavé nikdy jsem o tobě neslyšel" ušklíbnu se.

,,Tak teď si mě zapamatuješ do smrti" zavrčí hlas.

Do levé ruky si připravím dýku a čekám na útok. Ten přijde z pravé strany. V poslední chvíli se pokusím uhnout. Ani jsem se nemusel snažit. Cedrik, který postřehne nebezpečí ho odhodí na vzdálenou stěnu.

,,Tak uvidíme jak dokážete tančit mezi plameny" uslyším Kyllea a my se ocitneme v ohnivém kruhu. Vevnitř je chladný, ale vnější sálá takovým žárem, že démony, kteří nestihly utéct, spálí.

Zbytek démonů se rozptýlí po domě.

,,Hned je jich o pár míň" pochvaluje si Kylle.

,,To sice jo, ale jsou všude a nevíme kdy a odkud zaútočí." Povzdechnu si.

,,Promiň na to jsem nepomyslel" zesmutní Kylle.

,,To je v pořádku aspoň s nimi nemusíme bojovat naráz. Když se s nimi potkáte tak miřte na stříbrné body" dám rychle instrukce.

,,Nevím o čem to mluvíš! Jaké stříbrné body?" vyštěkne Cedrik.

,,Vy je nevidíte? Mají je na čele! Ten hlas říkal, že tam jsou zranitelní!" snažím se potlačit paniku.

Ostatní se na sebe podívají.

,,Ne my je nevidíme a ani nevíme o jakém hlasu mluvíš?! My ty démony ani nevidíme!" snaží se mě vysvětlit Hiro.

Jdou na mě mrákoty.

,,Kylle vždyť ty jsi proti nim poslal oheň" obrátím se na něj v panice.

,,Já to udělal jen proto abych tě uklidnil" ohradí se Kylle.

,,A jak jsi řekl ten počet?" zeptám se nechápavě.

,,Jen jsem si ho vymyslel" odpoví zkroušeně.

Tak to je super. Nejenže jsou démoni po celém domě, ještě ke všemu jsem jediný kdo je vidí a může proti nim bojovat.

,, Já je trochu vidím, ne moc, jsou to jen takové temné obrysy, ale aspoň něco" ozve se Elie.

,,To máš fakt skvělé pomocníky. Být tebou podívám se nad sebe" ozve se škodolibý hlas v domě.

Udělám to a v další vteřině srážím ostatní na stranu. Tam kde jsme před chvílí stáli, dopadne s rachotem obrovská kovová skříň.

,Tak to bylo o chlup´oddychnu si.

Pak začnu přemýšlet jak mám bojovat jen jednou rukou a přitom ochránit těch šest lidiček. Je mi jasné, že největší problém jsou ti démoni v domě, ale jsou tak zalezlí, že bych potřeboval čmuchala, aby je vyšťoural.

Rozhlížím se všemi směry a doufám, že zahlédnu něco co mi pomůže odhalit, kde se skrývají. Ve dveřích uvidím holčičku. Ukazuje směrem k nedaleké dřevěné skříni.podívám se k ní a zahlednu pár očí.

,,Cedriku až řeknu tři odhodíš tu skříň s cesty. Budu potřebovat ještě světlo" rozkážu. Nemám čas na žádosti.

,,Jsem připraven" ozve se Ron.

,,Tři!" zaječím a otočím se tak abych mohl házet levou rukou. V duchu se modlím ať se trefím s levou moc zacházet neumím.

Cedrík tu skříň rozbije, zároveň se nad ní objeví jasná koule a odhalí překvapeného démona, než se stačí hnout, zasáhnu ho dýkou přímo do středu čela, kde se leskne stříbrný bod.

Další za námi s těmi pěti spálenými je jich šest. Tudíž nyní chybí ´jen´ devatenáct.

Je to beznadějné.

,,Jeden je vlevo na zábradlí vidím tam černý stín." Pootočím hlavu a vidím jen černou rozmazanou šmouhu, jak mizí za rohem. Toho jsem tedy propásl.

Začínám si zoufat, kdybych byl sám prolézal bych dům, ale s nimi nemůžu. Vystavil bych je smrtelnému nebezpečí.

>Jsme od tebe asi stopadesát kilometrů. Za půl hodinky jsme u tebe vydrž!< ozve se ustaraný hlas.

,,Za půl hodiny bude pozdě" zavrčím.

>Kolik jich stihlo prolézt než jsi zabil toho v bráně?< zeptá se.

Rychle počítám.

,,Dvacet dva a tři tu byly" informuji hlas.

>Kruci. Kolik jsi jich zničil?< zeptá se.

,,Kylle jich spálil pět a já jednoho před chvílí. Takže šest" odpovím.

>Než přijedeme tak jich pár ještě zabiješ< chlácholí mě hlas.

,,To půjde těžko oni je vůbec nevidí, jen Elie vidí stíny. Nechat je samotné je jako poslat je na smrt a démoni jsou přitom rozlezlí po celém domě. Jsme tu dost na raně" informuji ho o naší situaci.

>Sakra to vypadá zle, nehněte se odtamtud ať vás hned najdeme. A jestli někdo umí cyrokinezi tak ať ji použije! Potřebujete jinovatku v co nejširším okruhu!< dává mi hlas pokyny.

Otočím se na Hira, který v náručí skovává Kyllea.

,,Hiro umíš vytvořit jinovatku tu v hale?" zeptám se ho napjatě. Ten kývne a za okamžik je hala pokrytá bílou nádherou. V jinovatce se objeví divné stopy.

>Jestli se objeví stopy, které nedokážeš zařadit patří démonům< varuje mě hlas.

Vytáhnu dýku a odhadem ji hodím ke stopám. Černý dým mě informuje, že jsem se trefil.

,,Tak ještě osmnáct" povzdechnu si.

,,Hiro za námi" uslyším panický hlas Kyllea. Otočím se právě včas, abych viděl jak se Hiro i s Kylleem teleportuje kousek dál a záblesk nože mířící přímo na mě. Otočím se k němu nechybnou rukou a zároveň vytáhnu z opasku další dýku. V momentě, kdy se nůž boří do nehybné ruky zasadím mu levou smrtelnou ránu. Démon se rozplyne a na zem dopadne krev ze zraněné ruky.

,,Jste v pořádku?" zeptám se jich ztěžka.

,,My jo, ale ty jsi zraněný" ukáže Kylle na moji pravou ruku.

,,Tou rukou stejně nedokážu hýbat. Proč se proboha neteleportujete mimo dům?" zeptám se jich. Měl bych o starost míň.

,,Asi proto, že to nejde. Zkoušeli jsme to" odsekne Hiro.

Tak to je pech. Co jsem mohl čekat od démonů že?

>V tvém okolí jsou démoni. Dej pozor!< varuje mě hlas.

,,Jak to víte?" zeptám se.

> Cítíme to. Ty je můžeš vidět. Soustřeď se na barevné spektrum v něm jsou vidět šedo-černě< vysvětlí hlas.

,,Je to možné i přes aury?" zeptám se.

>Je přes aury jsou vidět černě< odpoví hlas.

,,To jsem chtěl vědět" ujistím ho a vytáhnu dýky. Nato se prudce otočím a kouknu se na Cedrika. Je černý. Stejně jako Hiro a Kylle. Po chvilce váhaní je zabiji. Místo tří postav se objeví černý dým.

,,Co se s nimi stalo?" zděsí se Ron.

,,Unesli je. Mají je jako rukojmí, abych neutekl" odplivnu si.

,,Jsem překvapený. I když je ti teprve šestnáct, máš bystré myšlení. Víme o tobě všechno" říká pobaveně hlas. Doslova cítím, jak se šklebí.

,,To není pravda. Nic o mě nevíte. Dokonce jste ani nevěděli, že žiji. To co mi tu vykládáte se jen snažíte odhadnout. Stejně jako se snažíte odhadnout co všechno umím. Mám pravdu?" podívám se přímo do chodby, odkud vychází vzteklý hlas.

Odpovědí je zaskřípání zubů.

,,To mi jako odpověď stačí," ujistím ho s úšklebkem.

,,Ty skrčku jsi dost chytrý abys zabil břídily. Ale na pátou třídu, která tu je nemáš" zasyčí nenávistně hlas.

,,Vy jste rozděleni na třídy? A do které patříš ty mezi blátivce?" zeptám se posměšně.

Temná aura nabere vzteklých kontur,

>Tak se ti ho podařilo skvěle naštvat. Hele teď si hlavně hlídejte záda je zákeřný jasný?< varuje mě vážně hlas.

,,Dík za varování, ale radši mi řekni jak se máme proti nim bránit? A kde k čertu jsou Hiro, kylle a Cedrik?" zavrčím a snažím se kontrolovat prostor i za zády.

>Obrana je snadná být na pozoru, nenechat se zaskočit a hlavně nerozdělovat se. Ti lidi budou někde v domě. Jak to vyčistíme tak se po nich podíváme. Nevypínej spektrální pohled a hlídej si záda, jinak je po vás. Musíme ti najít nějaké zvířátka< zavrčí hlas.

,,O jakých zvířatech to zas mluvíš?" chytnu se za hlavu.

> O jakých asi o těch co tě mají chránit. Já mám vlka Zicha.< trpělivě vysvětluje.

,,Já mám dva pavouky a něco co mi pokaždé roztrhá a zpraví postel" zauvažuji.

>A proč tam nejsou?< zaječí hlas.

,,Pavouci tu jsou, ale nevím co s nimi" povzdechnu si.

>Prostě jim řekni co mají dělat. Bojí se tě opustit.< poradí mi hlas.

Pootočím se na toho po levé straně. Až teď si všimnu že bojuje s jedním démonem. Skočím k němu a zabodnu démonovy dýku do bodu na krku. Démon se změní v dým a já roztřeseně vstanu. Vždycky jsem si myslel, že se mnou jsou pro okrasu, ale nebylo to tak.

,,Děkuji" pohladím ho vděčně.

Dnes nám možná zachránili život. Podívám se po druhém. Ten zrovna chrání Rona a Ellii.

Přidám se k nim a zoufale se rozhlédnu.

Blíží se k nám pět démonů. Tihle jsou chytří útočí zároveň a moc se od sebe nerozděluji.

Já mám pomoc jen ve dvou pavoucích, třech dýkách a levé, teď už hodně bolavé, ruce.

Ron s Ellii jsou tak vyděšení, že jsou k ničemu. Nezmůžou se ani na sebemenší světelnou kouli. Jsou totálně mimo ze situace, ve které se ocitli nejspíš poprvé.

Jestli se něco nestane je po nás.

,,Ahojky ve spolek. Doufám, že jsme nepřišli pozdě" ozve se rozjařený hlas, který znám z hlavy.

Vzduchem něco zasviští a pětice démonů se rozpustí v dýmu.

,,Tak to byl super hod Riu" zahaleká znovu ten hlas.

Prudce se obrátím. Patří svalnatému černovlasému mladíkovy. Vlasy rozcuchané po celé hlavě, temně modré oči rozsvícené jak lampičky a vedle něj se přátelsky šklebí vlk.

,,Tak co Tomáši, přišli jsme pozdě na mejdan?" zeptá se zvědavě.

Ze mě spadne celá lavina kamení.